Kolapsy složitých společností

Kolapsy složitých společností

Civilizační kolapsy nastávají v okamžiku, kdy společnosti začnou být příliš složité, takže většinu energie spotřebovávají na udržení svojí vlastní struktury, nikoliv na výrobu potravin či základní spotřeby.

Potom stačí pouze zhoršení klimatu nebo nedostatek energetických zdrojů a pilíř komplikovaného systému se začne hroutit, uvádí Václav Cílek.

Joseph A. Tainter je americký antropolog a historik, který publikoval řadu vědeckých publikací zabývajících se otázkami udržitelného růstu, vee své knize „Kolapsy složitých společností“ podává přehled o kolapsu různých společností, a jak se tyto události během uplynulých dvou tisíc let interpretovaly.

Sociální antropologie a kolapsy společností

V podstatě se jedná o sociální antropologii, kde je vhodné pokládat otázky, jestli lidé zničili svoje životní prostředí? Zda se změnilo klima? Došlo k občanským válkám? Nebo s městy skoncovali cizí vetřelci?

Vezmeme-li v úvahu oblast Egypta, tak politická moc panovníků upadala, zatímco bohatství úředníků v provinciích naopak rostlo. Feudální centralistický stát se hroutil a nahrazoval se řadou nezávislých nebo politických států.

Docházelo ke konfliktům mezi oblastmi, plenění, zabíjení, revolucím, sociální anarchii. Úředníci byli napadáni a rolníci chodili se štíty v rukou. Zahraniční obchod upadal, objevovaly se vlny hladomoru a střední délka života se zkrátila.

Západořímská říše jako příklad kolapsu:

Západořímská říše je nejlepším příkladem kolapsu. Kombinace tlaků doma, nebezpečí za hranicemi – barbarské nájezdy za hranicemi, později občanské války a ekonomické krize. Rozdělení na západní a východní polovinu.

Západ zahájil strmý pád, během kterého se provincie ve stále větší míře propadaly do rukou barbarů.“

Klasifikace teorií úpadku:

  1. Vyčerpání anebo zánik životně důležitého zdroje nebo zdrojů, na nichž je společnost závislá

  2. Vznik nové zdrojové základny

  3. Výskyt nějaké nepřekonatelné katastrofy

  4. Nedostatečná reakce na okolnosti

  5. Jiné složité společnosti

  6. Vetřelci

  7. Třídní konflikt, sociální rozpory, špatné řízení ze strany elity nebo její špatné chování

  8. Sociální dysfunkce

  9. Mystické faktory

  10. Nahodilé zřetězení událostí

  11. Ekonomické faktory.

1) Vyčerpání zdrojů – Hughes vše přičítá neschopnosti Říma harmonicky přizpůsobit svou společnost a ekonomiku přírodnímu prostředí. Toto byla hlavní příčina kolapsu. Odlesňování vedlo k erozím, nejdostupnější zdroje minerálů byly vytěženy, pozemky přespříliš spaseny, zemědělství upadalo. Nedostatek potravin a pokles počtu obyvatel vysávaly z říše sílu. Giffalen kolaps klade za vinu otravě olovem a následnému oslabování lidské populace.

Není důvod předpokládat, že Řím a megatherium (velký třetihorní lenochod) skolily tytéž příčiny.“ Ronald Ros

2) Nové zdroje – její platnost se omezuje na jednodušší společnosti. Nedokáže vysvětlit pád Říma.

3) Katastrofy – modernější teorie McNeilla považuje za příčinu kolapsu římské říše oslabení v důsledku epidemií.

4) Nedostatečné reakce na okolnosti – krize jako třeba povstání, které by stát, jenž se právě dostal do dominantní pozice, snadno zvládl, se stává nepřekonatelným problémem pro „efektivnější“ společnost, které chybějí rezervy. Pozdější římská říše například podléhá katastrofám, které by raná republika překonala.

Guglielmo Ferrero srovnává Řím s Amerikou – viní z kolapsu Říma přemrštěnou urbanizaci, kdy venkov byl zdaňován a vykořisťován. Výdaje měst výrazně převýšily produkční schopnost venkova, který se ve stále větší míře vylidňoval.

David Stuart tvrdí, že složité společnosti využívají zdroje neefektivně, a to je jedno z jejich slabin. Phillips předpokládá, že využitelných rezerv ubývá s narůstající složitostí, ubírá složitějším společnostem jakoukoliv flexibilitu a jejich vůdcům možnost racionálních kroků.

5) Jiné složité společnosti – za příčinu kolapsu se považuje soupeření s jinou složitou společností.

6) Vetřelci – jedno z nejběžnějších vysvětlení kolapsů je připisováno vpádu nepřátelského obyvatelstva, typicky na nižším stupni složitosti než společnost, na níž toto obyvatelstvo naráží. Takovéto scénáře jsou běžné v Evropě, na Blízkém východě a v Číně, kde se literární tradice často zmiňují o migracích barbarů.

Římská říše – podíl barbarů na pádu římské říše je předmětem diskuzí již od dob samotných barbarských invazí (Mazzarino). Je to téma tak dobře známé, že na tomto místě není třeba ho nějak do hloubky rozebírat.

Čína – náchylnost severní hranice vůči barbarským vpádům je stálým tématem čínské historie, o němž dobře pojednal Lattimore.

Vetřelci zničili a zase opustili zpustošené civilizace jako harapskou, mykénskou a mayskou s tím, že svoji invazí zničí všechno, co by mohlo být pro obyvatele odměnou.

7) Konflikty, rozpory a špatné vedení – třídní konflikt, marxistické rozpory, špatné chování či řídící schopnost elity (protikladné cíle jednotlivých společenských elit). Rolníci přestávají poskytovat svoji podporu, anebo se bouří, a to z toho důvodu, že elita začne sloužit jen sama sobě a zemi po politické stránce špatně vede.

Obecně – teorie konfliktu sahají historicky minimálně do doby Platónovy (Zákony – rovnováha mezi demokracií a despotismem) a Aristotelovy (Politika – arogance a sebezveličování na úřednických postech vedou ke konfliktům mezi frakcemi, revolucím a ničení režimů). Polybios cyklickou teorií politického vývoje výrazně stavěl na třídním konfliktu.

Starověké společnosti kolabovaly v důsledku hamižnosti a třídního konfliktu. Karl Wittfogel uvedl, že rozpad nastává tehdy, když si elita začne činit nárok na stále větší část celonárodního přebytku.

Vládci upřednostňují okamžitou fiskální spotřebu před ekonomickým rozvojem pomocí investic. Podle Olsona ve složitých společnostech zájmové skupiny kladou své blaho nad blaho státu. To způsobuje škody národnímu hospodářství.

Čína – jak vzrůstal počet císařských příbuzných včetně byrokracie a přivykali si na luxus, začalo být vládnoucí třídě přidělováno ke spotřebě více zdrojů a méně jich naopak putovalo na správu státu. V důsledku zvýšených výdajů a mírně klesajících příjmů se dostala každá dynastie do finanční krize.

Úřednictvo sledovalo přednostně vlastní zájmy, sílila korupce, klesala efektivita státní správy. Břímě nesené rolnictvem bylo těžší a těžší. Hladomory vedoucí k úmrtím a nedostatečně udržované opevnění hranic se rozpadalo.

Římská říše – Marcellinus připisoval římský úpadek růstu byrokracie a příliš vysokému zdanění. Dill se zmínil o ekonomické slabosti římského třídního systému, kde zhroucení bylo důsledkem zruinování střední třídy a městských obcí.

Gibbon zmiňuje celou řadu faktorů: a) otroctví, b) vpád barbarů do říše, c) plýtvání drahými kovy a kapitálem na luxus, d) vývoz drahých kovů v souvislosti s platbami za dovážené luxusní zboží, e) zvyšování státního autoritářství, f) zvyšování daní a výdajů.Jinou interpretaci úlohy vojska nabízí autoři, kteří z úpadku viní konec povinné vojenské služby a následné zaměstnávání barbarů v armádě (Pigamiol a Salmon).

V alternativním pohledu na třídní konflikt se Croix zmiňuje o tom, že zámožné vrstvy stlačily politický a správní status všech ostatních vrstev téměř na úroveň otroků. Mnozí byli vykořisťováni pro prospěch několika málo jedinců a toto vykořisťování postupem času sílilo. Konflikty a napětí mezi třídami dosahovaly podoby celospolečenských rozporů.

8) Sociální dysfunkce – Melikishvillli předpokládá, že společnosti kolabují v důsledku: a) narušení systému spojení s ekonomickým jádrem, b) externích vlivů.

9) Mystické faktory – Polybios předpovídal pád Říma v 2 stol. př. n. l.: „Každý organismus, každý stát i aktivita prochází přirozeným cyklem nejprve růstu, pak zralosti a nakonec rozkladu…“

Podle Flavia Bionda bylo možné pád Říma přičíst pronásledování křesťanů, úpadku morálky a příchodu podřadných typů lidí. Biond souhlasí, že stát byl předán do nejhorších možných rukou, a tak padl. Naproti tomu Egyptská civilizace zažila celkem čtyři vzestupy a pády, než se vyčerpala.

Machiavelli v rozpravách o Liviovi prohlásil, že Římané vyhrávali své rané války díky svým ctnostem, ale když se později ctností začalo nedostávat a armádě chyběla její někdejší statečnost, byla západní říše zničena. Řím se dostal do fáze, kdy byl zkažen svými koloniemi. Velmoc začala být závislá na koloniích, a tak se sama v kolonii proměnila.

David Stuart tvrdí, že složité společnosti rostou co do velikosti, intenzity výroby a spotřebovávání energie, nutně se dostanou do fáze, kdy prostě vyhoří. Kulturní systémy jsou v tomto směru přirovnávány k rojení sarančat.

10) Nahodilé zřetězení událostí – federované barbarské národy se potom usadily na území impéria, což se stalo špatným precedentem. Potom se v západní části říše na trůnu vystřídala celá řada slabých císařů. A pak přišla zrada Stilichova a závislost na barbarech, ohledně naplnění stavu v armádě.

11) Ekonomická vysvětlení – pracují s omezeným množstvím témat. Patří k nim: a) úbytek výhod složitosti (vyčerpání zdrojů, katastrofy, vetřelci, nedostatečná reakce), b) přibývání nevýhod složitosti (pokouší se nalézat specifičtější mechanismus a události, než jen třídní konflikt, mystická vysvětlení a sociální dysfunkce), c) nárůst nákladnosti složitosti (identifikace ekonomického modelu konkrétního kauzálního řetězce mezi řídícím mechanismem a pozorovaným výsledkem).

Ekonomická vysvětlení kolapsu říše římské:

a) hospodářská stagnace a nedostatek pobídek pro nižší a střední třídu,

b) vytváření velkých statků užívajících otrockou nebo nevolnickou práci,

c) nedostatečná regionální ekonomická integrace,

d) příliš vysoké zdanění a nákladný vládní systém,

e) slabý finanční systém omezený minimálními možnostmi úvěru a zásobou drahých kovů,

f) konec geografické expanze. Římská říše zkrátka nebyla schopná realizovat změny nutné k tomu, aby mohla pokračovat její existence.

Závěrem ke klasifikací:

Lewis například klade důraz na (nevědecký mystický faktor) slabost osmanského ekonomického vývoje za vinu náboženským a etnickým předsudkům. Dále uvádí, že pozdní islám nebyl ochoten se učit od jiných, což ekonomické vysvětlení zcela neobjasňuje.

Z toho důvodu jsou ekonomická vysvětlení strukturálně a logicky lepší než ostatní, minimálně, než ta, která byla do dnešní doby formulována. Identifikují rysy, kvůli nimž jsou společnosti náchylné ko kolapsu, specifikují řídící mechanismy a odkrývají kauzální řetězce mezi řídícími mechanismy a pozorovaným výsledkem.

Zdroj: TAINTER, Joseph A. Kolapsy složitých společností. Praha: Dokořán, 2009. ISBN 978-80-7363-248-9.




Podobné články

Komentář “Kolapsy složitých společností

  • Tainter uvádí pro kolaps Říma také neexistenci sousedů vhodných k získání kořisti. Řím do značné míry žil z lupu u podrobených oblastí a přitom náklady na dopravu po pevnině obrovsky stoupaly. Celé pobřeží bylo dávno obsazeno.

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*