Probuzení Německa?

Probuzení Německa?

Již od 80 tých let Kurdové a jejich přátelé v SRN v rámci svých velice omezených možností poukazovali, upozorňovali, protestovali a někdy i demonstrovali proti tomu, že do Německa proniká nebezpečná turko -islamistická mafie, která může do budoucna ohrožovat celou společnost.

Místo aby německé úřady tyto apely svědomitých Kurdů, kteří vnímali Německo jako svůj druhý domov, který jim poskytl ochranu, je často německé úřady umístily na seznam „ortodoxních komunistů“, „radikálů“ apod. Já a Kurdský institut, který jsem zakládal, jsem byl jediný, kdo na tom seznamu nebyl. Bylo to proto, že jsem překládal Bibli a úzce jsem spolupracoval s prezidiem neněmeckého červeného kříže ,církevními institucemi a mezi členy Kurdského institutu jsem získal poslance ze všech, ale skutečně ze všech v Bundestagu zastoupených politických stran, včetně federálního ministra vnitra Gerharda Bauma. Směl jsem tedy vyjádřit své obavy o budoucnost hostitelské země jak v tisku, v televizi, v rozhlase hostitelské země, ale také na akademické půdě, například v Evangelishe akademi Tützing apod. Ostatní to štěstí neměli. Myslel jsem si, že tento laxní postoj německých úřadů vůči turko-islamistům a tvrdý, až nedemokratický postup vůči těm, kteří cítili odpovědnost vůči hostitelské zemi, je způsoben tím, že je Německo rozděleno, že prožívá obrovské trauma a potřebuje, nebo si myslí, že bytostně potřebuje Turecko jakožto člena NATO a „podporovatele“ Německa při rekonstrukci země, tím že do Německa posílá své dělníky a z mnoha dalších „objektivních“ důvodů. Přitom právo neuznává toleranci při porušení zákona z objektivních důvodů.

Nicméně toto moje vysvětlení pro tento stav trvalo až do pádu komunismu, po kterém bylo Německo sjednoceno a získalo nejen z východního Německa, ale z celé východní Evropy tolik kvalifikovaných pracovníků, že jich bylo mnohem víc, než vůbec Německo potřebovalo. Z pohledu mezinárodní bezpečnosti mu již nehrozilo vůbec nic, rozhodně zdrojem nějakého bytostného nebezpečí nemohlo být tehdejší Jelciovo Rusko. Přesto ale ta tolerance vůči turko-islamistům nejen že pokračovala, ale dostala se do neuvěřitelných dimenzí.

Navenek se „jen sympatizanti“ turko-islamistických struktur začali dostávat do zemských sněmoven, dokonce i do Bundestagu nebo do různých státních či akademických struktur Německého státu. Dnes se již můžeme domýšlet, že důvodem této s právním státem se neslučující se tolerance vůči zločincům, jsou pravděpodobně ekonomické zájmy. Německo je největším obchodním partnerem Turecka vůbec!

Jedna z organizací turko-islamistů, která je evidentně napojena na současnou tureckou vládu Erdogana, je Osmanen Germania (Osmanové Německa), o podezření, že jsou zločinci, Kurdové v SRN píší, apelují a vyzývají již delší dobu.

Teprve 9. listopadu provedlo 1500 policistů v 50 objektech v Německu akci proti členům této organizace a v bytě jednoho z představitelů této organizace Musluma Cavasa našli „velké množství heroinu“ a „nebezpečných zbraní“ a peníze. Co ještě našli policisté v dalších objektech, to ještě nevíme.To je zatím utajené. Tento Muslum Cavas žil se senátorkou „tureckého původu“ v Hamburgu paní Nebahat Guclu!

Máme, můžeme, smíme doufat, že se Německo probouzí a samo sebe vyčistí od zločinců, co jsou nositeli tak nebezpečné ideologie?

Smíme doufat, že zájmy občanů a tím státu budou cennější než zájmy ekonomických subjektů? A že tím eventuálním probouzením a novým postojem k základním zásadám právního a demokratického státu, se Německo stane příkladem i pro další země EU?

Naděje je to poslední, co můžeme ztratit, tak se to říká …..

(Foto: Youtube.com)




Loading...

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*