Mezníky v dějinách Vesmíru

Mezníky v dějinách Vesmíru

V životě každého člověka lze najít určité mezníky, kdy se mění dosavadní životní způsob. Jedna životní etapa se mění v druhou. Pro každého je to okamžik zrození a prvního nádechu, vstupu do školy, do prvního zaměstnání, či okamžik kterého se tak moc bezdůvodně obáváme, tedy fyzické smrti. Své vývojové mezníky nemá jen člověk. Má je každý živočišný či rostlinný druh, planeta či hvězda. Má je i celý vesmír, jehož jsme nepatnou součástí.

V rámci tohoto článku bych velice stručně shrnul historii pohledu na vývoj vesmíru a základní vědecké teorie současnosti. Chtěl bych se však věnovat spíše pohledu alternativnímu vycházejícímu z duchovních zdrojů. I když se tento pohled od vědeckého v mnohém liší, neznamená to, že nutně musí být mylný. Přinejmenším může být výzvou k zamyšlení nad otázkami které převyšují naší každodennost.

vesmir

 

Historické ohlédnutí

Ve středověku lidé věřili, že vesmír má svůj počátek a konec v souladu s Biblí. Bůh stvořil vesmir3svět a jednou se rozhodne jeho existenci alespoň v hmotné podobě také ukončit.

V 17. až 19. stol. stále více pronikala do myšlení lidí věda. S tím se měnil i pohled na vesmír. Vznikla představa nekonečného a věčně existujícího statického Vesmíru.

Na počátku 20.stol. se však ukázalo, že takový model neodpovídá ani teoretickým výpočtům plynoucím z Obecné teorie relativity, ani experimentálním měřením. Bylo stále zřejmější, že vesmír je dynamickým celkem, který se nyní rozpíná a který měl také svůj počátek. Zrodila se teorie velkého třesku.

 

Vědecký pohled na dějiny vesmíruvesmir4

Vědní obor, který se zabývá studiem vzniku a vývoje vesmíru jako celku byl nazván kosmologií. Dnešní kosmologie klade vznik vesmíru do doby před cca 13,7 miliardami let. Předpokládá, že tímto okamžikem vznikla hmota, prostor a čas. Zároveň začalo rozpínání vesmíru, které trvá dodnes a dokonce je stále rychlejší.

Kosmologové nejsou schopni podat jednotný popis vývoje budoucnosti vesmíru. Podle některých modelů bude rozpínání trvat věčně. Nejdříve všechno ve vesmíru zchladne a nakonec se rozpadne na směs elementárních částic tvořících stále řidší vesmírnou hmotu.

Jiné modely předpokládají, že v budoucnu se rozpínání vesmíru zastaví a nastane proces opačný. Tedy kolaps na jehož konci dojde k opaku velkého třesku-velkému krachu. Vesmír trvale zanikne či opět nastane další rozpínání-model cyklického vesmíru.

 

Filozofický pohled na dějiny vesmíruvesmir5

Existuje i jiný zdroj poznatků, než fyzikální měření. Je to zdroj duchovní.

Vycházel z něj již před tisíciletími autor myšlenek indické Bhagavadgíty, když popsal vývoj vesmíru, jako střídání období dne a noci Brahmy. Jinými slovy popsal to, čemu se nejvíce přiblížila vědecká koncepce cyklického vesmíru. Tedy, že období existence projeveného vesmíru střídá období jeho neexistence.

Pro filozofické pohledy na vesmír, které mají již velmi starou tradici ve všech hlavních světových kulturách hrála velkou roli koncepce cyklického času. Ta se projevuje na nám nejbližší úrovni v dechu člověka, který je zároveň základním projevem života. Existenci různých přírodních cyklů lze tak vnímat i jako projev života na různých úrovních vesmíru. Života, který se projevuje jako životní energie=síla oživující vše v přírodě a vesmíru.

 

Cykly přírody a vesmíruvesmir6

Nejkratším cyklem v přírodě, který nás ovlivňuje je cyklus dne. Noc je střídána se dnem. Příroda se večer ukládá k nočnímu spánku, aby přes den opět oživla.

Delším cyklem je rok. Jaro a léto kdy je příroda v rozpuku střídá destruktivní období podzimu a zimy.

Astrologové znají platónský rok, precesní cyklus zemské osy trvající 25000 let. I zde období duchovního jara a léta ( rozvoje a vzestupu lidské civilizace ) střídá duchovní podzim a zima ( úpadek civilizace).

Jeden platónský rok je opět součástí vyšších cyklů. Docházíme, tak k cyklu vývoje samotného vesmíru ve kterém se logicky jako v každém cyklu musí střídat čtyři vývojové fáze odpovídající kvalitě čtyř přírodních živlů. V té první vládne vliv odstředivý-živel vzduchu. Vesmír je vyplněn žhavým plynem. V druhé fázi vládne vliv dostředivý-živel země. Vesmírná hmota se koncentruje do hvězd a jejich oběžnic. Ve třetí fázi vládne vliv klidový-živel vody. Vesmírná hmota postupně chladne a v jisté fázi se tvoří vhodné podmínky ke vzniku organického života ve vesmíru. Ve čtvrté fázi vládne vliv ohňový-živel ohně. V této době již zcela vychladlé planety se opět mění ve žhavé plynné koule, aby se jejich hmota poté opět pod odstředivým vlivem rozešla.

Nad tímto cyklem je pak ještě cyklus nejvyšší: tvorby a zániku vesmíru. Je to ten který popisuje výše zmíněná Bhagavadgita. Po řadě cyklů zaniká prostor i čas a s ním i viditelná hmota. To jediné co zůstává je „Bůh“. To je ten okamžik označovaný kosmology jako velký krach. Vesmír se však z bezčasovosti a bezrozměrnosti vynořuje znovu, nastává další velký třesk a nový vesmírný cyklus.

 

Mezníky vývoje vesmíruvesmir7

Tak jako všude v přírodě i ve vesmíru miliardy let dlouhé období relativní stability střídá krátká období intenzivních a rychlých změn, kdy během relativně krátké doby se mění základní podoba existence a forma vesmíru.

Prvním mezníkem je samotný vznik vesmíru-velký třesk. Věda jej vnímá čistě hmotně. Z duchovního pohledu je to okamžik, kdy z původní jednoty se oddělila nepatrná část a ta se rozdělila na hmotu a ducha a obě tyto části pak na základní čtyři živly, jejichž kombinací se vytvořila veškerá pestrost duchovního a hmotného světa.

Druhým mezníkem byl okamžik, kdy původně rozptýlená žhavá vesmírná hmota se začala náhle shlukovat kolem aktivizovaných energetických (silových) center a vytvořila galaxie a v nich hvězdy a planety.

Třetím mezníkem byl okamžik počátku chladnutí vesmíru, období ve kterém žijeme i my a na jehož konci bude ve vesmíru vládnout jen chlad.

Čtvrtý mezník nastane, kdy zcela náhle vesmír zasáhne vliv žáru a dojde k rychlému ohřevu již zcela vychladlých kosmických těles.

Další mezník přijde tehdy, když ve vesmíru začne vládnout odstředivý vliv. Hvězdy a jejich oběžnice přestanou existovat. Ve vesmíru převáží opak gravitace-odpudivá síla, jejímž vlivem se hmota vesmíru zcela rozptýlí do původní podoby žhavého plazmatu.

Po obrovské řadě těchto mezníků přijde mezník poslední. Vše co jednou začíná, také jednou skončí. Lidský život, naše planeta i celý vesmír. Vše se vrátí do původní jednoty, aby se opět vše znova projevilo.

 

Blog autora http://bajnar.blog.idnes.cz
Loading...

Podobné články

Komentář “Mezníky v dějinách Vesmíru

  • Autor se tady vyžívá v rozborech „vědeckých“ lží. Někde v životě asi udělal chybu, že je potmě. Ať se mu otevřou oči.
    Existuje i jiná věda, která nelže.
    J 8:32 : Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“

    Naše solární soustava – evidence stvoření, třeba :
    https://www.youtube.com/watch?v=s9_o7NGTkJc

    L 11:10 : Neboť každý, kdo žádá, dostává, a kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.
    Sláva našemu Pánu, Ježíši Kristu.

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*