Pro koho je homofóbie?

Pro koho je homofóbie?

K zamyšlení a napsání této úvahy mě přivedly stále silnější hlasy homosexuální menšiny za její práva, proti jejímu utlačování a diskriminaci, kdy vrcholem pro mě byla reakce autora článku, zveřejněném na webovém portálu „www.nakluky.cz„, který z politováníhodné sebevraždy čtrnáctiletého homosexuála, synovce Ester Janečkové, obviňuje nehomosexuální a údajně tedy homofóbní část školní třídy. Spolužáci tohoto sebevražedného homosexuála se mu, údajně pod vlivem zlých homofobních heterosexuálních rodičů, měli tak intenzivně posmívat, až to neunesl a úspěšně si sáhl na život. Článek a následná diskuze vyvolávají dojem, že si tento nebohý homosexuální hoch sáhl na život na protest proti diskriminaci homosexuálů, obdobně jako Jan Palach, kvůli ztraceným iluzím.

Motivy sebevražd dětí bývají různé, například rozchod, neopětovaná láska, týrání ze strany rodičů, špatná známka, strach z trestu a další. Co je však zarážející, že v případě sebevraždy homosexuálního hocha má homosexuální menšina automaticky za to, že se jedná o šikanu, posměch, diskriminaci homosexuála. Jiné příčiny nepřipouští, ba co víc, pouhá úvaha o jiném motivu sebevraždy je těmito fanatickými a nenávistnými stoupenci homosexuálů rovněž považována za diskriminaci. Takovéto, často hysterické reakce homosexuální menšiny pak jeví stejné prvky pozitivní diskriminace, jako jednání židovské komunity a jednání cikánské menšiny v případech, kdy je odklon od jejího názoru automaticky považován za antisemitismus, rasismus či diskriminaci.

Za svoji osobu mohu konstatovat, že od devadesátých let minulého století jsem se s útiskem homosexuálů nesetkal, veškeré protesty byly mířeny jen proti jejich snaze se zviditelnit. Homosexuálové mohou být registrovaní partneři, mohou dědit, vychovávat děti, mohou být propagováni. Většinová společnost tedy proti homosexuálům nic nemá. Jakmile se ale někde ve světě objeví zákaz propagace homosexuality u dětí (Rusko), zákaz homosexuálního pohlavního styku s nezletilým (Uganda) homosexuálové okamžitě zvednou vlnu odporu na potlačování „jejich práv“, čelní představitelé vlád odmítají účast na Olympijských hrách…

Mám-li ve svém okolí nalézt náznaky homofóbie, proti které je potřebné bojovat, nedaří se mi to. Bohudík. Roky ve svém okolí pozoruji, že naše společnost proti sexuální deviaci či orientaci homosexuálů nic nemá. Snad právě díky rozvoji moderních komunikačních technologií si homosexuálové již hezkých pár let „vhodné objekty“ svého zájmu dokáží najít sami mezi sebou a „neloví“ heterosexuály s „vhodnou výbavou“ ve sprchách a saunách plaveckých bazénů, neopíjejí pohledné mladíky na diskotékách a nemají zapotřebí heterosexuálům potají dávat prášky na spaní, aby dosáhli alespoň částečné uspokojení svého intenzivního sexuálního puzení. Tyto doby, které si pamatuji ze svého „socialistického mládí“, jsou již dávno pryč a snad právě z těchto zoufalých „lovů“ homosexuálů vznikly vtipy, posměšky a narážky. Z vyšší teploty a typického chování homosexuálů možná vznikla slova „teplouš“ – má vyšší teplotu, loví v páře, je přihřátej a „buzerant“ – otravuje nás, svádí, osahává, buzeruje. V dnešní „svobodné společnosti“ jsou tato slova považována za hanlivá, urážlivá, a možná že je přečinem i jejich pouhé vyslovení.


Když se dnes řekne homosexuál nebo gay, řadě lidí se vybaví jemný citlivý hoch, který je uvězněn v jiném těle, za což samozřejmě nemůže a proto je potřeba mu vyjádřit účast a podporu, chránit jej. Dnes již nikoho nenapadne, že častým projevem homosexuality je hyperaktivita, nadměrný sexuální apetit a hlad po nových neokoukaných tvářích, tedy promiskuita, neudržitelná touha po střídání sexuálních partnerů (není totéž co dlouhodobý životní partner, přítel, ochránce). Dnes už se v rámci prevence pohlavních a smrtelných chorob tolik nepřipomíná, že homosexuálové, spolu s uživateli drog a prostitutkami, patří k rizikovým skupinám se závadným chováním, ohrožujícím společnost. Naopak, díky úsilí a podpoře homosexuálů dokonce vzniklo i přesvědčení o šikaně a obtěžování homosexuálů heterosexuály v žákovských kolektivech, a Úřad vlády pod záminkou potírání extrémismu dokonce připravil příručku „Homofobie v žákovských kolektivech“. Jde o další regulaci, před kterou se budeme muset mít na pozoru? Většina z nás se sice s homofóbií nesetkala, ale homosexuálové tvrdí že to existuje a musejí proti tomu bojovat. Jsou také příručky na tlusté, šilhavé a nešikovné děti, kterým se kolektiv posmívá? Existují také příručky na děti chudých rodičů, které nemají iPady, značkové oblečení a na jídlo? Těm se snad dětský kolektiv neposmívá? Copak ony psychicky netrpí? Copak ony nemají svá práva?

Je neoddiskutovatelným faktem, že sama příroda vystavila homosexuálním lidem stopku, v další generaci tedy s nimi nepočítá a vyvstává otázka, zda podpora a propagace homosexuality pod zástěrkou ochrany lidských práv není bojem proti samotné přírodě. Nelze si nevšimnout, že se všudypřítomná propagace homosexuality stává dalším nástrojem politického boje, nástrojem mocných k dalšímu rozdělování společnosti (po dělení na ty „schopné“ a na „nemakavé socky“ na ty „zodpovědné“ a na „zneužívače dávek“). Rozdělená společnost se totiž mocným mnohem lépe manipuluje a ovládá, než sjednocená. Budeme-li k všudypřítomné propagaci homosexuality lhostejní, možná se stane, že jednoho dne bude homofóbie skutečný problém. Ne kvůli nenávisti vůči homosexuální menšině z důvodu odlišné sexuální orientace, ale z důvodu propagace a neustálého prorůstání homosexuality do životů heterosexuální většiny…

 

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*