Politický Islám a právo Šária odporují našemu ústavnímu pořádku a zákonům

Politický Islám a právo Šária odporují našemu ústavnímu pořádku a zákonům

Právo Šária odporuje našemu ústavnímu pořádku v oblasti svobody slova či vyznání, ale také v mnoha ohledech trestnímu zákonu, antidiskriminačnímu zákonu a občanskému zákoníku v oblasti rodinného práva.

Je zapotřebí si uvědomit, že následující věty nemají za cíl šířit nenávist proti náboženství, ale upozornit na případné ohrožování ústavního pořádku a zákonů ČR. Je zapotřebí si ujasnit, že hlavní rozdíl mezi islámským právem Šária a židovským náboženským právem – Halachou znamená, že právo dané země má přednost před Halachou. Šária si proto přivlastňuje politickou nadřazenost nad ústavou.

Právo Šária je islámské právo, kterétvoří tři knihy, které představují její základy. Každé usnesení nebo zákon v Šarii se odkazuje na Korán nebo Sunnu (musí mít svůj původ v Koránu nebo Sunně). Sunna obsahuje detaily Mohamedova osobního života. Je nutné ovšem upozornit, že i židovský stát Izrael nemá klasickou psanou ústavu a přikládá vyšší autoritu náboženským textům jako Tóra, Tanach, Talmud a Šulchan Aruch.

Biblí islámu tvoří trilogie: Korán, Síra a Hadíthy. Šária je zhuštěním a rozšířením Koránu a Sunny. Ke klasickému právnímu textu patří kniha „The Reliance of the Traveller,“ napsaná ve 14. století. Věnuje se nejen politické nadvládě nad nemuslimy modlitbám a džihádu, ale také i trestnímu právu, soudnímu řádu nebo využití půdy.

Islámské země a fakta:

Rozdíl mezi Ústavou a právem Šária:

Ústava ČR a Spojených států je nejvyšší právní dokument a nemůže ustoupit žádnému jinému právnímu předpisu. Šária v zásadě prohlašuje, že je nejvyšším zákonem na světě a všechny ostatní právní předpisy se musí podřídit islámskému právu (Šária).

Výrok Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) z roku 2003:

Jedná se o rezoluci 1464 (2005) – Council of Europe: Women and religion in Europe (Ženy a náboženství v Evropě): Princip sekularismu zabraňuje tomu, aby stát upřednostňoval jakékoliv náboženství nebo víru a představuje základy svobody myšlení a rovnosti občanů před zákonem. Případný státní zásah k zachování sekulární povahy politického režimu se v demokratické společnosti považuje za nutnost.

Obsah:

  1. Svoboda slova
  2. Otroctví a otrokářství
  3. Práva žen a dualismus
  4. Džihád
  5. Rodinné právo

1) Svoboda slova:

Právo Šária odporuje českému ústavnímu pořádku č. 2/1993 Sb., Listině základních práv a svobod v článku 17: „(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. (2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu…“

a) Všechny veřejné projevy umění se musí podřizovat právu Šária:

r40.0 Hudba, zpěv a tanec – hudební nástroje

r40.1 Hudební nástroje mají být odstraněny.

R40.2 Je zakázáno používat hudební nástroje nebo naslouchat mandolíně, loutně, činelům a flétně. Je dovoleno hrát na tamburínu na svatbách, při provádění obřízky a jiných příležitostech, dokonce i když má po stranách zvonky. Bubnování je zakázáno.

w50.0 Zákaz znázorňovat živé postavy

w50.1 Měli bychom si uvědomit, že zákaz kreslit obrazy je mimořádně přísný.

[Buchárí – svazek 5, kniha 54, číslo 447] Mohamed byl jednou zklamaný, protože došlo k opoždění Gabrielovy slíbené návštěvy. Když konečně Gabriel dorazil, Mohamed si na zpoždění stěžoval. Gabriel mu řekl: „Andělé nevstoupí do domu, ve kterém se nachází pes nebo obraz.“

b) Zřeknutí se islámu znamená podle práva Šária pro nevěřícího smrt:

Islámští učenci a sluníčkáři tvrdí: Islám je náboženství tolerance.

Právo Šária: Odpadlictví znamená opustit islám, pro muslima, který opustí islám, jde o těžký zločin postihnutelný smrtí.

o8.0 Zřeknutí se islámu:

o8.1 Když se osoba, která dosáhla puberty a je duševně zdravá, dobrovolně zřekne islámu, zaslouží si smrt.

Poznámka: o8.1 – je číselným ukazatelem v psaném právu ŠáriaThe Reliance of the Traveller.“ Text je rozdělen na oddíly – a, b, c atd. Toto konkrétní tvrzení lze nalézt v oddílu o, sekci 8, podsekci 1. Za pomocí tohoto číselného ukazatele je možné odkazovat přímo na uvedený zdroj v „The Reliance of the Traveller.“

Šária tedy odporuje českému ústavnímu pořádku č. 2/1993 Sb., Listině základních práv a svobod v článku 6: „(1) Každý má právo na lidský život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením. (2) Nikdo nesmí být zbaven života. (3) Trest smrti se nepřipouští. (4) Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné.“

Po smrti Mohameda totiž chtěly celé kmeny odejít od islámu. První války ve jménu islámu byly vedeny právě proti těmto odpadlíkům a tisíce z nich byly zabity.

[Buchárí – svazek 2 , kniha 23 , číslo 483] Po Mohamedově smrti se Abú Bakr stal chalifou a vyhlásil válku skupině Arabů, kteří se vrátili k pohanství.

[Buchárí – svazek 9, kniha 83, číslo 17] Mohamed: „Muslim, který připustí, že neexistuje jiný bůh nežli Alláh a já jsem jeho prorok, nesmí být zabit s výjimkou tří důvodů: smrt jako trest za spáchání vraždy, cizoložství nebo odpadlictví.“

Šária tedy odporuje českému ústavnímu pořádku č. 2/1993 Sb., Listině základních práv a svobod v článku 14: „(1) Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání. (2) Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena. (3) Nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v rozporu s jeho svědomím nebo s jeho náboženským vyznáním. Podrobnosti stanoví zákon.“

2) Otroctví a otrokářství

Pokud se jedná o samotnou Šáriu, tak oddíl „k32.0 Propuštění z otroctví,“ zůstal nepřeložen.

a) V Koránu je povoleno otroctví:

[Korán – kapitola (súra) 2 : verš 221] „Nevstupujte ve sňatek s modloslužebnicemi, a pokud neuvěří; a věřící otrokyně jsou věru lepší než modloslužebnice, i když se vám tato více líbí.“

Šária tedy odporuje českému ústavnímu pořádku č. 2/1993 Sb., Listině základních práv a svobod v článku 9: „(1) Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám….“

b) Zákon odporuje i mezinárodní smlouvě:

Otroctví a nucené práce odporují sdělení podle č. 231/1998 Sb., úmluva o odstranění nucené práce, 1957 (č. 105) a úmluvy č. 29 o nucené nebo povinné práci (Mezinárodní organizace práce).

Právo Šária odporuje českému ústavnímu pořádku č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky v článku 10a: „Vyhlášení mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.“

Rovněž se jedná o o porušování práv člověka zmíněných v Chartě spojených národů a vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv.

c) Odporuje Radě EU a českému trestnímu právu:

Rozhodnutí Rady EU skutkové podstaty trestného činu Obchodování s lidmi dle starého českého trestního zákona č. 140/1961 Sb., dle ustanovení § 232a Obchodování s lidmi a nového trestního zákona č. 40/2009 Sb., dle ustanovení § 168 Obchodování s lidmi.

3) Práva žen a dualismus

Pokud se podívám na práva žen a dualismu, tak právo Šária porušuje:

a) Podle práva Šária ženy patří do jedné ze zvláštních tříd:

[Korán – kapitola (súra) 4 : verš 34] Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Alláh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži dávají z majetků svých (ženám). A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Alláh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnost se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a bijte je! Jestliže vás jsou však poslušny, nevyhledávejte proti nim důvody! A Alláha věru je vznešený, veliký.

[Abú Dáwúd – kniha 11, číslo 2142] Mohamed řekl: „Muže se nikdo nebude ptát na to, proč bije svoji ženu.“

Šária tedy odporuje českému ústavnímu pořádku č. 2/1993 Sb., Listině základních práv a svobod v článku 3: „(1) Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.“

b) Dualismus pro věřící a nevěřící:

Tolerantní příklad k nevěřícím (kafírům) z Koránu:

Podle CSPI je Šária založena na Koránu a Mohamedově Sunně. Prvním pravidlem Islámu je, že se celý svět musí podřídit Alláhovi a následovat Mohamedovu Sunnu. Tato skutečnost zároveň znamená, že se muslimové musejí podřídit samotnému právu Šária. Šária ovšem navíc požaduje, aby se naše instituce podřizovaly Islámu – jedná se nejen o výuku na školách, ale i o jeho pozitivní prezentování v médiích.

Tolerantní příklad Islámu:

[Korán – kapitola (súra) 73 : verš 10] Trpělivě snášej to, co oni (kafíři) hovoří, a vzdal se od nich důstojně.

Od tolerantního příkladu k nesnášenlivosti:

[Korán – kapitola (súra) 8 : verš 12] A hle, Pán tvůj vnukl andělům: „Jsem s vámi, podpořte tedy ty, kdož uvěřili! Já vrhnu do srdcí káfirů hrůzu a vy jim useknete hlavy i konečky prstů.“

[Korán – kapitola (súra) 9 : verš 29] Bojujte proti těm, kdož nevěří v Alláha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Alláh a Jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy, z těch, kterým se dostalo Písma, dokud se nepodrobí a nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce poníženi.

Trestné činy podle zákona č. 40/2009 Sb.: Narušující soužití lidí: Zejména podle § 356 Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod, podle § 352 odst. 2 Násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci a podle § 353 Nebezpečné vyhrožování.

Trestné činy proti životu a zdraví: Vražda § 140 odst. 3 písm. g), těžké ublížení na zdraví § 145 odst. 2 písm. f), ublížení na zdraví § 146 odst. 2 písm e), mučení a jiné lidské zacházení § 149 odst. 2 písm. c).

c) Káfir (nevěřící) jako občan Islámského státu:

o11.1 Formální smlouva (dhimma se uzavírá s křesťany a židy, avšak ne s mormony. Tím se z nich stávají dhimmí.

o11.3 Dhimmí jsou povinni následovat pravidla islámu.




  • Platí džizju, daň na hlavu, kterou platí každý dhimmí.

  • Pokud dhimmí tyto věci dělají, jsou chráněni státem. Mohou praktikovat své náboženství, mít své vlastní soudy a právní předpisy.

Zdroj: „The Reliance of the Traveller“ – napsán ve 14. století, mormoni jsou pozdější interpolace.

d) V právu Šária je méněcenné postavení žen popisováno:

Nedávno se mi muslimský konvertita jménem Tomáš Kaprál snažil tvrdil, že ženy jsou v Islámu pozitivně diskriminovány, protože je muž musí podle jejich pravidel živit. Zde jsou ale úplně jiná fakta:

Na základě studie textu z Koránu tedy CSPI (Centrum pro studium politického islámu) uvedlo, že ženy jsou zde v méněcenném postavení v 71 procentech, rovnocenném postavení ve 23 procentech a nadřazeném postavení v 5,3 procentech z celkového podílu textu o 12.066 slov.

o22.1 Nezbytná kvalifikace být islámským soudcem je:

a) být svobodným občanem mužského pohlaví…

V tomto případě právo Šária porušuje zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a to konkrétně v § 16 a 17, kde právní prostředky ochrany před diskriminací v pracovněprávních vztazích upravuje zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (antidiskriminační zákon).

o4.9 Odškodné za smrt nebo zranění ženy je poloviční oproti tomu, jaké dostane muž.

[Buchárí – svazek 3, kniha 48, číslo 826] Mohamed se zeptal: „Nemá výpověď ženy, jakožto očitého svědka, poloviční váhu svědectví muže? Žena řekla. „Ano.“ Mohamed pokračoval: „Je to proto, že mysl ženy je méněcenná.“

110.3 Muslimové rozdělují společný podíl tak, že muž dostane část, jakou dostanou dvě ženy.

[Korán – kapitola (súra) 4: verš 11] A Alláh vám stanoví o dětech vašich toto: synovi část, jakou dostanou dvě ženy.

Tento Hadíth staví velbloudy, otroky a ženy za sobě rovné:

[Abú Dáwúd kniha 11, číslo 2155] Mohamed řekl: Pokud se někdo z vás ožení nebo si koupí otrokyni, měl by říct: „Alláhu, žádám tě o to dobré, co je v ní a její povaze, kterou jsi ji obdaroval; uchylují se k tobě před zlem, které je v ní a jeí povaze, kterou jsi ji obdaroval.“ Když si muž kupuje velblouda, měl by jej uchopit za hrb a říci to samé.

Svědectví ženy má tedy poloviční váhu svědectví muže:

[Korán – kapitola (súra) 2 : verš 282] Vy, kteří věříte, dáváte-li úvěr dlužníkovi na lhůtu stanovenou, zapište to! Nechť písař to mezi vámi sepíše spravedlivě, nechť žádný písař neodmítne to napsat tak, jak jej k tomu Alláh naučil, a nechť zapisuje, zatímco mu bude dlužník diktovat, a nechť bojí se Alláha. Pána svého, a nechť ničeho z dluhu neubere! A jestliže dlužník je choromyslný či slabý anebo nemůže sám diktovat, nechť diktuje jeho poručník, a to spravedlivě! A žádejte svědectví dvou svědků z muži vašich, a nemáte-li dva muže, pak vezměte jednoho muže a dvě ženy z těch, které uznáte za vhodné svědkyně; aby, kdyby jedna z nich se zmýlila, druhá ji mohla připomenout atd.

e) Ženská obřízka

Termín obřízka se používá nejen pro odstranění předkožky muže, ale také i pro odstranění klitorisu ženy.

[Buchárí – svazek 7, kniha 72, číslo 779] Mohamed řekl: „Těchto pět zvyků je typickým znakem pradávných proroků – obřízka, odstranění pohlavního ochlupení, zastřihávání knírků nakrátko, stříhání nehtů a depilace podpaží.“

V tomto Hadíthu je zmínka i o ženské obřízce:

[Muslim kniha 003, číslo 0684] ...Abú Músa poté řekl: „Za jakých okolností je koupel povinná?“ Áiša odpověděla: „Zeptal ses správného člověka. Mohamed řekl, že koupel je povinná tehdy, když je muž ve společnosti ženy a jejich obřezané genitálie se dotýkají.“

Obřízka je součástí práva Šária. Překlad do angličtiny s poznámkou je zavádějící:

e4.3 Obřízka je povinností pro muže i ženy. U muže se obřízka týká odstranění předkožky a u žen zahrnuje odstranění předkožky klitorisu (nikoli klitorisu samotného, jak někteří mylně tvrdí).

Arabský originál ve skutečnosti:

e4.3 Obřízka je povinností (pro každého muže i ženu), jedná se o uříznutí části kůže u žaludu mužského penisu, ale obřízka u ženy znamená odříznutí klitorisu (to se nazývá hufád).

Tento úmyslně špatný překlad má za cíl znesnadnit pochopení práva Šária. Tento podvod se nazývá takija – forma „posvátného klamu.“

Evropské zákony proti ženské obřízce:

Mnoho imigrantů v Evropě nehodlá dodržovat evropské zákony a nechají v zahraniční zmrzačovat pohlavní orgány tisíce malých děvčat s evropským pasem, protože v Německu, ve Francii a ve Švédsku je ženská obřízka trestná.

Německé ministerstvo pro rodinné záležitosti zveřejnilo, že více než 48 000 žen a dívek žijících v Německu podstoupilo zmrzačení vnějších pohlavních orgánů. V Británii se odhaduje jejich počet v roce 2015 kolem 103.000 ve věku 15 až 49 let. Ve skutečnosti může být těchto žen zmrzačeno více, protože v roce 2015 v Británii žilo odhadem 137.000 žen ze zemí, kde se praktikuje FGM.

Školní lékaři ve Švédském městě Norrkőpongu v roce 2014 upozornil na školní třídu, kde bylo zmrzačeno všech 60 dívek. Podle zprávy UNICEF je ročně obřezáno více než 1,5 milionu žen a Světová zdravotnická organizace (WHO) uvádí až tři miliony zmrzačených dívek za jeden rok.

f) Ukamenování a trest za nevěru:

o12.0 Trest za nevěru

o12.6 Pokud je trest ukamenování, musí být ukamenování, bez ohledu na počasí nebo na to, zda jsou nemocní. Těhotná žena nesmí být ukamenována, dokud neporodí a dokud je dítě nutné kojit.

[Muslim – kniha 017, číslo 4206]Za Mohamedem přišla žena a řekla: „Posle Alláhův, dopustila jsem se cizoložství (atd.). Když ji přivedli, měla s sebou dítě zabalené v látce a pravila: „Zde je dítě, které jsem porodila.“ Mohamed odvětil: „Běž a dítě koj, dokud budeš mít mléko.“ Když žena přestala kojit, šla za ním s dítětem, které v ruce drželo kousek chleba. Žena mu řekla: „Apoštole Alláhův, zde je chlapec, kterého jsem přestala kojit, a teď běžně přijímá potravu.“ Svěřil dítě jednomu z muslimů a poté oznámil trest. Žena byla vhozena do příkopu o hloubce její hrudi a Mohamed lidem nařídil, aby ji ukamenovali.

4) Džihád

Konvertita k Islámu jménem Tomáš Kaprál se mi snažil namluvit, že Džihád znamená pouze záležitost boje proti špatnostem, protože on konkrétně proti alkoholu bojuje například čajovým džihádem.

a) Džihád je válkou proti káfírům (nevěřícím) za účelem nastolení práva Šária:

o9.0 Džihád

Džihád je válka proti káfirům (nevěřícím) za účelem nastolení práva Šária.

[Korán – kapitola (súra) 4: verš 89] A přáli by si, abyste se stali káfíry, jako jsou oni, a abyste byli všichni stejní. Neberte si mezi nimi přátele, dokud neopustí své domovy, aby bojovali na cestě Boží (džihád). A jestliže se obrátí zády, pak je chyťte a zabte, kdekoliv je naleznete!

b) Šíření politického islámu – džihádu:

Je nutné upozornit, že podle CSPI část Koránu pocházejícího z Mekky se o džihádu nezmiňuje, a proto se na něj odkazují muslimové a obhájci islámu. Ale část Koránu z Medíny naopak obsahuje kolem 24 procent textu zabývajícího se džihádem. A tzv. trilogie tří základních svatých textů (Korán, Síra, Hádithy) tedy obsahuje v průměru 31 procent textu zabývajícího se džihádem.

[Buchárí – svazek 4, kniha 52, číslo 142] Mohamed: „Bojovat v džihádu s káfiry byť i jediný den je ušlechtilejší než celý pozemský svět a vše, co na něm leží. Kousek v ráji, který je menší než vaše jezdecké bičíky, je větší než celý pozemský svět a vše, co na něm leží. Jeden den nebo noční cesta strávené v džihádu jsou ušlechtilejší než celý pozemský svět a vše, co na něm leží.“

[Korán – kapitola (súra) 9 : verš 29] Bojujte proti těm, kdož nevěří v Alláha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Alláh a Jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy, z těch, kterým se dostalo Písma, dokud se nepodrobí a nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce poníženi.

Poznámka: Věta „nezakazují to…“ znamená neakceptování práva Šária, věta „dokud se nepodrobí a nedají poplatek“ znamená podřídit se právu Šária.

[Muslim – kniha 001, číslo 0031] Mohamed: „Bylo mi přikázáno vést válku proti lidstvu do té doby, dokud lidé nepřijmou, že neexistuje jiný bůh nežli Alláh a dokud neuvěří, že jsem jeho prorokem a nepřijmou všechna zjevení, která jsou skrze mě vysloveny. Když takto učiní, budu chránit jejich životy a majetek, pokud šaría nestanoví jinak, v tom případě pak jejich osud leží v rukou Alláhových.“

Islám nelze zakázat podle českého ústavního pořádku č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod v článku č. 3: „(1) Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.“

Problém ovšem nastává v situaci, kdy muslimové vyžadují ve školách modlitebny, nošení hidžábu nebo burek či zákaz otiskování karikatur Islámu, ačkoliv je v České republice i Spojených státech církev oddělena od státu. Židé a Buddhisté takové požadavky v oblasti školství nikdy neměli, protože se v jejich případě jednalo o náboženství, nikoliv o politicko-náboženskou ideologii jako v případě Islámu. Podle ústavního práva by tedy žádný z požadavků Šárie neměl být povolen.

Proti právu Šária lze zakročit, které odporuje českému ústavnímu pořádku č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod v článku 23: „Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.“

c) Spolupachatelství a povinnost v džihádu:

[Korán – kapitola (súra) 4 : verš 95] Nejsou si rovni ti věřící, kteří zůstali sedět doma – kromě těch, kdož jsou neschopní, s těmi, kdož usilovně bojují za Alláha (džihád) majetky svými i životy svými!

[Buchárí – svazek 4, kniha 52, číslo 96] Mohamed: „Každý, kdo vyzbrojí džihádistu, je odměněn stejně, jako je odměněn válečník. Každý, kdo poskytne náležitou péči rodinným příslušníkům svatého bojovníka, bude odměněn stejně, jako je odměněn válečník.“

d) Válečná kořist:

o10.2 Každý, kdo zabije nebo zneškodní káfira, si může vzít cokoli, čeho je schopen.

[Korán – kapitola (súra) 8 : verš 41] A vězte, že zmocníte-li se jakékoliv kořisti, náleží z ní jedna pětina (tradiční dělení pro vůdce byla jedna čtvrtina) Alláhovi a Jeho poslu, jeho rodině, sirotkům a chudým pocestným.

[Buchárí – svazek 4, kniha 53, číslo 351] Mohamed: „Alláh mě oprávnil brát válečnou kořist.“

e) Mučednická smrt v džihádu:

[Korán – kapitola (súra) 61 : verš 10] Vy, kteří věříte! Mám vám ukázat obchod, jenž ochrání vás před trestem bolestným? Uvěřte v Alláha a posla Jeho a veďte boj na cestě Boží majetky svými i životy svými! A to bude pro vás nejlepší, jestliže jste vědoucí!

[Buchárí – svazek 1, kniha 2, číslo 35] Mohamed prohlásil: „Muž, který se zapojí do džihádu a nebude k tomu donucen ničím jiným, než upřímnou vírou v Alláha a jeho proroka – a přežije, bude Alláhem odměněn buď po smrti, nebo prostřednictvím válečné kořisti. Jestliže je zabit v bitvě a zemře jako mučedník, bude přijat v ráji.“

Trestné činy mají od sebe oddělitelné fáze jednání pachatele, kterými postupně realizuje svůj úmysl spáchat (dokonat) trestný čin. Trestněprávní relevancí mají až následující stádia: 1) Příprava k trestnému činu; 2) Pokus trestného činu; 3) Dokonaný trestný čin.

Příprava trestného činu podle § 20 odst. 1 trestního zákona: „Jednání pro společnost nebezpečné, které záleží v organizování zvlášť závažného trestného činu, v opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, ve spolčení, srocení, v návodu nebo pomoci k takovému trestnému činu anebo v jiném úmyslném vytváření podmínek pro jeho spáchání, je přípravou k trestnému činu, jestliže nedošlo k pokusu ani dokonání trestného činu.“

Pokus o trestný čin podle § 21 odst. 1 trestního zákona: „Jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.“

Trestné činy podle zákona č. 40/2009 Sb.: Trestné činy proti lidskosti: Genocidum podle § 400, Útok proti lidskosti podle § 401, Apartheid a diskriminace skupiny lidí podle § 402, Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka podle § 403, Podněcování útočné války podle § 407, Válečná krutost podle § 412, Perzekuce obyvatelstva podle § 413 a Plenění v prostoru válečných operací podle § 414.

5) Rodinné právo

Islámští učenci tvrdí, že dokonalé islámské rodinné právo je svaté, protože je založeno na slovech samotného Alláha, sepsáno v božském Koránu a Mohamedově Sunně. Všechny ostatní právní normy jsou stvořeny člověkem a musejí se tedy kvůli tomu podřídit vůli Alláha, a proto je pro muslimy vhodné pouze právo Šária.

a) Šária a rodinné právo:

m3.13 Existují dva druhy opatrovníků – ti, kteří smí své ženské svěřenkyně nutit, aby se za něho provdaly, a ti, kteří to dovoleno mají.

m6.10 Je zakázáno, aby se svobodný muž oženil s více než čtyřmi ženami.

m8.12 Opatrovník nesmí provdat svou předpubertální dceru za menší obnos, než jaký se běžně přijímá jako svatební věno u podobných nevěst.

b) Cizoložství:

[Buchárí – svazek 3, kniha 38, číslo 508] Mohamed řekl: „Unajsi, postavte se před ženu toho muže a pokud se přizná k cizoložství, nech ji ukamenovat k smrti.“

[Buchárí – svazek 8, kniha 82, číslo 803] Alí nechal v pátek ukamenovat jednu ženu k smrti a řekl: „Potrestal jsem ji tak, jak by ji potrestal Mohamed.“

c) m5.0 Manželské právo, ženské závazky plynoucí z manželství

M5.1 Žena je povinna svému muži okamžitě umožnit sex, když:

(a) ji o to muž požádá,

(b) jsou doma,

(c) je toho její tělo fyzicky schopno,

[Abú Dáwúd – svazek 11, kniha 2138, číslo 2139] Muáwija řekl: Apoštole Alláhův, jak se máme ke svým ženám chovat a jak je opouštět? Mohamed odvětil: Vstupujte na orbu svou (oraná půda – termín pro vagínu), kdy a jak chcete…

Vagína jako nejdůležitější věci ženy, kterou přináší do manželství:

[Buchárí – svazek 7, kniha 62, číslo 81] Mohamed řekl: „Manželský slib, u něhož je nejvíce očekáváno jeho plnění, je mužovo právo uživat si vagíny své ženy.“

Alláh proklíná ženy odmítající sex:

[Buchárí – svazek 7, kniha 62, číslo 121] Mohamed: „Jestliže žena odmítne žádost muže o sex, andělé ji budou do smrti proklínat.“

Se Síry je toho o právech manželů známo více:

[Ishák – odkazuje na síru 957] Mohamed poslal Muadha do Jemenu, aby zde získával nové stoupence. Když tam byl, byl dotázán, jaká práva má muž nad svou ženou. Ženě, která se jej zeptala, odpověděl: „Jestliže půjdeš domů a z nosu tvého muže poteče hnis a krev, a i když budeš nos olizovat, dokud nebude čistý, tak jsi stále ještě nenaplnila práva tvého muže.“

d) Dětské nevěsty:

Když měl Mohamed 51 let, tak požádal šestiletou Áišu o ruku. Mít svatbu s dítětem je učení sunny.

[Buchárí – svazek 7, kniha 62, číslo 18] Když Mohamed požádal Abú Bakra, zda si může vzít Áisu za ženu, Abů odvětil: „Ale vždyť jsem tvůj bratr.“ Mohamed dodal: „Jsi mým bratrem pouze v náboženství Alláhově a podle jeho knihy, takže vzít si Áišu je zákonem dovoleno.“

V České republice je tzv. Rodinné právo součástí zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Podle § 672 existují Zákonné překážky manželství: „(1) Manželství nemůže uzavřít nezletilý, který není plně svéprávný. (2) Soud může ve výjimečných případech povolit uzavření manželství nezletilému, který není plně svéprávný a dovršil šestnácti let věku, jsou-li pro to důležité důvody.“

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník zakazuje bigamii podle § 674: Manželství nemůže uzavřít osoba, která dříve uzavřela manželství, ani osoba, která již dříve vstoupila do registrovaného partnerství nebo jiného obdobného svazku uzavřeného v zahraničí, a toto manželství, registrované partnerství nebo jiný obdobný svazek uzavřený v zahraničí trvá.“

Šária v dnešní Evropě

  • V určitou dobu se doprava v ulicích Londýna zastaví, protože muslimové tyto ulice zabírají k provádění modliteb (např. v České republice rovněž občané nesmějí občané při využívání petičního práva blokovat dopravu).

  • Hromadné muslimské demonstrace v Londýně požadují zrušení práva a nastolení práva Šária pro všechny lidi, a to bez ohledu na jejich vyznání (např. v České republice jsou takto trestně stíháni neonacisté za propagaci hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka).

  • V britských nemocnicích jsou muslimské ženy léčeny pouze způsoby, které dovoluje právo Šária (bohužel legitimní požadavek o nerovné zacházení a případná diskriminace v přístupu ke zdravotní péči).

  • No-go zóny, kam nemuslimové nemají přístup, včetně policie. Jedná se o uzavřené islámské enklávy, kde žijí pouze muslimové (je možné mluvit náboženském Apartheidu).

  • Mnohé dívky si odmítají ve školách sundávat hidžáb, ačkoliv si mnoho lidí jiného vyznání pokrývky hlavy v těchto institucích sundává.

  • Závěrem: Jedná se o politické akty založená na právu Šária.

Závěrem argumenty proti právu Šária:

  • Právo Šária nerespektuje ani demokracii, protože v demokracii znamená, že nemuslim je rovný muslimovi. Ústavu považuje pouze za dokument vytvořený člověkem v nevědomosti (džahílije), a proto musí být podřízen právu Šária.

  • V souladu s právem Šária tedy neexistuje svoboda vyznání, svoboda slova, tisku a uměleckého projevu. Právo Šária nerespektuje rovnost mezi lidmi, protože nemuslimové (káfirové) nejsou nikdy rovni muslimovi, rovněž nerespektuje práva žen.

  • Všechny vlády musí následovat právo Šária. Na rozdíl od obecného práva nemůže být Šária měněna, neexistuje v ní zlaté pravidlo chování (tj. nečiň ostatním to, co nechceš, aby činili tobě) a Židé a Křesťané jsou (dhimmí) třetiřadí občané.

Zdroj:

Inspirací pro sepsání tohoto textu se stala kniha: Právo šária pro nemuslimy od neziskové organizace Centrum pro studium politického islámu (CSPI) od zakladatele Billa Warnera. ISBN: 978-80-88089-18-6.

CSPI je neziskové apolitické mezinárodní vzdělávací hnutí se sídlem v České republice, které se zabývá vzděláváním široké veřejnosti v oblasti politického islámu (tj. nenáboženská část tří základních textů islámu – Koránu, Síry, Hádithů) a vztahu islámu k nemuslimům.




Loading...

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*