Nemůžeme být všichni úspěšní

Nemůžeme být všichni úspěšní

Ve svém, musím říct, poměrně úspěšném článku “Opravdu máme všichni stejné možnosti?“ jsem se dle reakcí (některých úspěšných) poněkud nedokonale vyjádřil. A tak vám to tu teď řeknu hned a naplno: Nemůžeme být všichni úspěšní!

Znakem úspěchu jsou peníze. Nebo se mýlím? Pokládá snad někdo za úspěch něco jiného než to, že vydělá a má více než ten druhý? Umělecký či sportovní úspěch sice zahřeje u srdce, ale není-li patřičně honorován, není úspěchem skutečným.

Můj dobrý kamarád Jirka nemá rád, když před ním mluvím o myšlenkách komunismu. Vydělává totiž ve stovkách tisíců měsíčně, je šikovný programátor. Je úspěšný. K práci a dovednosti nepřišel náhodou, ale dřinou se k ní postupně propracoval z dělnického prostředí. Všechna čest! Nesouhlasí se mnou v zásadě když tvrdím, že není správné, aby lidé (jako on) vydělávali až tolik, mnohem více než vlastně potřebují s ohledem na dnešní ceny, když vedle nich jsou lidé, kteří ač pracují na plný úvazek, je jim třeba si mnohdy brát ještě další práci, aby poplatili to základní, ve snaze neskončit na ulici. Kolem takových nehodlá ale chodit s klapkami na očích. Doporučil by jim se více snažit, dodělat si vzděláni, hledat lepší práci. Jmenoval oblast, ve které sám pracuje. Prohlásil, že nevidí důvod k tomu, aby všichni občané ČR nemohli být třeba programátoři jako on. Celosvětová poptávka po programátorech je podle Jirky k tomu dostatečně velká. Když jsem se jej zeptal kdo nám upeče chleba a postaví domy (protože v těchto oblastech pracují právě ti, co se svou prací neuživí), když budou všichni sedět u počítače, odpověděl mi, že to zvládnou přistěhovalci. Jistě to Jirka nemyslel doslova s tím programováním. Jsou totiž i jiné profese, ve kterých jsou peníze. To vím sám. Jirka se ale nemůže smířit s postavením dnešních důchodců. Není podle něj (podle mne taky není) fér, aby ti, co celý život pracovali a odváděli daně, dnes museli potupně přijímat almužny v podobě 140 Kč měsíčně(shodou okolností dnes prošlo Senátem), aby si koupili navíc jednu krabičku magnesia, když mají křeče, nebo ibuprofenu proti bolestem. Nebo kilo masa v Albertu. Ještěže tak, protože pevně věřím tomu, že kdekterý důchodce by se ty programovací jazyky taky lehce naučil a mohl by si pak vesele vydělávat. A co se těch přistěhovalců týká, ti by jistě nepracovali za méně než našinec. Za méně to už totiž nejde. A mimoto, oni jsou jako lidé něco méně než my? Věřím tomu, že by taky chtěli programovat.

Takřka celý život jsem se pachtil za kariérou, která nakonec nevyšla, tak jako ta Jirkova. Nechci být na Jirku zlý, ale mám se proto cítit být něčím méně, než je on? Kdekoliv pracuji, za svoji práci dostávám pochvalu od nadřízených. To se nechci chlubit. To říkám jen abyste věděli, že nepatřím mezi nějaké lemply, co si neumí vážit svěřené práce. Kromě pochvaly však dostávám ještě plat, který mě řadí na protější břeh jakési řeky, přes kterou za mnou kamarád Jirka občas přeplave a pozve mě na večeři a pivo do hospody. Protože já na takové věci prostě nemám. Je mi prostě líto dát si večeři za cenu, na kterou pracuji 2 hodiny. Spolu se statisíci či miliony dalších v tomto státě už se pomalu smiřuji s tím, že se budu nadosmrti dívat na reklamy na věci, na které v životě nevydělám, že nebudu moci kolegovi k Vánocům koupit třeba zlaté plnicí pero za 86 tisíc (teď nejde o Jirku), nebo že si nikdy nekoupím luxusní Volvo. Jirka mi oponuje, že se jen vymlouvám, že kdybych chtěl, že si najdu práci lepší. Zítra se mi poštěstí, někoho potkám, ten mi dá práci za 140 tisíc měsíčně (nebo jen za 30, jsem skromný), nebo alespoň návod na to, jak takovou práci do roka, do deseti let získat. Ale co ten zbytek lidí v tomto státě? Ti se taky jen vymlouvají? Dokážete si představit situaci, kdyby všichni v produktivním věku v tomto státě vydělávali 100 tisíc měsíčně? Já ne. Jirka ale asi ano. Nebudu dál vykrádat svůj shora jmenovaný starší článek. A kamaráda Jirku nechám přemýšlet o jeho výrocích.

“Venku čeká 20 dalších“ slýcháváme hodně často, když projevujeme nespokojenost s výší platu, nebo povinností pracovat ve svátky a netrávit je s rodinou doma. Kamaráde Jirko, už ani to neplatí. Je to daleko horší. Nejsou lidi na tu práci za tu almužnu, kterou dnes zaměstnavatelé nabízí. Lidi raději berou sociální dávky, než by dřeli jak blbci za těch pár šlupek. A já se jim ani nedivím. Firmy u kterých jsem kdy pracoval zoufale hledají pracovníky. Raději volí zoufalost, než by sáhly do kapsy a přihodily zaměstnanům desetikorunu na hodinu. Je naprostá pravda co říkají příznivci pravice. Práce je u nás dost a dost. Ale není mnoho těch, kteří za tu práci zaplatí slušně a slušně se k lidem chovají. Jsou i tací, kteří nezaplatí vůbec. A odvolání většinou není. Úřad práce raději dodává zaměstnance soukromým pracovním agenturám(za malá domů asi), které na této situaci zoufalých občanů parazitují a dělají ji ještě daleko horší, než aby se staral o příslušné zákony a především o jejich plnění. Aby lidi nedělali načerno třeba. Papír prý snese všechno. Kolik toho ale snese občan? Půjde pobírat podporu ač se práce nebojí. Proč? Zkuste jít mezi lidi a mluvte s nimi. Důvody jsou různé a nejsou to vždy jen výmluvy.

A to jsme zase zpět u těch sociálních dávek. Ne, nenechte se mýlit. Nejsem přítelem zvyšování sociálních dávek. Toto nekonečné záplatování kapitalismu jakýmsi retrosocialismem vede nás všechny do záhuby. Ale o tom už jsem taky psal. Jedinou odpovědí tu je socialismus skutečný. Systém, ve kterém bude povinnost pracovat. Ale taky povinnost člověka zaplatit tak, aby si tu večeři v restauraci mohl jednou týdně dát a měl pak i na nájem a na jídlo po zbytek měsíce. A na týdenní dovolenou u moře jednou za rok. Systém, ve kterém nebudou lidé umírat hlady a zimou na ulici, ale co hlavně, nebudou mít důvod na tu ulici vůbec jít! Byť nebudou banány a plnicí pera za 86 tisíc v obchodech. Jak by se měl v socialismu kamarád Jirka nevím. Kdyby bylo pomém, měl by to, co má dnes. Mně by stačilo, aby i ten nejposlednější měl důstojný život. Byť v kriminále, protože se mu prostě nechce pracovat. Tam by ale neumřel hlady a zimou. Toto privilegium dnešní systém lidem ale nedá. Prostě nemůže. Ztratil by tak tolik cenného strašáka pro ty, kteří ještě nerezignovali a tu ekonomiku zatím jaksi táhnou. Řeči politiků o mýcení chudoby jsou jen sprosté lži a kamufláž.

(Ilustrační obrázek Foto: chatterleyluxuries.com)




Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Komentář “Nemůžeme být všichni úspěšní

  • „A tak vám to tu teď řeknu hned a naplno: Nemůžeme být všichni úspěšní!. Znakem úspěchu jsou peníze. Nebo se mýlím?“ – Všichni můžeme být úspěšní, být úspěšný znamená naplnit svoje cíle, ne mít peníze. Vnímat úspěšnost jako být lepší než ostatní je nesmysl, protože to implikuje neúspěšnost těch ostatních. Peníze jsou jen nástroj moci a manipulace bez jakékoli formy, není dobré chtít peníze. Všichni můžeme uspokojit svoje cíle, klíč je v tom mít skromné cíle, ne se je snažit uspokojovat co nejusilovněji. Mimochodem to je jádro toho, proč je kapitalismus předurčen k tomu aby selhal, i jeden člověk může mít cíle, které celá planeta nemůže svou prací splnit. Všichni můžou být úspěšní, ale pouze pokud jejich cíle budou v součtu skromné a splnitelné, snění je třeba nechat do knih a filmů.

    Svět nebyl nikdy spravedlivý, ti co vědí více ovládají ty co vědí měně, silnější vykořisťují slabší, chytřejší okrádají hloupější. Nikdy to nebylo jinak, paradoxně je to v moderní společnosti ještě více vidět než v té primitivní.

    Jinak každý nemůže být programátor, protože jejich nedostatek je právě důvodem jejich vysokých platů. Další důvod proč jsou tak dobře placeni je, že udržují manipulační mašinérii 1% elit v chodu, jak by jinak přehrabávali smyšlené peníze v bankách ? Spravovali celou finanční síť ? Bavili masy ? Mocní si svoje nástroje vždy dobře zaplatí a i relativně chytrý člověk se nechá nakrmit iluzí, že je dobře ohodnocen protože dělá prospěšnou prác

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*