Nejvýznamnější hudební skladatel všech dob

Nejvýznamnější hudební skladatel všech dob

Antonín Dvořák se  narodil 8. září 1841 v Nelahozevsi jako syn řezníka. Vyrůstal však v hudebním prostředí, jeho otec byl zároveň citeristou a strýcové byli dobrými lidovými muzikanty. I když se jeho otec domníval, že malý Anton (jak mu v rodině říkali) převezme později živnost a v patnácti letech dokonce obdržel výuční list, tak již o rok později, v roce 1857, byl již v Praze, coby student varhanické školy, kterou ukončil s prospěchem „výborný“. Současně navštěvoval německou pokračovací školu při františkánském klášteře a navíc se aktivně zúčastňoval pražského hudebního života. Stal se členem orchestru Cecilské jednoty jako violista, účinkoval nejenom na vlastních koncertech Jednoty, ale i na ostatních koncertech, při kterých tento orchestr působil.



Po ukončení studia přijal místo violisty v orchestru Prozatímního divadla a dával i hodiny klavírní hry. Mezi jinými vyučoval ve hře na klavír i Josefinu Čermákovou, sestru jeho budoucí manželky Anny. Dvořák se do Josefiny zamiloval a jakkoliv láska z její strany nebyla opětována, složil pro ni přesto ze žalu cyklus písní s klavírním doprovodem s názvem Cypřiše, který později upravil pod názvem „Večerní písně pro smyčcový kvartet“.

Teprve Hymnus (na text básně V. Hálka Dědicové Bílé hory) znamenal ve Dvořákově tvůrčím životě jistý zlom. Skladba byla označena za velkolepou a plnou hlubokého důmyslu a vzletu. Provedení se v březnu 1873 ujal Karel Bendl, sbormistr pražského Hlaholu, kdy se koncertu v Novoměstském divadle účastnilo 300 pěvců a orchestry obou zemských divadel, německého i českého. O půl roku později se Dvořák oženil s dcerou pražského zlatníka Annou Čermákovou. V tomto období vznikla i druhá verze opery Král a uhlíř a symfonie Es dur a d moll.

V čase bolesti nad ztrátou dvou dětí vzniká jeho rozsáhlé oratorium Stabat mater (Stála matka). Dvořák za pomoci Johanessa Brahmse získává státní stipendium, hraje na varhany v pražských kostelích, dává hodiny klavíru a neúnavně komponuje.Z tohoto období pochází jednoaktovka Tvrdé palice a tragická opera Vanda. V roce 1878 nastal mimořádný obrat, kdy Dvořákovi vycházejí u berlínského nakladatele Simrocka Moravské dvojzpěvy a první řada Slovanských tanců.

Další Dvořákovo tvůrčí obdobím je právem nazýváno obdobím slovanským. Základem jeho tvorby byla česká, moravská i ruská lidová píseň a rytmické prvky i ráz lidových tanců. Kromě Slovanských tanců vznikají tři Slovanské rapsodie, symfonie D dur, orchestrální Polonéza a z komorních děl např. smyčcový kvartet D dur, v němž Dvořák cituje slovanskou hymnu Hej, Slované. Dále pak zkomponoval Legendy, předehru Husitská a kantáty Svatební košile a Svatá Ludmila.

Z úspěchů Moravských dvojzpěvů, Slovanských tanců a zejména Stabat mater se Dvořákovi otevřela cesta do Anglie, kdy při jeho prvním z devíti anglických zájezdů byl na londýnském nádraží přivítán slavným anglickým nakladatelem A.H. Littletonem. V červnu 1891 Dvořák převzal dokonce čestný doktorát cambridgské univerzity.

Brzy poté zkomponoval druhou řadu Slovanských tanců, symfonii G dur, předehry V přírodě, Karneval a Othello, pak operu Jakobín a významná díla Requiem a Te Deum. V roce 1890 byl Antonín Dvořák zvolen řádným členem České akademie věd a umění a v roce 1891 převzal i čestný doktorát filosofie na české univerzitě v Praze. Zároveň se stal profesorem skladby a instrumentace na pražské konzervatoři. Mezi jeho žáky patřili i Josef Suk a Vítězslav Novák.

V roce 1892 bylo Dvořákovi nabídnuto místo ředitele Národní konzervatoře hudby v New Yorku.V jeho tvorbě se zde objevuje vliv melodických a rytmických zvláštností hudby amerických černochů a Indiánů. Nejznámějším dílem tohoto období je jeho devátá symfonie e moll s podtitulem „Z nového světa“, jakož i violoncellový koncert, suita A dur, Biblické písně a Humoresky.

Po návratu z USA se Dvořák vrátil na místo profesora pražské konzervatoře. V této době vznikají symfonické básně inspirované K. J. Erbenem, jako Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat a Holoubek. Posléze píše i své poslední opery: Čert a Káča, Rusalka a Armida. Po smrti Brahmse se stává členem poroty pro státní ceny a je jmenován členem panské sněmovny ve Vídni.

Nemohu, samozřejmě, zapomenout na Dvořákovu sborovou tvorbu. Z cyklu smíšených sborů V přírodě jsme nejčastěji zařazovali v pěveckých sdruženích (Kutná Hora, Jilemnice, Hradec Králové, Jičín) části Napadly písně, Vyběhla bříza běličká a Žitné pole na text V. Hálka. V ženské sekci sdružení z Moravských dvojzpěvů byly zařazovány části Šlo děvče na trávu a Dyby byla kosa nabróšená. V Pěveckém sdružení pražských učitelů jsme mnohokrát s úspěchem (i při koncertních zájezdech  v cizině) zpívali z Kytice národních písní slovanských mužské sbory s doprovodem čtyřručního klavíru, a to: Žal, Divná voda a Děvče v háji.

Antonín Dvořák zemřel po pěti týdnech nemoci 1. května 1904 na mozkovou mrtvici a byl pohřben na Vyšehradském hřbitově.

 

Miloslav Samek




Reklama

Loading...

Reklama

Podobné články

Kdyby hloupost nadnášela…

Kdyby hloupost nadnášela…

…létali by opozice, ČSSD i ústavní právníci jako holubičky… Reklama Loading... Reklama Tweet Podobné článkyPodporu…

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*