Nezávislý autor: Rád bych viděl více alternativní „konkurence“

Nezávislý autor: Rád bych viděl více alternativní „konkurence“

Romanopisec Vratislav Vyhlídka radí, jak vydat knihu a uspět na knižním trhu, pokud chcete psát podle vlastního svědomí

Přední český alternativní autor válečných románů Vratislav Vyhlídka (36), nominovaný na Státní cenu za literaturu 2017, by uvítal více domácích spisovatelů, kteří by se rozhodli nepsat jen do šuplíku a vydali by svou vlastní knihu. Rozhodl se proto podělit se o svoje desetileté know-how se čtenáři nezávislých zpravodajských portálů, mezi kterými mohou být lidé, jimž je český knižní trh uzavřen, ale mají chuť tvořit.

V současné době je podle Vyhlídky český knižní trh velmi často doménou autorů buď zaprodaných režimu, nebo těch, co tvoří bez vyšší myšlenky – čímž nejsou nebezpeční pro vládnoucí elity. A to je dle jeho názoru nutné změnit, protože beletrie musí své čtenáře kromě potěšení z příběhu také trochu vychovávat, dávat jim poznat nové úhly pohledu a upozornit je na nešvary světa. Knižní trh je podle něj kvůli osobní malosti části zde činných jedinců vysloveně nepřátelský vůči všemu, co by se byť trochu vymykalo šabloně a dnes velmi trendovému přepisování historie.

Kdyby se na knižním trhu objevilo v následujících letech více alternativních spisovatelů, má Vyhlídka za to, že by knihovny, Ministerstvo kultury ČR a velcí nakladatelé museli vzít tento dnes opomíjený a minoritní kulturní segment víc na vědomí, což by prospělo domácí tvorbě. Ta teď živoří vedle dovozových knih glorifikujících často nepřímo nacistická vojska a cizí ideály. Kdyby byl podle Vyhlídky Frederick Forsyth Čechem, nakladatelé by jej nevydali, neboť jisté jeho názory jsou až konspirační. Alternativním autorům tak často nezbývá nic jiného, než že se sami stanou vydavateli. Je to prý náročná, ale schůdná cesta.

„Samozřejmě je příjemné, když je člověk v podstatě jediným viditelnějším českým válečným romanopiscem, protože když se potom vyhlašuje nějaký žebříček, nebo probíhá nějaká soutěž, je jediným domácím kandidátem na ocenění. Více konkurenčního prostředí bych ale uvítal, protože jsem přesvědčen o tom, že je spousta spisovatelů, kteří píší knížky do šuplíku, jak se říká. A nevyjdou s nimi, protože mají dojem, že je to příliš složité. Nebojím se vůbec konkurence, protože spisovatelé jsou jen vypravěči. Kdyby se našely i tisíce dalších alternativních spisovatelů, pořád bude moc čtenářů, co propadli dobrodružství Lvího stíhače a budou vyhledávat i příběhy z mé dílny. Tak to je i dnes, kdy můj čtenář stejně tak čte Fredericka Forsytha, nebo třeba Wilbura Smithe. Víc domácích alternativních autorů znamená, že budeme mít víc poutavých příběhů a získáme vícero názorů pohledem českýma očima,“ vysvětlil Vyhlídka, proč touží po větší nezaprodané konkurenci na českém literárním trhu. To, co může nabídnout, jsou právě znalosti, jak vydat knihu levně, čemu se má autor vydávající vlasním nákladem vyhnout a kde má naopak hledat podporu. „V první řadě je třeba překonat strach. Každý špás něco stojí a tenhle koníček je dost nákladný. Když chce člověk dosáhnout úspěchu, musí přetvořit své hodnoty. Lze to udělat tak, že si prostě odpustí každý večer několik piv.“

Dobré myšlence chybí osnova

Mnoho začínajících autorů, kteří nemají na rozdíl od Vyhlídky mnohaleté zkušenosti z českých deníků, narazí na to, že mají sice myšlenku a příběh, ale nedotáhnou psaní do konce. Stává se jim, že v polovině knížky prostě přijdou na to, že by se bývalo mělo něco před třiceti stranami udát jinak, než psali.



„Každý, kdo má fantazii a má v hlavně nějaký příběh, který by chtěl hodit do wordu, by si měl alespoň ze začátku nakreslit na papír dějovou linii. Každý bod by měl být názvem kapitoly a k ní v kostce poznamenat, co se tam má zhruba stát. Samozřejmě se musí myslet na to, že děj musí být napínavý, autor by neměl hned odkrývat karty, neměl by být odhadnutelný, protože jinak bude děj čtenářsky nezajímavý. Každá kapitola by měla být tak trochu příběhem sama o sobě, kdy její začátek a konec ohraničí vlastní dobrodružství. Kdo kapitoly příliš prokombinovává mezi sebou, určitě se v tom zprvu pěkně vymáchá,“ poradil Vyhlídka s tím, že k tomu, jak stavět odstavce a přímé řeči je nejlépe číst kvalitní autory a odpozorovat základní pravidla. „Nebudu tvrdit, že sám jsem se neinspiroval. Například způsob, jak se vyjadřují a fungují mé záporné postavy, je odkoukán od mistra záporných postav Alexandra Dumase. A můj major Alonso využívá tento dumasovský střih chování, co přivádí čtenáře ke vzteku, aby očekával, kdy to ten šmejd konečně schytá,“ uvedl autor.

2)Spisovatel Vratislav Vyhlídka ještě jako mladý novinář s generálem Františkem Fajtlem, hrdinou 2. světové války. Možnost setkávat se s osobnostmi našich dějin je pro alternativního autora největší odměnou spolu s tím, že jej osobnsoti chápou jako člověka, který se o něco snaží.
2) Spisovatel Vratislav Vyhlídka ještě jako mladý novinář s generálem Františkem Fajtlem, hrdinou 2. světové války. Možnost setkávat se s osobnostmi našich dějin je pro alternativního autora největší odměnou spolu s tím, že jej osobnsoti chápou jako člověka, který se o něco snaží.

Na nakladatelské domy a podnikavce zapomeňte

Když je knížka konečně napsána, je potřeba ji vydat tak, aby autora neoškubali. Vyhlídka každému doporučuje, aby zkusil pro získání osobní zkušenosti nabídnout svůj text nakladatelstvím. Ty je v době Googlu možné najít snadno i v podobě seznamu, na kterém jsou uvedeny jednotlivé kontakty. A přestože se může na nováčka třeba usmát štěstí a někdo jeho prvotinu vydá vlastním nákladem, lze spíše očekávat odpovědi, že bude zapotřebí, aby do projektu vložil osobní úspory. Často se i stává, že služby, které by vyšly na deset tisíc korun, jsou nabízeny za šedesát, nebo i osmdesát tisíc. Pozor i na vydavatele, co posílají zpět už druhý den smlouvu. Ta často obsahuje skrytý chyták, jenž se pak může v případě podpisu stát třeba desetitisícovým dluhem.

„Ty smlouvy jsou často nepřehledné, vydavatelé a nakladatelé rádi vzbuzují v autorovi dojem, že se na něho usmálo štěstí. Přitom stačí odpovědět emailem, že si chcete ujasnit podmínky, uvedete do bodů fakta, jak si to představujete, a hned vidíte, na čem jste. Náhle se objevují naprosto odlišné skutečnosti, nebo vám už takový podnikatel na knižním trhu ani neodpoví. I knižní trh je totiž rejdištěm nejrůznějších idividuí,“ popsal Vyhlídka obvyklý přístup, s nímž musí spisovatel počítat. Ty největší nakladatelské domy pak nejčastěji odpoví, že domácí autory nevydávají. V době Googlu je snadné zkusit další krok na cestě k vydání knihy, totiž obeslat firmy, jež se zabývají knihtiskem, zaslat jim rukopis emailem a požádat o kalkulaci za zlom (přípravu textu k tisku) a samotný tisk. „Zde je nutno být opatrný, protože už jsem se setkal s firmami, které jsou schopny nacenit naprosto jinak, než odpovídá skutečnosti. Pak můžete mít problém s tím, že vám taková firma udělá předražený zlom a když přijde na tisk, který měl být levný, tak uvede, že došlo k chybě a vy musíte odebrat drahou předtiskovou přípravu a tisknout jinde, nebo se necháte od nich oškubat kompletně.“

Autorům, kteří chtějí tisknout bezpečně, doporučuje Vyhlídka, aby si našli osobního grafika mezi svými známými, či mladšími nadšenci. Zlom od takového člověka nebude nikdy dražší, než za tři tisíce korun. Co se tiskárny týče, doporučuje olomoucké Sugesto, u kterého tiskne sám. Není prý úplně nejlevnější, ale jeho výstupy jsou kvalitní, komunikace pak přímá a přátelská. I při nižším nákladu padesáti kusů lze tisknout pod stokorunu za jeden kus, přičemž tiskárna zasílá do jednoho místa zdarma.

„Samozřejmě každý, kdo si mne najde třeba na facebooku, mne může kdykoli požádat o kontakt na mé partnerské grafiky Vaška Špírala a Michala Peichla. Michal je kreslíř, který dokáže na základě popisu namalovat jakýmkoli způsobem titulní stranu obálky, Vašek je zase počítačový grafik a komunista, s nímž je dost snadné domluvit se na cenově přijatelném řešení, když jej autor zaujme,“ řekl Vyhlídka s tím, že kvůli levicovému náboji jeho románů je teď jeho hlavním grafikem právě Václav Špíral, co je tvůrcem obalu i zlomu textu Lvího stíhače u Guadalajary. Při nákladu padesát kusů se tak spisovatel může vejít snadno do částky kolem deseti tisíc korun, přičemž grafika a zlom se dá využít opakovaně, aniž by za ni bylo nutno zase platit. „Na každého nováčka samozřejmě apeluji jasně: Nenechte se strhnout tím, že ofsetový tisk nabízí například při nákladu tisíc kusů možnost tisknout knihu třeba za třicet korun. Skončíte tak, že budete mít doma tisíc knížek, které neprodáte, ve kterých bude mít spisovatel vázáno třicet tisíc korun. Daleko lepší je malé řešení s nákladem padesát kusů tisknutých digitálně, které lze v případě větších prodejů doplnit dotiskem dalších padesáti. I já u svých titulů používám digitální tisk, nejsem sebevrah.“

Nejdříve koníček poté první liga

Pro každého autora je největším zážitkem, když drží svou knihu v ruce. Spisovatel Vyhlídka však upozorňuje každého nováčka, který chce vstoupit na knižní trh, aby to bral nejdříve jako koníček. „Každý si musí představit sám sebe v situaci, že se do těch složitých vod pustil, má investováno řekněme osm tisíc korun v první várce knížek a řeší, jak je prodat. Distribuce je nejsložitějším bodem alternativní tvůrčí činnosti, protože každý rok vychází v ČR nějakých šestnáct tisíc nových titulů. To znamená, že do kamenného knihkupectví, které je kolbištěm velkých nakladatelských domů, se určitě nováček nedostane. Ani se nelze moc spoléhat na městské a obecní knihovny, jejichž zaměstnanci často objednávají jakoby podle hesla, že český autor nemůže být dobrý, pokud to není Vondruška či Viewegh. Je pravdou, že alternativní autor nemá za sebou nakladatelský tým početných odborníků a občas se vyskytuje v textu například ono známé vynechané písmenko, ovšem vzniká tak začarovaný kruh. Je nemožné pro české autory prorazit a dodávat bezchybné výstupy, když naráží na nezájem, někdy i na závist a zhrzelost nějakých těch zamindrákovaných jedinců, kteří do knihovny chodí pouze jako do zaměstnání, aniž by si byli vědomi toho, že přístupem k našim autorům tvoří kvalitu národní kultury,“ míní Vyhlídka.

Velké distribuční společnosti jako Kosmas a Pemic, které jsou hlavními zásobovači knižních řetězců, nemá z pohledu malého autora-nakladatele smysl podle Vyhlídky ani kontaktovat. Mají vysoké poplatky na konsignační sklady a jejich podmínky jsou pro všechny s výjimkou velkých nakladatelství, co točí na trhu tisíce knih, v pravdě likvidační. „Tímto směrem cesta nevede.“

Mnoho spisovatelů-začátečníků přijde na to, že ani kamarádi, co s nimi bez problémů popíjejí v putykách, si nekoupí knížku z jejich dílny. „Jedni tvrdí, že je tento žánr nezajímá, jiní zase, že je kniha příliš drahá. Kniha z dílny alternativního autora bude vždycky relativně drahá, protože náklad je menší, daně je nutné platit a většina spisovatelů nevede účetnictví, ale jen daňovou evidenci, přičemž musí po odečtení paušálních nákladů zdanit například i poštovné, ačkoli většina z účtované sumy skutečně skončila v kapse České pošty,“ sdělil Vyhlídka. Začátečníkům proto radí, aby se domluvili s nějakým místním majitelem malého krámku, který je jejich známým a zařadí pár knížek do komise. „Sám jsem takto zčínal v roce 2009 a řeknu vám, že správná výřečná ženská, která prodávala v papírnictví, prodala více mých knih, než jindřichohradecké infocentrum, kde knihy skončily na vrchní polici ve skladu a maloměstští snobi, co neměli vůbec žádný zájem na podpoře místního autora, se ani nenamáhali je vystavit. S malostí a závistí je nutné počítat. I zde ale platí, že bude zřejmě potřeba fakturovat – mít IČO.“

Jak tedy zvítězit, když se na to už člověk cítí

Dokud je psaní knížek pro člověka jen koníčkem a nesnaží se o průnik do celorepublikového měřítka, lze podle Vyhlídky dělat vše jednoduše. Knihy nepotřebují ani čárový kód generovaný na základě ISBN. „Nedělám si iluze, že každý, kdo vydá podle mého návodu v malém nákladu vlastní knížku, aby ji prodal známým a těm několika málo opravdovým kamarádům, z ní bude platit daně. Měl by to udělat, stejně jako by měl podle pravidel zaslat pár výtisků příslušným knihovnám, jak se o tom dočtete v rubrice Povinné výtisky na stránkách České národní knihovny, ale svět je reálným místem, kde příslušné instituce nemají sílu všechno odkontrolovat. Samozřejmě ale nabádám každého začátečníka, aby prováděl vše podle předpisů a zákonů naší země,“ řekl Vyhlídka s tím, že jakmile se člověk pustí do republikové ligy, všechno se mu řídí jasně danými pravidly bez výjimky. „Spisovatel, co chce nabízet knihu knihovnám, už musí být schopen fakturovat, to znamená živnostenský list. Musí být zapsán do systému ISBN, jejž spravuje Národní agentura ISBN při České národní knihovně a který je nezbytný pro správnou kategorizaci. Ideální způsob, jak nabídnout čtenářům alternativní knihy jakýchkoli žánrů, je autorský e-shop na oficiálních stránkách, jako je například ten můj na adrese www.vyhlidka.dobrodruh.net. Tam čtenář, co hledá novinky i starší tituly, vždycky zavítá. Nejdůležitější je ovšem marketing, protože žádný alternativní autor nemůže počítat s tím, že o něm budou psát média hlavního proudu. Bez vědomosti o existenci autora jeho knihy přitom nikdo nehledá.“

V marketingu se alternativní spisovatel nemůže spolehnout na facebook. Ten je podle Vyhlídky plný lidí, co na své timeline jen fotí obědy a večeře, aby dostali like. Informace o knihách tu nikdo nečte, nenechá se inspirovat, maximálně tomu dá like. „Velmi těžko se prosazuje i u politických stran, které by měly být titulu nakloněny. V mém případě by to měla být například KSČM, ovšem tato podle mnohých zapšklá partaj je komunistická jen podle jména. Navíc každý spisovatel je svým způsobem též osobnost, která se neohýbá před papaláši, ba právě naopak. Je tak smutnou pravdou, že mne podporují jen političtí spojenci místopředsedy ÚV KSČM Josefa Skály, zatímco stranický tisk o mých knihách mlčí, neboť jejich autor naznačuje, že stranická klika Filip-Dolejš je etablovaná na kapitalistický systém, ze kterého dobře žijí jejich spojenci v regionech, kteří i přes prohrané krajské volby stále zastávají nějaké ty funkce třeba v dozorčích radách a zřejmě těží z klientelismu, tj. posluhy.“

Pokud má autor co říct, naskýtá se možnost občasné spolupráce s nezávislými médii, nebo neochvějnými osobnostmi typu, jako je třeba prezident ČR Miloš Zeman. „Vždycky je možné darovat někomu knihu – a pokud vybíráte pečlivě, osobnost se vyjádří. Je rovněž dobré, když si vás všimne nezávislý portál, byť by byl třeba politicky jinak zaměřený, protože takový portál ví, že má najednou něco extra, co jiní nemají, přičemž mu přijde zajímavé, co děláte. A na takovýchto místech se vyskytují lidé s otevřenou myslí, kteří nejen, že si nějakou tu knihu koupí, ale dál autora doporučí, čímž suplují činnost našeho nečinného ministerstva kultury. S regionálními médii typu Deník vyjdete tehdy, když nejste příliš proti režimu, nebo jste autoří více apolitičtí, protože tato média většinou již vlastní nějaký velký kapitalista, jemuž vaše názory nebudou zřejmě vonět. A i když by možná sám majitel neměl nic proti vám, najdou se tam na místech šéfredaktorů lidé, co se bojí víc, než je zdrávo – a tito o vás též nebudou psát. Vždycky je totiž pro ně daleko bezpečnější, když píší o nějaké hloupé události bez významu.“

Nakladatelství Gladius zatím na prosby mlčí

Přestože je Vyhlídka rovněž vydavatelem, jeho nakladatelství Gladius prozatím zastřešuje jen ságu Lvího stíhače a nepřijímá tituly jiných autorů. „Jde o to, že moudrý člověk, který si přečte tento článek, získá nějaký rámcový přehled o tom, co se musí udělat při vydání knihy vlastním nákladem a jaká jsou zde úskalí. Zjistí, co zhruba kolik stojí, nebo kam se obrátit. Já zatím tituly jiných autorů nepřijímám, přestože mám know-how, jak tyto knížky zastřešit. Přijde mi ale nekorektní, abych při stanovení přátelských podmínek pro autora vyžadoval po nějakém začínajícím spisovateli nejméně nějakých patnáct tisíc korun, zatímco on si to může vydat za polovinu. Jsem levicový autor, ne podnikatel, a nakladatelství vlastním jen proto, abych mohl zastřešovat Lvího stíhače a další své tituly. Neumím se dost dobře vyrovnat psychicky s tím, že budu po někom chtít dvakrát tolik jen proto, že musím platit daně a zákonné odvody. Určitě si však umím představit situaci, že za rok, možná za dva, bude všechno jinak. Je ale potřeba, aby si noví autoři osahali, co vše je potřeba udělat, co je potřeba zajistit a kolik je nutno zaplatit, aby pochopili, že nakladatelství Gladius svým jménem odkazuje na Spartakovo povstání, tedy rebelii, nikoli na to, že autorům vyprázdní ad gladium peněženky. Vše má svůj čas.“

Každému, kdo se jeho zkušenostmi inspiruje, radí Vyhlídka, aby prostě otevřel nějakou knihu a podíval se na tiráž. Zjistí tam vše, co je potřeba zajistit. Navíc začátečníkům, co se nebojí do koníčku něco investovat, rád předá kontakty na své partnery v oblasti grafiky a tisku, jenž jsou osvědčení a nejsou drazí. Spisovatel-zčátečník si však musí uvědomit, že toto je věc, co musí dělat naplno. S polovičatým nasazením úspěch nepřijde. „A je otázkou, co člověk považuje za úspěch. Pokud chce komerční úspěch, je na nesprávné adrese. Alternativní autoři nebyli moc komerčně úspěšní za žádného režimu. Pokud je pro spisovatele úspěchem, že několik stovek stálých čtenářů objedná každý nově vydaný titul z jeho dílny, je tento cíl jistě dosažitelný. Pak se lze těšit na nová jména, co přicházejí na autorský e-shop. Pro vypravěče má každý nový čtenář velkou cenu už jen z toho důvodu, že na základě zkušenosti utratí svoje většinou těžce vydělané peníze za váš příběh, protože se mu líbí a je zvědav, jak to bude pokračovat. Tohle je měřítkem mého úspěchu, stejně jako když mi napsal čtenář z Kanady, nebo jiný ze Slovenska.“

Nejdůležitější pro začínající spisovatele z pohledu sebedůvěry je, aby pochopili, že umění je v různorodosti. Podle Vyhlídky nemá nikdo právo na to umělci říkat, co je správné tvořit a co nikoli. Nejhorší jsou přitom maloměstští snobi, nebo jiní tzv. odborníci a kritici, kteří dokáží člověka maximálně otrávit. Dodnes se usmívá při vzpomínce na svého pana učitele, který na malém městě psal básničky a při každém setkání autorovi říkal, že má ze začátku psát povídky, ne se hned pouštět do románu. To bylo úsměvné zejména za situace, kdy už Vyhlídka patřil do žebříčku TOP 10 válečných romanopisců na českém knižním trhu všech dob, přičemž zde byl jediným tuzemským zástupcem. To ale jeho dávný učitel nevěděl, proto dál vedl svou. Stejně úsměvný je pak pro spisovatele fakt, že není v rodném městě zastoupen ani jedním titulem v místní knihovně a radnice pro něho nikdy nic neudělala. Přikládá to však zřejmě faktu, že všem místním rádobyosobnostem podle svých slov „pořádně natrhnul řiť“, což těžko nese ten spoluobčan, co se snaží být neustále vůči jiným něčím více, zatímco je z pohledu psychiky vlastně něčím méně.

„Když jsem napsal před asi sedmi lety svoji druhou knihu, tak mne strašlivě strhala jedna kritička – rádobyspisovatelka. Na fantastickém webu, kde si nejspíš léčila své mindráky, o mně napsala, že jsem komouš, že bych se měl věnovat novinařině a že jsem ve vodách velkých románů utonul. Tehdy napsala jenom jednu knihu a tento počet jí zůstává vlastně dodnes, zatímco já mám za sebou už osm románů a několik ocenění. Když se teď občas škodolibě podívám na její novější recenze, tak se někdy dost pobavím. S neznámými autory, co jsou rektálními alpinisty vyznávajícími vše to, co se právě režimu hodí, si tam vzájemně mažou med kolem pusy. Autorka chválí recenzentku za její mocný přínos na poli kritiky, zatímco recenzentka naopak chválí zase autorku za na první pohled nehodnotný paskvil, co napsala. Moc hezká malá domů v obou případech,“ vzpomíná Vyhlídka s tím, že o úspěchu spisovatele rozhodnou vždycky jen čtenáři, kteří se buď vrací, nebo nikoli. „Ještě bych rád každému řekl, že papír má své kouzlo. Už jako mladý novinář jsem si vždycky říkal, že text článku v počítači je takový zvláštní – ale jakmile jsem jej viděl na papíře, bylo to úplně jiné. I spisovatel bude mít pochyby, což je správné, ale první kouzlo papíru to prolomí.“

 

Jiřina Richtrová




Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*