Kus práce proti nepravostem v Norsku jsme odvedli. Zkusíme to i vůči EU?

Kus práce proti nepravostem v Norsku jsme odvedli. Zkusíme to i vůči EU?

Jsem přesvědčená o tom, že česká veřejnost se značně zasloužila o to, že se začínají odkrývat utajované nepravosti, které dlouhodobě a ve velkém rozsahu páchala norská juvenilní justice na dětech v Norsku a že se mění postoj norských institucí k těmto krutým zvyklostem..

Samozřejmě, že je potřeba nadále sledovat další vývoj ve všech norských kauzách a pohlídat si i české prostředí, aby byla rezidua norského modelu i u nás definitivně odhalena a nahrazena lidským přístupem k problémům sociálně slabých rodin. Ale zadostiučinění za to, že k nápravě dochází, je jistě namístě.

Zaujmout kritické stanovisko k bezpráví ve věci odebírání dětí rodinám za podivných okolnosti bylo asi pro většinu občanů, kteří se o tyto kauzy zajímali, jednoznačnou záležitostí. Pohoršení, rozhořčení, odsudek a formulování východisek, podepisování peticí a účast na demonstracích byly hlavními zbraněmi, a protože se jedná o porušování základních lidských práv, kritici norského systému se vesměs shodli na způsobu odporu vůči těmto praktikám.

stop barnevernet

Chci na tomto příkladu poukázat na to, že když společnost spolupracuje ve prospěch věci, o které je přesvědčena, že je správná, výsledek se dostaví. Podstatné je však, že společnost  spolupracuje, tj. vytvoří si společný plán a pak podle něho koná.

Cameron dosáhl po náročném vyjednávání s premiéry zemí v EU na několik specifických výsad pro Británii a vesměs je tento proces prezentován tak, že tyto výsady jsou nutným ústupkem, aby voliči britského referenda o setrvání v Unii hlasovali pro setrvání.

Je to naprosto zdegenerovaný přístup k tématu. Nikomu zjevně nejde o to, aby Unie byla funkčním společenstvím států, ale o to, aby se tu a tam udělal nějaký ústupek, pokud hrozí krach prohnilého sytému.

Myslím si, že bychom se mohli chopit tohoto tématu v celé jeho šíři a zamýšlet se nad tím, jak by mělo vypadat funkční společenství různorodých evropských národů. Je to o hodně složitější, než odsouzení manýr Barnevernetu, ale pokud si přejeme změnu, je čas do toho jít. Bruselští politici ani vrcholoví představitelé jednotlivých zemí žádnou takovou iniciativu nevyvinou, protože jejich pohodlí je jim nade vše a nejsou do ní svými občany tlačeni. Ale Cameron musel, jinak by došlo k jasnému brexitu a on ví, že to není dobrá volba.

Je velká chyba, že ostatní země EU nerozšířily britské požadavky na reformy na všeobecnou rozpravu o nešvarech v EU a následný tlak na nápravu, jenže, jak jsem výše uvedla, nikdo jim nepoložil nůž na krk.

Dáme se tedy do práce a budeme usilovat o to, aby

–   EU byla svazkem rovnoprávných zemí a země, které mají lepší hospodářské výsledky nebyly povinovány sanovat hospodářství lajdáků?

–   spolupráce s lobbisty byla trestná?

–   spolupráce s mimoevropskými zeměmi či jinými svazky byla založena na rovnoprávných a svobodných principech?

–   všechny dohody nad rámec zakládacích dohod EU byly dobrovolné?

–   fungování EU bylo podřízeno zájmům občanů v Unii žijících?

Pokud bychom se na nějakých základních požadavcích na reformy jako občané dohodli, jsem přesvědčená, že bychom byli úspěšní. Je na nás, zda se do toho pustíme.

 

 

Olga Pavlíková

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*