Náš právní stát – část I. Kdo je zločinec? Já, nebo ti, co mě soudí?

Náš právní stát – část I. Kdo je zločinec? Já, nebo ti, co mě soudí?

Jmenovala jsem JUDr. Renatu Veseckou Ph.D, bývalou nejvyšší státní zástupkyní, s dvacetisedmiletou praxí na státním zastupitelství, advokátku, přednášející na vysoké škole právo, do funkce místopředsedkyně ERÚ pro věci právní.

Tato právnička nesplňovala dle státního zástupce Kamila Špeldy a soudního senátu Zdeňka Chalupy Okresního soudu v Jihlavě vágní podmínku praxe v energetice, kterou teprve daleko později zákonodárci v novele energetického zákona upřesnili.

Jmenovala jsem ji v bytostném veřejném zájmu a potřeb ERÚ. V roce 2013 zpochybnily asociace fotovoltaickcýh elektráren zákonnost vydaných licencí v roce 2010, které vydal ERÚ pod vedením Josefa Fiřta. V době, kdy se ERÚ potácel se stovkami správních a trestních kauz vyvolaných jako dopad činností mých předchůdců. Jmenovala jsem ji pro zajištění vysoce profesionálního zastoupení ERÚ ve vrcholových pozicích a to špičkovými odborníky na danou oblast. Jmenovala jsem ji ve veřejném zájmu, v ekonomickém zájmu naší vlasti.



Tento můj jediný motiv, zajištění řádného chodu úřadu, veřejného zájmu jsem pochopitelně u soudu mnohokráte opakovala a rovněž jsem si vzpomněla, že jsem žádala různé vysoce odborné instituce o pomoc. Byli mezi nimi např. Unie státních zástupců (JUDr. Lenka Bradáčová) a Soudcovská unie (JUDr. Lichovník). Již zde prokázal soudce Chalupa svůj „rovný přístup“ k souzené straně. Předmětné dopisy si předseda senátu Chalupa vyžádal, jak od Unie státních zástupců, tak Soudcovské unie. Odpověď z obou institucí zněla, že žádný takový dopis neevidují a nikdy nic ze strany ERÚ (za doby mého vládnutí) neobdrželi. Neměla jsem šanci přesvědčit soudce o opaku, protože na ERÚ již nepracuji a je tam zcela nepřátelské prostředí. (Premiér Andrej Babiš umožnil návrat do vrcholových funkcí těm pracovníkům, kteří nesou spoluzodpovědnost za solární boom a miliardy, které platíme navíc, což jsem nesčetně krát kritizovala). Soudce nepožádal o stanovisko k těmto dopisům ERÚ. Prostě suše na hlavním líčení sdělil, že de facto dopisy, o kterých jsem hovořila, neexistují. (Pod čarou můžete číst, jsem nedůvěryhodná osoba.)

Měla jsem štěstí v neštěstí, dopisy jsem našla a do spisu při hlavním líčení, kdy byli tito svědci vyslýchání (Bradáčová, Lichovník) doložila. Teprve poté si soudce vyžádal na ERÚ vydání těchto dopisů (vč. doručenek), které byly shodné s těmi, které jsem založila do spisu a předtím hlasitě na hlavním líčení přečetla. Tento můj kousek mu asi neudělal radost, což zaznělo i při vynesení rozsudku, že dokazování nepřineslo nic nového. Dopisy naleznete na našem webu www.institut-av.eu.

Při závěrečné řeči státní zástupce Špelda jen zopakoval, že dokazování a předvolání svědků na hlavní líčení bylo zbytečné (téměř všichni svědci jednoznačně potvrzovali to, co jsem před soudním senátem sdělila, ale i písemně doložila). Soudce Chalupa pak zopakoval, že se nebude řídit názorem odvolacího soudu. Odvolací Krajský soud v Brně, když vracel kauzu před necelým rokem zpět, tak jednoznačně uvedl, že státní zástupce vůbec nedoložil motiv, proč jsem tak činila. Jako laik jsem pochopila, že Krajský soud v Brně se domnívá, že nebyly naplněny všechny znaky trestného činu a kauzu jako takovou neměl vůbec soud přijmout. Tudíž se má provést dokazování tak, aby bylo na jisto postaveno, jaká pohnutka (motiv) mě k jmenování vedla.

Při dokazování mělo být na jisto postaveno, zda motiv byl zajistit řádný chod ERÚ a veřejný zájem, tak jsem měla být zproštěna. Pokud byla moje pohnutka jiná, vytvořit někomu prospěch, tak jsem měla být trestána v trestním řízení.

To, že státní zástupce Kamil Špelda vůbec nerozumí trestnímu zákoníku, jsem poznala i já, jako laik. Nebyl schopen položit svědkům mnohdy žádnou otázku a to dokonce ani těm, které si jako žalobce k soudu vyžádal. Bylo trapné, když ho soudce musel upozorňovat, že to je jeho svědek, tak ať klade otázky. Pak ze sebe něco vysoukal, což působilo spíš trapně, než fundovaně.

U soudu legrace určitě není, a pro obžalovaného vůbec ne. Nic méně, když se mě novináři po jednom z hlavním líčení, kde bylo vyslýcháno několik svědků, zeptali: „Paní Vitásková, nevíte, kdy přijdou na řadu svědci obžaloby?“ Tak jsem pozvedla obočí a řekla: „To všechno byli svědci obžaloby“. Novináři jen hlesli: „Ale oni všichni hovořili ve váš prospěch!“

Byla jsem nepravomocně odsouzena k podmínečnému trestu na dva roky za to, že jsem jmenovala do funkce erudovanou právničku s vynikající praxí, že jsem zajišťovala řádný chod ERÚ a to ve veřejném zájmu, že jsem chránila ekonomické zájmy České republiky. Otázkou zůstává, v jakém zájmu jedná státní zástupce a soudní senát, který mě odsoudil. Otázkou zůstává: Kdo je zločinec? Já, nebo ti co mě soudí?




Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*