Názor jednoho bývalého pedagoga

Názor jednoho bývalého pedagoga

Prof. Pavel Kalvach popsal současnou situaci v našem školství bez příkras, tedy věrohodně.Byl přítomen v loňském roce udělování medailí zasloužilým učitelům a požádal tehdejšího ministra o jakési laudatio, ve kterém jednak pedagogům poděkoval za jejich záslužnou práci a zároveň nastínil (vyjádřil naději), co by se mělo dělat, aby už konečně došlo k tomu, že učitel, vedle rodičů, bude mít výsadní postavení ve výchově dětí a mládeže a aby úroveň vzdělanosti dosáhla té hodnoty, která by byla úrovní hladiny 21. století.

Poměry v nižším a středním školství jsou opravdu neutěšené.V mnoha případech žáci a studenti nejenže v pedagogovi nevidí žádný vzor, ale dokonce se nebojí ničeho, ani toho, že jej mohou s klidným svědomím terorizovat. Z výchovných prostředků, na ně uplatňovaných ze strany školy, si dělají legraci, neboť dobře vědí, že se jim nic nestane.Rodiče totiž škole málo pomáhají a stojí ve svých projevech, bohužel, často proti učiteli a škole vůbec. Před svými dětmi častují učitele mnohdy pejorativními výrazy, prostě si nevybírají, takže ty jsou prachobyčejně jejich potomky akceptovány.Jak jinak!

Pokud se týče obsahu předávaného učiva, učební osnovy musí být přece zákonem a jsou, žel, rovněž obcházeny. Za příklad jistě poslouží dvě disciplíny, totiž hudební výchova a tělesná výchova. V té první se stává, že se zpívají v hodinách toliko populární písničky podle výběru žáků (i se slabomyslnými a obhroublými texty, v lepším případě s doprovodem nástroje), tedy žádná znalost not, stupnic a ani elementární poučení o významných hudebních skladatelích, no a co je vůbec tragické, poslechové skladby téměř vůbec absentují. V tělesné výchově dochází i k tomu, že se klukům hodí míč a „hrajte si“! Pozor, negeneralizuji, ale takové skutečnosti jsou rovněž známé.

Pozastavuji se též nad tím, jakým způsobem jsou vybíráni polistopadoví ministři školství. Vzpomínám na dva ekonomy a na vychovatelku školní družiny – i když ta byla v pochopení problematiky přece jenom blíže. Ani nepočítám, kolik se jich za tu dobu vyměnilo, co prosadili a nebo se o cokoli zásadně pokusili. Současná ministryně si určitě nedá za obrázek příklon k t. zv. Inkluzi. Budete se mnou určitě souhlasit, když napíšu, že doporučení pro ministerskou funkci dostává dotyčný/á opravdu, ale jen opravdu (jeden politik – sic!) za to, že je příslušníkem té správné strany, nikoliv za odbornost.

Nevím, jaký máte názor na t.zv. kredity na vysokých školách. Mně se to příliš nezdá. Dozvěděl jsem se, že právě na tomto základě student zkoušku udělá, byť by to měla být známka 3-. Když jsem před léty studoval PedF UK, dílčí zkoušky z jednotlivých předmětů se odbývaly ve větší míře ústně (vedle znalostí frekventanta se cvičila i rétorika!), vyžadovala se jen seminární práce. Dnes je situace jiná, většinou se zadávají jakési testy – na nich vidím snad jen jediné pozitivum, a to, že jsou objektivnější. V dalším potom se domnívám, že je určitý paradox v tom, když třeba akademický titul PhDr. má za jménem vědeckou hodnost PhD.( tedy v obou případech vlastně doktor filozofie). Proč ne CSc. – zde to bylo navýsost jasné, prostě kandidát věd (candidatus scientiarum).

Bylo by toho, samozřejmě, víc, s čím bych se vám chtěl dnes svěřit. Na závěr si vypůjčím od Františka Venclovského slova, když jako první čs. občan v roce 1971 přeplaval kanál La Manche – řekl: „Já su tak šťastný“…., přičemž našinec dodává, že 27. duben 2000 byl pro něj též šťastným dnem, kdy odešel na „zasloužený“ odpočinek a nemusel v onom pozdějším marasmu dále pracovat.

 

Mgr. Miloslav Samek


Podobné články

4 Komentáře “Názor jednoho bývalého pedagoga

  • Ano pajo,

    souhlasím s Vámi. Ono ale vše souvisí se vším a ten problém je podstatně komplexnější. Nejlépe to asi vystihl pan Koller na jihlavském semináři. Najdete tam přednášek více, nicméně, kdyby jste si alespoň našla čas na přednášku pana Kollera. Opravdu stojí za to.

    V článku, který jsem odkazoval v předchozím příspěvku s kterým nemusíte souhlasit, je rovněž jedna velice kvalitní přednáška. Od pana Krejčího o tom jak to chodí v čínském školství plus trochu historických souvislostí. To by měla ministryně Valachová studovat. Rovněž vřele doporučuji k poslechu. Opravdu stojí za to.

  • Stačí 3 generace a je z národa Komenského (z jeho většiny) podprůměrná nevzdělaná banda, která neví kdo je, čím je a proč zde je. Těch pár co budou mít štěstí, že si mohli zaplatit kvalitní soukromé školy stejně nakonec z ČR utečou za prací jinam (zase na druhou stranu aby bylo ale kam). U nás již do většinového školství nastupuje 2. generace v podstatě nevzdělaných učitelů. Až vyrostou jejich žáci, dopustíme-li to – no možná to už budeme islámský chalifát – tak to vlastně bude jedno.

    Více, včetně návrhu co s tím dělat:
    http://svobodnenoviny.eu/lidske-zoo-z-pohledu-nwo/

  • Také si myslím, že jste, pane Samku, vyjmenoval pouze zlomek toho špatného, co se ve školství a školách děje. Oba komentáře pana Pesata jsou o větší kus blíže realitě. Nicméně o dvou vyjmenovaných předmětech hudební a tělesná výchova – ve škole, kde se učí má dcera, s nástupem do druhého stupně naprosto skončilo klasické vyučování těchto předmětů, v HV si pouštějí Rytmus, Majka Spirit a jejich produkci podobnou „hudbu“, a v TV hrají občas vybíjenou nebo pomáhají školnici s jejich prací.

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*