Polské zájmy v ukrajinských záležitostech

Polské zájmy v ukrajinských záležitostech

Polský prezident řekl v rozhovoru pro TV kanál TVP, že úkolem Polska „není reagovat pouze na krizi na Ukrajině, nehasit politický, ekonomický a válečný požár, ale začít systematicky podporovat proces modernizace Ukrajiny, aby jí bylo možno pomoci realizovat vlastní národní cíle.“

 Polské vedení stojí před problémem jak současně řešit „dvě Ukrajiny“. Podle polských specialistů se s tím Varšava potýká dlouho. První Ukrajinu představuje centrální vláda, která je v Kyjevě. S tou by měli pracovat. Druhá Ukrajina je ta západní s pěti miliony obyvatel. Zde Varšava vidí veškeré napětí mezi Poláky, přičemž zde hraje zvláštní úlohu ideologie, dělící část aktivistů Svazu Ukrajinců v Polsku.

 Podle Leszka Sykulskeho z Institutu geopolitiky je první Ukrajina špatná v tom, že „se ve značné míře řídí polskou rozvědkou, těsně spolupracující s americkými a britskými tajnými službami“. Zájmy Anglosasů se ne vždy shodují se zájmy kontinentálních Evropanů, zvláště těch, kteří nejsou nakloněni konfrontacím s Ruskem. Druhá Ukrajina je pro Poláky také špatná. Její představitelé se staví jako národní vůdci do postavení těch, kteří okupují Kyjev. Hlavnímu polskému deníku Rzeczpospolita vykládají prostřednictví tiskového tajemníka Pravého sektoru Tarasenka, že volyňský masakr, při němž banderovci zmasakrovali desítky tisíc polských obyvatel, je „blouznění“ a že „etnická spravedlnost žádá, aby země, na níž žili Ukrajinci tisíce let, byla Ukrajině vrácena.“

 Na Ukrajině jsou dnes lidé, kteří na Polsko vznášejí nároky, reálnou politickou silou. Jsou v armádě i ve speciálních službách. V samotném Polsku mohou počítat v jeho východní části s pátou kolonou. Ta je v určitém smyslu rezervoárem ukrajinského nacionalismu. Mnoho let byla placena polským státním rozpočtem.

 Baštou tohoto trendu je ukrajinské obyvatelstvo podkarpatských vojvodství Polska. Jsou to potomci hrdlořezů a přívrženců Ukrajinské povstalecké armády, bojovní adepti banderovské ideologie, žijící vedle polské hranice s Ukrajinou. Radikální organizací banderovského typu je Svaz Ukrajinců v Polsku. Je placen polskou vládou, kanadsko- americkou diasporou a úřady ve Lvově. Podle polských medií aktivně shromažďoval a dopravoval pomoc pro Majdan a pro bojovníky. V těchto operacích byl jednou z hlavních postav generální konzul Ukrajiny v Przemyszlu Bačik, který mezi prvními vystoupil proti zákonné ukrajinské vládě a vyzýval Poláky k pomoci Ukrajině v boji za evropskou budoucnost. Dnes však i se svými příznivci tvrdí polským novinářům, že pro Ukrajinu v EU místo není, neboť to odporuje myšlence národního státu.


 Podle určitých zpráv na internetu jedná Jaceňjuk o předání tří haličských oblastí Ukrajiny Polsku. Má se tak stát do konce letošního roku a má se tak předejít „humanitární katastrofě“. Co se týče Ukrajiny, tíží Varšavu především to, o čem píše redaktor portálu Kresy.pl, který se specializuje na téma východních příhraničních oblastí (v Bělorusku a na Ukrajině) Tomasz Kwasnicki: „EU je forma německé hegemonie, a proto ještě dosud existuje. Asociace Ukrajiny v EU bude napomáhat tomu, že se sféra vlivu Německa zřetelně rozšíří. … Dokonce pokud se Ukrajina nerozpadne na části, může se rozšířit neobanderovská ideologie. Za několik let se potom zbanderizuje doslova celá. Postup akceptování myšlenek OUN-UPA pokračuje prudce, zejména mezi mládeží. Nevidím žádné zábrany, aby se takový stát změnil na vazala Německa. Proč by se měl orientovat na Varšavu? Co mu můžeme nabídnout?“

 Speciálním ústavním orgánem Polska svolávaným prezidentem republiky má být projednáno, jak může Ukrajina přijímat myšlenky Bandery. Nyní polská media a ministr zahraničí Polska hýří nabubřelou jistotou o rychlém vítězství na Východě. Na stránkách zahraničního úřadu Polska jsou uveřejňovány relace o vítězství a výňatky z evropského tisku, například „Varšava je dávno Evropou uznána za experta na události na Ukrajině a v Rusku“ (Le Soir), ministr Sikorski je považován za „hodna Nobelovy ceny míru“ (La Libre Belgique). Polský tisk přetiskuje z týdeníků, které vidí Sikorského jako „nového lídra Evropy, který změní evropskou politiku a historii“ (Respekt, Gazeta Wyborcza).

 Němci k celé věci přistupují alibisticky. Vypadá to tak, že dosud na polské fanfáry nereagují. Šel-li by vývoj na Ukrajině pro ně nesprávným směrem, bylo by možno ukázat na viníka potupného fiaska – Varšavu a jejího vrchního diplomata Sikorského a prezidenta Komorowského.

zdroj : outsidermedia.cz

Loading...

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*