Nejultimativněji myšlené nejultimativnější ultimátum

Nejultimativněji myšlené nejultimativnější ultimátum

To je tón, který ovládá postoj EU k Řecku. Prý je to nejposlednější varování a výzva. Tímto slovem se ale hlavně ohánějí politici, kteří nemají nejmenší představu o tom, jak se taková hospodářská krize vlastně řeší.  

A tím druhým oblíbeným slovem je šetřit, šetřit a znovu šetřit. Skoro nikdy nepadne slovo efektivnost. Není divu, je jim cizí. Stačí jen prostudovat mnohé výkazy jejich pracovní činnosti. Třeba se i podívat jak řeší nezaměstnanost a hospodářské problémy ve vlastních zemích a na jejich dluhy. V podstatě jsou to dobře placení populisté.

Řecko prostě potřebuje peníze. Ať to již dopadne jakkoli. Ultimátum na tom nic nezmění. Nehledě na to, že si ho dal Brusel sám sobě. Je ve slepé uličce. Vůbec není důležité, jak se zachovají řečtí politici, kteří se rozhodli pro tuto pokerovou hru. Celý finanční svět spíše čeká na to, jak se zachová EU.

Alexis Tsipras a předseda Evropského parlamentu Martin Schultz Foto: AFP
Alexis Tsipras a předseda Evropského parlamentu Martin Schultz Foto: AFP

Je to boj rozhalenky proti kravatám. Na jedné straně středomořské bohémství a na té druhé slabý pokus o zachování formální korektnosti těch, kteří také neví kudy kam. Výhodou Řecka je, že už nemá co ztratit. Jeho karty leží otevřeně na stole. Je to ale EU, která nemá odvahu přiznat barvu. Jsou to ti pánové v Bruselu, kteří ještě hrají o prestiž.

Ultimátum je nebezpečné slovo. Ten, který ho vyslovuje vůči druhému, by měl přesně vědět co nastane, pakliže uplyne. A to zatím neví nikdo. Oprávněně. Vše je totiž odvislé od toho, jak se zachová finanční svět, který je nekontrolovatelný. Již se zcela osamostatnil a ovládá nás všechny. I celá EU je v jeho područí.

A tak nevím, kdo má větší strach. Zda ti v rozhalenkách, či ti pánové v kravatách a tmavých oblecích. Osud Řecka je totiž také jejich osudem. Jsou to oni, kteří prozatím pomocí miliard natírali jen fasádu marodného politického a hospodářského systému země, která musela navenek působit jako rovnoprávný partner v uměle vytvořeném nesourodém politickém spojenectví.

Pravda, že se Řecko chovalo více jak lehkomyslně. Ba asi i nekorektně. Ale jak je to s tou korektností v Bruselu? Není to prapodivný spletenec finančních a politických kruhů, které egoisticky chrání mnohdy jen osobní zájmy? Je opravdu zcela transparentní kudy a kam proudí ty ostatní miliardy?

Je mi Řeků opravdu líto. Stali se prubířským kamenem pro bruselské politiky. Možná, že se skutečně rozhoduje o dalším osudu EU. Brusel vyslovil ultimátum. Ti naivní politici si přitom neuvědomili, že přijde okamžik, kdy budou muset položit také karty na stůl. Přiznat barvu. Ukázat vlastní cenu. A to před celým světem.

A není žádným tajemstvím, že v dnešním globálním světě existují síly, které z podobných situací těží. Dokáží přitom vydělat miliardy a mnohdy i upevnit politické zájmy. A v současné době je Řecko na prodej. A to velmi levně. Může následovat i řetězová reakce, která by přinesla volnou aukci i ostatních zemí EU.

Takže to trošku neuváženě vyřčené ultimátum vůči Řecku může být i tou poslední a zásadní zkouškou pro Brusel. Je přitom naivní věřit politikům a prapodivným ekonomům věštícím z křišťálové koule, kteří se nás snaží přesvědčit, že se nás to vše netýká, že nás to nepostihne. Mají možná pravdu pokud hovoří o dnešku. Ale o tom, co přinese budoucnost většinou taktně mlčí. Ultimativně. Jak jinak.

 

Blog autora http://kotyk.blog.idnes.cz/
Loading...

Podobné články

2 Komentáře “Nejultimativněji myšlené nejultimativnější ultimátum

  • A lidé řeknou: „Tak poctiví přece dojdou odměny, Pán Bůh vskutku soudí zem ! “ 🙂

  • Existuje tu zajímává paralela. Co dnes jsou ekonomové, bývali kdysi kněží. Co dnes je majoritni věřitel, býval kdysi papež. Je to stále dokola. Tito lidé skrze manipulaci získali velikou moc, ale není reálná a nikdy nebude. Budou mocní jen do té chvíle, dokud ostatní budou věřit jejích náboženství. Dřív to bylo křesťanství, teď jsou to peníze a „ekonomický růst“. Ekonomický růst je náš bůh – nikdo vlastně neví co to je, ale každý mu slouží, naši „kněží“-ekonomové tvrdí, že prý ví co to je a máme se ho bát, ale ve skutečnosti ví prd. Jen „papežové“ vlastníci ví, že to je jen bič k pohánění jejich oveček.
    Možná tento iluzorní systém ztratí moc stejně jako církev – až každý uvidí účelné lži a nespravedlnost, kterou tento systém představuje.

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*