Podporožrouti

Podporožrouti

Nejsou-li statisíce příslušníků jakéhokoli etnika schopny, nebo dokonce ochotny, živit se poctivou prací a prostřednictvím neoprávněného inkasa sociálních dávek desítky let okrádají daňové poplatníky o stovky miliard ročně, je nutné jim toto tunelování státního rozpočtu zamezit.

A protože se proti zásadnímu omezení výše různých typů sociálních podpor jistě budou bránit,  a to i fyzicky, bude nezbytné dlouholeté neoprávněné „čerpače“ dávek mužského pohlaví internovat v jakkoli nazvaných pracovních táborech a donutit je k práci výměnou za výplatu sociálních dávek jejich rodinám.

Vzhledem k tomu, že většina z nich nemá žádnou, prakticky využitelnou kvalifikaci, zbývá už jen práce manuální. A tak by se mohli lopatami a krumpáči například podílet na znovuvy­tváření terénních prvků snižujících vyplavování orné půdy, obnově remízků v krajině, pří­padně na jakékoli smysluplné aktivitě nekompromisně naznačující, že bez práce nejsou ne­jen koláče, ale ani sociální dávky. Budou-li ochotni se ně­čemu vyučit a získají trvalé za­městnání, mohou být uvolněni a jako ostatní řádní občané svo­bodně žít.

Žádný organismus, a tím lidské společenství vlastně je, nemůže dlouhodobě prosperovat, je-li sou­stavně „vysáván“ jakýmkoli škůdcem. A tím lidé programově žijící na úkor ostatních beze­sporu jsou.

Bohužel se ukazuje, že většina poctivě pracujících lidí, kteří vytvářejí prvotní hodnoty, z nichž celý stát žije, jsou hlupáci. Ano, vím, co píšu. HLUPÁCI, protože si to jak ovce ne­chají líbit. Každé ráno časně vstávají, aby se do práce dostavili včas, někteří kvůli ní i do­jíždějí, zatímco početná skupina „podporožroutů“ ještě vyspává po noční zábavě.



Jak jsem se dověděl z hodnověrných zdrojů, jsou tito většinou školně nevzdělaní lidé ve skutečnosti nesmírně CHYTŘÍ. Dokáží totiž využít každou sebemenší příležitost, jak mohou „dosáhnout“ na co nejvyšší počet dávek. A že se jim to náramně daří!

A bude ještě mnohem hůř, protože hrozí oprávněné nebezpečí, že z Velké Británie se bude chtít odstěhovat nazpět do České republiky dalších asi 10.000 „podporožroutů“, kteří se do Británie přestěhovali kvůli vyšším sociálním dávkám, o které nyní v rámci britských úsporných opatření přišli. Že by u nás tito lidé chtěli pracovat není pravděpodobné.

V této souvislosti mne napadla poněkud zvláštní úvaha, která by snad konečně vyvolala masovou reakci občanů na toto tunelování státního rozpočtu. Představte si následující situaci:

Každého pracujícího člověka by například vždy desátého dne v měsíci osobně navštívil nejméně jeden „podporožrout“ a se zvoláním „Dej sem prachy gádžo!“ by od něj zinkasoval několik set korun na svůj doslova snový život v české sociální Havaji.

Domnívám se, že by se brzo se zlou potázal. Jenomže náš systém občanům „neviditelných sociálních dávek“ tuto situaci umně skrývá. Když k tomu přidáte ještě naprosto zrůdný názor našeho ústavního soudu, že vyžadovat po dlouhodobých „podporožroutech“ alespoň pár hodin obecně prospěšných prací měsíčně je pro ně lidsky nedůstojné, vychází z toho logický poznatek, že ten, kdo pracuje, je vůl.

Zde se možná bude hodit obrazné přirovnání: „Každý z nás kolem krku krajtu, která stále roste a pomalu utahuje smyčky. A my jí ještě láskyplně krmíme!“




Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*