Pozemní síly neexistujícího státu Kurdistán porážejí Islámský stát, Američané jsou zalezlí!

Pozemní síly neexistujícího státu Kurdistán porážejí Islámský stát, Američané jsou zalezlí!

Mluvíme-li o ozbrojených silách Kurdistánu, hovoříme většinou o armádě, která se formuje a nachází na území dnešního iráckého Kurdistánu, jelikož na dalších územích, kde se kurdské ozbrojené síly nacházejí, tedy v Íránu, Sýrii, Arménii a hlavně v Turecku jsou kurdské vojenské jednotky považovány za teroristické skupiny. Ostatně o svém mandátu přesvědčily ozbrojené síly Kurdistánu Spojené státy zejména nedávno, tedy v době, kdy po tristních vojenských výsledcích irácké armády v boji s Islámským státem, Iráčtí Kurdové se těšili velkému zájmu světové veřejnosti, když jejich jednotky označované jako milice Pešmerga začaly vítězit na strategických místech bojů s Islámským státem.

Přes třicet miliónů Kurdů nyní představuje bezesporu nejpočetnější národ bez vlastního státu, přesto kurdská armáda, která se dokázala i za pomoci amerických poradců zformovat na území dnešního Iráku, disponuje vlastními těžkými zbraněmi a vyznačují se dobrými zkušenostmi i dobrou morálkou. Vojenští odborníci to připisují tomu, že ozbrojené síly iráckého Kurdistánu mají v dohledné budoucnosti jediný cíl, stát se pilířem armády vlastního státu Kurdistán. Historie Kurdů je prakticky neustále spojována s jediným záměrem, bojem za právo na sebeurčení proti vládám těch států, na jejichž území Kurdové žijí. Přesto disponoval národ Kurdů vlastním státem jen jednou, a to v roce 1946, kdy na území současného Íránu vytvořili vlastní Republiku Mahabad, ale iránské síly ji po roce fungování rozprášily. Ozbrojené síly Kurdů se ihned přesunuly na území Iráku a vytvořily zde své vlastní jednotky, takzvané milice Pešmerga a začaly ozbrojený boj proti oficiální vládě v Bagdádu.

Dvě Kurdsko – irácké války v letech 1961 – 1970 a následně během roků 1974 až 1975 dopadly vítězstvím irácké armády, která v té době byla výrazně lépe zformovaná, zatímco na straně kurdských bojovníků se tříštily síly. A zatímco proti irácké armádě bojovali Kurdové pod hlavičkou Kurdské demokratické strany (KDP), ovšem od těchto jednotek se oddělily takzvané nacionalistické síly Kurdistánu a vytvořily Vlasteneckou unii Kurdistánu (PUK) a na území Turecka vznikla marxistická vojenská formace Kurdská strana pracujících (PKK), která zahájila gerilový boj proti tureckému státu. Během Irácko – íránské války se Kurdové postavili na stranu Íránu a pokusili se o povstání proti režimu Saddáma Husajna, který se jim pomstil vyvražděním zhruba sto tisíc Kurdů. Postavení Kurdů mezi islámskými státy je velmi problematické, neboť kvůli svému odlišnému původu od ostatních Arabů jsou často nenáviděni i samotnými zastánci arabské kultury. Navíc bojem proti Turecku si vysloužili i nepřízeň USA jako spojence Turecka v rámci NATO. Vše se rázem změnilo v době, kdy v roce 1991 během války v Perském zálivu, kdy režim Saddáma Husajna utrpěl krutou porážku, přišel o velkou část svých bojových pozemních sil a nad severem Iráku byla vytvořena bezletová zóna. To umožnilo Kurdům vytvořit jakýsi kvazistát, na němž se dohodli  představitelé nacionalistické a sociálně vlastenecké frakce.

 

Kurdské armádě ublížily bratrovražedné války

Jenže v roce 1994 došlo mezi oběma frakcemi k bratrovražedné válce, která si vyžádala až pět tisíc mrtvých. Roku 1997 zakročily síly Spojených států a donutily nacionalisty i  sociální patrioty uzavřít příměří. K příměří mezi dvěma kurdskými opozičními skupinami přispěl i fakt, že společně musely bojovat proti marxistické Kurdské straně pracujících a také islamistické skupině al-Islam. Velké změny pro nově budující se kurdskou armádu znamenala invaze amerických vojsk v roce 2003 do Iráku, při níž vytvořili Kurdové při vytvoření severní fronty a následně kurdské ozbrojené síly převzaly odpovědnost za správu severu země. Síly označené jako milice Pešmarga nebyly oficiálně rozpuštěny, ba ani začleněny do irácké armády a nadále začaly fungovat v podřízenosti regionální vlády Kurdistánu. Vše se ale zkomplikovalo tím, že vláda v Bagdádu přestala regionální kurdskou vládu uznávat. Milice kurdského Pešmargu se tak stále více střetávaly s oddíly irácké federální vlády a dokonce se prognózovalo, že vypukne nová kurdsko-irácká válka. Ale místo toho se ale začali zcela nečekaně prosazovat extrémisté z Islámského státu. A právě úspěchy bojů ozbrojených sil kurdské armády Islámského státu si získali

Charakter kurdských ozbrojených sil Pešmarga prakticky znemožňuje přesně určit početní stav kurdské armády. Objevují se odhady, že síly Pešmarga, které jsou označovány jako milice, mají ale docela obyčejný charakter klasické armády, tvoří sto osmdesát až 375 tisíc vojáků. Speciální součástí kurdské armády je četnictvo označované jako Zdravami, kterých je čtvrt miliónů.

Kurdské ozbrojené síly disponují zhruba dvěma stovkami obrněných vozidel, které většinou získaly z armádní výzbroje irácké armády Saddáma Husajna, Kurdové disponují několika kusy tanků T-72, hlavní sílu jejich tankové výzbroje tvoří tanky T-55, T-62 a MT-LB, přičemž stroj MT-LB mají kurdské ozbrojené síly i s 23 mm dvojkanonem. Tanků mají Kurdové zhruba 260 kusů, po Husajnově armádě disponují také kolovými obrněnými transportéry BRMD-2 či samohybnými protiletadlovými dvojkanony 2SU-57-2, Kurdové vlastní také vozidla brazilského původu EE-9 Cascavel a E-11 Uruntu. Dělostřeleckou podporu zajišťují kurdské armádě 122 mm samohybné houfnice 251 Gvozdika a raketomety BM-21 Grad, velkou zajímavostí pro znalce vojenské techniky je bezesporu skutečnost, že kromě základního podvozku Ural-375D používají kurdské vojenské síly i obměnu německého podvozku Magirus-Deutz M35. Kurdové disponují značným množstvím houfnic i kanónů ráže 122, 130 a 152 sovětské výroby a také jejich čínskými kopiemi a protiletadlovými kanóny S-60 ráže 57mm. Protitankovézbraně zastupují kromě ruských kompletů Maljutka, Fagot a Kornet a také americké TOW a přenosné rakety Strela, které jsou součástí protivzdušné obrany.

 

Síla Kurdů: Improvizované zbraně

Jestliže se kurdské ozbrojené síly něčím vyznačují tak jsou to především kurdské improvizované zbraně. Velmi často se ve výzbroji Kurdů objevují valníkové vozy Toyota Land Cruiser, na nichž jsou nainstalována střeliště pro kulomety PK a DŠK , bezákluzové kanóny SPG-9 a M40 a dělostřelecké raketomety ráže 107 a 122 mm. Kromě Toyoty disponují vojáci hlásící se k nezávislému Kurdistánu i upravenými vozy značek, Ford, Land Rover či GMC. U sil kurdského Pešmergu se vyskytují i vozy německých automobilek Mercedes či Volkswagen. Vojenští odborníci si to vysvětlují především tím, že právě ve Spolkové republice Německo působí početná kurdská diaspora, od které přichází kurdské armádě Pešmerg nejen finanční, ale i materiální pomoc.

Přesto, že se kurdská armáda nyní proslavila především bojem pozemních sil proti Islámskému státu, snaží se vytvořit i základy pro vojenské letectvo. Vlastní desítky civilních vojenských helikoptér, mezi nimiž figurují Bell 212, MD 530F a MD 902 Explorer, Eurocopter AS-350 Ecureil a EC – 120 Colibri. Kurdové také vlastní větší počet ruských vrtulníků Mi – 8/17 a dokonce jeden z nich je vybaven bočními zbraňovými závěsníky a slouží pro přepravu vysokých vojenských činitelů kurdské armády. O tom, že to Kurdové s budováním vlastního letectva myslí vážně, svědčí i fakt, že list The Melbourne Post přinesl zprávu, že se kurdští piloti cvičí u australské firmy Top Gun Australia na letounu Jet Provost.

Z ryze vojenského pohledu představují kurdské vojenské síly Pešmerga dobrý základ státní armády pro případný vznik Kurdistánu. Největším problémem kurdských sil jsou především organizační problémy neexistence vyšších a odbornějších vojenských stupňů. V tom by ale vzhledem k úspěšným bojům kurdských pozemních sil mohli této armádě pomoci američtí vojenští poradci a odborníci z NATO. Každopádně po úspěšných pozemních operacích kurdské armády se její ozbrojené síly musí brát více, než vážně.

 

(Kurdská jednotka Pešmegra Foto: pasewan.com)

Použité zdroje: Dailly Telegraph, The Washington Post, BBC News, The Melbourne Post




Podobné články

Genetika Muslimů…

Genetika Muslimů…

Dr. Nicolai Sennels je dánský psycholog, který dělal rozsáhlý výzkum na málo známý  problém v…

Komentář “Pozemní síly neexistujícího státu Kurdistán porážejí Islámský stát, Američané jsou zalezlí!

  • Zase osvědčená západní politika – dodej zbraně jednomu i druhému a dívej se jak se vystřílejí. Myslím, že na východě je po opakované aplikaci této taktiky už takový guláš, že se v tom sami iniciátoři nevyznají. Ale co dokud to nebouchá u nich, tak to budou podporovat.

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*