Macron a Merkelová se pokouší převzít iniciativu od populistických stran. Zatím úspěšní nebyli…

Macron a Merkelová se pokouší převzít iniciativu od populistických stran. Zatím úspěšní nebyli…

Tak jak se blíží volby do Evropského parlamentu se jasně profilují dva myšlenkové i politické proudy. Tím prvním je ten doposud vládnoucí, silně prointegrační, promigrantský, proglobalizační a protinacionalistický.

To je proud dnešní větší části evropských lidovců, nikoliv ovšem Orbánův, který se k nim formálně řadí, ale myšlenkově je zcela jinde a stejně tak i eurokritické a protiemigrační pohledy rakouského lidoveckého kancléře Sebastiána Kurze směřují spíše k minimální EU a větší samostatnosti národních států, socialistů a liberálů.



Onen druhý proud dnes už standartně nazývaný populistický zahájil  tažení vítězstvím doslova superpopulisty Trumpa coby amerického prezidenta. Boří doslova všechny hranice, nesnáší NATO, nesnáší Evropskou unii, nesnáší mezinárodní obchodní smlouvy, zjevně nesnáší i Merkelovou. Populistická hnutí ať již levicová (například Hnutí 5. Hvězd) či pravicová (zpravidla vlastenecké, protiemigrační, směřující i proti další integraci EU) se minimálně vizuálně rozrůstá a  mediálně zatím bodovalo. V jeho čele je tandem Salvini – Orbán, ale podle odborníků v celé EU, aniž bych se rozbíhal v detailech už v deseti zemích populisté vládnou či spoluvládnou. Ze zemí V4 dle odborníků vládnou populisté v Polsku (Právo a spravedlnost), Česku (ANO) Maďarsku (Fidesz). Je vynecháno Slovensko, no nevím. Ještě před půl rokem byl Ficův Směr rovněž pokládán za populistický. A i náš nejbližší jižní soused Rakouska se této skupině rovněž řadí.

Už rok a  půl se Merkelová a Macron snaží znovu zapálit oheň co nejužší evropské integrace, vítání migrantů a reforem.

Nic z toho se nedaří a momentálně Macron, který se chlubil, že bude předním bojovníkem proti Salvinimu i Orbánovi je každou sobotu vystaven tlaku svých  Hnutí žlutých vest, které chtějí to jediné : jeho demisi. A tak přichází protiútok proti populistům, smlouva z Cách, představující, alespoň navenek praktické splynutí Francie a Německa coby podle svých vlastních slov dvou hegemonů Nového světového řádu, když se k tomu už Trump nemá. Mimochodem Hnutí Žlutých vest ho přijelo pozdravit i do starobylých Cách, aby proti zmíněné smlouvě protestovali.

Hysterie, která se kolem toho rozvinula a Václav Klaus starší doslova šílel, zčásti ukazuje, že marketingově to určitě zaujalo. Ovšem uvidíme..

Aniž bych to chtěl pitvat, chci například vidět, jak například chtějí prosadit Německo coby stálého člena Rady bezpečnosti a když s jakými právy? Rusko a Čína by nikdy nepřipustilo, aby Německo bylo politicky plnohodnotné jako vítězné velmoci a mezi námi, zřejmě by s tím nesouhlasil ani Trump.

Smlouva z Cách přišla a zase odejde. Politicky je namířena i proti nám, proti celé V4. My jsme ti zlí, kteří nechceme migranty, euro, co největší integraci.

Ale jinak je dobré, že se věci vyjasňují a ukazuje se, kdo je na které barikádě. Ta diskuze před volbami do EP může být snad poprvé zajímavá. A přejme si ať je hluboká a nikdo nesmí být umlčován.

Volby do Evropského parlamentu a zejména následná tvorba a složení Evropské komise ukáže, zda je přece jenom, Evropská unie životaschopná či nikoliv…

 

(Angela Merkelová a Emmanel Macron Foto: Reuters)




Reklama

Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*