Milan Brázdil má můj obdiv, nebojí se říkat zakázanou pravdu o homosexualitě, neomarxisté se na něj slítli jako vosy

Milan Brázdil má můj obdiv, nebojí se říkat zakázanou pravdu o homosexualitě, neomarxisté se na něj slítli jako vosy

Tento lékař a poslanec za ANO se nebál vyslovit pravdu, že homosexuálové jsou jistým způsobem postižení. A sluníčkáři už piští, urážejí a nadávají do nácků.

„Nevím, za co bych se měl stydět. Tito lidé chtějí děti a jsou podle mě nešťastní právě proto, že je mít nemohou,“ vysvětlil politik v rozhovoru pro server Lidovky.cz s tím, že mu jde o zachování institutu manželství. Označení homofob u své osoby odmítá.

Zdroj: https://www.lidovky.cz/homosexualove-nejsou-nemocni-jsou-postizeni-tim-ze-nemohou-mit-deti-rika-poslanec-brazdil-gxq-/zpravy-domov.aspx?c=A180628_121337_ln_domov_sk

Jako sám zdravotně postižený, tedy slepec, a nad to bisexuál, s panem Brázdilem plně souhlasím. Odmítám totiž, aby se některé privilegované „nenormality“ z politických důvodů nesměly nazývat nenormalitami, resp. Nemocí či postižením, zatímco jiné ano. Normální je vidět, být slepec je nenormální. Podobně tak je normální být heterosexuálem, být homosexuálem je nenormální. Normální je mít vlasy, být plešatý je nenormální.



Tím netvrdím, že slepci, homosexuálové či lidé bez vlasů (také už se mi pomalu, ale jistě, zvětšují kouty…), by byli něco méně než ostatní, nebo že by nemohli prožít plnohodnotný a šťastný život. Jen mám za to, že bychom měli mít právo nazývat věci pravými jmény.

Takže si to vezměme podrobněji: Pokud dotyčný není schopen zamilovat se do osoby opačného pohlaví, je to odchylka od normálu, podobně jako třeba dyslexie či dysgrafie, nebo dejme tomu frigidita/impotence. Jestli tomu někdo řekne „odchylka“, jiný „porucha“, další „nemoc“ či „postižení“, na tom nezáleží, podstata je stejná, jen neomarxisté, tj. „progresivní levice“, zkrátka pro určité privilegované skupiny lidí „vyřvali“ to, že oficiálně se jejich poruchy či nemoci nesmějí poruchami a nemocemi nazývat, na rozdíl od nás, oficiálně zdravotně postižených, čímž jsme vlastně oproti tzv. sexuálním menšinám otevřeně diskriminováni!!!

A pokud se homosexuál či bisexuál rozhodne žít v homosexuálním svazku, a přesto chce vychovávat děti, je to podobné, jako kdyby slepec, nebo zdravý člověk se zavázanýma očima, chtěl sednout za volant či do pilotní kabiny.

Proč jsem zmínil zdravého člověka se zavázanýma očima? Protože mnoho gayů a leseb je reálně schopno mít sex s osobou opačného pohlaví, a tedy mít vlastní děti. Pak si mohou vybrat: buďto budou žít v heterosexuálním vztahu, i když je po sexuální stránce nenaplňuje, ale dá přednost tomu mít děti a řádně je vychovat. Nebo se rozhodne žít ze svého pohledu plnohodnotný sexuální život, naváže vztah s osobou stejného pohlaví, což je naprosto v pořádku, pak by ovšem neměl žádat právo vychovávat děti, neb to může poškodit jejich osobnostní, sexuální a mravní vývoj, a navíc nemají plnohodnotnou rodinu s tátou a mámou, tj. nemají v rodičích vzory mužského i ženského pohlaví.

Lidé, kteří chtějí obojí, tedy žít v homosexuálním svazku, a zároveň vychovávat děti, jsou dle mého přesvědčení bezohlední, protože hledí jen na svá sobecká práva, ale že tím mohou způsobit utrpení bezbranným dětem, to už si nepřipouštějí, naopak se snaží ostatním vnutit názor, že dětem dokážou dát totéž, co klasický heterosexuální pár.

A snaží se tento názor lidem vnutit nikoli demokratickou diskuzí a nezávislými výzkumy, ale nátlakem, urážením odpůrců a jejich přirovnáváním k nacistům…, a také výběrovým dezinformováním v médiích a cinklými pseudostudiemi, kdy se uznávají jen argumenty a skutečnosti svědčící pro, ale odmítají se argumenty a skutečnosti svědčící proti. Jenže to je přesně ten případ, jako kdyby někdo chtěl se zavázanýma očima řídit auto, bez ohledu na to, komu tím může ublížit, protože on má na to přece právo, a kdo toto jeho právo neuznává, je „nácek“ a dopouští se diskriminace.

A pokud jde o homosexuální manželství: jednak manželství bylo od začátku určeno jako svazek muže a ženy, kde se předpokládaly děti, a to i v zemích, kde byla homosexualita běžná, např. v antickém Řecku. Tam se homosexualita běžně praktikovala i ve vyšších vrstvách a nebyl s tím žádný problém, ovšem nikdy si tam nikdo nedovolil tyto vztahy pasovat na manželství, či dokonce prosazovat zákony, umožňující homosexuálním párům či skupinám adoptovat si děti! Mám tušení, že v jistých obdobích to podobně fungovalo i ve středověkém Japonsku.

Ale ještě horší je, protože jak víme, neomarxisté jsou jako jezinky, kterým když podáte prst, chňapnou celou ruku, viz genderová ideologie nebo uznávání migrantských dětských manželství ne jen v Německu…, jakmile bude prolomena definice manželství jako svazku muže a ženy, tak to neskončí u homosexuálních párů. Časem se přihlásí bigamisté/polyamoristé, že když mohou dva gayové či dvě lesby, proč ne řekněme jeden muž a čtyři ženy (islamizace…), nebo třeba několik mužů s několika ženami, tak řečeno „v jedné grupě“?

Když se prolomí podmínka heterosexuality, kde je záruka, že sluníčkoví aktivisté spolu s „progresivními“ politiky časem neprosadí též prolomení podmínky párovosti, tj. že manželství je svazek dvou lidí, nikoli třeba deseti? Proto bychom si měli tradiční hodnoty, včetně manželství a klasické rodiny, tvrdě a nekompromisně bránit před „progresivními“ lidskoprávistickými agresivními křiklouny a nenechat se zatlačit do kouta!




Loading...

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*