Rozhovor z Debalceve: „Staří lidé říkají, že by raději zemřeli“

Rozhovor z Debalceve: „Staří lidé říkají, že by raději zemřeli“

Situace na východě Ukrajiny je dva měsíce po uzavření minské dohody celkově klidná, zdravotní potřeby lidí jsou ale stále obrovské. Lékaři bez hranic rozšířili svou činnost, aby na ně reagovali na obou stranách frontové linie. Jeden náš tým poskytuje podporu zasažené populaci přímo v Debalceve. V tomto městě na půli cesty mezi Doněckem a Luhanskem, které teď ovládají separatisté, pokračovaly tuhé boje až do 18. února, což bylo tři dny po uzavření příměří. Naše spolupracovnice v rozhovoru popisuje současnou situaci na místě.

Lydii Momarovové je 80 let. Má vysoký tlak a neujde daleko z domova. Ve svém malém bytě v Debalceve trpí zimou - dům má rozbitá okna a nese stopy po těžkých bojích. Lékaři bez hranic ji navštívili, aby ji prohlédli a doručili jí potřebné léky, které ve městě nejsou k dostání. Foto: Jon Levy/ Lékaři bez hranic
Lydii Momarovové je 80 let. Má vysoký tlak a neujde daleko z domova. Ve svém malém bytě v Debalceve trpí zimou – dům má rozbitá okna a nese stopy po těžkých bojích. Lékaři bez hranic ji navštívili, aby ji prohlédli a doručili jí potřebné léky, které ve městě nejsou k dostání. Foto: Jon Levy/ Lékaři bez hranic

Natalie Roberts , krizová koordinátorka Lékařů bez hranic ‒ 20. dubna 2015

Město leželo na frontové linii a bylo silně poničeno. Jaká je situace v Debalceve teď?

Boje se zastavily v únoru a dál nepokračují. Město bylo vyčištěno od nevybuchlé munice. Jinak se ale situace nezměnila. Míra destrukce je stále stejná, prakticky se nezačalo s žádnými opravami. Když jsem sem dorazila na začátku března, skoro všechna okna ve městě byla rozbitá, ve stěnách domů byly velké díry a většina střech byla vážně poškozená. Ať jste se dívali kamkoli, všude jste měli před očima škody – a vidíte je stále.

Lidé tu žijí v stále stejných podmínkách. Obyvatelé už většinou opustili sklepy a úkryty, kam se uchýlili během týdnů ostřelování. Otázka přístřeší je pro ně stále hlavní problém. Rekonstrukce Debalceve ještě nezačala. Lidé nadále obývají budovy bez topení a zdroje vody. Chtějí své domovy opravit, ale nemají žádný stavební materiál, jen igelitové plachty do oken.

Je tu pořád chladno, před deseti dny sněžilo. Ústřední vytápění nefunguje, protože trubky poškodilo počasí a boje. Elektřina byla obnovena jen na několika místech. Lidé musí chodit ke studnám pro vodu, jejíž kvalita je navíc příšerná.

Vrací se obyvatelé zpět do Debalceve?

Přicházejí zpátky každý den. Většina z 25.000 obyvatel z města uprchla, kolem 5.000 jich bylo ve městě zanecháno. Ti, kdo zůstali, neměli kam jinam jít. Lidé nemohli z Debalceve odejít, protože byli příliš staří, handicapovaní nebo zkrátka nechtěli opustit svůj domov. Dnes se počet obyvatel zvýšil na přibližně 13.000. Někteří lidé se vracejí, protože nemají kam jinam jít. Nečeká je toho ale moc, k čemu by se mohli vrátit. A všichni – ti, kdo zůstali, i navrátilci – jsou zcela závislí na potravinové pomoci.

Co tým Lékařů bez hranic v Debalceve dělá?

Když sem naše týmy poprvé dorazily v únoru, začaly obyvatele navštěvovat u nich doma. Teď už jsme zřídili telefonní linku, kam mohou lidé zavolat, abychom za nimi přijeli. Vypraví se za nimi zdravotní sestra nebo lékař, podobně jako v rámci oblastní pečovatelské služby. Většinu obyvatel tvoří staří lidé, a proto poskytujeme zejména léčbu chronických onemocnění, např. vysokého tlaku nebo artritidy. Lidé často byli měsíce bez potřebné léčby. Chlad a stres, v nichž přežívali, jejich onemocnění jen zhoršily.

Dr. Khachatur Malakyan v Debalceve navštěvuje pacienty upoutané na lůžko. Foto: Jon Levy/ Lékaři bez hranic
Dr. Khachatur Malakyan v Debalceve navštěvuje pacienty upoutané na lůžko.
Foto: Jon Levy/ Lékaři bez hranic

Provozujeme také mobilní kliniku. Naše dodávka se přesouvá po městě a zajíždí na různá místa. Dopředu lidi informujeme, kam přijedeme, a denně ošetříme kolem 60 pacientů. Jejich počet určujeme tak, aby měl lékař dostatek času na každého z nich.

Pokud se nezmění životní podmínky lidí, bude se stav těch s chronickými chorobami dál zhoršovat, nehledě na zdravotní péči, kterou mohou Lékaři bez hranic poskytnout. Setkala jsem se se starými lidmi, kteří říkali, že by raději zemřeli. Nemají depresi – jen zkrátka ve svých 80 letech nechtějí žít ve sklepech. Zdejší obyvatelé netuší, co jim budoucnost přinese, a nevědí, co si sami počít. Vypadá to, jako by boje zuřily tak dlouho, až se lidé neodvažují doufat, že se zase nevrátí.

Zdravotní potřeby lidí na obou stranách frontové linie na východě Ukrajiny jsou stále obrovské a urgentní, ať už se jedná o místní, nebo vysídlené obyvatele. Mnoho zdravotníků opustilo oblasti ovládané separatisty. Obyvatelé odlehlých vesnic nemají přístup k adekvátní zdravotní péči. Mnoho zdravotnických zařízení bylo poškozeno nebo zničeno a dochází ke kritickému nedostatku základních i specializovaných léků.

Lékaři bez hranic rozšiřují své aktivity, aby reagovali na potřeby lidí v nejhůře zasažených oblastech i těch, kdo před konfliktem uprchli. Naše týmy od začátku konfliktu poskytly zdravotnické zásoby a vybavení více než 110 zařízením: nemocnicím, ambulancím nebo sociálním zařízením.

V lednu jsme také začali s provozem mobilních klinik v Doněcké a Luhanské oblasti na obou stranách konfliktu. Mobilní týmy v současnosti vyjíždějí do 30 různých lokalit. Nadále poskytujeme psychologickou podporu obětem konfliktu i místním zdravotníkům – do února 2015 poskytli psychologové Lékařů bez hranic 1.100 individuálních konzultací. Pokračuje také náš projekt léčby rezistentní tuberkulózy v místním vězeňském systému.

 

Podpořte Lékaře bez hranic
http://www.lekari-bez-hranic.cz/cz/podporte-nas
Loading...

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*