Pláč matky padlého obžalovává na Hradě naši misi v Afghánistánu

Pláč matky padlého obžalovává na Hradě naši misi v Afghánistánu

Kdo tu scénu viděl, dlouho na ni nezapomene. Matka s pláčem zaplavenou tváří přijímá z rukou hlavy státu státní cenu pro svého syna, který ji obdržel za to, že padl. A to nikoli při obraně své vlasti, což by byl jediný případ, kdy by se ona smrt dala srovnat se svědomím těch, kteří jej do boje vyslali, ale on padl v cizí zemi, od jeho otčiny vzdálené tisíce kilometrů, kdesi v pustých nehostinných horách a ve válce – vedené v zájmu koho?



Prý v zájmu boje proti terorizmu, řekli jí, když ji zprávu o vyznamenání padlého syna oznamovali, a ona to nechápala a nepochopí to samozřejmě nikdy. Což je stále ještě lepší, než kdyby chápala a pochopila.

Kdyby věděla, jaký planetární podvod se za „bojem proti terorizmu“ skrývá. Kdyby tušila, že onen „terorizmus“ přivedli na svět nikoliv ti, proti kterým její syn v Afghánistánu bojoval, ale – jak ve svých knihách svorně dokazují renomovaní američtí autoři P.R. Griffen a E. Woodsworthová, Ron Unz a Ch. Bollyn – stojí za ním vojenskobezpečnostní komplex velkého státu za oceánem, který svůj zločin proti dvěma tisícům svých občanů obrátil ve vinu téměř všech zemí Středního východu, do nichž pak už i s plnou účastí svého státu vysílal trestné výpravy a přeměňoval je z kvetoucích zemí – a to pěkně jednu po druhé – v pustiny a trosky. A teprve tímto mnohaletým válečným tažením přivedl světový terorizmus na svět.

A smysl toho všeho? Vojenskobezpečnostní komplex mohl ve válečné vřavě daleko od hranic své země rozjet svá výrobní kolečka do plných obrátek, zvýšit zisky i svůj roční rozpočet a získat část tamních ropných zdrojů do svých rukou. A Izraeli, svému spojenci téměř pokrevnímu, odstranil z cesty skoro všechny jeho rivaly – s dosavadními a zřejmě jen dočasnými výjimkami Sýrie a Iránu

To tažení pokračuje, cizí voska dál šlapou země, ve kterých nemají co pohledávat, občané těch zemí se cizí přítomnosti na své půdě brání, jak mohou, včetně prostředků, které v tomto případě alibisticky nazýváme teroristickými, a řekl bych, že málo slouží naší cti české a řekněme i masarykovské, že jsme v téhle krvavé komedii o hodné Americe a zlých teroristech – a to ať už po domluvě či násílím – přijali roli. A když pak navíc smrt našich vojáků v téhle „protiteroristické válce“ daleko od nás vydáváme za cosi vlasteneckého a dokonce i vznešeného, dumám nad tím, má-li pokrytectví ještě nějaké hranice, či už je všechny dočista ztratilo.

 

Lubomír Man




Loading...

Podobné články

Hon na Andreje Babiše

Hon na Andreje Babiše

Středověk byl docela krutou dobou. Přesto však je spojen s jistými ideály, které se více…

Komentář “Pláč matky padlého obžalovává na Hradě naši misi v Afghánistánu

  • Pokud bude chtít Zeman vyznamenat každého padlého vojáka, brzy mu metály dojdou. V Afghanistánu nedokázali nic Rusové ani Američané. Co opravňuje naše politiky posílat tam umírat naše vojáky? Děláme to na příkaz USA, protože kdyby umírali Američané, padaly by hlavy na vysokých postech v USA.
    Jsme za hlupáky a jdeme do válek výhradně za zájmy USA.

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*