Právo na pravdu a nenávist

Právo na pravdu a nenávist

Začnu citací zdejšího kodexu: „Bloger svými články nesmí vyvolávat nebo eskalovat nenávistné nálady“. To je hezké! Jenže co když hluboký potenciál je vyvolávat či eskalovat má prostá a nezkreslená realita a pravdivé skutečnosti?

Jsme i v takovém případě povinni mlčet a pokud nemlčíme, smíme být umlčováni?!

Je správné zamlčovat a umlčovat pravdu a realitu ve jménu údajného „nevyvolávání či zabránění eskalace“ jakýchsi teoretických „nenávistných nálad“ čtenářů?

To jsou podle mě otázky hodné zamyšlení!

Nejdříve ale co je nenávist a jak může vznikat?

Z nejrůznějších příčin a důvodů. Nenávist jako taková je negativní emoce, která je (ať chceme či nechceme) součástí našeho cítění a života. Můžeme nenávidět něco, co nás ohrožuje nebo může ohrožovat? Nepochybně ano. Můžeme nenávidět nespravedlnost (a také třeba hloupost, neschopnost, pokrytectví, nebo ubližování, krutost, zločinnost, ponižování, apod.) a jejich původce a pachatele, pokud negativně zasahují do našich životů a nevidíme-li žádnou možnost nápravy? Určitě ano. Takovou důvodnou nenávist pak sice můžeme do jisté míry potlačovat a skrývat, ale tím v žádném případě jen tak lehce sama nevymizí. Stane se tak většinou buď až časem nebo dokud skutečně nedojde k nějaké změně či nápravě.

Ale vraťme se zpět na začátek k uvedené citaci z článku zdejšího kodexu blogera.

Nechci tady psát jenom o zdejších blozích a blogerech, ale chci se obecně zamyslet nad tím, co a jak může či nemůže být psáno a zveřejňováno a s jakými možnými důsledky. Tedy nad činností různých etablovaných novinářů a pisálků v nejširších masmédiích zacílených skutečně na statisíce a miliony nejrůznějších čtenářů a posluchačů.

A především se ptám – Pokud existuje nějaká pravdivá skutečnost, která v někom může vyvolat až nenávistné pocity, skutečně ji nesmíme zveřejnit a je nutné (nebo žádoucí) ji zamlčet? Vždyť tím, že nějakou pravdu takto nuceně či cíleně zamlčíme (a v důsledku toho se pak například může přihodit něco moc zlého), můžeme v konečném důsledku vyvolat v lidech ještě mnohem větší nenávist s daleko většími důsledky. Vzniklá nenávist pak může být o to více důvodná a také oprávněná!

Něco takového tady už totiž bylo – za totalitní éry.

V novinách a televizi tehdy byly v drtivé většině zveřejňovány jen kladné zprávy a drtivá většina těch naopak negativních zpráv a událostí byla cíleně a povinně zamlčována! Nesmělo se informovat dokonce ani o takových věcech, které mohly přímo ohrozit zdraví či životy lidí (např. o výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu a následném šíření radioaktivního mraku, před kterým se pak lidé bez patřičných informací nemohli schovat a mnohé to pak stálo zdraví), nesměly se zveřejňovat žádné informace, které by mohly v lidu „vyvolávat nebo eskalovat nenávistné nálady“ (poznámka – to už jsem někde viděl, že by ve zdejším kodexu blogera?) – tehdy hlavně a především směřované k socialistickému režimu, což se za žádnou cenu nesmělo. Nesměli jsme se proto prostě ani dozvědět vůbec nic negativního. Všude byly zveřejňovány jen samé „úspěchy a radosti“.

Lidi ale nebylo možné do nekonečna obelhávat. Zejména pokud všude kolem sebe viděli realitu, která se zveřejňovanými nepravdami vůbec nekorespondovala. Stalo se nakonec to, že lidé onen „zpravodajsky a veřejnoprávně“ povinně ochraňovaný a „narůžovo lakovaný“ režim a jeho představitele začali důvodně a oprávněně nenávidět! To pak mimo jiné vedlo k vzepětí masového odporu, který vyústil až v tzv. „sametovou revoluci“.

Co v této souvislosti prožíváme a vidíme dnes?

Dnes jsme uprostřed tzv. „imigrantské krize“, kdy se do EU nezadržitelně valí statisíce a miliony cizích, převážně muslimských, imigrantů. Proč se tak děje právě dnes a z jakých konkrétních příčin, o tom se ale moc nepíše. V masmédiích se k tomu hlavně a především dozvídáme, že je naší „humánní povinností“ tyto imigranty (jsou všichni vesměs nazýváni coby „běženci“, přestože mnohdy vůbec nemají ani před čím utíkat) přijímat a poskytnout jim z našich veřejných prostředků veškeré zaopatření (ubytování, jídlo, peníze, vytvořit a nabídnout vhodné pracovní příležitosti, respektovat jejich importované náboženské a kulturní potřeby, apod.). Dozvídáme se, že jejich příchod má údajně (ve skutečnosti ničím blíže a reálně nespecifikované) jen a pouze kladné dopady a máme se proto z něho svým způsobem radovat a také být hrdí a pyšní na naši „humanitu plynoucí z našich tradic“! Kdo tyto názory nesdílí, ten bývá umlčován, napadán, zesměšňován či přímo ostouzen (je označován za údajného xenofoba, rasistu, nacistu a znevažován podobnými přívlastky).

Znovu tedy evidentně není žádoucí otevřeně psát o všudypřítomné realitě a nesmíme se zřejmě vůbec dozvědět skutečnou a celou pravdu. Například o tom, kolik z těchto imigrantů je jakkoli vůbec zaměstnatelných (aby nebyli jen a pouze čistou sociální zátěží), jaké mají vzdělání či jazykové znalosti, zda vůbec jsou ochotni se řádně začlenit do naší společnosti a za jakých podmínek, kolik je mezi nimi zločinců páchajících trestné činy, apod. V této souvislosti vyšlo například najevo, že státní policie v Německu dokonce jednu dobu přímo tajila skutečnosti masového sexuálního obtěžování žen těmito imigranty na veřejnosti! Předmětem velkých nejasností je i financování a výše nákladů na zaopatřování milionů těchto přicházejících osob a jejich skutečné dopady na ekonomiku zemí EU.

A tou úplně nejhorší věcí (o které se už vůbec nemluví) je, že takto zaopatřujeme (ve skutečnosti vlastně paradoxně „odměňujeme“ ty, kteří se k nám násilně vetřou a vniknou za tento jejich ilegální přechod našich hranic) jen naprosto bezvýznamný a nepatrný zlomeček lidí, oproti stovkám milionů dalších, daleko potřebnějších, kteří se prostě a jednoduše k nám do Evropy však nikdy vůbec nemohou dostat a zůstávají a žijí v jejich nezměrné bídě v zemích jejich původu.

Proč se tyto věci vůbec nezveřejňují? Proč se o nich otevřeně nepíše? Protože by nejspíš zřejmě mohly v lidech „vyvolávat nebo eskalovat nějaké nenávistné nálady“? To ovšem ale v žádném případě neznamená, že tyto věci vůbec neexistují!

A tak se proto i tady ptám – Tím, že budeme zamlčovat, zatajovat či ignorovat pravdivé skutečnosti a realitu, nestane se nakonec, že v lidech časem o to více poroste jejich oprávněná a důvodná nenávist? Nenávist jak proti všemu, co cítí a budou cítit jako své ohrožení, tak proti těm, kteří jim v těchto věcech vědomě lhali a lžou?!

Mohou tady takovou důvodnou nenávist časem pocítit například lidé, kteří přijdou o některé ze svých nejbližších, protože na jejich léčbu nebylo dost peněz, které byly naopak vynaloženy na zaopatření tisíců cizích imigrantů? Můžeme ji začít cítit my všichni, pokud budeme například reálně vidět, jak cizí imigranti (v drtivé většině vlastně ilegální vetřelci) v našich zemích a na náš účet požívají nezasloužených výhod a mají se lépe a je jim mnohdy paradoxně poskytováno více práv, než máme my sami? Že mají zaručeny bezpracné příjmy častokrát větší, než jaké mají naši důchodci po jejich celoživotní práci nebo dokonce větší, než naši pracující lidé? Že tito úplně cizí lidé, aniž by si toho jakkoli vážili či čímkoli zasloužili, mohou užívat a využívat vše, co u nás a pro nás (coby své potomky) vybudovali a nám předali naši předci? A nejen užívat a využívat, ale dokonce přímo cíleně a vědomě naopak ničit!?

Můžeme začít pociťovat nenávist, pokud budeme vidět, jak se něco tak naprosto neuvěřitelného postupně stává reálnou skutečností? Můžeme potom takovou nevídanou a hroznou nespravedlnost nenávidět?

Byli bychom andělé, pokud ne!

A co víc?

Bojíme se snad nebo nesmíme dnes (opět jako dříve za totalitního režimu) veřejně říkat pravdu a nazývat věci pravými jmény? Neměli bychom se spíše bát toho, co nás zákonitě čeká a nemine, pokud se dnes budeme takto „bát“ a dopustíme veřejné lhaní, pokrytectví, falešné informování, zamlčování pravdy, zkreslování skutečností, demagogické vymývání mozků, veřejné štvanice a dehonestování lidí s jinými než těmi „jedině správnými a povolenými“ názory, a podobné věci týkající se zejména současné imigrační krize?!

Prý, že tady jde jen o „hloupé strašení“ ze strany xenofobů?

Ne. Je to právě úplně naopak a vlastně velmi jednoduché. Myslím si, že pokud dnes někdo všechny ty negativní věci týkající se současné „imigrační krize“ považuje za pouhé „strašení“, snadným lékem na něco takového je otevřené zveřejňování celé a úplné pravdy, pravdivých údajů a pravdivých odpovědí na všechny (i pro mnohé nepříjemné) otázky! Jakmile se tak stane, jakékoli byť jen myslitelné „strašení“ takového druhu i strach samotný ihned zmizí jako pára nad hrncem a stane se bezpředmětným. Pokud totiž budou některé věci pravdivě pojmenovány jako špatné a zlé a nebudou zamlčovány, pak je to vždycky první a nezbytný potřebný krok k tomu, začít je reálně řešit!

Pravda se umlčet nedá a jednou zákonitě vyjde najevo. Čím později se to stane, tím bývá její „porod“ bolestnější a někdy i krvavější! Vraťme se k ní tedy co možná nejdříve (nejlépe ihned!), nedopusťme, aby se historie ve svých paralelách opakovala a začněme si znovu v maximální možné míře vážit naší svobody a demokracie!

Jsme tím povinováni sami sobě i našim dětem!

_____________________________________

P.S. Úplně na závěr bych tady ještě rád připomněl citaci slov někdejší premiérky Velké Británie Margaret Thatcherové (tzv. „železné Lady“), která ve svém projevu v září 1988 v Bruggách pronesla z dnešního pohledu doslova „vizionářskou větu“:

Je přece v souladu se zdravým rozumem, že nechceme úplně zrušit pohraniční kontroly, protože jsme povinni ochránit naše občany před zločinem, zamezit pohybu drog, teroristů a ilegálních přistěhovalců!

Margaret Thatcherová rozhodně žádný problém s nazýváním věcí pravými jmény nikdy neměla.

 

(Ilustrační obrázek Foto: AP)




Loading...

Podobné články

Komentář “Právo na pravdu a nenávist

  • Babiš a Sobotka jsou závislí na moci. Čím víc nás budou omezovat, tím lepší mají pocit. Pravda se psát nesmí, někdy je to i trestné. Většina jsou ti, kteří nikam nepatří a tedy nikoho nezajímá. Důležité jsou křičící menšiny, které dokáží politikům pěkně zavařit, když jim nejdou na ruku. Jak dlouho bude toto trvat? Jak dlouho si to nechá mlčící většina líbit? K volbám chodí málo lidí, protože jsou rezignovaní a mají pocit, že volby nic nezmění. Každý hlas je důležitý a volič by se neměl rozhodovat podle aktuálních reklamních kampaní, ale na základě zkušeností s politiky. Politik,který lže a krade a před volbami slibuje, že to změní, nesmí dostat náš hlas. Stejně jako politik, který je 4 roky u moci a slibuje něco, co mohl dávno udělat. Proč to neudělal? Prostě před volbami platí „Slibem neurazíš“ a po volbách si zase užívají moc.

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*