Putin musí držet Asada a připravovat se na další útoky, a nejen v Sýrii…

Putin musí držet Asada a připravovat se na další útoky, a nejen v Sýrii…

Skončila jedna etapa od překvapivého útoku Donalda Trumpa na vojenskou základnu…., od které se masivně převrátilo téměř, co platilo ještě ve středu…

Krize nesporně neskončila návštěvou nositele nejvyššího ruského vyznamenání pro cizince Řádu přátelství mezi národy Rexe Tillersona v Moskvě…

Rex Tillerson je samozřejmě poslem svého šéfa Donalda Trumpa, který prakticky ve všem, co tvrdil po mnoho let.  otočil o 180 stupňů a tak bohužel, ani rozumné výroky o tom, že dvě jaderné mocnosti se musí spolu bavit a snížit napětí, neznamenají nic.

Trump opět perlil. O NATO prohlásil, že sice říkal, že je zastaralé, ale zastaralé není, o Asadovi, o kterém ještě před týdnem uváděl, že je třeba jej brát jako realitu, hovořil jako o řezníkovi a zvířeti…

Kdybychom měli neutrálně hovořit o tom, kdo zvítězil a kdo prohrál, pak z hlediska pravděpodobných rizik, jak se jevily v průběhu týdne a výsledného stavu je převažujícím, ale jen převažujícím vítězem Vladimír Putin.

Zejména o minulém víkendu už to tak tak vypadalo na 3. světovou a nebo minimálně na opakování masových útoků proti Sýrii, a hlavně globální run Západu na Putina a Asada… Pudlík Johnson, jak jej nyní po vzoru  vztahu Blaira k Bushovi označují i  někteří britští politici na všechny strany šířil představu, jak bude Putin ztrestán a vymýšlel jednu sankci za druhou, G7 zcela naivně dala  Tillersonovi do Moskvy  mandát, aby ji dal ultimátum, buď s námi a nebo se Sadatem.

Tady USA i G7 zcela nesporně sklaplo a sklapnout muselo, protože Putin ze strategických důvodů Asada opustit nemůže. A v tomto smyslu nepochybně Putin zabodoval.

Udržení Asada je zásadní symbolický,  geopolitický, ale i mravní úkol…

Udrží –li Putin Asada, ne pro tento okamžik, ale natrvalo až do jiného rozhodnutí samotných Syřanů,  bude to nejzásadnější změna v mezinárodní politice od roku 1989. Bude-li Asad odstraněn, vrátíme se do éry svrhávání jednoho údajného diktátora za druhým ve jménu humanitárních intervencí s následkem chaosu jakou jsme poznali v Iráku, Libyi, či Jugoslávii a v soft podobě i na Ukrajině.

Potud Putin zvítězil…

Ale je to vítězství kalené i nespornými body pro Trumpa, který otočil o 180 stupňů, převzal nejprimitivnější slovník McCaina a filozofii humanitárních útoků a válek Bushe, Clintona či Obamy.

Zatímco pro Putina vlastně dopadlo až překvapivě dobře jednání G7, kde s výjimkou Británie nebylo naladění na tvrdé postoje vůči Rusku, poctivě je třeba říci, že během tohoto týdne si dala Čína distanc od Ruska a postavila se neutrálně k otázce Sýrie, jak to dokázala při včerejším hlasování o rezoluci namířené proti Asadovi, ale zároveň se okamžitě aktivovali zejména místní regionální mocnosti, zejména Turecko či Izrael, kteří obratem rovněž začaly volat po okamžité odchodu Asada.

Nemůže být sporu a dokazují to četné argumenty, že chemický útok v Idlíbu byl připravenou provokací ke změně poměrů v Sýrii. A je příznačné, že na straně Západu neexistuje ochota k nezávislému vyšetřování…

Dějiny utíkají šíleným tempem a i tato otázka už je svým způsobem nedůležitá.

To podstatné a zjevně znepokojivé je, co bude dál…

Totální změna Trumpa, potlesk ze strany clintonovců vede k úvaze, že novou trajektologii neopustí. Naopak, bude se vyžívat ve velkohubých prohlášeních a bude dávat šanci Matissům k novým útokům. Pro svět je to jistě nebezpečné, ale je nesporné, že bohužel vlivné síly na Západě budou takovému postupu tleskat.

V této fázi je nutné počítat se vším a ani ta 3. světová by neměla být do budoucna vyloučena.

Je jasné, že Putin se Asada nevzdá a je jasné, že Trump v čele křižáckého a sunitského světa bude o jeho odstranění usilovat.

Asi tak, přátelé…

(Syrský prezident Bašár Assad a ruský prezident Vladimír Putin Foto: AP )

 




Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*