Ve svém Střetu civilizací, kterou asi mnohý z nás kdysi četl, načrtl znepokojivou budoucnost světa, zcela odlišnou od pohledu tehdejšího věrozvěsta šťastné budoucnosti amerického a západního světa Francisa Fukuyama, který očekával „konec dějin“ a pokojného vítězství demokracie po pádu komunistických režimů.

Tento nesmysl, který mi maně připomíná vidění světa našich polistopadových komentátorů a novinářů  a který je nebezpečný v tom, že s pokorou nevnímá, že svět není a zejména nebude jen tím západním byl mimořádně škodlivý. Zejména v politice USA vede k nedozírným důsledkům při až neuvěřitelné infantilní víře v dokonalost  tzv.  americké demokracie při vývozu  do zemí, kde se nikdy nemohou pevně zakotvit, protože jsou oněm prostředím zcela cizí.

Huntigton postavil představu několika soupeřících civilizací, z nichž zejména indická, konfuciánská a islámská na vzestupu. Obecně uvádí (viz WIKI) osm civilizací: západní, slovansko-pravoslavná, islámská, hinduistická, konfuciánská, japonská, latinskoamerická a africká. Budoucí konflikty nebudou konflikty mezi státy, ale mezi kulturami a  civilizacemi, budou probíhat především podél tzv. zlomových hranic – linií, kde se civilizace střetávají. Západ se na ně musí připravit, případně zasahovat.

Co jiného je současná krize kolem Ukrajiny? Západ, bortící se, ztrácející  podporu svých obyvatel pro svůj způsob života i jeho organizaci (typickým příkladem je rozkládající se EU, ale i snižující význam USA, kterou vzývá země na zlomové hranici civilizací Ukrajiny, ale kdy nepatrná země zvaná Izrael odmítá zprostředkovací úlohu prezidenta údajně nejsilnější země světa USA v jejím konfliktu s radikály z Hamásu) A vůbec státy  celé zlomové hranice mezi západní a slovansko – pravoslavnou civilizací – Polsko, Pobaltí a již zmíněná Ukrajiona doslova šílí.

Česká republika je docela v pohodě. A kromě jejích představitelů, kteří z pocitu potřeby zalíbit se USA (Zeman, Sobotka, Zaorálek Stropnický o politicích TOP 09 nemluvě) a kromě oné generace svazáckých pravdoláskařů nastoupivších po roce 1989, kteří dokonce věří svým vlastním výrokům se nikdo střetu neobává.

Střety jsou i jinde konfuciánský svět  Čína – a japonský – Japonsko a samozřejmě západ – islámský svět, ale i konfuciánský svět – islám, atd.

Dobrou i špatnou zprávou je, že svět není rozdělen na dva světy Západ – Východ. Dobrou v tom, že tento střet prakticky trvale byl postaven na myšlence okamžitého vzájemného zničení, tedy 3. světové, špatnou v tom, že se navzájem Západ a Východ nekontrolují.

Lze vlastně cynicky, ale i pragmaticky říci, že svět před rokem 1989, před pádem berlínské zdi byl mnohem více bezpečnější  než dnes, protože konflikt mezi oběma tábory by znamenal zánik lidstva.

Zatímco dříve by reálně nikdy USA nenapadly Rusko, dnes to vyloučeno není. Zatímco dříve by se USA nikdy nevměšovalo do záležitostí Ukrajiny, dnes tam fouká válečné napětí. A platilo to v podstatě i naopak. I na té Kubě nakonec Sovětský svaz USA ustoupil. Bylo to prostě v její sféře vlivu.


Jdeme prostě do nebezpečné budoucnosti a není ustálen mechanismus efektivního utlumení napětí., snad s výjimkou staré dobré Rady bezpečnosti. Přesto i kvůli naprosto idiotskému převratu na Ukrajině, který vede k rozvalu celé země, není vyloučen regionální a silný vojenský konflikt.

Tento můj příspěvek jistě nezíská velkou karmu. Není výkřikem proti komukoliv. Je spíše tichým upozorněním na hrozící vážné nebezpečí.

Jeden závěr a velmi naléhavý však z něho vyplývá…A ten závěr je i návodem na řešení.

Je třeba zcela izolovat válečné štváče typu amerických představitelů, Obamy, Kerryho, ale zejména těch ženských  Clintonové či Allbrightové, které by se nejraději koupaly v Putinově krvi.

Je třeba zcela izolovat válečné štváče Evropy Camerona, a zejména Sikorského a Tuska, o pobaltských republikách ani nemluvě. Náš Štětina, Schwarzenberg a spol jsou bohudík bez reálné moci.

Jak dál?

Západní svět a slovansko- pravoslavný byl samozřejmě vždy zčásti odlišný, ale zároveň šlo vždy o dvě civilizace, které se i velmi pozitivně ovlivňovaly a rozvíjely. Minimálně Evropa a Rusko po celou svou historii patří k sobě.

Musíme vědět, že hrozí nebezpečí i válečných konfliktů a s plným vědomím tohoto faktu je třeba se mu vzepřít.

Přežijeme – nepřežijeme? Nevím.

Snad záleží i na každém z nás.

Snad.

Publikováno se svolením autora
Autor publikuje na http://vyvadil.blog.idnes.cz/