Pánko Babiš! Poťouchlý lišák nebo kovboj?

Pánko Babiš! Poťouchlý lišák nebo kovboj?

Tak jako vždy je moje úvaha čistě subjektivní. Tentokrát dokonce nezdravě emocionální. Ta první setkání s panem Babišem se vždy odehrávala na dálku. Začalo to tím, že při jízdě autem se jeho obličej začal objevovat častěji, než dopravní značky. Problémem bylo již to, že nějak nabýval na významu, který normálně mívá ten žlutý na roh postavený čtverec informující o přednosti v jízdě.

Rozdíl jsem sice rozpoznával, ale nemohl jsem se ubránit jedné asociaci. Vždy se mi v mysli objevila vedle té pregnantní konturové fotografie figurka Mickey Mouse. Bojoval jsem dlouho proti tomuto asi nespravedlivému přirovnání. Pořád jsem si říkal, že ten miláček dětí na celém světa za to nemůže. Dalo mi opravdu práci přesvědčit sebe sama o chybnosti úsudku..

michal kotyk baner

Pak jsem to přeci jenom zvládl a rozhodl se s pomocí té trochy intelektu co mám, že se uchýlím k označení poťouchlý lišák. Celkem jsem se uspokojil a pokládal to za spravedlivé. Ale ne na dlouho. Pod vlivem mediálních informací jsem začal opět váhat. A pak jsem dospěl k  aktuálnímu přirovnání. Vždyť je to vlastně kovboj, napadlo mi z ničeho nic.

babis

Přesně. Jeho střelba od boku, kterou většinou používá k napadení protivníka, je zcela typická. Je to opravdu velmi rychlá práce s tím žhavým železem. Ale problém je v tom, že se ne vždy trefí. A kupodivu je to on sám, kterého to nejvíce překvapí. Ale i zde reaguje se vší pohotovostí. Rychle uhne případné kulce protivníka a hledá úkryt. A pokud má čas, vždy se najde nějaká omluva proč se netrefil.

Většinou tvrdí, že mu někdo stál v cestě a zakrýval výhled. S pokrčením ramen ho pak odstaví. Jak  jinak. Ano, chce aby bylo líp a k tomu potřebuje údajně mnoho prostoru. Takříkajíc volnou ruku pro další střelbu od boku. Sám ví nejlépe, že není precizní střelec. Sází spíše na moment překvapení. V podstatě se snaží protivníka paralyzovat.

Při jeho poslední velké párty jsem trochu pozoroval obličeje těch, kteří by mu měli krýt záda. Jednoznačné nadšení jsem ale nepozoroval. Není divu. Kovboje, který impulsivně pálí od boku, je těžké chránit. Často totiž střílí i kolem sebe. A to si pak nikdo není jistý, zda nebude náhodně zasažen.

Vždy jsem měl rád kovboje. Trvá to do dnes. Prostě klukovské srdce. Ale to bilo vždy jen pro ty úžasné střelce, kteří neomylně trefili a pokaždé jen toho neřáda. A nejen to. Nikdy by je nenapadlo se s někým takovým kamarádit.

 

Blog autora http://kotyk.blog.idnes.cz

Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*