Odchod do důchodu v 50 nebo 100 letech?

Odchod do důchodu v 50 nebo 100 letech?

Politici se jako obvykle přetahují nesmyslnými argumenty buď pro totálně sociální konejšení svých občanů nebo pro jejich totálně asociální odírání.

Nejde přitom vůbec o hledání nějakého zlatého středu. Jde o to, aby lidé věděli, že pracovat má smysl nejen pro společnost, ale i pro ně samotné. Dále jde o to, aby pracující chodil do práce rád, tj. aby byl se svým pracovištěm sžitý, cítil se na něm dobře a věděl, že není otrokem, ale součástí nějakého pracovního týmu a tým si je vědom jeho potřebnosti. Všechny ty ptákoviny o lidech ve věku 50+, matkách s dětmi, absolventech jsou reálie nikoliv z nějakých pragmatických důvodů, ale proto, že politici sežerou jakoukoliv přiblblou argumentaci o tom či onom, začnou tyto skupiny považovat za ohrožené, případně se pokouší produkovat nesystémovou podporu vybrané části populace, namísto aby se snažili společenské klima udržovat v rovnováze a především nebrzdit ekonomiku nejrůznějšími regulacemi a ovlivňováním trhu buď z toho důvodu, že jsou na tom finančně zainteresovaní, nebo častěji je jejich rozhled na úrovni slepičiho mozku.

Co ve věci odchodu do důchodu mohou politikové? Vadit se o roky, kdy má jít občan do důchodu, tj. neustále ho stresovat, aby počítal, že možná za deset, pokud se tak dohodne tato garnitura, ale možná za třicet, protože nastoupí garnitura nová a ta vše otočí naruby?

Člověk má pracovat přiměřený čas a přiměřeně se opotřebit, aby na důchod měl nárok. Jiný čas odpracuje ten, kdo začne pracovat ve dvaceti a jiný ten, kdo studuje, pak ještě studuje a zase studuje a prakticky začne přispívat společnosti kolem pětatřiceti. Základem pro nárok na odchod do důchodu by měly být odpracované roky, a jediné, co by v tomto měli politici zohledňovat, by měla být fyzická, resp stresová náročnost profese.

Jenže i fyzickou a stresovou náročnost profese lze částečně kompenzovat životosprávou, tedy péčí o zlepšení kondice občanů. A v tomto mohou politici udělat hodně podporou osvětové a vzdělávací činností a vytvořit takové společenské klima, aby kvalitní životospráva byla samozřejmostí jak ze strany zaměstnaných, tak ze strany zaměstnavatelů. Namísto inkluze z úchylácké dílny neomarxistů věnovat pozornost regeneraci přetěžovaných částí těla, ať se jedná o těžkou fyzickou práci nebo o brnkání do klávesnice. Co se týče stresu, je opět módní považovat stres za samozřejmou součást pracovního procesu a tak zaměstnavatel vesele stresuje, zadává zmatečné pokyny a požaduje jejich precisní plnění a přitom vše jde i bez stresu, je-li v pracovním procesu odbornost a úcta k zaměstnanci.

Já vím, jakmile se politici na něco zaměří, už jsou nastartovaní lobbyisté, kteří jsou sto veškeré dobré úmysly zvrátit ve svůj prospěch a přesvědčovat občany, že právě jejich produkty jsou pro zlepšení kondice nezbytné. Takže to zpřesním: novou vyučovací hodinou na všech stupních škol by měla být osvěta o zhoubnosti lobbyingu a výuka o tom, jak ho nevpouštět do života. Byl by pak ještě někdo v politice? Ano byli by tam slušní lidé a ti by zpracovali téma odchodu do důchodu srozumitelně, věcně a bez postranních tlaků.

Poznámka na závěr zní: má nějaký smysl prodlužovat věk občanů, aniž jsou oni schopni plnohodnotného života? Moje odpověď zní nemá. Prodlužování věku lidí je další bláznivý mýtus a se štěstím člověka nemá nic společného. Představa, že já-já-já tady budu furt a všemu navzdory je pouze znakem primitivní nenasytnosti.

 

(Ilustrační obrázek Foto: Roksandic.net)




Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*