Lidský mozek nedokáže vytvořit zážitek blízké smrti

Lidský mozek nedokáže vytvořit zážitek blízké smrti

Švýcarský lékař Dr. Reto Eberhard Rast se zabývá výzkumem zážitků blízké smrti a o tomto tématu pořádá veřejné přednášky. V rozhovoru pro Svět Grálu mluví o svých zkušenostech.

Svět Grálu: Jako lékař se často setkáváte s umírajícími. Co Vašim pacientům říkáte?

Eberhard: Jsem ještě na úplném začátku toho, co se člověk může v této oblasti naučit. Často jsem pacientovi ublížil tím, že jsem jej upozornil na nezvratnost blízké smrti. Jindy jsem promeškal příležitost k hlubšímu rozhovoru, možná ze strachu, abych se k někomu příliš nepřiblížil. V dalších případech jsem mohl člověku krátce před jeho smrtí pomoci znalostmi, které dnes máme o zážitcích blízké smrti. V každém případě neexistuje všeobecně platné pravidlo pro kontakt s nevyléčitelně nemocnými nebo umírajícími lidmi.

nde zazitky smrti

Svět Grálu: Co nám zážitky blízké smrti říkají o prvním časovém úseku po smrti? Jak tato fáze začíná?

Eberhard: Na začátku je často mimotělesný zážitek. Poprvé jsem se o něm dozvěděl už jako dítě. V něm zraněný shora viděl, který policista dorazil na místo nehody jako první. Poznal i další přítomné osoby a když se probral, byl schopen všechno popsat.

Svět Grálu:  Proč myslíte, že zážitky blízké smrti nejsou jen sny?

Eberhard: Racionalisté se skutečně snaží vysvětlit zážitky blízké smrti jako pouhé vedlejší produkty našeho mozku. Ovšem opomíjejí důležité prvky, které se ve snech nevyskytují. Postižené osoby například mohou stále ještě vnímat reálný život. To je zajisté jeden z nejdůležitějších rozdílů. Vlastně už jen to by mělo stačit, aby člověk pochopil, že se u zážitků blízké smrti nejedná o sny. Také je nutné přihlédnout k tomu, že různé fáze spánku lze v mozku prokázat pomocí elektroencefalogramu (EEG). Můžeme při tom dokonce rozlišovat fáze intenzivního snění od fází, které jsou na sny chudé. Avšak při zkušenostech blízké smrti, k nimž dochází během snahy o znovuoživení, již mozek není snů schopen. Po zastavení srdce trvá tři až sedm sekund, než kůra mozková kompletně ukončí svou činnost a doslova přejde do pohotovostního stavu, aby ušetřila maximum energie a zabránila okamžitému „udušení“ mozku. V této fázi jsou elektrické mozkové křivky ploché. Snová aktivita již proto není možná. Přesto nebo právě proto zažívají lidé v této době nejpůsobivější zážitky.

Existuje ještě další aspekt zážitků blízké smrti, který nemůže mít základ ani ve zdravé, ani v omezené funkci mozku. Mám na mysli prožitek, v němž je člověk postaven před celý svůj dosavadní život. U dospělého je toto ohlédnutí často rozšířeno o intenzivní vnímání, zda jeho činy byly dobré nebo špatné. Tento fenomén se častěji objevuje v situacích ohrožení života, například ve zlomcích sekundy, během nichž dojde k dopravní nehodě, tedy při plném vědomí. K takovému zážitku může ovšem dojít i v kómatu. Náš mozek, který je vázán na prostor a čas, jednoduše není schopen opustit nám známé časové poměry. Nakonec pro samotné postižené je rozhodující to, že mohou snadno rozlišit zážitek blízký smrti od snu. Zážitek blízké smrti je mnohem reálnější. Dokonce se jim zdá reálnější než život sám, což je pro nás nepředstavitelné! Proto je dojem, který zanechává, velmi hluboký a trvalý.

Svět Grálu: Jak hodnotíte transcendentní zážitky, o nichž lidé také mluví?

Eberhard: Určité fenomény lze vysvětlit jednoduše, pokud připustíme, že život je možný i mimo současné tělo. Jiné lze vysvětlit obtížně a mohou se nám zdát nelogické, někdy fantastické a někdy dokonce směšné. Jednoduché vysvětlení existuje pro častá setkání se zesnulými osobami. Skeptici poukazují na to, že zážitky blízké smrti mohou nanejvýš dokazovat existenci vědomí mimo tělo, nikoli však přežití smrti, protože o definitivním úmrtí nemůže nikdo podat zprávu. To je samozřejmě správná úvaha. Ovšem častá setkání se zesnulými osobami hovoří pro život po smrti. Námitka, že se u těchto setkání jedná jen o náboženské představy, v nichž si lidé přejí, aby byly skutečností, je málo přesvědčivá. Jednak o této zkušenosti hovoří i lidé, kteří před svým zážitkem myšlenku pokračování života po smrti odmítali. Jsou také líčena setkání se zesnulými, o nichž se dotyční před svým zážitkem domnívali, že ještě žijí. Nikdo v tom okamžiku nevěděl, že tato osoba zemřela před několika hodinami nebo jen minutami. Dochází také k tomu, že se lidé během svého zážitku setkávají s vlastními sourozenci, o jejichž existenci neměli tušení, protože například vyrůstali jako adoptivní děti a svou biologickou rodinu vůbec nepoznali. Jedno pětileté dítě uvedlo po zážitku blízké smrti své rodiče do rozpaků, protože náhle vědělo o rodinném tajemství, že má „v nebi“ sestru jménem Rietje, která zemřela krátce po porodu.

Svět Grálu: Odkud podle Vašeho názoru tito zesnulí přicházejí?

Eberhard: To je dobrá otázka. Na základě mnoha zážitků můžeme dojít k určitým domněnkám. Zdá se, že zesnulí mohou pobývat v našem nejbližším okolí. To ale neznamená, že obývají tento svět.

V této souvislosti bych chtěl použít dva pojmy, které jsou zásadní pro další porozumění: hrubohmotnost a jemnohmotnost. Jakmile opustíme své tělo, vstoupíme ze zdejšího světa, zvaného hrubohmotného do světa jemnohmotného. Proto může člověk, který se vrátil do reálného života, líčit jak události, které se odehrály na zemi, tedy čistě materiální a hrubohmotné, tak i zážitky, které normálně nemůžeme vnímat. Jsme však v tomto případě schopni vnímat jemnohmotné. Například můžeme vnímat myšlenky jiných lidí, nebo můžeme spatřit mimořádně jasné, avšak neoslňující světlo při průchodu tunelem, vidět jiné bytosti nebo dokonce jiné krajiny. A protože naše hmotné tělo zůstává v průběhu tohoto dění na zemi, je naše nové tělo jemnohmotné povahy. Proto je nemálo lidí s mimotělesnými zážitky udiveno, že mohou projít pozemskou zdí. Nebo hovoří o svých zoufalých, marných pokusech upozornit na sebe, někdy i o snaze bránit záchranářům ve znovuoživení, protože si myslí, že to není nutné, když přece žijí. Existuje také mnoho zážitků, při nichž je člověk v kontaktu pouze s jemnohmotným světem a nám známé okolí už nevnímá.

Vrátím se však k Vaší otázce, kde zesnulí pobývají: U většiny z nich to pravděpodobně není nejbližší jemnohmotné okolí této země. Jemnohmotný svět je mnohem větší než hrubohmotný, a mnozí lidé se zkušenostmi blízké smrti navštěvují světy, které na zemi neexistují. Některé z nich jsou neuvěřitelně krásné!

Svět Grálu: Jste-li přesvědčen o existenci onoho světa, co říkáte kolegům, když trvají na tom, že zážitky blízké smrti lze vysvětlit fyziologicky nebo psychologicky, například nedostatkem kyslíku v mozku nebo léky?

Eberhard: Dosud nejvýznamnější studie zážitků blízké smrti, kterou uskutečnil kardiolog Pim van Lommel na základě více než 500 zkoumaných reanimací, ukázala, že s jejich formou a výskytem nesouvisí ani nedostatek kyslíku, ani speciální léky, ani osobní znalosti a postoje před touto zkušeností. Neexistuje v tomto ohledu žádná korelace. Také známé studie švýcarské vysoké školy technické v Lausanne, kde vytvářeli elektrickou stimulací spánkového laloku určitý druh mimotělesných zážitků a interpretovali je jako vysvětlení fenoménu zkušeností blízké smrti, neodpovídají skutečnosti. Sice bylo možné u některých pokusných osob vytvořit stimulací mozku smyslové přeludy, ale jedná se jen o iluzi, a pokusné osoby to také tak vnímají. Člověk má jen pocit, že se vznáší nad svým tělem. Nemůže sledovat, co se děje, například vnímat osoby a jejich chování, a nemůže o tom podat zprávu. Podle mého názoru se musíme při vysvětlování všech zážitků blízké smrti držet principu, že my lidé máme nehmotného ducha. Pro mnohé kultury to bylo kdysi samozřejmostí: Samostatná duše a její duch jsou schopné opustit tělo. Pokud je tento pojem pro nás nepřijatelný nebo staromódní, můžeme jednoduše hovořit o nehmotném vědomí, které není postiženo tělesnou poruchou. Proto se stává, že umírající krátce před smrtí někdy odloží svou demenci. Nebo barvoslepí lidé najednou mohou vidět plné spektrum barev. Uvolňováním od těla ztrácí duch svá omezení a postižení. Existuje dokonce studie, podle které slepí během svých zážitků blízké smrti mohli vidět.

Svět Grálu: Co se změní pro člověka, který prodělá zkušenost blízké smrti? A jaký význam má pro Vás osobně,si tato svědectví vyslechnout a zaznamenávat?

Eberhard: Jednak tyto zprávy pomáhají člověku zmírňovat strach ze smrti a dokonce umožňují se tohoto strachu zcela zbavit. Můžeme získat důvěru v samotný život. Mohou nás dojmout k pláči. Bezpečí, které postižení lidé často prožívají, a tím získaná jistota, že člověk vlastní smrt přežije, skutečně pomáhá například k tomu, aby člověk mohl lépe doprovázet jiné lidi při jejich umírání. Umírající, kteří přestávají na pozemském životě lpět, vyzařují mír, který může doprovázející osobu hluboce dojmout. Taková smrt má v sobě něco posvátného, a to dokonce i v situacích, kdy přichází za dramatických okolností. V letošním roce jsem pečoval o mladého muže, který umíral několik dní na krvácení do žaludku. Díky své nemoci však natolik dozrál, že dokázal přicházející smrt přijmout. Přestože zvracel krev, jeho oči byly klidné. Člověk se na něj mohl přátelsky usmát a doprovázet jej bez mnohých slov. Na úzkostné dotazy příbuzných, jestli umře, odpovídal s důvěrou v Boha: „To nikdo neví, jenom Bůh.“

Werner Huemer

 

Převzato z https://www.svetgralu.cz
Loading...

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*