Realita turko-islamistického fašismu

Realita turko-islamistického fašismu

„Nejdřív přišli pro komunisty,

a já jsem se neozval, protože jsem nebyl komunista.

Pak přišli pro Židy,

a já jsem se neozval, protože jsem nebyl Žid.

Pak přišli pro odboráře,

a já jsem se neozval, protože jsem nebyl odborář.

Pak přišli pro katolíky,

a já jsem se neozval, protože jsem byl protestant.

Pak přišli pro mě

a tehdy už nezbýval nikdo, kdo by se mohl ozvat.“

Martin Niemöller

Nelze lépe popsat současný stav Turecka, než jak kdysi popsal příchod nacismu v Německu německý teolog, luteránský pastor, zakladatel a vůdce Vyznávající církve Martin Niemöller. Ale ani on by se pravděpodobně nemohl ani domýšlet, že může existovat něco ještě zrůdnějšího, než je německý nacismus, dnešní zrůdný turko-islamistický fašismus, nad kterým zůstává stát představivost i těch nejzrůdnějších. Realita je o to tragičtější, že vše se odehrává v zemi, která je členem NATO a je sousedem zemí EU a kandidátem na členství v EU, přímo před nosem kontinentu, který sám sebe vnímá jako kolébku naší současné civilizace. Odehrává se to nikoliv někdy ve čtyřicátých letech minulého století, ale nyní v 21 století, kdy země kolébky naší civilizace už prošly všemi možnými zrůdnými ideologiemi a mohlo by se oprávněně očekávat, že již nedovolí vznik něčeho ještě zrůdnějšího než to, co již zná, vznikturko -islamistického fašismu.

Tento druh fašismu začal před dvěma roky bombardovat svoje vlastní města zbraněmi, jejichž část pochází právě ze zemí naší evropské civilizace. V historickéčásti tisíciletého města Amed (turecky Diyarbakir) nezůstal kámen na kameni, přitom toto město bylo ještě nedávno „adoptované“ UNESCEM. Copak Hitlerovci zničili staré město či synagogu,nebo židovský hřbitov v Praze? Ale ani tehdynezvedli ani v Turecku, ale ani v Evropě, své hlasy ti, kteří sami sebe vnímali jako demokraty. Pak začalo bombardování Kurdů mimo území Turecka, Kurdů co, jako jediní již tři roky téměř s holýma rukama bojují proti IS -zrůdám a všichni opět mlčeli. Po té pod záminkou pokusu o převrat v Turecku přes noc propustili cca 100.000 zaměstnanců státní správy a desítky tisíc z nich uvěznili. Aby kapacita věznic, které svým vybavením odpovídají zařízení na mučení ve středověku, vydalo Turecko zákon, podle kterého propustili i vrahy, jen aby „uvolnili“ místa pro „zrádce“. Zavřeli víc než šestnáct universit a stovky škol včetně mateřských školek, desítky televizních stanic, novin, časopisů a rozhlasových stanic a opět civilizovaný svět stále mlčel.

Každý den přicházejí z věznic zprávy o „umírajících“ protiprávně uvězněných osobách.

Desetitisíce Kurdů žijí pod stany nebo u příbuzných ve vesnicích a křičí do světa o pomoc, aby se mohli vrátit do svých měst rozbombardovaných tureckou armádou.

Před pěti dny byla uvězněna demokraticky lidem zvolená starostka neoficiálního hlavního města Kurdistánu  – města Amed (turecky Diyarbakir) tak, jako byly uvězněny téměř všechny starostky kurdských měst.

Mezitím byli uvězněni stovky novinářů a nejrenomovanější spisovatelé, o kterých nejsou pochyby, že nikdy v životě nepatřili do žádné politické strany. Jediný, kdo ještě není uvězněn, je OrhanPamuk, nositel Nobelovy ceny za literaturu.

A dnes? Dnes byli uvězněni všichni novináři, kteří nestačili utéct do Evropy, novináři z nejstaršího deníku turecké republiky Cumhuriyet, kterému dal jeho jméno samotný zakladatel „moderního“ Turecka Mustafa Kemal Atatürk.

Sepisováním zločinů na úkor našich společných lidských hodnot ze strany turko-islamistických fašistů  můžu strávit dny a dny a to jsem jen soukromá osoba, ale instituce jako je NATO,EU, OSN majío jejich zločinech daleko podrobnějšíinformace než já,ale přesto stále mlčí.

Dnes konečně Martin Schulz jakožto předseda zákonodárného sboru evropské civilizace laskavě prohlásil, že tím je překročena „červená linie“, nic víc, nic méně, než uším dobře znějící prohlášení. Ale aby svolal Evropský parlament k mimořádnému jednání, nebo aby se obrátil na Radu Evropy či na NATO, to neudělal ani náhodou. Přitom právě Martin Schulz před nedávnem přijal šéfredaktora tohoto  nacionalisticko -liberálního deníku Cumhuriyet , který z obav o svůj život opustil Turecko a od něj se nechal Schulz podrobně informovat o stavu Turecka, získal informace z první ruky a od erudované osoby. V reakci na tento rozhovor Turecko zakázalo manželce šéfredaktora opustit Turecko.

Co se musí ještě stát, aby představitelé evropské civilizace řekli STOP!

Při dnešních technologiích nemůže nikdo jednoho dne v Bruselu říct podle vzoru Norimberského procesu: „ichhabe das nichtgewusst“!

Možná k tomu ani nedojde a tento svérázný hybridní druh fašismu rozloží Evropu dřív, než se někdo ozve, protože už tady nebude zbývat nikdo, kdo by se ozval, tak jak to popsal Martin Niemöller tehdy…




Reklama

Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*