Proč média o důležitých věcech lžou

Proč média o důležitých věcech lžou

Tak jsme dopadli s demokracií. Vlastním vládám krademe dokumenty, kterými nás chtějí zničit. Jako v přídadě Snowdena a dalších hrdinů naší smutné doby.

Krize na Ukrajině a jednání o nové obchodní smlouvě mezi USA a EU (viz heslo „transatlantická dohoda“) ukazují jednu velice zajímavou věc. Velká média vlastněná konsorcii mající evidentní zájem na zajištění těchto smluv a tohoto koloniálního prostoru systematicky lžou, nebo vůbec nemluví o reálném stavu věcí. Protože nezávislý tisk a média tvoří jen zlomek veřejného mínění, na planetě zavládlo informační embargo srovnatelné se studenou válkou 70. let. Ocitli jsme se v situaci, kdy probíhá něco jako známá Kubánská krize (1962) a kdy existují dva úplně odlišné pohledy na situaci. Tento stav je velmi nebezpečný. Je to od pádu železné opony poprvé, co se korporátním médiích vlastněných velkým kapitálem jako u nás Babiš, Bakala, Passauer Press, Mafra a spol daří globálně oblbovat veřejnost pod pláštíkem tzv. „demokracie“ a „svobody slova“. Pozadí a historii tohoto historického vlivu médií na naše vědomí jsme se věnovali v trojdílné analýze Mediální manipulace z pohledu neomarxismu. Prozkoumejme platnost úvodní věty v této sérii článků: „Veřejnost neví, co se děje, a ani neví, že to neví.“ (Noam Chomsky) Co veřejnost ví a co tuší, a jak podle toho jedná?
1. Ukrajina je jasná, lidé ví, že se veřejně lže

Německo, USA a nyní částečně i Francie má „mediální“ problémy. Lidé začínají masově obviňovat sdělovací prostředky z jednostranného podání událostí na Ukrajině. Je to částečně dané i tím, že korporátní média jsou vcelku líná čeládka a pro své mocipány dělají jen to, co musí a za co je platí. Proto novináři zvolili pohádku úspěšnou v případě arabských revolucí, totiž tzv. „povstání utlačovaných mas za svobodu“. To dobře baští levice i pravice, každá z jiného důvodu. V případě arabského jara to fungovalo bezvadně. Lidé tomu věřili tak dlouho, dokud z Libye nebyly trosky. A ty už pak prostě neviděli, stejně jako dnešní Egypt nebo Sýrii. Těmto zemím se u nás na webu cíleně věnujeme v celých sériích článků. Stejně tak bylo možno manipulovat všechny ostatní události (Venezuela, Kuba, Maďarsko, Ukrajina…) do jednoho předem připraveného scénáře zlých a dobrých.

Tato metoda tzv. „agenda-setting“ neboli nastolování mediální agendy fungovala bezvadně v případě zemí, o nichž je Evropanům celkem jedno, zda existují nebo ne. Pak byli ochotni dát kritický rozum do kapsy a začali baštit mediální blafy, které jedna korporátní redakce přebírala od druhé. Tento mechanismus běžel ve válce proti Iráku, viz náš článek Ukrajina, hysterická média a druhá válka proti Iráku. Jak to, že toto oblbování nyní nefunguje v případě Ukrajiny? A co se děje v případě transatlantické smlouvy?
2. Hloupé nastolení agendy kolem Ukrajiny

Začátek kampaně byl skvělý, stejně jako Blitzkrieg Hitlera do SSSR. Hned jsme věděli, že ti ušlechtilí demokrati na Majdanu se nechávají střílet těmi ošklivými Janušenkovými policejními stvůrami jen proto, že se chtějí dostat do našeho socialistického ráje v EU. No a my vyvolení už v ráji jsme, ať se ostatní pololidé pilně snaží a mohou po pečlivém uvážení být vpuštěni také. Tento kec neboli „narrative“ v odborné hantýrce byl tak hloupý, že kleknul na samotném začátku. Za chvíli bylo jasné že na Majdanu střílel ze začátku kde kdo, jenom ne policisté, podporu demokracie tam jeli dělat profláknuté osoby typu knížete a ještě profláknutějších vládních agentů, totiž šéfů jinak humanitární organizace Člověk v tísni. Totéž začalo platit o roli ruské menšiny, o úloze Ruska, o situaci na Krymu atd.

Hloupě postavená zápletka prostě neunesla nápor reality a začíná se hroutit. To známe dobře z komunistických dob, takže pád médií do bláta lži a manipulace nemůže starší generaci nijak překvapit. V bahnu se novináři váleli už dříve, ale nyní jsou uprostřed ulice vidět, protože ostatní jdou po chodníku. V redakcích i velkých nezávislých novin je zmatek (je to hodně vidět v Le Mondu a Mediapart, což jsou svobodné noviny), protože přebrali část bajek a nyní vědí, že je to pitomost. Americké noviny jako pravicový Washington Post a o něco normálnější New York Times tlačí mediální káru lži hrdinsky dál. V USA už to jinak nejde, daly se do mocenské konfrontace s Ruskem. Stačí se podívat na českou produkci tohoto amerického odvaru (pardon, brandu) u nás, na časopisek Respekt.
3. Chytrá manipulace transatlantické dohody

Heslo „transatlantická dohoda“ ukazuje na našem občanském webu sérii hlavně redakčních článků, protože tato věc je příliš složitá na to, aby ji mohl sledovat jen jeden člověk. Korporátní manipulátoři pochopili, že v případě této absolutně klíčové věci nelze nic ponechat náhodě. To není Ukrajina, kde lze nakonec ze všeho vycouvat, nechat lidi zapomenout, a po roce tvrdit pravý opak. Mezitím spadne padesát psů do kanálu, bude opět vytaženo a lidi si zvyknou, že svět je jiný než před rokem.


Transatlantická smlouva má nastolit planetární moc korporací, která má jurisdikčně přebít mocenskou roli států. To tady nikdy předtím v evropské historii nebylo. I známá Britská Východoindická společnost (East India Trading Company) či Nizozemská východoindická společnost ovládaly subkontinenty jako Indii, Čínu a Afriku se souhlasem vlád a společně s nimi. Nyní se mají korporace oddělit a mají fungovat jako samostatná planetární síla podobná Patočkovým „silám dne“ z díla Kacířské eseje. Protože tento smělý tah je zatím příliš nejistý a spojený s mnoha otazníky, na tato jednání bylo jednoduše uvaleno přísné informační embargo. A to vidíte všude v hlavním médiích: totiž, že se kolem této smlouvy vlastně „nic“ neděje.
Smutný závěr

Že demokracie dostává v posledních desetiletích mocně na zadek, to je každému soudnému člověku jasné. Viz redakční článek Začarový kruh destrukce americké demokracie. Druhá věc je, jak s pádem demokracie manipulují korporátní média, která mají na úkol tento politický systém tiše pochovat ve prospěch jejich zaměstnavatelů, tj. známého jednoho procenta planetárních oligarchů.

Tento boj sledujeme v EU zcela systematicky, stačí si kliknout články o bankovním tunelu v rámci EU („bankovní socialismus“) nebo o postupném vyvlastnění střadatelů („bail-in“). Na rozdíl od Ukrajiny jde o dlouhodobé procesy. Proto velká média zvolila mnohem jednodušší, a mnohem účinnější taktiku. Mlčení. Mediální embargo funguje mnohem lépe, než hloupé kecy. Viz například faux-pas páně Macháčka v Respektu, na který jsme okamžitě reagovali (Draghi slaví úspěch, pane Macháčku?) nebo manipulace kolem o Maďarska (Jak se klame po česku o hospodářské politice Maďarska). Hloupé kecy totiž můžete hned demaskovat, mlčení se přebíjí mnohem obtížněji.

Absurdní situace kolem transatlantické (TTIP) a transpacifické smlouvy (TPP) je následující. Stovky lobbistů světových koncernů z celého světa sledují on-line (!) jednání států a okamžitě píší do vedlejšího protokolu své připomínky. Viz článek Transatlantická a transpacifická smlouva připravuje novodobé otroctví. To nikdy předtím nebylo, aby státy natolik kapitulovaly, že nechají korporace rozhodovat on-line o výsledku jednání. Zkušební model této manipulace celých států si korporace vyzkoušely při vytváření obchodní smlouvy mezi Kanadou a USA (Smlouva EU s Kanadou jako model nové strategie korporací). Jistěže smlouvu připomínkují účastnické smluvní státy a hlavy států či EU budou podepisovat závěrečnou smlouvu naším jménem. Ale to je z velké části jen fraška, protože nyní řídí průběh jednání lobbisté a právníci světových firem.

A o tom se musí striktně mlčet, hlavně v médiích, která tyto koncerny kontrolují. Američtí aktivisté se vůbec nemohli dostat ani k předběžnému znění TPPT dohody, tak byla utajovaná. Občanské organizace se složily a veřejně nabídly odměnu tomu, kdo jim utajované znění smlouvy hakne a přinese na stůl, aby ji mohly analyzovat. Pochopitelně to měla první Wikileaks a předběžný návrh zveřejnila, viz článek Wikileaks zveřejnily utajované znění Transatlantické dohody EU-USA. Tak jsme dopadli s demokracií. Vlastním vládám krademe dokumenty, kterými nás chtějí zničit. Jako v případě Snowdena a dalších hrdinů naší smutné doby.

zdroj : news.e-republika.cz

Loading...

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*