Mocní vládci Babylónu

Mocní vládci Babylónu

Historická věda klade počátek civilizací na Zemi do 4.tisíciletí př.n.l. Dalo by se tak očekávat, že právě tehdy se vyskytovaly její nejprimitivnější formy. I historici hlavního proudu přiznávají, že je to přesně naopak. V Egyptě i Mezopotámii šel vývoj civilizace spíše sestupnými kroky. Z egyptských říší byla nejvyspělejší Stará říše. V Mezopotámii dosahovala nejvyšší civilizační a kulturní úrovně ranná sumerská civilizace.

Železný věk duchovní zimy

Před 6000 lety vstoupila Země do závěrečné a nejtěžší fáze Platónského roku. Tato fáze je Mocní vládci Babylónu 2pod vlivem živlu země, který v lidech podporuje dostředivé myšlení a materialismus. Když se rozhlédneme po dějinách uplynulých tisíciletí, tak  egoismus spatříme všude. U chudých vrstev i vládců. U všech národů a ras. U lidi světských i duchovních.

Tato doba, která nyní končí byla dobou, kdy duchovním centrem světa byl Jeruzalém a Židé byli vyvoleným národem. Dějiny židů byly tak významně provázány s dějinami světa. Projevilo se to i v dějinách Mezopotámie, jak se o tom později ještě zmíním.

Na počátku železného věku v Mezopotámii vzkvétala kultura Sumerů. I ona však vlivem doby pozvolna upadala. Přibylo společenských konfliktů. Vlády ve městech se stále více ujímali vojenští vůdci na místo duchovních autorit, jak tomu bylo na počátku. Mezi městy začaly války. To se nemohlo neprojevit na osudu Sumerů. Je totiž pravidlem, že civilizaci, která sejde z cesty čeká buď vnitřní rozpad, nebo pohlcení vnějším nepřítelem. Nastává období velkých vládců historie Mezopotámie, kteří byli semitského původu. Než se k ním dostanu vrátil bych  se ještě jednou do dávné historie.

 
Genealogie vládců

V rovnovážných dobách lidské civilizace byli vládci a kněží vědoucí moudří lidé. Spojovali Mocní vládci Babylónu 3organizační a tvůrčí schopnosti s duchovní silou a poznáním. Byli pokorní a svoji vládu vnímali jako službu poddaným a Bohu.

Když se kdysi dávno změnil duch doby, část těchto již vyspělých bytostí začali stejně jako běžní materiální lidé začali ztrácet původní jasnost v myšlení a jednání. Řada dávných textů různých koutů světa hovoří, že propojili pokrevní linii duchovních vládců a kněží s pokrevní linii materiálních lidí. Vznikly tak generace lidí, kteří v sobě kombinovali duchovní sílu, inteligenci, organizační a tvůrčí schopnosti vědoucích a převládající animalismus materiálního člověka. Do takto zplozených těl se v procesu převtělováni rodily ty lidské bytosti, které svojí kvalitou a vývojovým stupněm těmto tělům odpovídaly. V mýtech byli nazváni Titány či Bohatýry. V jejich povaze se objevovali oba princip. Vysoká inteligence a téměř nadlidské schopnosti a síly se spojovaly s egoismem, živočišností a prolhaností. Postupně ve vedení společnosti nahrazovali vědoucí moudré lidi. Stávali se s nich často schopní a silní panovníci, ale již bez morálky a čistého duchovního vhledu. Mnohdy vládli krutě a despoticky. Společnost upadala a rozpadala se. Až došlo ke katastrofě, která zahubila většinu lidstva.

Během zlatého věku se tyto sklony díky převládajícímu duchovnímu odstředivému vlivu se kterým osoba musí rezonovat nemohly projevit. Poprvé se výrazně projevily  spíše ke konci stříbrného věku. Bible hovoří o Nimrodovi, zakladateli Babylónu, který byl nazván „bohatýrským lovcem před Hospodinem“. Tedy člověkem, který ve své době jako první se stal pokračovatelem tradice předpotopních kříženců-bohatýrů. Spojil budovatelské úsilí s mocenskou expanzí a loveckou vášní. Na místo Boha postavil sebe a člověka. Důsledkem byl trest v podobě zmatení jazyků. Společnost ztratila soudržnost a rozpadla se na řadu jednotlivců a skupin, které si mezi sebou přestaly rozumět- biblické zmatení jazyků..

Osobně se domnívám, že dalšími pokračovateli této linie byli vládci, kteří se objevili poprvé na konci 3. tisíciletí v Mezopotámii, jakými byli mocní králové budovatelé a dobyvatelé v jedné osobě: Sargon Arkadský, Chamurappi a další. Králové obdobného charakteru se objevili i v Egyptě. Připomeňme např. Thutmose, Ramesese II a další. Pokrevní linie vládců pak pokračovala dál přes Alexandra Makedonského, vládce Římské říše, Karla Velikého a evropské panovníky až po současné vládce USA, z nichž mnozí jsou geneticky spřízněni s britskou královskou rodinou včetně Bushe, Obamy, ministra Kerryho a dalších.

Král Sargon a Akkadská říše

Král Sargon žil ve 24.stol. př.nl. O svém původu řekl „Má matka, vysoce postavená Mocní vládci Babylónu 4kněžka, mne počala, v tajnosti mne porodila, do košíku proutěného mne položila a víko utěsnila. Hodila mne do řeky, z níž jsem vyjít nemohl“.Malého Sargona se ujal obyčejný zahradník se svou rodinou. Když dospěl, tak se stal číšníkem u krále Kiše.  Jak se mu podařilo provést státní převrat a zmocnit se vlády není známo.Jisté je, že brzy poté založil a vybudoval město Akkad. Také zahájil vojenské výboje v Sumeru a rozhodl se silou zbraní zemi sjednotit. „Přišel  Sargon do Kazallu (město se údajně nacházelo na západním břehu Eufratu) a proměnil Kazallu na hromadu suti, takže tam nezůstal kámen na kameni,“ popisují řádění králových vojáků dávní kronikáři. Díky obratné vojenské taktice využívající pohyblivou jízdu-falangu ovládl brzy nejen celý Sumer, ale vytvořil říši, která sahala od Perského zálivu až po Středozemní moře. „Jsem králem říše, která se rozkládá od moře k moři!“ prohlásil. Akkad v té době byl nejen hlavním městem, ale také obchodním centrem. Obchodníci odtud mířili do různých míst světa včetně Indie.

Akkadská říše existovala 200 let. Po jejím zániku se nakrátko ujala vlády v Mezopotámii opět Sumerové z města Ur. Kolem roku 2000 př.n.l. ale již definitivně získali nadvládu v Mezopotámii okolní semitské kmeny, které však převzaly sumerské kulturní dědictví.

Chamurappi a Starobabylónská říše

Jedním z národů, které přišly do Mezopotámie byli Amorité. Přišly ze severu a západu, který býval nazýván zemi Nimrodů. Žili i v Kanánu, kde se střetávaly s Izraelity, kteří ze Sinaji se vydali dobývat zaslíbenou zemi. Šestým králem amoritské dynastie se stal Chamurappi.

Chamurappi vybudoval Babylon. Město, které již předním podle starých mýtů založil král Nimrod. Chamurappi byl rovněž schopným vládcem, vynikajícím vojevůdcem a diplomatem. Podařilo se mu sjednotit zemi. Bylo to ale opět s použitím tvrdých vojenských prostředků, kdy se nezdráhal obrátit i proti bývalému spojenci. Chamurappi se stal neomezeným vládcem Mezopotámie a „vykonavatele vůle Bohů“. Každý náznak odporu byl tvrdě trestán.

Chamurappiho jméno je spojeno se slavným zákoníkem. Ten rozděloval lid do tří kategorií – na hodnostáře a šlechtice, střední třídu a poddané a otroky. Pro každého z nich platí jiný metr, a tak pokud někdo „připravil o oko otroka, zaplatí polovinu jeho kupní ceny“. Jinde zase stojí, že „jestliže někdo uštědří osobě výše postavené políček, bude mu před soudem vysázeno šedesát ran býkovcem,“ ale „jestliže služebník udeří svobodného občana, bude mu uříznuto ucho“.

V zákoníku se objevuje známé rčení „Oko za oko, zub za zub“. Nechybí výčet trestů od bičování, po upálení a nabodnutí na kůl. Celkově lze říci, že zákoník navazuje na starší sumerské zákoníky. Je však méně humánní, je zde více zdůrazněna společenská nerovnost a větší důraz je kladen na represi než na výchovnou funkci.

Po smrti Chamurappiho říše rychle slábla až podlehla převaze maloasijských Chetitů.

Ašurbanipal a Asýrie

Ve 2.tisíciletí př.n.l. na mocenské mapě blízkého východu hráli prim vládci Chetitské a Mocní vládci Babylónu 5Egyptské říše. Bojovali mezi sebou o nadvládu na blízkém východě. Arijští Chetité měli k dispozici novinku-železné zbraně. Egypťané měli za sebou tisíciletou historickou a duchovní tradici. Jejich vzájemný střet nakonec dopadl nerozhodně. V bitvě u Kadeše v roce 1274 př.n.l.  na území Sýrie nezvítězila ani jedna strana a obě země uzavřely mírovou dohodu.

Na konci 2.tisíciletí př.n.l. obě velmoci zeslábly a Chetitská říše zanikla. Mocenským centrem blízkého Východu se stala Asýrie. Centrum Asýrie se nacházelo v severní Mezopotámii. Asyřané ovládli postupně Babylon a většinu blízkého Východu. Široko daleko byli pověstní svojí krutosti. Když dobyli severní Izrael deportovali tamní židovské obyvatelstvo neznámo kam.

Jedním z nejznámějších asyrských vládců se stal král Ašurbanipal ze 7.stol.př.n.l. Spojoval opět povahu diktátora a krutovládce s budovatelskými a kulturními aktivitami. Jeho první nelichotivou stránku reprezentuje jeho vlastní výroky, které pronesl jako chloubu „Usekl jsem jim ruce v zápěstí, jiným jsem usekal nosy, uši a prsty, mnoha vojákům jsem vydloubl oči…Před branami města jsem nechal navršit hromadu mrtvol. Všechny šlechtice, kteří se bouřili, jsem nechal stáhnout z kůže… Chrámy jsem vymazal ze světa … zničil jsem hrobky starých i nedávných králů, vystavil je slunci a odnesl si jejich kosti … zničil jsem provincie Elamu a jejich pole nechal posypat solí,“.

Druhou stránku kulturního vzdělance reprezentují výroky: „Umím vyřešit i to nejsložitější dělení a násobení, které řešení nemá. Četl jsem tabulky obtížné, popsané nejasnou sumerštinou i akkadštinou, jež jsou stěží srozumitelné… Bůh písařů obdařil mne schopností naučit se jeho umění…Byl jsem zasvěcen do tajů psaní.Umím dokonce číst složité desky v sumerštině.Rozumím záhadným slovům na kamenných rytinách ze dnů před potopou.“

V asyrském městě Ninive nechal král vybudovat knihovnu, ve které se nacházelo 25000 klínových tabulek. Tyto popisovaly tehdejší vědění z astronomie, psychologie, dějepisectví a mnoha dalších vědních oborů. Byl zde uložen i epos o Gilgamešovi. V současnosti je knihovna hlavním zdrojem poznatků o blízkém Východu ve starověku.

Na konci vlády Ašurbanipala se proti jeho vládě obrací jeho starší bratr-místodržící Babylónu. Ašurbanipal vzpouru potlačí, říše je však oslabena. Krátce po smrti krále Asýrie musí čelit řadě povstání a koalici dvou nepřátel. Jsou to právě vzniklá novobabylónská říše a iránské Médská říše. Ty si nakonec území Asýrie mezi sebou rozdělí.

Nabukadnezar II a Novobabylonská říše

Druhým králem chaldejské Novobabylónské říše se stává Nabukadnezar II. Jeho cílem je Mocní vládci Babylónu 6znovu vybudovat město Babylón a vytvořit co největší impérium.

Pustí se hned do díla. Vystaví obří Mardukův chrám-babylonskou věž ze 17 miliónů cihel (pro představu, v budově Empire State Building v New Yorku je přes 10 milionů cihel). Staví visuté zahrady nesoucí jméno médské manželky-zahrady Semiramis, což bylo i jméno manželky legendárního krále Nimroda. Zahrady se stávají jedním ze sedmi divů antického světa. Další stavbou je nádherná Ištařina brána. Ve městě byly zakládány školy a akademie zaměřené na studium historie, medicíny a filozofie. V kosmopolitním Babylónu žilo v oné době 300000lidí a jednalo se o největší město na světě, které mělo čiré obchodní styky s celým okolním světem včetně Indie.

Vedle budovatelského nadšení vede Nabukadnezar i četné války. Dobývá Sýrii, válčí v Egyptě i Arábii. Do dějin však vstupuje hlavně jako dobyvatel Jeruzaléma. Jeruzalém dobývá dvakrát. Poprvé v něm dosazuje „poslušného“ panovníka. Ten se však i přes varování proroka Jeremiáše spolčí proti Nabukadnezarovi s Egyptem. Egypťané však židům nakonec nepomohou. Jeruzalém je roku 587př.n.l.  dobyt, slavný Šalamounův chrám rozbořen a na 70000 židů je deportováno do Babylónu. Těm se však zde nevede až tak zle. Díky svým schopnostem se dostávají i na nejvyšší funkce ve státě. Sepisují zde i Starý zákon.

Jeden z židů- Daniel se dokonce stává i královým rádcem a správcem jedné z babylonských provincií. Vděčí za to umění vykládání snů. Nabukadnezarovi se podle bible zdál sen, který mu nedokázal nikdo z babylonských mudrců a mágů vyložit.  Je tady vidět paralela k patriarchu Josefovi, který se díky umění vykládat sny stal poradcem egyptského faraona a správcem Egypta poté, co byl svými staršími bratry prodán do Egypta, do otroctví.

Prorocký sen krále Nabukadnezara a jeho výklad

Dejme nyní slovo Bibli a proroku DanieloviMocní vládci Babylónu 7

„Nuže, králi, měl jsi vidění a hle, spatřils jakousi velikou sochu. Byla to ohromná socha neobyčejného vzhledu. Tyčila se před tebou a budila hrůzu. 32Hlava té sochy byla z čistého zlata, hruď a paže ze stříbra, břicho a boky bronzové, 33stehna železná a nohy zčásti železné a zčásti hliněné. 34Díval ses a hle, ze skály se bez dotyku lidské ruky vylomil kámen, zasáhl sochu do železných a hliněných nohou a rozdrtil je. 35Vtom se všechno to železo, hlína, bronz, stříbro a zlato rozpadlo na kousky – jako plevy, když se v létě mlátí obilí. Vítr je roznesl, že po nich nezbylo památky. Ale ten kámen, který sochu zasáhl, se stal velikou horou a zaplnil celou zem.
36Tolik sen. Teď povíme královské Výsosti jeho výklad. 37Ty, králi, jsi král králů, protože ti Bůh nebes dal království a moc, sílu i slávu. 38Dal ti do rukou celý obydlený svět, všechny lidi, zvěř i ptactvo, a učinil tě vládcem nad tím vším. Ty jsi ta zlatá hlava.
39Po tobě ale povstane jiné království, slabší než to tvé, a po něm třetí království, bronzové, které ovládne celý svět. 40Nakonec přijde čtvrté království, silné jako železo. Železo totiž vše rozbíjí a drtí, a jako železo vše rozbíjí, tak bude i ono království vše rozbíjet a ničit. 41A že jsi viděl nohy a prsty zčásti hliněné a zčásti železné znamená, že to království bude rozdělené. Bude však mít v sobě něco ze síly železa, neboť jsi viděl do té obyčejné hlíny přimíšené železo. 42Prsty nohou zčásti železné a zčásti hliněné znamenají, že to království bude zčásti silné a zčásti křehké. 43A že jsi viděl železo smíšené s obyčejnou hlínou znamená, že se lidská pokolení budou mísit, ale držet spolu nebudou, tak jako železo nedrží s hlínou.
44Za dnů těch králů však Bůh nebes nastolí království, které se nikdy nezhroutí, království, které si nepřivlastní žádný lid. To království rozdrtí a ukončí všechna ostatní království, samo pak potrvá navěky. 45To je smysl vidění, v němž jsi spatřil, jak se ze skály bez dotyku lidské ruky vylomil kámen a rozdrtil železo, bronz, hlínu, stříbro i zlato. Veliký Bůh ukázal králi, co se bude dít v budoucnu. Ten sen je pravdivý a jeho výklad jistý.“

Když jsem se nad snem krále Nabukadnezara zamyslel, napadly mně dva paralelní výklady, které si neodporují.

První výklad je líčením budoucnosti Babylónu a světa z hlediska střídání dominantních velmocí. První zlaté království představuje Novobabylónská říše. Druhé stříbrné království představuje Perská říše, která ovládla Babylon poměrně krátce po Nabukadnezarově smrti. Třetí bronzové království je říše Alexandra Makedonského, který během krátké doby Persii dobyl a z Babylónu udělal hlavní město své helenistické  říše. (jeho vojáci měli výzbroj z bronzu). Čtvrté železné království je Římská říše, která ovlála Helény- Řeky a zmocnila se většiny tehdy známého světa. Hlína symbolizuje vše to, co nakonec Římskou říši rozleptalo zevnitř a co znemožnilo všem budoucím vládcům světa, kteří se snažili obnovit slávu bývalé Římské říše uspět ( říše Karla Velikého, tři Německé říše, říše Španělských Habsburků, říše Ludvíka IV, Napoleonova říše, britské a nyní americké imperium). Tedy mocenské třenice ve vládnoucí třídě. Náboženské, národnostní a sociální rozbroje. Podlehnutí konzumnímu způsobu života a žití nad poměry které vyčerpaly stát, korupce a poplatnost nadnárodním finančním elitám, přehnaná pýcha a přecenění sil. V současnosti pak i mylné ideje  multikulturalismu, které v konečném důsledku státy oslabují. Čtvrté železné království svým způsobem trvá dodnes. Projevuje se jak v úsilí protagonistů „Nového světového řádu“, tak ve vlivu Říma, který je stále ještě centrem většinové katolické církve, která vzešla a do světa se rozšířila z říše Římské.  V závěru sen líčí zhroucení všech společenských na lidském egoismu založených systémech, ke kterému nedojde z vůle lidí, ale z vůle „vyšší moci“. Následovat bude „boží království“ , éra ve které bude společnost založena na znalosti a respektu k duchovním zákonům které na zemi pravidelně co 2000 let přinášejí velcí duchovní učitelé lidstva.

V druhém výkladu vnímám sochu jako symbol Platónského roku. Zlatá hlava představuje nejkrásnější zlatý věk. Stříbrná hruď věk stříbrný. Bronzové břicho bronzový věk a železné nohy nejtěžší a nejkrutější železný věk. Hlína, která se mísí s železem v dolní části nohou symbolizuje všechny slabosti společnosti a civilizace na konci tohoto věku a naší současnosti. Do směsi železa a hlíny se ve snu panovníka trefil kámen. Na směsi egoismu, bezohlednosti, krutosti smíšené se zbabělostí a slabostmi všeho druhu tato společnost již brzy dojede. Vše na čem civilizace stála dlouhé éry se zhroutí a vše se opět začne v novém zlatém věku budovat od počátku.

V Bibli je zaznamenáno více snů, jak krále Nabukadnezara, tak proroka Daniela.  Výklad jednoho ze snů proroka Daniela-obrazu čtyř zvířat, které zasáhnou do budoucího světového dění byl námětem i křesťanskými dokumentaristy natočeného filmu, který můžete shlédnout kliknutím na tento odkaz.

Epilog

Píše se 11.září 2001 a do dvou mrakodrapů v New Yorku –symbolu americké moci a Mocní vládci Babylónu 8novodobé „babylonské věže sahající až do nebes“ narážejí unesená letadla. Krátce poté se řítí k zemi. Nechci se věnovat spekulacím, kdo za útokem stál. Přesto bych si dovolil tvrdit, že akci zorganizovali lidé nesmírně inteligentní a zároveň lidé, kterým slova jako morálka nic neříkají. Jejich heslem je „Účel světí prostředky“. Jednalo se podle všeho o chladnokrevný kalkul, který sledoval jasné politické a geostrategické cíle.

O pár dnů později byla zahájena válka proti terorismu. Nejdříve byl dobyt  Afganistan a po něm se začalo hovořit o Iráku. Zde vládl prezident Saddám Husain. Narodil se v Tikrítu. Ve stejném městě, ze kterého vzešel nejslanější islámský bojovník proti křižákům, slavný Saladin. Prezidentem se stal až v roce 1979, zemi však fakticky řídil již 10 let. Využil ropného bohatství a z Iráku udělal prosperující zemi. Budoval průmysl. Nechal stavět nemocnice a školy. Obrovské prostředky vynakládal na kulturu a obnovu historických památek. Za svůj vzor si vybral krále Nabukadnezara. Na rekonstrukci a obnovu starověkého Babylonu vynaložil půl miliardy dolarů. Stejně jako každá původní cihla v Babylónu nesla nápis o slávě krále Nabukadnezara, 60 milionů cihel na jeho obnovení neslo nápis, že „byly vyrobeny v době Sadáma Husajna, ochránce Iráku, který znovuvybudoval civilizaci a Babylon„. Takto byla označena i většina zdiva trůnního sálu Nebukadnezarova paláce.

Husain se inspiroval i druhou stránkou Nabukadnezarovy povahy. Toužil se stát vládcem co největšího území. To se mu však stalo osudným. Válka s Iránem, ve které se těšil podpoře USA nedopadla dobře a ekonomicky Irák značně zruinovala. Husain se pokusil zacelit rány obsazením Kuvajtu, když se mu dostalo mylných zpravodajských informací, že Američané reagovat nebudou. Pak přišla v roce 1991 operace Pouštní bouře, která jej z Kuvajtu vyhnala a zemi dále oslabila.

I přes neúspěchy se ve velké části arabské společnosti stal hrdinou, kdy se postavil USA a také během operace Pouštní bouře vyslal pár raket na Izrael. O židech Husain řekl „Nabukadnezar byl Arab žijící ve starém Iráku a židovské otroky přiváděl na cestě z Palestiny v okovech. Při vzpomínce na Nabukadnezara musím Arabům, a zejména Iráčanům, připomenout jejich historickou odpovědnost….Bože! Sním o tom, že jednou budu jednat jako Saladin nebo  Nabukadnezar.“

Dodnes se vedou úvahy co vedlo George Bushe k rozhodnutí napadnout Irák. Hovoří se o židovské lobby v USA, která chtěla Husaina definitivně zlikvidovat, jako hlavního protivníka. Hovoří se o ropném bohatství a o snaze Husaina přejít od obchodování s ropou v dolarech, v obchodování v jiných měnách. Ale jsou zde i důvody náboženské. Bush byl křesťanským fundamentalistou. Irák a Husain pro něj představoval biblický babylón-symbol všeho zla. Sám sebe pokřiveně vnímal, jako nástroj Boha při Bibli prorokovaném zničení Babylonu. Útok začal 20.3.2003. Operace byla úspěšná. Irák byl dobyt a po pár měsících byl Husain dopaden, odsouzen k smrti a 31.12.2006 popraven. Bylo to v předvečer 10. tevetu kdy židé vzpomínají na zboření Jeruzalémského chrámu králem Nabukadnezarem.

Americká invaze přinesla Iráku demokracii. Ne však mír. Husain byl krutý diktátor. Následky americké invaze však přineslo v Iráku daleko víc obětí než bylo za krutovlády Husaina. Zemi zmítá sektářské násilí a chaos. Hovoří se o fiasku americké zahraniční politiky. Ale existují i názory, že šlo o promyšlený záměr „globální elity“ s cílem rozdělit Araby a poštvat je proti sobě podle hesla „Rozděl a panuj“. Jednota Arabů by byla pro iniciátory „Nového světového řádu“ geopolitickým rizikem, rizikem pro obchod z ropou a také rizikem pro bezpečnost Izraele.

I kdyby tato politika byla úspěšná a Arabové se nikdy nesjednotí, tak iniciátoři této politiky rozhodně nemají vyhráno. Sebelepší zbraně či důvtip neuchrání nikoho a nic před „božím hněvem“, v jehož existenci dnes již málokdo věří, třebaže je realitou. Stačí  poměrně nepatrný kus kamene z vesmíru křížící dráhu Země, či jiné prostředky jimiž disponuje příroda do sytosti a sebemocnější imperátoři se stanou v porovnání se silami přírody zcela bezmocní. Skutečným vládcem světa byl, je a bude vždy jen a pouze Bůh a nikdy člověk.

Publikov8no se svolením autora
Autor publikuje na http://bajnar.blog.idnes.cz
Loading...

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*