Lze zachránit bankrotující Ukrajinu vládou pragmatických oligarchů?

Lze zachránit bankrotující Ukrajinu vládou pragmatických oligarchů?

Naivní nebo spíš pragmatická představa; pokud bude ve vládě nebo v čele státu osobnost, která nadmíru zbohatla jen svojí sofistikovanou prací, je solidní šance, že takový člověk nebude myslet na korupci a zlodějny, ale jen na svoji ambice, které se bude snažit prosadit v politice. Altruista z Forbesova žebříčku miliardářů…?

Existují vůbec takoví borci? Jasně, ale pouze ti, co už jsou dávno za vodou, mají všechno nač si jen pomyslí, k tomu na svých kontech „poctivě“ vydělané miliardy a nějaká úplatková obálka s bídnými statisíci či milionem, jim může být ukradená. Takže, žádná korupce a vydírání si na ně nepřijde. V případě současné Ukrajiny už nejde ani tolik o podvody. ale spíš o politické revoluce, viz oranžová či majdanovská, které však skončily krvavým fiaskem.

olser baner

Proto zklidněná ukrajinská média nyní upozorňují, že klíčem k ukončení zběsilé, a EU a NATO podporované konfrontace ve východoukrajinských ruskojazyčných regionech, jsou oligarchové, majitelé velkých průmyslových komplexů v Doněcku, Charkově či Dněpropetrovsku. Blíží se další ukrajinská katastrofa, nebo jen jediné racionální řešení současného marasmu, aby přineslo vymodlenou katarzi…? Je to jen boxerská idea Vitalije Klička, co se vzdal kandidatury na prezidenta Ukrajiny a tak se největším favoritem nadcházejících prezidentských voleb stal miliardář Petro Porošenko. Do voleb na rozdíl od Klička vstoupí někdejší ukrajinská premiérka Julija Tymošenková, která odmítla vzdát se své kandidatury ve prospěch oligarchy.

ukrajina_regiony

Fantasmagorie objektivních českých médií, jejichž „investigativci“ se už nemůžou dočkat nějaké té bulvární válčičky… Holt, kdyby nebylo lidské špatnosti, čím by se jinak živili…?

Porošenko, co má na kontě dvě miliardy dolarů (asi 40 miliard korun) a těší se pověsti muže kompromisu, spíš převlékače kabátů. Porošenko je označován za jednoho z nejvlivnějších lidí v ukrajinské politice. Nějakou dobu patřil ke straně, která podporovala exprezidenta Leonida Kučmu. Pak se ale stal blízkým přítelem exprezidenta Viktora Juščenka a sponzorem oranžové revoluce. Několik měsíců působil jako ministr zahraničí ve vládě Julije Tymošenkové. Přesto byl krátce ministrem hospodářství i pod prezidentem Viktorem Janukovyčem. Teď spřádá plány s opozicí. Ale to může mát spíš pozitivní vliv na jeho vládnutí. Střety zájmů jsou v tomto případě paradoxně naopak žádoucí; čím víc vyprodukuje a prodá, tím víc financí také pro Ukrajinu, která na hranici chudoby zcela logicky potřebuje nejbohatší oligarchy, aby ji vytáhli z bryndy…

Jako jediný z ukrajinských oligarchů otevřeně podporoval protestní hnutí v Kyjevě a nyní chce i nově vzniklou dočasnou vládu. Sám je také poslancem. Možná bude Porošenko tím prezidentem, který si dá za cíl federalizaci Ukrajiny, rozhodně však nebude pro „humanitární“ bombardování Krymu, byť má z evropské minulosti své zářné vzory. Dnes chce pro Ukrajince to nejzákladnější; práci, výplaty a důchody. Když bude vyřešeno tohle, přijdou postupně po těžkém úsilí i ostatní výhody, jež Ukrajinu údajně vrátí zpět k blahobytu, nejen obrazně si osladí svůj život.

 

Porošenko totiž své podnikání odstartoval na prodeji čokoládových bobů, v 90. letech minulého století skoupil řadu podniků na výrobu sladkostí. Jeho společnost Rošen je největším výrobcem cukrovinek na Ukrajině a Porošenko získal přezdívku „čokoládový král“. Kromě podniků na výrobu sladkostí vlastní i mimo jiné automobilky, loděnici či televizní stanici. Představa, že by padlo vlivem stupidních sankcí vůči Rusku obchodování s Ruskem, je pro něho i jako obchodníka nepřijatelná. Na boháče sází též Oleksandr Turčynov, který po pádu prezidenta Viktora Janukovyče vykonává pravomoci hlavy státu; pár oligarchů již jmenoval do gubernátorských funkcí. V Doněcké oblasti je to šestnáctý nejbohatší Ukrajinec Serhij Taruta, do čela Dněpropetrovské oblasti postavil miliardáře Ihora Kolomojského, který je v žebříčku ukrajinských boháčů na třetím místě.

Jde o uklidnění situace a ne o pokračování nesmyslných nacionalistických vášní. Tito oligarchové se do ničeho s novou vládní garniturou nenamočili a v ruskojazyčných regionech mají silné pozice. Taruta i Kolomojskyj mají vazby na Západ a změnu poměrů v Kyjevě přinejmenším tolerují. Nejbohatší Ukrajinec Rinat Achmetov, majitel špičkového fotbalového týmu Šachtar Doněck, se důrazně vyslovil proti rozdělení Ukrajiny na prozápadní a proruskou část. Východ Ukrajiny je také Ukrajina. To je filosofie Achmetova, který ctí Rusko jako bratrský národ. Je to ale prý dvousměrná ulice, Ukrajinci si zasluhují stejnou úctu.

Je to ohrané klišé, ale platí; Česko má také své vzory, kdy do politiky vstoupil Andrej Babiš, podle žebříčku časopisu Forbes po Petru Kellnerovi (cca 60 miliard Kč) druhým nejbohatším Čechem. Hodnota jeho bohatství se odhaduje na cca 25 miliard korun; jeho jmění v březnu 2012 činilo $1,4 miliardy, čímž je 913. nejbohatším člověkem světa. Všechny jeho firmy platí daně v Česku. Podle Babiše to znamená ročně 600 milionů Kč do státní kasy. Sám Babiš na daních v roce 2012 zaplatil 13 milionů. V zemích daňových rájů nemá žádnou společnost.


A co je nejhorším jevem současné politiky, zejména té české? Korupce, máslo na hlavě, vydíratelnost a zatemněná mysl při honbě za nadměrnými zisky, ať to stojí, co to stojí… Kdo jiný si tedy může brát svůj stranický post pouze politiky a nesměšovat ho se svými zisky za každou cenu, nežli člověk, který už všechno má nebo kdykoliv může mít, co se mu zamane, a peníze ho tedy v praktické “cash” či jiné podobě vůbec nezajímají. Navíc by ušetřili daňoví poplatníci, jelikož by nemuseli ze svých daní platit politikům cesty letadly, služební auta, tramvajenky, pracovní cesty po atraktivních zemích, královské diety, ani asistenty, nákladné kanceláře a repre fondy na výkrmnu pro če(s)tné hosty, přes sto milionů za Vondrovo audiovizuální ProMoPro…

To vše by si miliardáři hravě zatáhli furiantsky sami, jejich účetní by jim to eventuálně odečetli z daní. Ušetřili by i samotní poslanci, premiéři a ministři, jelikož by nemuseli platit soudní výlohy, neztráceli by nervy před zasedáním imunitních komisí, rozhodujících o jejich vydání orgánům činným v trestním řízení, a neexistovali by tím pádem ani přeběhlíci, poněvadž, kdo by kohokoli zrazoval zadarmo…? Nebyli by křišťálově čistí Grossové, libertovští Svobodové, poláčkovsko-diag-humanovské Součkové, kakaoví Krausové či urbanovští Čunkové, Mrázkově-krakaticoví Langerové, dálničně-arabsky mazaní Řebíčkové a jiní eskamotérští vykukové… Paráda, kouzelná utopie o humánní lidské podstatě…

Ale přesto Babiš se stoickým klidem jen poznamenal z Bratislavy, že byl ve dvojím ohni; pokud by jel pouze k lustračnímu soudu, haněli by ho, že skrz své soukromé věci zanedbává práci ministra financí. Pokud by tomu bylo naopak, zněly by připomínky, že se vyhýbá soudu s tím, že dělá, jak důležité má rozhovory se slovenskými vládními činiteli. Dobrá zpráva pro daňové poplatníky; letěl soukromým letadlem, jezdil po Bratislavě soukromým autem. Náklady pro stát skoro žádné. Má tolik peněz, že je ani nespočítá a je u něho z tohoto důvodu jistota, že jsou mu všechny úplatky a korupce jako taková zcela šumafuk.

Ukrajina se v případě přidružení k Evropské unii stane pouze vývozcem pracovní síly a současně ztratí nejméně 12 miliard dolarů ročně (asi 230 miliard Kč), dosud plynoucích z obchodu s Ruskem. Bude to znamenat konec zbytků jaderného průmyslu, ukrajinského kosmického a leteckého průmyslu i loďařství. Plyn už zdražilo Rusko až dvojnásobně. V lednu 2001 byla Tymošenková, dnes jedna z 23 kandidátů na ukrajinského prezidenta, odvolána z funkce vicepremiérky kvůli hledání Interpolem pro obvinění z padělání dokumentů, daňových úniků a krádeží ruského zemního plynu. Šlo o 13,7 miliardy bezprizorních krychlových metrů plynu, které měly být součástí nelegální dohody mezi vedením Naftogazu Ukrajina a “průmyslníky” podniku RusUkrEnergo o “prodeji” Rusům ukradeného plynu v hodnotě asi 3,9 miliardy dolarů. Naftogaz nakoupil plynu dvojnásobné množství, než Ukrajina mohla spotřebovat. Omyl? Tu druhou polovinu Naftogazu prodal firmě RusUkrEnergo se sídlem ve Švýcarsku.

Jediná záchrana Ukrajiny proto spočívá v její federalizaci, kterou však nejde učinit politickým vyděračstvím, ale pragmatickým uvažováním lidí, kteří můžou ze svých špatných vlastností škrtnout tu nejhorší – sprostou korumpovatelnost. Toho může dosáhnout jen filosofie Porošenka a Achmetova, kteří ctí Rusko jako bratrský národ; nic jiného ani pravda není. Bylo by zapotřebí ukončit pomlouvačský chaos, kdy Američané tvrdí, že jsou na Ukrajinu vysíláni ruští provokatéři, na což Rusko reaguje tím, že v Kyjevě je přes sto amerických agentů. Komu věřit? Je to snadný úkol, vypočítatelný na prstech jedné ruky: kolika státních převratů ve světě zorganizovala CIA a kolik KGB…? Stb a CIA

Inu, jen jestli už není současná Ukrajina přeoligarchována, což ovšem může být pro bakrotující zemi její patologická touha po sebezáchraně cizími miliardami, a pro média šance ke spekulování, co by, kdyby; důkazem údajného ruského vměšování jsou placená slova pana Pazderky, který v ČT řekl, že během jednání se separatisty v Charkově ho přerušili konstatováním: „Promiňte, musíme odejít, volá Moskva…“

Publikováno se svolením autora
Autor publikuje na http://olser.blog.idnes.cz

Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*