Revoluce se na Slovensku zatím nekoná, čeká se na tebe, občane

Revoluce se na Slovensku zatím nekoná, čeká se na tebe, občane

obcansky odpor

Po dlouhých měsících příprav přišel den D – 9. listopad, kdy se stovky lidí sešly před bratislavskou budovou Národní rady SR​, aby dali najevo svůj hněv, zoufalství, odpor a nespokojenost se současnou politickou, ekonomickou a sociální situací na Slovensku. Organizátoři protestu zároveň předali ultimátum prezidentovi Ivanu Gašparovičovi, aby do týdne odvolal vládu a rozpustil parlament, aby moc v zemi mohli převzít občané.

Kdo přesně, jaká skupina lidí měla konkrétně převzít moc, však už málokdo věděl, což vyvolalo v řadách protestujících první neshody a rozpory. Podobně nebylo dostatečně objasněno, kdo jim dal mandát k tomu, aby zastupovali všechny občany SR. Pravdou však je, že organizátorů protestů k tomuto kroku, který se měl dotáhnout 17. listopadu, vedla víra a naděje, že jednají ve prospěch všech. Jenže už od začátku bylo jasné, že lidé na Slovensku jsou velmi pasivní a aby se změna dosáhla „revolucí“, je nezbytné, aby se konaly masové protesty. A takový se 9. listopadu nekonal. A nekonal se ani 17. listopadu. I proto mnoho lidí boj za změnu prostřednictvím protestů dopředu vzdalo.

 

Je však třeba nahlas říci, že i když jsou zklamáni a znechuceni z toho, že 17. listopadu se nic nezmění, že vláda nebude odvolána, že parlament nebude rozpuštěn, že občané nepřevezmou moc, přece se něco významného děje. Ve skutečnosti boj za změnu teprve začal. Ne 9. listopadu, ani 17. listopadu, ale už mnohem dříve.

 

Hlavním smyslem těchto protestních akcí je totiž fakt, že vynesly na povrch a zvýraznily nutnost a potřebu spojení se těch, kteří jsou nespokojeni se současným stavem na Slovensku a kteří chtějí pravou a trvalou změnu, aby následně společně a hlavně normální a demokratickou cestou dosáhli tak dlouho očekávanou a vytouženou změnu.

 

Je důležité dát najevo těm, kteří dnes vládnou, že nastal čas na změnu a že jejich čas se krátí. A to, jak se jim bude ten čas krátit, bude záležet jen a jen na nás, kteří jsme za skutečnou změnu. V první řadě na tom, jak se dokážeme sjednotit a vytvořit jednotnou „skupinu“, která následně bude rozumně, systematicky, směle, vytrvale a razantně kráčet směrem k vybudování nového Slovenska.

 

Lidé, kteří již dlouhá léta velmi touží po změně, po změně současného systému, po nastolení pravé demokracie, spravedlnosti, po vybudování sociálního systému či po zlepšení ekonomiky na Slovensku, jsou zklamaní a frustrovaní, protože se nic neděje. Ani poměrně pečlivě připravený – ačkoliv s několika vážnějšími chybami a nedostatky – a zejména na internetu tolik propagovaný protest proti systému a politikům, který se konal od 9. listopadu do 17. listopadu, nepřinesl žádné reálné a hmatatelné výsledky.

 

Ultimátum organizátorů protestů, adresovaný prezidentovi Ivanu Gašparovičovi, aby do 17. listopadu odvolal mj. vládu a rozpustil parlament, „naše“ politická elita absolutně ignorovala, ba co víc, ani obyvatelé naší země ho masově nepodpořili na náměstích Bratislavy a v dalších slovenských městech.

 

Nikdo z organizátorů, ačkoli to 17. listopadu na Náměstí svobody tvrdili, nepřevzal jménem občanů reálně moc. Ani nemohli, neboť většina občanů ČR jejich nepodpořila, protože vlastně ani nevěděla, že vůbec něco takového je v plánu. Takže celá protestní akce, když se na to podíváme objektivně a racionálně, spíše připomíná divadlo, které hraje několik lidí, i když je třeba hned i uznat, že tito lidé to se změnou k lepšímu myslí skutečně vážně i upřímně.

 

Neobjektivní a klamné byly a jsou řeči o tom, že za neúspěch protestních akcí mohou novináři, ať už pracující v soukromých, nebo ve veřejnoprávních médiích, kteří prý nepřišli na protestní akce a neinformovali o nich, nebo i když informovali, tak neobjektivně. Pravdou však je, že na těch protestech bylo přítomno mnoho novinářů, ba co víc, mnozí z nich i se záměry protestů víceméně souhlasili. Organizátoři, řečníci a mnozí sympatizanti však nějak zapomněli na to, že i novináři jsou jen obyčejní lidé a zaměstnanci různých firem, kteří nemohou absolutně ovlivnit to, co jejich zaměstnavatel uzná za vhodné zveřejnit. Takže tvrdá kritika neměla být adresována novinářům, ale jejich šéfům, a v první řadě majitelům různých médií – domácím či zahraničním milionářům, kteří vlastní soukromá média, a představitelům veřejnoprávních médií, která zase řídí současná vládní moc.

 

Očekávat od novinářů, že budou riskovat ztrátu práce, ať už jde o jakýkoliv svatý cíl, zejména v dnešní těžké době, kdy počet nezaměstnaných neustále roste, je více než směšné. Takovou oběť by nepřinesl v současnosti žádný organizátor protestních akcí, hlavně když ho doma čeká rodina, manželka, děti…

 

1425742_10201428846341234_736938466_n.jpg

Pokračující protesty je možné sledovat živě zde.

 

Prosíme všechny, sdílejte mezi sebou informace, šiřte je dál. Protest 17. listopadu sice nepřinesl revoluci, ale bude významným krokem k jednotě lidí, kteří postupně vybojují změnu systému. Přidejte se.

zdroj : exilovenoviny.cz

Reklama

Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*