Norsko objektivně: Bez kritiky to prostě nejde

Norsko objektivně: Bez kritiky to prostě nejde

Během poslední doby se prohlubuje aféra kolem odebraných dětí v Norsku matce českého původu. Média ani veřejnost zatím jakoby nevěděly, ke které straně se přiklonit. Nabízím tedy pár cestiček, jak se dopátrat k výsledku, který však zastánce Norska moc nepotěší. 

Mnoho lidí nyní, po mediálních úpravách, tvrdí, že to s norskými úřady pravděpodobně není tak „horké“, jak by se mohlo zdát. O víkendu se na problém s odebranými dětmi Michalákovými snažili upozornit aktivisté na MS v biatlonu a tím si znepřátelili mnoho dalších lidí. Aktivismus zde hraje velmi důležitou roli, vedl po čtyřech letech k masové medializaci případu, avšak stále bez vytouženého efektu. Ve sportu to ale českým lidem vůbec nesedí, spíše je to obtěžuje.

Na druhou stranu je však na pováženou činnost českých politiků. Jistě, děti se nenarodily v Česku, tím se dá namítat. Rozhodně se mi však nelíbí přístup paní Marksové. Na můj poměrně obsáhlý mail, ve kterém jsem se ptal na sedm dotazů týkajících se kauzy, mi odpověděla: „Rodině paní Michalákové po celou dobu poskytuje náš úřad maximální podporu, kterou nám zákon umožňuje, a budeme ji poskytovat i nadále.“ A to je na odpověď od někoho, kdo se má o kauzu postarat spíše českým směrem a od někoho, koho platím z daní, velmi zoufalé.

Mnoho lidí také upozorňuje, že se měla jako Češka paní Michaláková přizpůsobit norským tradicím a zákonům. Na druhou stranu se ptám, proč norské úřady zakázaly matce hovořit se svými dětmi česky? Není ta touha po přizpůsobení se až příliš velká? Chápal bych nějakou snahu celého Norska o to, aby všichni přistěhovalci uměli mluvit norsky. Proč je ale nutné jim zakázat rodnou řeč? Mimochodem, svým muslimům, které po letech potíží vyprovází do země původu, nikdy norsky mluvit nepřikázali.

Eva Michaláková déle než tři roky svádí zatím marný boj s norskými úřady o děti, které jí byly protiprávně odebrány. Norové sourozence rozdělili a nyní je dokonce chtějí definitivně předat adoptivním rodičům. Foto: ČT
Eva Michaláková déle než tři roky svádí zatím marný boj s norskými úřady o děti, které jí byly protiprávně odebrány. Norové sourozence rozdělili a nyní je dokonce chtějí definitivně předat adoptivním rodičům. Foto: ČT

Problém číslo dva je v celkovém přístupu. Ani otec ani matka se podle policie protiprávního jednání nedopustili. Proč tedy děti nejsou již u rodičů? A nebo tohle, proč Barnevern nejdříve tak trochu usměrnil rodiče k tomu, aby se v podstatě kvůli odebrání dětí totálně rozhádali? Jde o to, že úřady vysvětlovaly matce, že pokud se rozejdou, ona děti dostane zpět. To se ale pořád neděje.

Další problém je v měření sil s extremistou a vrahem Breivikem, jehož matka jej může navštěvovat mnohem častěji a na mnohem delší chvíle než paní Michaláková. Zde vidím jasný důkaz o tom, že se úřady snaží jaksi děti odcizit matce. Jsou to pořád malé děti, namluvit jim můžete leccos. Ony si samy přeberou, proč je maminka neobjímá (nesmí), proč jim neopakuje, že je miluje (také nesmí), nebo proč oba sourozence oddělila, jak to dětem mohou tvrdit jejich štědře placení pěstouni.

Problém se prohlubuje, uvědomíme-li si, že potíže s Barnevernem nemá zdaleka jen Česko. Problém je vcelku globální pro země bývalého východního bloku. Ještě zajímavější je třeba výpověď dítěte, které bylo oděbráno za podobných okolností jako Michalákovic kluci a kterému se povedlo od pěstounů utéct. Hoch hovořil o tom, že měl v lednici přihrádku se svým jídlem, na jiné nesměl sáhnout, že neměl tolik pokoj jako spíše koutek. Popisoval zkrátka rodinku, ve které v prvních dvou dílech série bydlel Harry Potter.

A ještě větší krize nastala nyní, když před ambasádami Norska v několika zemích protestují lidé ve stovkách. A když před samotným Bernevernem protestuje pětistovka naprosto naštvaných lidí, rodičů, kteří smějí děti vidět tak dvakrát do roka na dvacet minut. Rodičů, kteří nesmí mluvit na děti jinak než norsky, nesmí jim projevit lásku. Jak byste se cítili vy?

Některé výpovědi se odvolávají na to, že paní Michaláková nedodala veškeré informace. Jednak nemůže a jednak to vlastně nic nezmění. Norská vláda do činností úřadu Barnevern prý mluvit nemůže. Je to divné, vzhledem k faktu, že mnoho pěstounů by přestalo dostávat v přepočtu kolem 30 000 Korun měsíčně za starání se o neoprávněně odebrané ratolesti cizích lidí.

Shrňme si to:
Žádná rodičovská láska
Žádný jiný jazyk než norština
Rozdělení sourozenců
Vyhrožování (nemedializuj, nebo už o ně přijdeš nadobro)
Štědře placení pěstouni

A když k tomu přidáme zoufale nízkou porodnost norských maminek, vyjde nám jediná možná odpověď. Norsko si takhle jaksi „tvoří“ malé Nory. Srovnání s nacismem je zde dle mého názoru i na místě. Bylo by dobré si uvědomit, že to není jen paní Michaláková, co si, jak píšou někteří v diskusích „neustálě stěžuje a mlží informace.“ Je to spousta dalších maminek a tátů z jiných zemí. To už přeci nemůže být náhoda.

 

 Publikováno se svolením autora
Autor publikuje na http://kubasek.blog.idnes.cz
Loading...

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*