Klid před bouří?

Klid před bouří?

Posledních pár týdnů, začalo fungovat takové nějaké informační vakuum ohledně aktuální situace v Sýrii a dohod uzavřených mezi jednotlivými stranami konfliktu.

Ještě nedávno se zdála být situace mnohem přehlednější a jasnější. Syrská vojska legitimního prezidenta Bašára Asada postupovala díky hrdinské podpoře svých íránských a libanonských spojenců a vzdušné podpoře Ruska pomalu, ale jistě vpřed a osvobozovala od islámských extremistů stále nová města a vesnice. Teroristé byli buď na ústupu, nebo mrtví a zdálo se jen otázkou času, kdy IS a ostatní extremistické organizace v Sýrii úplně prohrají a skončí. Pak se však do dění vložil nový americký prezident Donald Trump.

Mnozí v tomto člověku zpočátku viděli člověka, který by mohl změnit obamovskou politiku, zlepšit vztahy s Ruskem a změnit přístup USA ke zbytku světa. Nakonec se to opravdu stalo, jenže ta změna rozhodně nebyla k lepšímu. Trump je ve funkci teprve krátce, ale již stihl bez důkazů o vině Asada bombardovat po chemickém incidentu legitimní pravidelnou syrskou armádu a její spojence a to dokonce opakovaně (o zostření situace okolo KLDR ani nemluvě). Odpověď ze Sýrie po ruském naléhání na Asada nepřišla bohužel žádná.

Jediné, co se stalo bylo to, že se zastavil postup vládních vojsk a s teroristy (s kterými se přece nejedná), bylo vyjednáno příměří, během kterého se mohou znovu pořádně vyzbrojit západními, nebo také novými ruskými zbraněmi (jelikož Rusko prodalo nedávno moderní zbraně Saudům, kteří teroristy podporují) a celé to martýrium, na kterém všichni zůčastnění, kromě Syřanů vydělávají prodejem zbraní, nebo ho alespoň využívají jako zkušební střelnici pro své nové zbraně, může začít každým dnem nanovo.

Vlastně úplně to samé, jen v trošku jiných barvách se stalo také na Ukrajině a v Donbasu, který se už od nelegitimního majdanského puče brání Kyjevu. Hned poté, co byl pro Rusy zajištěn Krym, který ze strategických vojenských důvodů nemohlo Rusko nikdy přenechat NATO, pomalu upadla počáteční materiální a lidská podpora, kterou Rusko poskytovalo domobrancům až na úroveň, kdy došlo k faktickému zamrazení konfliktu, což je stejná taktika jako v Moldávii, Osetii, nebo Abcházii a nejnověji v Sýrii.

Tato taktika získávání strategických kousků různých zemí pomocí těm, kteří bojují za svou svobodu a nezávislost, je pro Rusko od rozpadu SSSR typická a ačkoli se zdají být tyto akce zpočátku správné, nakonec je vždy tato podpora nedostatečná a konflikt získává nevyřešen. Jediný, kdo z toho tedy svým způsobem profituje je Rusko, které zanechává na těchto územích svou armádu, kvůli případnému konfliktu s některou světovou velmocí a možná i lidé, kteří měli to štěstí, že nejsou přímo na linii konfliktu.

Každému musí být samozřejmě jasné, že Rusko hájí především své vlastní zájmy, jenže pokud jde jen o to, není o nic lepší, než USA, které se tímto způsobem chovají odedávna. Spousta lidí zklamaná americkým „autoritářským policejním přístupem“ vůči zbytku světa vkládala do Ruska a jejího lídra spoustu nadějí, jako do síly, která je schopná vrátit světu „řád rovnováhy moci“. Možná, je ale jedinou nadějí jak vrátit světu morální a rodinné hodnoty našich dědů, soustředit se na svou vlastní zemi a přestat doufat v „záchranu ze západu, nebo z východu“.

Nejbližším cílem všech vlastenců, by mělo být to, aby se zabránilo v nadcházejících volbách výhře stran, které chtějí, aby naše země zůstala v EU, protože politika „evropské integrace“, se ukázala být vlastně politikou „afro-evropské genetické mixace“, jejímž cílem má být likvidace mnohonárodní Evropy jako obchodního a vojenského konkurenta USA. Místo toho, má vzniknout teritorium obydlené „nenárodem“ bez kořenů a vlasteneckého cítění, dost inteligentního na jednoduchou manuální práci, ale příliš hloupého na to, uvědomit si, co se děje a neschopného postavit se na odpor.

Našim krátkodobým cílem tedy musí být vítězství vlastenecké strany (já budu volit SPD) ve volbách a tím dlouhodobým vystoupení z EU a založení vlastního hospodářského a obranně vojenského společenství s jinými evropskými „nevelmocemi“, třeba v rámci V4. Totéž mohu poradit také ostatním na první pohled slabým zemím celého světa… spojte své síly v rámci 3 až 5 států, vytvořte koalice, vybudujte vlastní armády a rozviňtě své jaderné programy! Jen to Vám zaručí, že s vámi budou velmoci do budoucna počítat jako s možnými partnery a ne jako s otroky a sluhy!




Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*