Klady a zápory základního nepodmíněného příjmu

Klady a zápory základního nepodmíněného příjmu

Již před několika staletími se ve filozofických dílech, označovaných jako Utopie poprvé objevuje myšlenka „Základního nepodmíněného příjmu“, tedy finanční nebo naturální částky, kterou by dostával každý občan dané země.

Dnes již tato myšlenka nepatří mezi utopické. Objevuje se v různých obměnách nejen v dílech filozofů, ale i špičkových ekonomů, jak levicových, tak pravicových. Vzpomeňme třeba amerického ekonoma Miltona Friedmana, tvůrce koncepce neoliberalismu, který hovořil o záporné dani z příjmu. Nebo na bývalého ministra financí za ODS Vlastimila Tlustého, který navrhoval každému občanu ČR vyplácet měsíčně 4000Kč.

Idea „Základního nepodmíněného příjmu“, zkráceně dále ZNP u většiny teoretiků, které se tématem zabývají spočívá v tom, že by každý člověk bez ohledu na své zásluhy, dostával od státu pravidelně určitou finanční částku, která by stačila k úhradě základních životních potřeb.

Zkusme se zamyslet nad klady a zápory, které by tento krok měl.

Klady ZNP:

  1. Žijeme ve společnosti plné stresu a strachu. Velký podíl z toho představují obavy ze ztráty zaměstnání. Pro řadu lidí představuje výpověď osobní tragédií, která v některých případech ústí až do sebevraždy. Příčinou je ztráta příjmu a s ní spojená hluboká existenční nejistota. Pokud bude mít člověk jistotu, že nezůstane bez prostředků a že stát mu poskytne pomocnou roku, pak bezesporu to bude mít velmi pozitivní vliv na společenské klima a psychické zdraví obyvatelstva.
  2. Zvykli jsme si dělat rovnítko mezi pojmy práce a zaměstnání. Ve skutečnosti představují dvě rozdílné kategorie. Každý člověk se hodí k nějaké konkrétní práci více a k jiné zase méně. Současní zaměstnavatelé u lidí preferují především dovednosti, které může firma snadno zpeněžit. Výhodu mají lidé flexibilní a draví, kteří se, jak se říká tzv. „umějí prodat“. Naopak znevýhodnění jsou ti, kterým z jakýchkoliv důvodů potřebné dovednosti schází. Zavedení ZNP by umožnila těmto lidem realizovat se v činnostech, kde by byli více prospěšní společnosti, než v zaměstnáních ve kterých jsou často nešťastní a nedokáží v nich uplatnit svá nadání.
  3. Existence ZNP by umožnilo ve větší míře lidem pracovat různými formami částečných úvazků a dosud v málo placených zaměstnáních díky finančnímu polštáři tvořeném ZNP. Tím by se dosáhlo větší, dnes firmami tolik žádané flexibility pracovní síly.
  4. Zlepšily by se pracovní podmínky ve firmách. Zaměstnavatelé by byli nuceni se v daleko větší míře zajímat o pracovní podmínky zaměstnanců. Razantně by ubylo šikany na pracovišti. Lidé by do práce chodili raději než dosud, což by se jistě pozitivně projevilo třeba na jejich kreativitě a tím i na kvalitě výroby i služeb.
  5. Zjednodušil by se systém sociálních dávek. Ten je dnes velmi složitý a spojený s rozsáhlou byrokracií. Vyhovuje těm, kteří v něm tzv. umějí chodit, zatímco pro jiné není v kritické životní situaci vždy dostatečně ochraňující. Žádost o některé dávky je spojen s řadou ponižujících procedur. Příkladem jsou dávky v hmotné nouzi, jejíž vyplácení předchází sociální šetření, které se v mnoha ohledech dotýká základní důstojnosti osobnosti žadatele.
  6. Zavedení ZNP by mohlo být jednou z části řešení radikálního snížení poptávky po lidech na pracovním trhu v případě mnohými avizované další průmyslové revoluce spojené s ještě větší digitalizací a robotizací práce než dosud.

Zápory ZNP:

  1. Kdyby v ČR byl v tomto okamžiku zaveden ZNP pro každého ve výši cca 12000Kč měsíčně, pak by to bezesporu zruinovalo státní rozpočet. Na nic víc by již nezbylo. Základní nevýhodou je tedy nákladnost projektu, která v současnosti neumožňuje její zavedení v potřebné výši. Reálné je pouze zavedení částečného ZNP, které by sice plně nepostačovalo k životu, ale mohlo by např. zjednodušit systém sociálních dávek. Takový systém by měl být příštím rokem pilotně testován ve Finsku.
  2. Aby zavedení ZNP přineslo výrazný společenský klad, měla by společnost být na určité průměrné morální výši. Její současné direktivní zavedení by vedlo k odporu části společnosti, která by si hlasitě stěžovala, že mnozí „nemakačenkové“ žijí z peněz jimi těžce vydělaných. Na druhé straně by jím dávali za pravdu ti, kteří by necítili žádnou morální povinnost vrátit společnosti prokazovanou solidární službu jakoukoliv prospěšnou činností a žili by tak pouze na úkor druhých. Zde však nutno podotknout, že tak tomu je to již nyní, kdy některé části obyvatelstva žijí pouze z vyplácených dávek.
  3. Dalším, často skloňovaným argumentem je ztráta zájmu lidí vůbec chodit do zaměstnání. To by však hrozilo spíše tehdy, když by byl ZNP opravdu vysoký a odpovídal běžnému platu. Proti tomuto názoru mluví také to, že potřeba vykonávání práce je hluboce zakořeněna v naší psychice jako jistý druh sociální potřeby. Většina lidí by zkrátka dál chodila do zaměstnání prostě jen proto, že by se doma jednoduše nudila. Neatraktivní zaměstnání by bylo možné více nahrazovat stroji, nebo je více zatraktivnit lepšími podmínkami pro zaměstnance.

Alternativy ZNP

Alternativou ZNP by mohl být Základní podmíněný příjem ZPP. Každý dospělý člověk by měl nárok na určitou částku, dejme tomu ve výši dnešní minimální mzdy. Tyto peníze by však byly podmíněny vykonáváním práce. Pokud dotyčný si nedokáže práci sám najít, pak by mu našel práci Úřad práce. Stát by tedy ze zákona byl povinen vytvářet pracovní místa.

Tento koncept, ale opět má své problematické stránky. Na jedné straně je otázkou, zda zejména v období hospodářské recese je stát schopen zřídit dostatečný počet smysluplných pracovních míst.

Na druhé straně je tu stejně jako u ZNP otázka finančních nákladů. Mzdy těchto zaměstnanců by bylo nutné financovat ze státních rozpočtů, který již nyní je prakticky vždy deficitní. Jinými slovy není dost veřejných peněz, aby zejména v době krizí byla placená práce k dispozici všem. Ústavou a Základní listinou svobod deklarované právo na práci, tak v dnešním reálném kapitalismu není možné realizovat.

Praktické zkušenosti ze ZNP

Jisté varianty ZNP byly realizovány na Aljašce v USA, v Iránu i Indii. Nejznámějším experimentem spojeným se ZNP proběhl překvapivě v chudé africké Namíbii. V jednom z regionů země každý tamní obyvatel dostával v letech 2008-2009 z peněz poskytovaných německou protestantskou církvi sice malou, ale přesto na místní poměry nezanedbatelnou částku 100 namibijských dolarů měsíčně (300Kč).

Výsledky byly překvapivé. Nezaměstnanost nejen nevzrostla, ale naopak se snížila z 60% na 45%, lidé se tedy stali ekonomicky aktivnějšími. Kriminalita v regionu klesla zhruba o 40%. Snížila se dětská podvýživa a zvýšila dětská školní docházka.

Závěr

Rozsáhlému zavedení ZNP (případně ZPP) u nás i jinde v Evropě brání kromě dalších důvodů především nedostatek peněz. Ten není způsoben nízkým výkonem ekonomiky, ale současnou vysoce nespravedlivou podobou distribuce bohatství ve společnosti.

Jedno procento nejbohatších lidí světa vlastní více než polovinu světového majetku. Existují jednotlivci a rodiny, pro které by nebylo problémem několikrát splatit český státní dluh. A přitom chtějí stále ještě víc. Nejnižší daně dnes neplatí ti nejchudší, naopak ti nejbohatší nadnárodní firmy a banky, které doslova finančně vysávají celé státy.

Plné zavedení ZNP je tak reálné až po hluboké reformě dnešního společensko-ekonomického systému. Většina lidí dnes jistě bude takovouto reformu považovat za neuskutečnitelnou. Nicméně se již brzy může ukázat, že pokračování současného statutu quo nakonec povede k nezadržitelnému kolapsu společnosti a změna se tak z dobrovolné stane jednoduše vynucenou.




Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Komentář “Klady a zápory základního nepodmíněného příjmu

  • Zavedení ZNP bez dalsích zmen je opravdu problematická. To se týká zmen v hospodarení s púdou, skutecnou svobodou tisku, zmen týkající se územních celkú (myslím tím decentralizaci) a tím i zmen v danovém systému atd.
    Nevidím problém ve financování. Pokud by ZNP pokryl nejzákladnejsí potreby, pak by bylo mozno zrusit vsechny úrady práce, úrady sociálních dávek, dúchodové úrady a pri nejmensím zredukovat i dalsí jako napríklad financní úrady. ZNP by nahradila dávky v nezamestnanosti i dúchody, zjednodusil by se danový systém.
    Spocítejte si, kolik vsechny tyto úrady stojí penez. Nejsou to jen výdaje na platy zamestnancú, ale i na elektrický proud a vodné, pocítacové i jiné vybavení, nájmy za budovy a na hory papíru a dalsích kancelárských potreb, výdaje na postovné – a tím výcet jiste nekoncí, protoze vsechny ty kanceláre musí nekdo treba i uklízet. Tyto výdaje jsou neproduktivní a spolecnost jen zatezují.
    Vsechny tyto úspory by umoznili financování ZNP.
    Decentralizace by umoznila, aby si prakticky kazdá vesnice hospodarila na svém a rozhodovala o svých potrebách. Pouze nekteré sluzby by byly rízeny z vetsích celkú (mesta) – jako napríklad policie, skoly a podobne. Co vedí v okresním nebo krajském meste o potrebách malých obcí? Proc musím platit dane státu. Proc je neplatím do pokladny místa kde bydlím a nesmím mít prehled co je z nich hrazeno?
    Dalsí argument, ze by ti, co dnes nepracují dál zili na úkor pracujících, povazuji za sporný.
    Samozrejme, ze kdyz si dnes nezamestnaný spocítá, ze spatne placená práce + jeste výdaje na dojízdení se mu proste nevyplatí, tak radeji delá nekde na cerno a je na tom lépe. Pokud by ale mel príjem jen proto, ze je obcanem tohoto státu a dalsím výdelkem by si financne polepsil, to uz by pak bylo jiné. A cást tech, kterí by ani pak nemeli potrebu pracovat, ti by proste jen „existovali“ a nemyslím, ze by bylo co závidet a vycítat. Navíc by kazdý mel moznost být mnohem kreativnejsí. Osobne znám napríklad jednu bankovní úrednici v dost vysokém postavení, která pestuje slepice a zeleninu, protoze tím vyvazuje nespokojenost v práci. Jejím snem by bylo venovat se jen své zálibe. Má dojem, ze v práci jen „spiní papír“.
    At tomu veríme nebo ne, kazdý clovek touzí po tom, aby jeho práce mela smysl. Se zavedením ZNP by mel kazdý moznost zacít s tím co ho baví a pro co má vlohy, aniz by se musel bát, ze kdyz to ekonomicky nevyjde, postihne ho financní katastrofa – protoze by mel základní príjem na základní potreby zajisten.
    Existují velmi podrobné koncepty, které dokazují cerné na bílém, ze ZNP je reálný a i výse popisovaná negativa jsou jen zbytecnými strachy sírené proto, aby – nedej Boze – nebyla rozpozána skutecná pozitiva.
    Nekde na pocátku technické revoluce bylo argumentováno tím, ze stroje budou pracovat za lidi a lidé budou mít více casu na záliby, odpocinek atd. Co ale nastalo? Dál se bojíme, ze práci ztratíme, pracujeme casto velmi tvrde za zebráckou mzdu, na nejakou kloudnou dovolenou nemuze vetsina ani pomyslet. Je to to, co jsme chteli? Pritom je problém sehnat sevce, který vám spolehlive opraví boty, pekare, který upece chleba bez pouzití smesí plných svinstev, najít lékare, který vás vyslechne, zubare, který vám poctive opraví zuby, ucitele, který není ve stresu, úredníka, který se nedelá dúlezitým jen proto aby sobe dokázal, ze jeho práce má smysl. Peníze vládnou svetu a staly se bicem pro vetsinu obyvatel. Pokud by se prosadila a uskutecnila myslenka ZNP, ztratil by tento bic svou moc, byli bychom svobodnejsí a nezávislejsí a TO JE TO, CO MOCENSKÉ STRUKTURY NECHTEJÍ A Z CEHO MAJÍ STRACH.

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*