Mýtus nejen o bolševické revoluci

Mýtus nejen o bolševické revoluci

Rok 1917 představoval v ruských dějinách výrazný zlom. Staletá carská monarchie padla. Na její místo oficiálně nastoupil několik měsíců trvající buržoazně-demokratický režim. Ten se však neudržel dlouho. Dne 7.listopadu podle našeho kalendáře došlo k obsazení Zimního paláce v Petrohradě bolševiky. Akce která proběhla prakticky bez boje byla později nazvána Velkou říjnovou socialistickou revolucí.

V dobách komunismu byla vnímána VŘSR jako vítězství chudých a utlačovaných dělníků a rolníků nad buržoazii a utlačovateli všeho druhu. Dnes je zase vnímána jako bolševický převrat, kdy pár extrémně levicových intelektuálů s pomocí „lůzy“ svrhlo demokratický režim a nastolilo bolševickou totalitu stojící v protikladu k demokratickým zemím západního světa.

Oba obrazy VŘSR jsou více méně mýtem. Je to proto, že k revoluci by nemohlo dojít, kdyby její protagonisté nebyli velice štědře financování „buržoazním“ kapitálem ze Západu.

Německo a podpora bolševické revoluce

Program bolševiků sliboval vystoupení  Ruska z bloku válčících mocností první světové války v případě, že se dostanou k moci. To se velice hodilo Německu, kterému by to umožnilo přesunout část svých vojsk z východu zaměstnaných bojem s Ruskem a vrhnout leninje na západní frontu proti Francii.

Během války tak Německo ruské bolševiky štědře financovalo. Ministerstvo financí jím poskytlo částku 7 miliónu marek.

Na počátku roku 1917 pobýval jeden z hlavních vůdců ruských bolševiků Vladimír Iljíč Lenin ve švýcarském exilu. Na konci měsíce března obdržel německý velvyslanec v Bernu tento telegram od berlínské vlády: „Ruští revolucionáři by měli odcestovat přes Německo co nejrychleji, protože Dohoda začíná podnikat protiakce ve Švýcarsku.“
V dubnu 1917 se spolu s dalšími revolucionáři vypravil Lenin zvláštním vlakem přes Švédsko do Petrohradu. Vlak byl velmi dobře střežen německými vojáky. Na cestě se k Leninovi přidal Trockij. V dubnu se pak začali spolu připravovat k definitivnímu převzetí moci v Rusku.

USA a podpora bolševické revoluce

Státy dohody: Francie, Anglie a USA neměly na první pohled k podpoře ruských bolševiků důvod. Přesně naopak.  Přesto existují svědectví a indicie, že byli z USA štědře financováni vrsr4a podporováni.

Zatímco Lenin pobýval před revolucí ve Švýcarsku, tak jiný vůdce bolševiků Lev Trockij žil docela spokojeně v USA. Do USA se dostal z Francie, odkud byl pro své revoluční chování vyhoštěn. „Brzy zjistil, že existují bohatí bankéři z Wall Street, kteří jsou ochotni financovat revoluci v Rusku,“ napsal novinář Still. Jedním z těchto bankéřů byl Jacob Schiff, jehož rodina žila s Rothschildy ve Frankfurtu, dalším Elihu Root, advokát společnosti Kuhn, Loeb & Company Paula Warburga. Podle New York Journal-American: „Jacobův vnuk John Schiff odhaduje, že starý pán utopil v konečném vítězství bolševismu v Rusku asi 20 milionů dolarů. V roce 1915 byla pro financování ruské revoluce dokonce založena i American International Corporation. Její ředitelé reprezentovali zájmy Rockefellera, Rothschildů, DuPonta, Kuhna, Loeba, Harrimana a Federálního rezervního systému (FED).

Dne 27. března 1917 – jen několik dní předtím, než Amerika vstoupila do války po boku zemí dohody proti Německu, Trockij opustil lodí Spojené státy spolu s téměř třemi sty revolucionáři a s peněžními prostředky poskytnutými Wall Streetem. Když loď přepravující Trockého a jeho doprovod zastavila v Halifaxu v Novém Skotsku, byli zadrženi kanadskými orgány a jejich peněžní prostředky byly zabaveny. Kanaďané se oprávněně obávali, že revoluce v Rusku by mohla umožnit německým vojskům na východní frontě bojovat se spojeneckými vojáky na západní frontě.Tato důvodná obava byla překonána důvěrným pomocníkem prezidenta Wilsona, plukovníkem Housem, který řekl šéfovi britské tajné služby, siru Williamovi Wisemanovi, že Wilson chce, aby byl Trockij propuštěn. Necelý měsíc poté, co Spojené státy vstoupily do války, dne 21. dubna 1917, nařídila britská admiralita propuštění Trockého, jenž vyzbrojen americkým pasem, podepsaným Wilsonem, pokračoval na své cestě do Ruska a do historie.

Únorová a Řijnová revoluce v Rusku

Bolševické revoluci předcházela tak zvaná revoluce únorová 1917 označovaná jako revoluce buržoazní či demokratická. Zuřila válka a lidé žili v čím dál větší bídě. Rostla nespokojenost, přibývalo demonstrací a stávek. V tomto okamžiku se skupina poslanců parlamentu vedená socialistickým poslancem a podle některých zdrojů i svobodným vrsrzednářem Kerenským s několika generály rozhodla převzít moc. Klíčovým krokem bylo v tomto plánu propuštění tisíců vězňů. Ti proměnili ulice Petrohradu v místa násilí a chaosu. Lidé byli přepadáni a zabíjeni na ulicích, početně slabší policisté ubíjeni k smrti. Jakmile proběhla likvidace policie, násilí se přelilo na úředníky. V této atmosféře vyzýval americký tisk cara k abdikaci! V březnu 1917 se skutečně rozhodl car abdikovat a moci se ujala prozatímní vláda. Ruská monarchie zanikla a Rusko se stalo republikou.
V dubnu 1917 dorazil do Petrohradu Trockij a Lenin. Tisk už tehdy byl pod poměrně velkým vlivem bolševiků, přesto vycházely články v nichž byl Lenin líčen, jako německý agent. Oficiálně sice bylo zahájeno vyšetřování, ale nebyl zájem jej dovést do konce. V této situaci se rozhodl jednat velitel ruské armády Kornilov jednat. Jako německé kolaboranty a zrádce rozkázal zatknout a pověsit Lenina a další bolševiky a zároveň obvinil i prozatímní vládu z nečinnosti a kolaborace s Němci. Předseda vlády Kerenský obratem zbavil Kornilova vedení. Bolševici kteří prozatímní vládu vytrvale kritizovali náhle otočili a začali organizovat i demonstrace na podporu  Kerenského Byli tak označeni za ochránce demokracie a podařilo se jím i prosadit zatčení Kornelova z důvodů pokusu o státní převrat.

Když došlo k bolševickému převratu- socialistické revoluci, tak prozatímní vláda již fakticky neexistovala. Dobytí zimního paláce po výstřelu z Aurory, ke kterému údajně ani nedošlo bylo v podstatě jen sehrané divadlo. Ochránci  Zimního paláce  jen nečinně přihlíželi tomu, jak hordy bolševiků obsazují Zimní palác.


Kerenský podle oficiálních zdrojů uprchl ze země, podle jiných byl „uklizen“ do zahraničí. Ministři byli zatčeni, řada z nich však až se situace uklidnila našla funkce i v novém sovětském režimu. Západ vyhlásil oficiálně nový režim za nepřátelsky. Francouzi a Britové obsadili Murmansk a pár dalších měst. Západní intervence však byla jen symbolická. Jedinou významnější zahraniční silou bojující proti bolševikům byli českoslovenští legionáři. Proti nim na straně bolševiků bojovali hlavně němečtí a maďarští vojáci. Legiím se podařilo dobýt řadu měst na Sibiři. Když však požádali o další posily byli z Ruska evakuování. I přes pár formálních deklarací nebyl na Západě zájem porazit bolševiky.

Lenin a Trockij

Poté co uchopili bolševici moc dekretem o míru okamžitě vystoupilo Rusko z války. Dekretem o půdě byla drobným rolníkům rozdána půda. V novém státě hráli klíčovou vrsr6roli dva muži. Lenin se stal vůdcem státu a Trockij velitelem Rudé armády. Oba byli organizačně velice schopní ve srovnání se svými protivníky a zároveň krutí a bezohlední stejně jako jejich protivníci-bělogvardějci.

Čelili však mnoha problémům. Tím prvním problémem byl vpád Německa na jaře 1918 na ruské území, kterému nedokázala Rudá armáda čelit a Rusko bylo nuceno se vzdát rozsáhlého území na západě země. Dalším problémem byla občanská válka mezi bolševiky a bělogvardějci. A konečně problém celistvosti státu, kdy se od Ruska odtrhla řada území obývaná jinými národnostmi a vyhlásila státní nezávislost. Během občanské války projevil Trockij pozoruhodný talent i když neměl vojenské zkušenosti. V roce 1920 Rudá armáda své nepřátele na svém území porazila. Postupně převzala kontrolu nad celým územím. V roce 1922 vznikl Sovětský Svaz jako federace formálně rovnoprávných republik.

Všude však  byl hlad a bída. Továrny byly prázdné. Výroba se zastavila, i když před válkou byl carský průmysl na solidní technologické úrovni. Průmyslníci byli zabiti, vyhnáni či sami utekli stejně jako ruská vzdělaná inteligence. Zemědělství bylo také v katastrofální stavu-kolektivizace nepřinášela žádoucí efekty.  Vypukávaly rolnické nepokoje, nespokojenost rostla. Lenin reagoval terorem a povolil popravy bez soudů. Když se objevily protesty proti popravám a krutému zacházení zejména s dětmi, Lenin poznamenal: „Ať psíčci buržoazní společnosti… poštěkávají a kňourají nad utracením každého nežádoucího štěněte. My kácíme velký starý prales.“

V roce 1922 Lenin prohlásil „Je konec“ Velká ruská říše budovaná Petrem Velikým a dalšími byla na kolenou. V této chvíli si Lenin zřejmě uvědomil, že byl jen využit a  prohrál.Řekl „Stát nefunguje tak, jak jsme si přáli. Člověk je za volantem a zdá se, že to řídí, ale auto nejede v požadovaném směru. Pohybuje se, jak si to přeje jiná síla.“

Až těsně před svou smrtí roku 1924 se Leninovi alespoň trošku podařilo ekonomicky stabilizovat stát. Díky tomu, že se vzdal myšlenky kolektivizace v zemědělství, zavedl do hospodářství prvky tržní ekonomiky a umožnil vstup zahraničních investic. I když je to málo známo, tak od této chvíli sehrály klíčovou roli při rekonstrukci ruského průmyslu západní korporace stavící továrny i provozující těžbu nerostných surovin.

Lenin se po své smrti stal ikonou světového  komunismu. Stejně jako egyptští faraoni  byl  nabalzamován a vsunut do mauzolea na Rudém náměstí. V Rusku je dodnes mezi části obyvatel stále váženou osobností. Tito lidé v Leninovi vidí sociálního reformátora, který prosazoval sociálně spravedlivou a rovnou společnost. I když jistě udělal i řadu dobrých věcí napáchal hodně zla a sám nakonec jen posloužil těm, proti nímž si myslel, že nevíc bojoval jako vykořisťovatelích prostého lidu –nejreakčnější velkoburžoazii a finančnímu kapitálu. Proto se domnívám, že by Rusům prospělo zcela opustit tento symbol minulých dob.

Za nástupce Lenina byl považován L.N.Trockij. Trockij byl v prosazování levicových myšlenek ještě radikálnější než Lenin. Hlásal ideu světové revoluce a kritizoval koncepci budování socialismu v jedné zemi. Jeho zatvrzelost se projevila, jako nevýhoda v mocenském boji s flexibilnějším Stalinem. Nakonec byl nucen opustit zemi. V emigraci na západě kritizoval Stalina a Sovětský režim i když paradoxně prosazoval za Lenina ještě jeho krutější variantu. Nakonec byl v roce 1940 zavražděn v Mexiku Stalinovým agentem.

Od bolševismu k fašismu

V roce 1919 Lenin založil mezinárodní komunistickou organizaci Kominternu. Jejím cílem bylo zorganizovat komunistickou revoluci v celé Evropě. Tímto úkolem byly pověřeny komunistická hnutí a strany západních státu podle hesla „Proletáři všech zemí, spojte se“.

V roce 1919 vypukly bolševické revoluce v Německu a Maďarsku. Byly však potlačeny. V roce 1920 vtrhla Rudá armáda do Polska. Byla však poražena u Varšavy Poláky. Sen o komunistické revoluci v Evropě se pro danou chvíli pro sovětské soudruhy a jejich evropské kolegy rozplynul.

Mezi evropskými podnikateli a střední třídou nic netušící o podpoře bolševismu z Wall Streatu vyvolávali komunisté zděšení. Není se co divit, když se zaposloucháme do projevu Klementa Gottwalda v československém parlamentu. „Chodíme do Ruska se učit, jak vám zakroutit krky“.

S komunismem byl, ale spojen ještě jeden citlivý prvek, který se nesl celými dějinami evropského středověku. Tím prvkem byli židé.

Trockého známá Clara Sheridanová napsala 13. prosince 1923 v New York Times:„Komunističtí vůdci jsou Židé a Rusko je jimi zcela ovládáno. Jsou v každém městě, v každém vládním úřadu, i v redakcích novin. Oni řídí Rusko a jsou zodpovědni za vzrůstající antisemitské nálady.“

Antisemitismus byl v Rusku tvrdě potírán. Pokud bolševici u někoho nalezli legendární Protokoly sionských mudrců, tajný plán na ovládnutí světa, byl na místě zastřelen.

V důsledku těchto zpráv vedle antikomunistických nálad v Evropě sílily i nálady antisemitské. Toho využívaly různé pravicové skupiny, kterým se podařilo v některých evropských zemích nastolit autoritativní pravicové režimy. V této době na politickou scénu Německa vstupuje válečný veterán a zapálený antisemita Adolf Hitler.

Hitler hovoří o bolševické revoluci jako o židovském spiknutí. Světové židovstvo líčí jako největšího nepřítele civilizovaného lidstva, jako příčinu porážky Německa v první světové válce i jako hlavní příčinu bídy a strádání německého obyvatelstva. Zpočátku jeho propaganda ovlivní jen část německé populace. Když však vypukne v roce 1929 těžká hospodářská krize z jejíž vyvolání obviní Hitler židovské finančníky, jeho popularita prudce roste. Nemá sice stále ještě dost hlasů. Nicméně strach německé buržoazie z komunistů v chaosem zmítaném Německu je větší než z fašistů, kteří nehlásají ideu třídního boje. A tak se díky vlivným představitelům nejen Německé buržoazie se dostává Hitler v Německu k moci.  Mezi Hitlerovy sponzory se objevují ale i lidé fašisty nenáviděného „židy ovládaného Wall Streatu“.

Vítězství fašismu v Německu a následný celosvětový válečný konflikt s desítkami milióny mrtvých se tak stává logickým důsledkem vítězství bolševismu v Rusku.

Bratrstvo temnoty a světla

Již v roce 1920 pozdější britský premiér Winston Churchil prohlásil.

Od dob Adama Weishaupta až po Karla Marxe, k Trockému, Bélovi Kunovi, Rose nwo 2Luxemburgové a Emmě Goldmanové, toto celosvětové spiknutí, jehož cílem je svržení civilizace… neustále roste. Hrálo jednoznačně rozeznatelnou roli v tragédii francouzské revoluce. Bylo hlavním motivem každého rozvratného hnutí devatenáctého století a nyní konečně tato skupina mimořádných osobností z podsvětí velkých měst Evropy a Ameriky chytila ruský lid za vlasy a stala se prakticky nespornými pány obrovského impéria.“

Churchil ve svém citátu bezesporu hovoří o iluminátech=osvícených, tajné společnosti  kterou založil v Německu bývalý jezuita Adam Weishaupt dne 1.5.1776 . Společnost jejíž členy se brzy stali vysoce postavení politici a šlechtici byla v roce 1785 zakázána. Její členové však jen vstoupili do ilegality a dál pokračovali ve své „podvratné“ činnosti. Dnes je vnímána jako neveřejné společenství těch, kterým jsou známy určité esoterní vědomosti a zároveň jako bohatí bankéři, vlastníci nadnárodních společností a další vlivné osoby dokážící významně ovlivnit veřejné dění. Tito lidé vlastní největší  banky světa, velké korporace, americký FED, kontrolují hlavní média, a také kulturu. Zásadním způsobem dokáží ovlivnit politiku vlád USA, EU včetně ČR, Izraele… a globální ekonomiku.

Cílem těchto osob je v podstatě světovláda. Dosahují toho používáním osvědčené taktiky „Rozděl a panuj“. Neustále vyvolávají a podněcují nejrůznější konflikty mezi lidmi, společenskými třídami, národy a státy.

Někteří lidé hovoří o spiknutí iluminátu jako o spiknutí židů. Tak tomu, ale není. Prostí Izraelci o jejich plánech stejně jako většina okolního světa nic nevědí. I když mezi tzv. ilumináty bezesporu jsou i etničtí židé rozhodně to nejsou  patrioti, i když se tak občas prezentují. Jde jim jen o moc a vlastní cíle. Přitom nemají vůbec žádné skrupule.  Když se jím to hodí, tak  podpoří židovské revolucionáře v Rusku. Jindy zase klidně prodají Hitlerovi nervový plyn cyklon B, pokud usoudí, že z vraždění židů by v budoucnu mohli mít nějaký politický profit. Na jedné straně ostře kritizují antisemitismus. Na druhé straně svými projevy sami záměrně provokují antisemitskou nenávist. Jednou podnítí válku Západu proti islámskému terorismu v Iráku či Afganistánu. Jindy zase neváhají podporovat radikální islamisty v Sýrii či Bosně. K tomu utrousí něco na charitu a v médiích jsou prezentováni jako filantropové a stoupenci humanity, svobody a demokracie. Když uslyší lidé slovo zlo, tak si představí Hitlera a jeho tanky a letadla. Přesto se domnívám, že existují daleko horší podoby zla pro jejich rafinovanost.

Ukázkovým příkladem záměrného vyvolávání nenávisti mezi lidmi představuje výňatek z  “Jewish Communist Batallion Commander” publikovaný 31.12.1919 v estonských novinách. Autor textu ať jím byl kdokoliv se zjevně snažil  podpořit nenávist k židům ve společnosti a pak jí využít pro své cíle, podobně jako před tím autor Protokolů sionských mudrců. „Synové Izraele! Okamžik našeho konečného vítězství je blízko. Stojíme na počátku naší světové vlády… Přeměnili jsme Rusko na hospodářské otrokářství a zmocnili se téměř všeho jeho bohatství… Musíme zničit nejlepší a nejtalentovanější osobnosti. Musíme vyprovokovat třídní válku a rozpory mezi slepými rolníky a dělníky a zničit kulturní hodnoty, které křesťané vyznávají… Věrní synové Izraele drží nejvyšší posty a vládnou zotročeným Slovanům.“

I když se zdá, že ilumináti  jsou všemocní, není to pravda. Jejich moc je úměrná ochotě lidí přijmout jimi vnucovanou propagandu hojně šířenou médii. Propagandu podněcující soutěživost mezi lidmi všeho druhu, propagandu snažící se rozeštvat jednu skupinu obyvatel proti druhé jak je tomu i nyní u rusko-ukrajinského konfliktu. Jen tak mimochodem. Při své návštěvě Izraele jsem pobýval v Nazaretě v hotelu společně vlastněném židy a Palestinci. O tom, že Palestinci a židé na severu Izraele žijí v relativním míru se nepíše, naopak média neustále zdůrazňují nepřátelství mezi oběma národy. Proč asi?

Ty co nazýváme tak trochu pracovně Ilumináty jsou jedním z temných bratrstev snažících se lidi rozdělit a ovládnout. Tak, jak existuje temné bratrstvo podle zákona polarity a dvojnosti bezesporu existuje i bratrstvo světla, které se snaží rozdělené  lidi spojit a vést je k moudrosti, solidaritě a vzájemnosti, k  ideám čistého a skutečného socialismu, ne socialismu nacistů či bolševiků. Její členovénezištně pomáhající lidstvu a veškerému životu. Jsou nablízku každému, kdo ve svém srdci požádají o jejich pomoc. S velkou pravděpodobností tomuto bratrstvu můžeme poděkovat, že ještě jsme neskončili v nějaké bratrovražedné jaderné válce, že mnohé životní situace vypadající na první pohled katastrofálně nakonec dobře dopadnou.

Střet mezi oběma bratrstvy neprobíhá jen ve vnějším světě. Hlavně k němu dochází v našich duších a je na nás na jakou stranu se více či méně přikloníme. „Mocnosti pravdy a lži zápasí v srdci člověka. Pravda zrozená z pramene světla, lež ze studny temnoty. A podle toho, jak člověk zdědí pravdu se i vyhne temnotám.“ (Evangelium Esejských)

—-pokračování příště——

Publikováno se svolením autora
Autor publikuje na http://bajnar.blog.idnes.cz

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*