Nelze sloužit Bohu i mamonu

Nelze sloužit Bohu i mamonu

Slovo mamon znamená jmění i majetek, zvláště nečestně získaný na úkor bližního. Rovněž označuje úplatek, jímž je umlčován svědek nebo soudce. Ježíš upozorňuje na démonicky zotročující moc mamonu: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům, neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat. K jednomu se přidá a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ Takže nakonec víra, ve smyslu důvěra, spoléhání na mamon vylučuje víru v Boha. Proto Ježíš staví proti sobě vztah k Bohu a vztah k mamonu a vyzývá k osobnímu rozhodnutí mezi oběma.

Bohatství

Bohatství je v Bibli pokládáno buď za Boží požehnání, odměnu za spravedlnost, nebo za kletbu. Podle toho, kdo a jak bohatstvím vládne a k čemu ho užívá. Požehnanost bohatství je nejobšírněji popsána u Joba 29, kde těsně souvisí se slávou člověka. Podle Písma bohatství je pro druhé, nikoli pro vlastní potřeby. Job pokládal rozdávání bohatství ne za povinnost, ale za výsadu. Tento ideál se nadobro zvrhl. Boháči, proti kterým vystupují proroci, chtějí mít slávu, ale bez rozdávání, bez konání dobra. Prorok Izaiáš spojuje boh atství přímo s modlářstvím: „Jeho země je plná stříbra a zlata, jeho poklady jsou nepřeberné, jeho země je plná bůžků, klanějí se dílu svých rukou“. (Iz 2,8). Souvisí to s tím, že duše boháče je absorbována majetkem, takže v ní není místo pro Boha. Žalmisté a proroci proto nepřestávají zdůrazňovat pomíjitelnost bohatství (Ž 49,11n) a jeho nebezpečí pro duši i srdce (Ž 62,11). Ježíšovo stanovisko k bohatství je jasné z Jeho požadavku, aby se ten, kdo Jej chce následovat, dovedl od svého majetku odpoutat (Mt 19,21.29; Lk 14,33). Bohatý je v nebezpečí, že bude místo v Boha věřit v mamon (peníze). Cítí se jím pojištěn pr o budoucnost. Nespoléhá na Boha, ale na mamon. Ježíš neviděl v bídě a nedostatku ideál, ten má být a bude v království Božím překonán, ale klade všechen důraz na to, aby se člověk naučil hledat nejprve království Boží a jeho spravedlnost (Mt 6,33). V první křesťanské církvi bylo zvykem dobrovolné odevzdávání majetku ve prospěch celku na znamení bratrské lásky (Sk 4,34n). Ideálem není bída a chudoba, ale naprostá vnitřní nezávislost na jakýchkoli okolnostech (2Kor 6,10) a schopnost vnitřně obohatit druhé. Proroci ostře kárali zneužívání bohatství (Iz 1,23; 3,12-14; Am 5,11-12).

Slovo komunismus vzniklo od slova communé – společné, a je spojeno s první obcí křesťanů, v níž věřící měli všechno společné. Komunismus, jako sociální ideologie, nebyl postaven na morálních principech, víře a duchu, jakého měli první křesťané v Jeruzalémě. Ideál postavený na ateistickém základě nemohl proto přinést ani duchovní ani ekonomický užitek jedinci a společnosti. Pokud lidé mají něco svého, šetří to, aby jim to sloužilo co nejdéle, ale když je něco společné, vždy se najde egoista, který to využije jen pro sebe, a navíc to ještě zničí. Proto musí b&yacut e;t výchova a motivace k správnému užívání společného (communé) majetku. Požadavek, aby majetek sloužil společnosti podle hesla: každému podle jeho potřeby, vyžaduje vysoký morální profil všech členů, a to je bez živého vztahu k Bohu téměř nemožné.

Sv. Basil Velký pocházel z bohaté rodiny v Kapadocii. Všechen majetek dal k dispozici potřebným. On i jeho rodiče a sourozenci byli vůči jejich bohatství zcela svobodní. Všichni, celá rodina, jsou svatí. V historii církve máme svaté krále, svaté královny, lidi z bohatých rodin, kteří byli vůči bohatství plně svobodní. Dobře vnímali, že člověk si nic do tohoto života nepřinesl a nic si neodnese. Navíc, je zde jedna jistota, a tou je smrt a s ní i skutečnost, že člověka okrade o všechno, co má. Ježíš nám staví před oči případ boháče, který si pl&aacu te;noval, že si vybuduje stodoly, aby měl zajištěnou budoucnost: „Blázne, ještě této noci si vyžádají tvoji duši, a čí bude to, co sis nashromáždil?“ (Lk 12,20)

Po pádu komunismu se v Rusku, na Ukrajině, v Bělorusku či v jiných postkomunistických zemích objevili miliardáři. Majetek, který předtím patřil celé společnosti, koncentrovali po vzoru amerických miliardářů do svých rukou. Je ale otázka, jestli tito lidé opravdu slouží společnosti a dovedou majetek moudře použít k jejímu dobru? Největším problémem je, že lidé dnes ztratili pravdivý ideál i smysl života. Proto si neváží skromnosti, která osvobozuje od mnoha starostí, ale touží po nepotřebném majetku. Berou si proto úvěry, pak ani spávat nemohou, celý život je splácejí a nakonec se jim rozbije rodina, d ti jsou nevychované, zničí si zdraví a místo štěstí mají jen hlubokou bolest a zklamání. I mezi kněžími a církevní hierarchií jsou jedinci, kteří jsou otroky peněz a majetku, nazývají je grošomilci. Tedy za mamonem a touhou po něm je zvláštní duch, s nímž musí člověk bojovat především pravdou, živou vírou i myšlenkou na smrt. S pravou moudrostí má hospodařit s bohatstvím, tedy s tím, co má. Mezi bohatství patří také zdraví, fyzické i duševní, a duchovní dary. I z tohoto bohatství budeme skládat účty. Sloužili jsme jím Bohu a lidem, anebo své pýše a egoismu?

Využívat bohatství, ale jak? Nestačí dát někomu jednorázově milodar.

Příklad: Na Slovensko přijel boháč z Německa a chtěl pomoci studentům, kteří byli z chudých rodin. Řekl jim: Chci vám pomoci, ale kdybych vám dal peníze jen tak, nezodpovědně, a navíc ke své škodě, je utratíte jako marnotratný syn v evangeliu na marnosti a hřích. Založím proto pro vás fond, můžete si z něho brát kolik chcete, ale až vystudujete, budete povinni do toho fondu vrátit to, co jste si vzali i s malými úroky. Tak se fond ještě zvětší a bude dále sloužit potřebným.

Skutečně křesťanský boháč by si v duchu povzdechl: Musel jsem se starat o peníze, nejdřív, abych daný vklad rozmnožil, pak, abych zisk moudře investoval, abych penězi skutečně sloužil potřebným, ne aby posloužily k rozmnožení zla. Hlava mi praská starostí, žárlím na lidi, kteří mají jen to, co opravdu potřebují a klidně, bezstarostně jdou spát. Byl bych ochoten dát to vše jiným, ale vím, že mnozí by bohatství zneužili ke zlu. Protože chci dát majetek ke skutečnému dobru společnosti, je pro mě břemenem a určitým křížem, který ale s vírou přijímám. Věřím, že Bůh mi dá po smrti odměnu, pr otože jsem svůj majetek pokládal ne za svůj, ale za prostředek služby bližním. Toto je správný postoj a ideál, především pro ty multimilionáře, kteří převzali majetek společnosti a nyní, ať v Rusku, na Ukrajině či jinde, se stali velkými boháči a chtějí mít po smrti poklad v nebi. K tomu potřebují několik moudrých lidí, kteří by jim byli dobrými rádci, jak účelně a moudře využít majetek k dobru. Odstrašujícím příkladem jsou multimilionáři typu Gates a Soros, kteří dávají miliardy ne ke službě lidstvu, ale k jeho genocidě.

Ježíš říká: „Dělejte si přátele z mamony klamné, aby vás přijali do věčných příbytků.“ (Lk 16,9) Každý z nás má využít bohatství, které má, k získání pokladu v nebi. Pokud jsme hmotně chudí, ale v maličkosti lpíme na majetku a penězích, jsme boháči, o nichž platí slovo Kristovo: „Spíš projde velbloud uchem jehly, než boháč vejde do Božího království“. (Mt 19,24) Kdo se cele upnul na materialismus, ten už nespoléhá na Boha a nemůže Mu už plně důvěřovat. Ježíš říká: „Blahoslavení chudí duchem, neboť j ejich je Boží království.“ (Mt 5,3) To znamená, abychom byli chudí od bohatství marných myšlenek a starostí, stále se vraceli ke svému Spasiteli a drželi se Ho. Abychom si byli neustále vědomi, že nás vykoupil svou smrtí na kříži a je tou jedinou Cestou do věčného života!

Všechno zde na zemi opustíme, a navíc nevíme den ani hodinu, kdy nás Bůh povolá a kdy zloděj zvaný smrt nám vše ukrade. Pokud jsme ale skladovali poklady v nebi, zůstávají věčně. Moudrostí je denně počítat s koncem, tedy se smrtí a věčností.

 

+ Eliáš

Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

 

+ Metoděj OSBMr                 + Timotej OSBMr

Biskupové sekretáři




Podobné články