O krásné Sněhulce a 7 vilných terpajzlících

O krásné Sněhulce a 7 vilných terpajzlících

Milé děti, povím vám pohádku. Tu mi za jedné dlouhé Silvestrovské noci v Kolíně nad Rýnem, vyprávěla jedna hodná babička. Vychovala šest dětí, má třináct vnoučat a dvě pravnoučata. Je to paní Perkeltová.

Její krásné básnické jméno má původ v maďarském slově perkelt, což je ekvivalent našeho segedínského guláše. Vynikající to krmě pro návštěvníky z dalekých zemí. Vepřové maso dobře nasytí, posilní a je skvěla stravitelné.

Ale k věci. Sněhulka se tak jmenovala proto, protože neuměla vyslovit hlásku „r“. Ale nerrráčkovala, jako jeden z našich velikánů, ale láčkovala. Proto tedy to „l“. A terpajzlíci? To milé děti, byl jeden takový socialistický podnik v Platnéřské ulici.

A tam žili moc hodní a veselí lidé, ale nebyli dostatečně tolerantní a citliví k našim milým spoluobčanům, kteří to nechtějí dělat napříč, ale spolu. Z toho ale, milé děti, žádná děťátka být nemohou. Ani kakaová, ani zelená. To přece ví každý blbec.

A v tom podniku byl takový sklep a v tom sklepě dveře a za těmi dveřmi byly stoličky a židličky, barový pult, pípa a jiný chlast a proto se ta místnost nazývala „Terpajzlík“ a trpaslíci, kteří tam posluhovali, nebyli trpaslíci, ale terpajzlíci.

Ilustrační obrázek Foto: Shutterstock
Ilustrační obrázek Foto: Shutterstock

A zlá královna jednoho dne Sněhulku vyhnala ze zámku, protože ta byla jako čára a když pubertálně běhala po sálech zámku, tak tou svou pitomou kebulí roztřískala všechny křišťálové lustry. A to víte, to není zrovna laciný špás.

A tak Sněhulka šla světem a měla hlad a chtěla se oddat prvnímu, který by ji chtěl. Problém byl ovšem v tom, že ji, kvůli její výšce, nikdo nechtěl. Nevešla by se mu do postele a roztřískala by mu všechny úsporné žárovky i parohy nade dveřmi.

A tak šla a šla a měla hlad. Až najednou z jedné chaloupky ucítila takový puch, že si musela zacpat nos. Ale překonala svůj odpor k neznámým cizincům, kteří ji pro svůj velmi malý vzrůst připadali divní a pronesla zásadní heslo: U mě, milé terpajzlíci, to má každý dobré.

Nemohu někoho přece jen tak diskriminovat jen proto, že je malého vzrůstu, bílý nebo černý, strakatý nebo i jinak. Ne, ne. To by byla jasná diskriminace a za to jsou udělovány záporné body.

A tak se milá, dlouhá Sněhulka pomilovala s každým z těch krátkých terpajzlíků, až z toho nakonec bylo sedm krásných dětiček. A ty nebyly ani dlouhé, jako Sněhulka a ani krátké jako terpajzlíci, ale tak akorát.

A ty dětičky mohly všude běhat a nic svými pitomými hlavičkami nerozbily. A proto Sněhulka velmi chválila milou paní Perkeltovou, která jasně řekla: Němectví je přežitek, pojďme to multikulturně smíchat, ať to nějak vypadá.

A nejlépe, ať je výsledek toho euro-afro-muslimo-míšení jako europivo. To taky nestojí za nic. A v tom je naše budoucnost. Žádní Němci, žádní Francouzi, žádní Češi, jen taková Kolínská směska. Máte snad jiný, publikovatelný název?

 

 

Jiří Hermánek

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*