Poslanci a senátoři by měli pracovat maximálně za průměrný plat.

Poslanci a senátoři by měli pracovat maximálně za průměrný plat.

miroslavnemec

Výkon poslaneckých a senátorských mandátů v zastupitelských sborech by měl být pro zvolené poslance a senátory poctou a měl by být chápán jako opravdová služba občanům, nikoliv jako možnost v politice zbohatnout, jak tomu dnes, bohužel, je. Řada obyčejných, slušných a pracovitých lidí, kteří chtějí opravdu pracovat, nikoliv jen chodit do zaměstnání, „brouzdat“ tam po internetu a vyřizovat si za státní peníze soukromé záležitosti, jako mnoho různých úředníků, nemůže v posledních letech práci nalézt a mnozí, aby uživili svoje rodiny, jsou nuceni dojíždět denně za prací i více než 100 km od svého bydliště a když odečteme vynaložený čas, který čítá třeba 6 i více hodin denně na cestě, a k tomu dost nehorázné ceny jízdného, jakož i výši vyplácené mzdy, moc peněz jim na rodinu stejně nezbyde. Alespoň ale nemusí krást.

Téměř všichni, včetně příslušných kontrolních orgánů vědí, že řada dalších lidí je různými podvodníčky, nazývajícími se, vedle slušných podnikatelů, rovněž honosně „podnikateli“, zaměstnávána „na černo“, bez jakékoli pracovní smlouvy či dohody o provedení práce, takže za ně páni podnikatelé neplatí ani sociální, ani zdravotní pojištění a mnohdy navíc zneužívají situace a vyplácí jim mzdu skutečně ubohou. Mnoho i těžce pracujících lidí dnes za svou práci dostává pouze základní plat, jehož výše je limitována tzv. minimální mzdou, která byla konečně současnou „Rusnokovou vládou“ v demisi, od 1. srpna 2013, po dlouhých sedmi letech stagnace, zvýšena z opravdu hodně ubohých 8.000,– Kč., alespoň na mizerných 8.500,– Kč hrubého, z čehož je však často velkým uměním zaplatit nájem, ale uživit rodinu, byť s využitím nejlevnějších potravin, je již velkým problémem.

K těmto skutečnostem jsou v příkrém rozporu platy našich zákonodárců, zejména poslanců a senátorů, ale taktéž i nehorázně vysoké platy ministrů, jejich často mladičkých protekčních náměstků, ředitelů různých a často i zbytečných ústavů, poradenských center, pracovišť a odborů státní správy, které jsou ještě dále uměle navyšovány různými dalšími, ničím neodůvodněnými, odměnami. A všechny tyto „luxusní“ platy a odměny jsou navíc vypláceny pouze z našich daní.

Podíváme-li se na zákon č. 236/1995 Sb., který si poslanci sami pro sebe již počátkem devadesátých let minulého století schválili, a je účinný již od 26. 9. 1995, zjistíme, že základní plat poslance činí „pouhých“ 55.869,- Kč, což je více než šesti a půl násobek státem uznané minimální mzdy, která je nyní stanovena na  8.500,– Kč. Je-li tento poslanec místopředsedou výboru, je tento jeho základní plat již 67.250,– Kč., a je-li předsedou jakéhokoliv výboru, činí 78.633,– Kč. Pokud jde o místopředsedu komory Parlamentu ČR, činí jeho základní plat 110.621,– Kč, u prvního místopředsedy dokonce 116.766,– Kč., a u předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, a taktéž i u předsedy Senátu je tento základní plat ve výši 157.551,– Kč.

To jsou však jen platy základní, ke kterým se však navíc připočítávají každý měsíc i nemalé částky, jako náhrady výdajů na reprezentaci, výdajů na dopravu vlastním vozidlem nebo dokonce nájemným vozidlem z místa trvalého bydliště do místa sídla orgánu, v němž vykonává poslanec či senátor funkci a zpět a rovněž i v místě sídla tohoto orgánu a při dalších tuzemských i zahraničních cestách spojených s výkonem jeho funkce, výdaje na stravování a ubytování při tuzemských i zahraničních cestách, výdaje na odborné a administrativní práce, výdaje na činnost průvodce nebo osobního asistenta a dokonce i výdaje na odbornou literaturu a další náhrady. Každý poslanec a senátor má dále nárok na služby placeného asistenta až do výše 35.875,– Kč. měsíčně, které jsou mu vypláceny navíc z prostředků zákonodárného sboru, na zřízení a provozování poslanecké kanceláře (např. v Praze až do výše 27.000,– Kč. měsíčně a v malém městě 16.000,– Kč.), částku za pronájem nábytku ve výši Kč. 5.200,– měsíčně, částku na úhradu telefonních poplatků a připojení k internetu v ceně do 7.000,– Kč měsíčně, atd., atpod., takže páni poslanci na své úspory sáhnout vůbec nemusí, žijí si na hodně „vysoké noze“ a ještě se někteří snaží získat další příjmy účastí v různých dozorčích radách a často i korupcí, za kterou by slovně, a hlavně před volbami, stíhali kde koho jen ne sama sebe.

V této souvislosti se naskýtá otázka, kdo a co z těchto a podobných nákladů zaplatí normálnímu pracujícímu? A můžeme si hned odpovědět, že nikdo nikomu z obyčejných lidí nezaplatí vůbec nic, ani mu nepřispěje na jízdné vlakem, autobusem či MHD, protože jak se neustále „vylepšují“ dopravní služby nejvýznamnějších českých dopravců a zvedají se platy jejich rozbujelým managamentům, došlo ke zrušení i výhodných dělnických a studentských jízdenek a za plnou cenu většinou jezdí i všichni důchodci, neboť věku, od kterého mají jakou-si “mizernou“ slevu, se dožije jen málokdo.

Pokud jde o platy výkonného aparátu, občané by měli vědět, že jsou ještě vyšší. Plat předsedy české vlády bez náhrad činí dnes více než 150.000,– Kč., plat ministrů je o něco nižší, ale vysoké platy mají i náměstci ministrů a vrchní ředitelé na ministerstvech a dokonce i různí „poradci“, kteří sice někomu něco radí, ale sami nezodpovídají vůbec za nic. Již v polovině roku 2011 bylo veřejně publikováno, že jeden z náměstků ministra financí Kalouska, měl průměrný měsíční příjem 191.000,–Kč, což je plat vyšší než plat prezidenta České republiky, který činí bez náhrad 186.700,– Kč měsíčně. Obyčejný poradce si pak může, i bez zvláštních odměn, měsíčně přijít až na 79.000,– Kč, a tak bych mohl pokračovat, ale nechci, neboť pro názornost to úplně stačí a většina občanů si jistě udělá svůj obrázek o tom, jak naši nejvyšší představitelé přistupují k šetření a utahování si opasků. Hnus! Hnus proto, že z obyčejných slušných lidí by „sedřeli“ kůži a sami si žijí jako králové.

Osobně jsem přesvědčen, že by se plat poslanců a senátorů měl odvíjet od minimální mzdy, kterou sami poslanci pro „obyčejné“ lidi stanovili a protože musí občas zasedat i po pracovní době, stanovil bych jim jejich základní plat ve výši dvojnásobku této minimální mzdy, tj. 17.000,– Kč, a příplatek na telefon a internetové připojení ve výši max. 2.000,– Kč měsíčně. Zajistit poslaneckou kancelář a její provoz, bych uložil za povinnost té politické straně, ze které uvedený pan poslanec vzešel, neboť tato strana dostává na každého poslance ještě několik milionů korun od státu, a ostatní příplatky, včetně příplatků na dopravu a další vymoženosti, bych s okamžitou platností zrušil, protože ostatní lidé je rovněž nemají. Pan Kalousek si dokonce „naháněl“ volební preference i tím, že osobně sebral veškeré výhody i těm nejnáročnějším profesím s tvrzením, že….“výhody jedné skupiny znevýhodňují všechny ostatní….“ Ale jaksi zapomněl říci, že to platí i pro „skupinu vyvolených“, kteří sami sebe považují za „politickou reprezentaci země“.

Napsal jsem tento článeček pouze proto, abych tuto problematiku jen lehce připomněl těm, kteří před volbami slibovali všechno možné i nemožné a nyní, když byli zvoleni, by to měli začít naplňovat. A mohli by začít právě tím, že si podstatně sníží své nehorázně vysoké platy a zruší naprosto neopodstatněné výhody ve formě všemožných náhrad. Jejich minimální měsíční plat by měl tedy být 17.000,– Kč a s náhradami maximálně 25.101,– Kč., což je současný průměrný plat, leč z obyčejných lidí na něj dosáhne jen málokdo.

Doc. JUDr. Miroslav NĚMEC, Ph.D.  vyšlo na : nemecdocjudrphd.blog.idnes.cz

 

Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*