Rozhovor s předsedou společnosti přátel LLR a DLR o jeho poznatcích z nedávných cest na Ukrajinu

Rozhovor s předsedou společnosti přátel LLR a DLR o jeho poznatcích z nedávných cest na Ukrajinu

Otázky:
1, Kdy jste v Doněcku a Luhansku byla, jak jste tam dlouho pobýval a proč jste do těchto míst vůbec jezdil?

2, Jaká je tam podle vás současná situace? Připomínají tyto oblasti Ukrajinu nebo už spíše Ruskou federaci?
3, Jak je to tam s bezpečností?
4, Kyjevské úřady přerušily s těmito oblasti prakticky veškerý styk. Důchody, sociální podpory, nic se podle svědků nevyplácí. Je to tak nebo je to ještě horší?
5, Jaký tam má zvuk Evropská unie a NATO? Berou se nepřátelsky nebo více méně lhostejně?
6, A jaký je tam postoj ke Spojeným státům? Sledovali občané Luhanska a Doněcka předvolební „mač“ v USA, nebo měli své starosti?
7, Tyto oblasti, resp. republiky, otevřely svá „zastoupení“ i v Česku. Ví se o tom na východě Ukrajiny? Je povědomost, kde se podobná, byť naší vládou oficiálně neuznaná zastoupení, ještě otevřela?

8, Jak podle Vás prožijí běžní občané další zimu a co čeká místní v novém roce? Myslíte, že rok 2017  bude již ve znamení obou samostatných republik?

Odpovědi:

1. Poprvé jsem byl v LLR a DLR letos na jaře, podruhé v létě, vždy jsem tam pobýval měsíc. V Rusku i na Ukrajině mám mnoho přátel, za kterými jsem jezdil, a tak se mě události, které probíhají na Ukrajině od roku 2014, velmi dotýkají.
Po převratu-svržení legálně zvoleného prezidenta Janukovyče na Ukrajině v roce 2014 se k moci dostaly fašistické síly, oslavující Stěpana Banderu a jeho soukmenovce-válečné zločince-jako hrdiny. Jedním z prvních opatření nové vlády bylo odstranění ruštiny jako druhého úředního jazyka. Dále omezení vztahů s Ruskem, odstraňování památníků Velké vlastenecké války atd. Proti tomu, ale vůbec proti převratu a fašistické vládě, se na východě země vzbouřilo ruskojazyčné obyvatelstvo. Nejsou to tedy ani terorosté ani separatisté, ale bojovníci proti ukrajinskému fašismu, bojovníci za práva ruskojazyčného obyvatelstva. Na základě referend vznikly Luhanská lidová republika a Doněcká lidová republika. Kyjev však místo vyjednávání poslal proti vlastním lidem armádu. Začala občanská válka. Když v ní Ukrajina začala prohrávat a ztrácela území, přistoupila v únoru 2015 na základě Minských dohod na příměří. To ovšem Ukrajina dodnes porušuje a nesplnila jediný bod z Minských dohod (např. odvedení těžkých zbraní dál od linie příměří, změnu Ústavy země-v ní má být zakotven zvláštní statut pro Donbas, poté volby na Donbase atd.).
Jelikož naše největší sdělovací prostředky (hlavně ČT) informovaly o situaci na Donbase jednostranně, vlastně jen přebíraly zprávy z vládních ukrajinských zdrojů, a já jsem měl jiné, často protichůdné informace od lidí na Donbase, rozhodl jsem se jet na Donbas a vidět všechno na vlastní oči. Po návratu jsem samozřejmě chtěl o všem, co jsem zažil, viděl a slyšel, informovat veřejnost. Dalšími důvody mé cesty bylo přivezení humanitární pomoci dětem ve školách a navázání vztahů s politickými stranami, mládežnickými organizacemi, sportovními oddíly a uměleckými kolektivy.

2. Na Donbasu vždy žili Rusové. V době SSSR však nebyly žádné národnostní problémy. Od rozpadu SSSR r.1991 (který proti vůli občanů, kteří se v referendu velkou většinou vyjádřili za zachování SSSR, iniciovalo Jelcinovo Rusko, Kravčukova Ukrajina a Šuškevičovo Bělorusko) je Ukrajina rozpolcena na západní část, tíhnoucí spíše k EU, a východ, tíhnoucí k Rusku. Násilné svržení prezidenta Janukovyče a občanská válka, nasazení armády proti vlastnímu lidu, ale způsobilo katastrofu. Lidé v lidových republikách se odvrátili od Ukrajiny a pochopitelně se s nadějí obracejí k Rusku. Lidové republiky přijaly místo ukrajinské hřivny ruský rubl, přešly na moskevský čas, plně přejaly ruský vzdělávací systém atd.
Současná situace je v obou lidových republikách velmi složitá, protože jsou vlastně ve válečném stavu s Ukrajinou. Ruská armáda zde není (což konstatovala i mise OBSE). Místní vojáci jsou v kasárnách a venku jsou vidět sporadicky.
Nejhorší je situace blízko tzv. linie příměří, kde po celé linii fronty ve dne v noci Ukrajinci střílí i po civilních objektech a civilním obyvatelstvu (od mého odjezdu z Donbasu v září t.r. se situace velmi zhoršila, za mého pobytu se střílelo jen v noci a jen v některých místech-pozn.J.V.), každý den je několik mrtvých a raněných-a to i z řad civilního obyvatelstva-a mnoho zničených či poškozených obytných domů (někdy i škol, školek, nemocnic, dopravních staveb, zdrojích a rozvodech elektřiny, vody a tepla apod.). Měl jsem možnost pobývat na pozvání humanitární organizace Poběda tři dny v západní čtvrti Doněcka-Petrovce. Bydlel jsem 3-4 km od ukrajinských pozic. Petrovka je ze tří stran obklopena Ukrajinou a je často ostřelována. V době mého pobytu byla ostřelována jen nejzápadnější část Petrovky-Trudovské. Velmi silné výbuchy jsme slyšeli každou noc. Hovořil jsem s mnoha lidmi, kteří tráví s rodinou celé noci ve studeném krytu (jeden kryt jsem navštívil, byla tam na noc rodina s malými dětmi, zatímco venku bylo 35 st.C, v krytu 10 st.C), všichni odsuzovali ukrajinskou vládu, stěžovali si, že jim Minské dohody mír nepřinesly, a oceňovali materiální, finanční a morální pomoc Ruska. Lidé se již nechtějí vrátit k Ukrajině, naopak většina by uvítala připojení k Rusku. Navštívil jsem i nedalekou Alexandrovku, která je také neustále ostřelována Ukrajinci. Viděl jsem mnoho zničených a poškozených domů. V jídelně u kostela jsem promluvil ke shromážděným občanům Alexandrovky, kteří měli nějakou církevní slavnost. Pohovořil jsem o založení Společnosti přátel LLR a DLR, o humanitární pomoci Donbasu aj. Sdělili mně, že od tzv.příměří v r.2015 zahynulo v obci 10 lidí a bylo zničeno nebo poškozeno 300 domů. Velmi oceňovali, že jsou v ČR lidé, kteří se zajímají o jejich tragický osud a kteří je podporují a pomáhají jim. Navštívil jsem i rodinu, kde matka čtyř dětí ve věku 9-14 let zahynula v boji a o děti se starají babička a teta se strýcem. Rovněž jsem navštívil rodinu se 7 dětmi, která žije v obtížných podmínkách. Předal jsem jí i finanční pomoc.
Trochu lepší je situace ve vnitrozemí. Zde běží takřka normální běžný život. Ve městech je čilý ruch, spousta aut a plno lidí v ulicích, obchody plné zboží. Je zajištěno zásobování vodou, elektřinou, plynem, fungují telefony a internet. Mnohé silnice jsou po bojích stále v hrozném stavu, ale postupně se opravují. Bylo obnoveno několik železničních tratí (např.hlavní trať Luhansk-Doněck, i když vlak končí zatím v Jasinovaté před Doněckem). Z Jasinovaté je možno také dojet vlakem až do ruské Uspenky na hranici DLR-Rusko, kde čeká přípojný vlak do Rostova na Donu. Fungují i dvě tratě na Ukrajinu, ale pouze pro nákladní dopravu. Často je ale na nich provoz kvůli akcím ukrajinských diverzantů přerušován. Mezi Ukrajinou a lidovými republikami je otevřeno pět hraničních přechodů pro pěší a automobily. Jsou ale občas ostřelovány Ukrajinci. V roce 2015 na přechodu v Marjince najel autobus s cestujícími na minu. Na jaře 2016 zahynulo při ostřelování přechodu v Jelenovce 6 lidí, čekajících v autech. Že přechod ostřelovali Ukrajinci, zdokumentovala i OBSE. Dobře funguje velmi levná městská i meziměstská doprava. Lidové republiky obchodují s asi 60 státy světa včetně Ukrajiny, nejvíce s Ruskem. Rusko vysílá do lidových republik velké humanitární konvoje. Vznikla zde a působí celá řada politických stran a společenských organizací. Vzniklo i několik mládežnických organizací (např. v LLR pro mládež ve věku 16-18 let organizace Mladá garda, v DLR pro děti Pionýr) a odbory (Federace odborových svazů LLR je od roku 2015 členem Světové odborové federace). S mládežníky z Mladé gardy jsem se seznámil v Luhansku na setkání zástupců okresních organizací MG. Někteří mě pozvali do jejich měst, navštívil jsem město Stachanov (v nedalekém městě Irmino se zrodilo v roce 1935 slavné stachanovské hnutí), kde mě doprovázeli členové MG. Mládežníci z obou lidových republik se chystají i na Světový festival mládeže a studentstva, který se bude konat v říjnu 2017 v ruském olympijském městě Soči. Děti a mládež sportují zdarma ve sportovních školách. V Doněcku mohou zájemci navštívit velký akvapark, v Luhansku plavecký bazén. V obou městech je i stálý cirkus. V domech kultury existuje mnoho pěveckých, tanečních a hudebních souborů. Dále existují hudební a umělecké školy s mnoha kroužky. V činnosti jsou divadla, kina, muzea, výstavní sály. Pořádá se mnoho kulturních akcí, např. slavnosti ke Dni horníků, ke Dni města atd. Několika slavností jsem se zúčastnil. Pěvecká a taneční vystoupení měla vysokou úroveň. Usměvaví a družní lidé se a slavnosti velmi dobře bavili. V obou republikách si velmi váží hrdinů Velké vlastenecké války i hrdinů války 2014-16.  V Krasnodonu a Roveňkách jsem navštívil Muzea Mladé gardy (MG-ilegální organizace mladých komsomolců v Krasnodonu pod vedením Olega Koševého, bojující v letech 1942-43 proti fašistické okupaci. Zradou jednoho ze svých řad byla prozrazena, většina členů MG byla uvězněna, mučena a popravena. Většina zatčených členů MG byla zastřelena a shozena do šachty dolu č.5 v Krasnodonu. O činnosti MG napsal sovětský spisovatel Alexandr Fadějev knihu Mladá garda, která byla i zfilmována.) a místa, spojená s činností MG. V LLR mají i „Doču“-dceru pluku (brigády). Je jí 10-letá Bohdanka Něščeret z Alčevska. Před vánoci 2014 poslaly děti z alčevských škol velitely brigády Prizrak Alexeji Mozgovému přání a dárečky. Vyjádřily i přání, aby vojáci svou zemi i je, děti ubránili před fašisty z Ukrajiny. Alexeji se velmi zalíbil dopis Bohdanky a pozval ji do loutkového divadla. Spřátelili se. Od té doby Alexej Bohdance často telefonoval z fronty, aby se o něj nebála. V květnu 2015 pozvala Bohdanka „strýčka Ljošu“ na oslavu svých narozenin. Marně však na něj čekala. Den předtím Alexej Mozgovoj zahynul u Alčevska, když v jeho autě vybuchla nálož, nastražená ukrajinskými diverzanty. Bohdanka začala psát básně o válce a o touze dětí po míru. Svou dnes nejslavnější báseň „Oda Donbasu“ přednesla na pohřbu Alexeje. Bohdanka vstoupila do brigády Prizrak, kde sloužil i její táta. Pomáhala v kuchyni a na ošetřovně. Stala se „Dočou“-dcerou a symbolem brigády, LLR i celého Novoruska (federace LLR a DLR). Velké i malé plakáty s portrétem Bohdanky a Alexeje jsou rozmístěny po celém Alčevsku. Bohdanka přednáší své básně na různých akcích, organizuje také na své škole mezi dětmi humanitární pomoc pro rodiny postižené válkou. Je také členkou společenské organizace Luhanská garda, usilující o spojení LLR s Ruskem. Bohdanka byla za svou činnost oceněna již třemi medailemi (např. medailí Za odvahu). 4.11. byla v Praze prezentace slovanského Almanachu Kmene 2016 Hej, Slované, v němž mezi 26 autory ze slovanských zemí poprvé publikovala knižně v češtině (v překladu Ivany Blahutové) své básně i Bohdanka. Jako bývalého učitele mě zajímala situace ve školství. Na všech školách se vyučuje povinně ruský, ukrajinský a anglický jazyk. Kromě toho existují i školy s ukrajinským vyučovacím jazykem. Navštívil jsem několik škol, besedoval jsem s učiteli i žáky. Nejvíckrát jsem navštívil 13.školu Naděžda v Alčevsku, kam chodí do 5.třídy i Bohdanka. 1.9.2016 jsem díky penězům od českých přátel na slavnostním zahájení školního roku v této škole předal osmi žákům z mnohopočetných rodin školní brašny a učební pomůcky, všem žákům čtvrtky na výtvarnou výchovu a sladkosti, škole papíry na kopírování a dvě školní tabule. A ještě zbylo na diplomy a ceny pro děti z 5. a 6.třídy, soutěžící v atletickém čtyřboji. Na Ministerstvu rodiny, mládeže, sportu a turistiky jsem se dozvěděl, že LLR má zájem o spolupráci s mládežnickými, sportovními, odborovými, uměleckými, školními kolektivy z různých zemí, tedy i z ČR, i o návštěvy turistů. Bohužel zatím lidé z LLR nemohou vyjíždět do států EU (úřady v Kyjevě jim pasy ani víza nevydají), ale rádi přivítají na svém území lidi ze států EU, tedy i z ČR. LLR již navštívily různé delegace i turisté z mnoha zemí, např. z ČR, Francie, Finska, Itálie, Řecka, Indie.

3. O situaci na tzv. linii příměří jsem již hovořil. Bezpečnost ve vnitrozemí je dobrá. Jak však informují příslušné orgány lidových republik, v zemích se pohybují ukrajinští diverzanti, kteří (někdy i ve spojení s místními naverbovanými lidmi) provádějí různé sabotáže (nejčastěji na infrastruktuře, hlavně na železničních tratích), někdy i teroristické akce proti velitelům (Alexej Mozgovoj, Arsen Pavlov-Motorola) či představitelům země (pokus o atentát na hlavu státu LLR Igora Plotnického).

4. Prezident Porošenko a další představitelé Ukrajiny se navenek chlubí, že s lidovými republikami přerušily veškeré styky. Ve skutečnosti ne tak docela. Ale nahlas o tom nemluví. Existuje dopravní spojení (po silnici jak pro osobní, tak nákladní dopravu, po železnici jen pro nákladní dopravu). Existují obchodní vztahy. Ukrajina dováží z lidových republik především kvalitní uhlí pro své elektrárny. Na pultech obchodů v lidových republikách je možno se setkat s ukrajinským zbožím. Ukrajina a lidové republiky jsou propojeny i elektrickou, vodovodní, plynovodní a teplovodní sítí. Zato zakázané jsou kulturní a sportovní styky. Pokud se nějaký ukrajinský sportovec či umělec zúčastní akce v lidových republikách, je pak ve své zemi šikanován (např. ukrajinský fotbalista byl vyloučen ze svého klubu, protože se zúčastnil turnaje v DLR).
Sociální podpory Ukrajina lidem v lidových republikách nevyplácí a důchody jen omezeně. Výbor pro lidská práva OSN toto nazval porušením lidských práv obyvatel lidových republik ze strany Ukrajiny a vyzval Ukrajinu k nápravě. Náprava byla provedena šalamounsky. Pokud chce totiž důchodce v lidových republikách dostávat důchod od Ukrajiny, musí se na Ukrajině zaregistrovat a pro důchod si tam jezdit. To je ovšem pro většinu důchodců, hlavně starších, ponižující a prakticky nemožné. Museli by absolvovat dlouhou nebezpečnou cestu a na přechodech strávit čekáním až 36 hodin. Důchody a sociální dávky tak lidem místo Ukrajiny vyplácí vlády lidových republik.

5. EU i NATO jsou lidmi lidových republik brány jako nepřátelé. Proč?Jak totiž začala krize na Ukrajině? Prezident Janukovyč odstoupil od chystané dohody s EU o přidružení (přičemž neodmítl hospodářské vztahy se státy EU), protože by Ukrajina musela omezit hospodářské vztahy s Ruskem a dalšími zeměmi Euroasijského svazu. To vzhledem k tradičním hospodářským vazbám na Rusko nechtěl Janukovyč připustit. Naopak vyjádřil přání se připojit k Euroasijskému svazu, který by přitom nijak vztahy Ukrajiny se státy EU neomezoval. Taková svobodná volba se ale EU nelíbila. A tak za pomoci vlád států EU a USA začal Majdan… A NATO? Vyzbrojuje Ukrajinu ve válce proti lidovým republikám, hovoří o agresi Ruska proti Ukrajině, o teroristech, kteří se chopili moci v lidových republikách (přitom OSN lidové republiky odmítla nazvat terorisickými), v ukrajinské armádě působí vojenští poradci NATO.

6. Jak jsem již řekl v předchozí odpovědi, USA jsou brány jako nepřítel lidových republik. Předvolební kampaň v USA byla sledována, ale s tím, že je vcelku úplně jedno, kdo zasedne v Bílém domě. Na politice USA se stejně nic nezmění. Lidi ale zaujalo, že Trump vyjádřil přání zlepšit vztahy s Ruskem. Trochu v tom vidí i naději na skončení občanské války.

7. Své neoficiální zastoupení v ČR (v Ostravě) otevřela jen Doněcká lidová republika. Lidé o tom v lidových republikách vědí a dělají si velké naděje. Musel jsem jim říci, že vláda ČR určitě nenechá zastoupení DLR v ČR fungovat a že také již podala žalobu k soudu. Nyní je situace taková, že soud vyzval společnost, která zastoupení zřídila, aby změnila název, protože ČR Doněckou lidovou republiku neuznává. Ta to ovšem odmítla. Hrozí tedy zrušení této společnosti. Povědomost o podobných zastoupeních? Této otázce nerozumím. Myslíte zastoupení lidových republik v jiných státech? To nevím.

8. Zimu občané lidových republik, co se týká zásobování teplem, vodou, elektrickou energií a plynem (na rozdíl od občanů Ukrajiny, kde se v říjnu v mnoha školách a dalších objektech netopilo) prožijí v pořádku. Co čeká občany lidových republik v novém roce, nikdo neví. Občané ale vyjadřují přání, že již konečně skončí válka a zavládne tolik očekávaný mír. A doufají, že postupně budou lidové republiky světovým společenstvím uznány. Doufají také, že za své válečné zločiny (cílená střelba proti civilistům a civilním objektům, proti infrastruktuře, mučení válečných zajatců) budou příslušní odpovědní činitelé včetně nejvyšších představitelů Ukrajiny potrestáni (např. postaveni před Mezinárodní soud v Haagu).

Ještě jsem se chtěl vyjádřit k naší činnosti v ČR. Založili jsme Společnost přátel LLR a DLR. Chceme pravdivě informovat o dění na Donbase, o občanské válce, o životě v lidových republikách. V Haló novinách vycházejí na pokračování mé reportáže z cesty na Donbas (je možno je najít na internetových stránkách těchto novin). Pořádali jsme ve spojení se spřátelenými organizacemi shromáždění před ukrajinským velvyslanectvím v Praze (o této akci 7.11.2016 jste informovali). Nakladatelství Kmen vydalo ve svém slovanském Almanachu 2016 Hej, Slované protiválečné básně 10-leté Bohdanky Něščeret z Alčevsku v LLR. Chystáme výstavu fotografií z Donbasu. Vyhlásíme humanitární sbírku pro děti Donbasu. Snažíme se najít mládežnické, odborové, sportovní, školní a umělecké kolektivy, které by spolupracovaly s podobnými organizacemi v lidových republikách, příp. tam přicestovaly.

 

Jaromír Vašek

Z redakční pošty




Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*