NATO nikdy nebylo obrannou aliancí a jeho chování od roku 1991 to dokazuje

NATO nikdy nebylo obrannou aliancí a jeho chování od roku 1991 to dokazuje

Během studené války bylo NATO propagováno jako obranná aliance. Tehdy to skutečně nebyla pravda a není tomu tak ani dnes, protože NATO se zapojilo do intervencí a změn režimů od Bosny až po Libyi.

Ačkoli byl zakladatelský dokument aliance podepsán v dubnu 1949, až o rok později ministři zahraničí dvanácti členských zemí usedli v Londýně, aby formovali Organizaci Severoatlantické smlouvy. 18. května 1950 pod vedením amerického ministra zahraničí Deana Achesona bylo podepsáno prohlášení zřizující stálé struktury NATO.

„Tato práce na budování míru je neradostná záležitost a musí být denně řešena,“ řekl britský ministr zahraničí Ernest Bevin po setkání.

Jak moc NATO ve skutečnosti „budovalo mír“ bylo jasné v roce 1954 po smrti Stalina, když nový vůdce Sovětského svazu Nikita Chruščev požádal o vstup do aliance. Nejen, že NATO řeklo ne, ale aliance pozvala západní Německo, aby se připojilo. Datum zvolené pro tuto příležitost bylo symbolické: 9. května, desáté výročí nacistické kapitulace v druhé světové válce.



Sovětský svaz to viděl jako otevřenou provokaci a reagoval tím, že vytvořil Smlouvu o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci, známou jako Varšavská smlouva.

Po zániku Varšavské smlouvy v roce 1991 NATO nejenže nadále existovalo, ale rozšířilo své členství a mise, přisvojilo si roli OSN tím, že otevřeně intervenovalo do Jugoslávie. První vojenská akce aliance byla v Bosně (1994 – 1995), následována celková válka proti zbytku Jugoslávie (1999) a následná okupace srbské provincie Kosovo.

NATO se také účastnilo americké války v Afghánistánu od roku 2001. Aliance se oficiálně nepřipojila k nelegální invazi do Iráku v roce 2003, ačkoli mnozí členové se rozhodli připojit ke „koalici ochotných“ George W. Bushe.

Nejotevřenější vojenskou akcí NATO od roku 1999 byla intervence v roce 2011 v Libyi. Rozvinula se v podstatě stejným způsobem jako plížící se mise v Bosně, jen mnohem rychleji. Během několika hodin, kdy Rada bezpečnosti OSN povolila dne 19. března zřídit bezletovou zónu nad Libyí, USA, Francie, Velká Británie a Kanada začaly s nálety.

NATO oficiálně převzalo válku 31. března a provedlo 26 500 bojových letů během operace Unified Protector až do smrti libyjského vládce Muammara Kaddáfího.

Ačkoli americký ministr zahraničí James Baker ujistil sovětského vůdce Michaila Gorbačova, že NATO se nebude rozšiřovat ani „o jeden centimetr na východ,“ pokud se Německo sjednotí, aliance udělala přesný opak. Polsko, Maďarsko a Česká republika byly oficiálně přijaty do NATO, dokonce, i když alianční bojové letouny bombardovaly Jugoslávii v dubnu roku 1999.

Bulharsko, Rumunsko a Slovensko se připojily v roce 2002. V roce 2009 se připojila poslední bývalá země Varšavské smlouvy, Albánie. Aliance se rozšířila také do bývalých jugoslávských republik Slovinska, Chorvatska, a Černé hory, stejně jako do bývalých sovětských republik Estonska, Lotyšska a Litvy, čímž se NATO dostalo na samý práh Ruska.

Jako by to nestačilo, NATO se posunulo dále do Gruzie a na Ukrajinu. Věříc, že má NATO za zády, gruzínský prezident Michail Saakašvili napadl v roce 2008 ruské mírové síly v sporné oblasti Jižní Osetie. Jeho armáda vyškolená NATO byla za 6 dní odzbrojena. NATO od té doby pokračuje ve flirtování s Gruzií, ačkoli současná vláda v Tbilisi nevypadá, že by byla dychtivá po další válce s Ruskem.

Nejnovější eskalace napětí s Ruskem začala v roce 2014, poté, co Amerikou podporovaný režim převzal převratem Ukrajinu v únoru 2014. Alianční jednotky od té doby založily základny na dalekém západě země a poskytovaly zbraně, zásoby a výcvik vojenským a nacionalistickým milicím v Kyjevě, aby mohly „čelit ruské agresi“.

Pod rouškou „odstrašení Ruska“, NATO také zřídilo trvalé vojenské základny v pobaltských státech, v Rumunsku a v Polsku, a provedlo řadu masivních vojenských cvičení přímo na ruských hranicích. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov odsoudil hromadění vojsk a v únoru uvedl, že Washington používá „imaginární ruskou hrozbu“, aby zajistil svou nadvládu v Evropě.

První generální tajemník aliance (1952-57), lord Hastings Lionel Ismay, údajně kdysi řekl, že cílem NATO je „udržet Američany uvnitř, Rusy venku a Němce dole.“

Chování NATO od 90. let ukazuje nejen to, že se stalo agresivním a expanzním orgánem, ale sloužilo především zahraničním politickým prioritám USA.

 

(RT/ svobodnenoviny.eu)




Loading...

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*