Můj pohled na režim 1948-1989 z pohledu 34-letého nezúčastněného „slepejše“

Můj pohled na režim 1948-1989 z pohledu 34-letého nezúčastněného „slepejše“

Bez pochyby šlo o zločinný režim, ovšem za zločinný považuji i režim dnešní.

Nesouhlasím s černobílým viděním ani z jedné, ale ani z druhé strany. Něco je lepší v současném režimu, něco bylo lepší v tom minulém.

Černobílé kastování typu Charta / Anticharta, buď východ, nebo západ, jen plodí nenávist a k ničemu užitečnému nevede, protože je založeno mnohem víc na emocích, než na nestranném chladném rozumu, který by s nadhledem dokázal zhodnotit pro a proti tehdejšího a dnešního režimu.

Také se 41 let „socializmu“ nedá házet do jednoho pytle, každá dekáda byla jiná, zločinná padesátá léta se nedají srovnávat třeba s léty osmdesátými, kdy pokud člověk přímo nešil do režimu, tak ho „soudruzi“ nechali na pokoji.



Ale ani dnešní režim se nedá takto paušalizovat, třeba devadesátky byly mnohem svobodnější než současná doba, samozřejmě se kradlo tehdy, ovšem krade se i dnes, jen už méně okatě. Ale svobody ubývá, pryč je doba politické satiry na úrovni a bez havlistické ideologie, pryč je doba Gumáků, Izerova Ve dne zataženo, v noci roztaženo, Miloslav Šimek je po smrti, jejich výborné satirické pořady se Zuzkou Bubílkovou už jsou také historií…, takhle je dle mého přesvědčení třeba se na to dívat, střízlivě a bez přehnaných emocí.

Neříkám, že mám ve všem pravdu, naopak, pokud mají dva lidé ve všem stejný názor, tak minimálně jeden z nich je „ovečkou“ toho druhého. 🙂 Ale je třeba více vzájemného respektu a méně kádrování. Ve skutečné demokracii by měl mít člověk právo klidně třeba chtít zpět minulý režim, stejně jako být zarytým antikomunistou a eurohujerem, ale všichni by měli mít stejnou míru svobody projevu. A to dneska tak úplně není, tehdy se kopalo do kritiků socializmu a obhájců kapitalizmu, dnes se kope do kritiků NATO, EU, kapitalizmu, Ruska, čímž ale nemyslím projevy nesouhlasu, ale snahu protivníka umlčovat, vytváření seznamů „ruských agentů“ a „dezinformačních webů“, tohle už považuji za jeden ze zločinů současného eurohujerského protektorátního režimu.

Ani na Havla se nedívám černobíle, s některými jeho myšlenkami stále souhlasím, třeba ono sametové heslo „Nejsme jako oni“, naopak nesouhlasím s jeho schvalováním bombardování Jugoslávie na jaře 1999 a rovněž mě mrzí jeho zrada svých původních ideálů, např. velmi moudrá myšlenka, že když padla Varšavská smlouva, mělo by se rozpustit i NATO. To byla rozumná myšlenka, ale snad kvůli jeho opojení posametovou politickou mocí ho morálně podrylo natolik, že začal mnohem více „pískat podle cizích not“, než v Husákových dobách, kdy psal o nestranické politice osobností či o moci bezmocných, což jsou i pro dnešní dobu dle mého mínění inspirativní myšlenky.

A pokud jde o post-havlistické kádrování těch, co si tak zvaně „zadali s režimem“, je dobré připomenout, že bez nich by chartisté a další disidenti měli mnohem těžší život. Např. pašování samizdatových zakázaných literárních i jiných děl na západ by bylo těžší bez spolupráce s kamioňáky, kteří logicky museli nějak vycházet s tehdejším režimem, aby mohli jezdit se zbožím do kapitalistického světa, tedy na druhou stranu oné „železné opony“.

A pokud jde o Karla Gotta a jeho údajné „přisluhování minulému režimu“, tak to je rovněž propaganda přitažená za vlasy. Tady se inspiruji svým oblíbencem Marianem Kechlibarem a jeho hudebními epilogy, již dříve jsem na internetu narazil na Gottův zlínský/gottwaldovský koncert z roku 1971, kde si „lajznul“ zpívat např. i něco z amerického muzikálu Hair/Vlasy. Gott si jen racionálně zhodnotil, kde si to či ono může dovolit zazpívat, a kde naopak bude moudřejší se držet zpět.

Dovolím si hned trojitý hudební epilog ve znamení „božského Káji“, jímž se pokusím vyvrátit argumenty jeho kavárenských špinitelů.

Karel Gott – Koncert v Gottwaldově (Konzert in Gottwaldov) 1971

Od 37. minuty a 30. sekundy je to podstatné!

Karel Gott – Kam tenkrát šel můj bratr Jan (1978)

Kavárna zpochybňuje souvislost s Janem Palachem, ovšem já jsem jiného názoru, viz následující citát z dotyčné písně:

„Snad se jen vznes, aby tak líp tam shůry shlíd, čím jsme si přáli dříve být, a čím jsme dnes.“ To mluví za vše! Dříve = 1968, čím jsme dnes = normalizace, pasivita, rezignace…

Karel Gott – Teď nemám čas, možná jindy (16.1.1969)

Docela jasný protestní text, ovšem havlističtí ideologové a kádrováci, jako by na tuhle píseň zapomněli, aby pak z Karla mohli udělat „kolaboranta s Husákovým normalizačním režimem“.

 

Kde mě najdete – pokud jde o přijímání přátel na sociálních sítích, jsem velmi otevřený a tolerantní…

Facebook, pokud nejsem bloknut:

https://www.facebook.com/adam.z.mikulasek

VK/V kontaktě – ruská a pro vlastence mnohem svobodnější sociální síť, podobná Facebooku

https://vk.com/id532220463

Jako jeden z mála Čechů jsem se, i přes svůj slepecký handicap, naučil na této svobodnější síti živě vysílat přes Open broadcaster studio (OBS), škoda, že nás není víc…

Youtube – také už mi tam občas něco z politických důvodů mázli, většinou šlo paradoxně o videa jiných lidí, které jsem si dovolil vykopírovat k sobě, kdyby je náhodou Facebook mázl:

https://www.youtube.com/channel/UCJqGs1erCD5ZyVGxPSDVYhw




Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*