Prodali jsme vše co šlo. Prodáme i zbytky svobody, suverenity a národní hrdosti?

Prodali jsme vše co šlo. Prodáme i zbytky svobody, suverenity a národní hrdosti?

Opustit EU je prý sebevraždou, varují někteří experti, kteří zároveň varují před jinými experty, kteří naopak varují před jednostranně orientovanou ekonomikou. EU nás prý chrání i před námi samotnými, tvrdí ekonom Deloitte Marek

První zásadní otázka tedy zní, zda je v pořádku taková orientace a závislost ekonomiky, která nás staví do velmi nevýhodné situace a činí nás tak snadno vydíratelnými… Každá rozumná výrobní firma eliminuje riziko závislosti na jediném odběrateli větším portfoliem odběratelů a pokud tak nečiní, dříve nebo později ji dominantní odběratel (vědom si své síly) začne drtit tlakem na ceny a často přivede „na kolena“, případně převezme. Své by o tomto způsobu přebírání mohli vyprávět někteří bývalí dodavatelé Agrofertu nebo obchodních řetězců.

Druhá zásadní otázka zní, zda je v pořádku, když se naše politická rozhodnutí, která se neslučují s politickými postoji s některými závěry EU (kterou již naprosto neskrývaně ovládají Německo a Francie) automaticky spojují s možnými ( nebo jistými ? ) ekonomickými důsledky. Dovolí si ještě někdo tvrdit, že EU v dnešní podobě je opravdu pořád stejná EU, do které jsme se v referendu rozhodli vstoupit ? Ekonomická spolupráce byla základním stavebním kamenem ještě v dobrých časech Evropy. Bez gigantické armády všehoschopných byrokratů, bez otevřeného diktátu jednotlivým státům, bez politické unifikace a kdysi dokonce, světe div se, bez společné měny… Možná mnozí již zapomněli a mladší ani nezaznamenali, že před nesmyslnou EU existoval ještě smysluplný a fungující projekt, který se nazýval EHS ( Evropské hospodářské společenství ).



A třetí zásadní otázka zní, co získáme z dlouhodobého hlediska, pokud se rozhodneme v takto nevýhodném a závislém postavení zůstávat bez jakýchkoliv změn a opatření i nadále. Očekávat, v tomto vazalském postavení, narovnávání platů a zlepšování našeho postavení je více než naivní. Navíc, když mateřské firmy našich montoven a podniků vlastněných zahraničními vlastníky vyvádějí ročně několik set miliard ročně z ČR (loni cca 300 miliard). Tím se levný český zaměstnanec v podstatě podílí, spolu s dalšími faktory, na násobných platech zaměstnanců v zahraničí, především Německa…

Není proto načase „rozložit rizika“ a orientovat se i na jiné trhy, které jsme kdysi nerozumně opouštěli s vidinou „otevřené evropské náruče“ ? Ta otevřená náruč nám totiž dnes dává nepokrytě najevo, že pokud nebudeme tancovat tak, jak se píská, bude nás trestat a ekonomicky postihovat… Pokud na tento princip a vyřvávání takových „demokratů“ jakým je např. budoucí ministr zahraničních věcí Německa, (inter)nacionální socialista M.Schulz přistoupíme, nejsme znovu ničím jiným než pouhým Protektorátem Čechy a Morava…. A zůstane pouze poslední otázka, kdo tentokrát pronese projev, že vkládá naši zemi pod ochranu Velkoněmecké říše, bez níž bychom patrně nebyli schopni samostatné existence.

Zajímavé zamyšlení Tomáše Haase

Graf vybraných cel v ČR a rozdělení mezi ČR a EU




Loading...

Podobné články

Komentář “Prodali jsme vše co šlo. Prodáme i zbytky svobody, suverenity a národní hrdosti?

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*