Kdyby bylo 21. srpna, média by mlela celý týden jen o české okupaci hnusným SSSR, byl 14. březen, ale o okupaci ČSR nacisty nikde skoro ani zmínka…

Kdyby bylo 21. srpna, média by mlela celý týden jen o české okupaci hnusným SSSR, byl 14. březen, ale o okupaci ČSR nacisty nikde skoro ani zmínka…

Ten letošní 14. březen 2016 byl pro mě šokem, skoro nikdo v médiích ani písmenkem nezavadil o okupaci Československa nacistickými vojsky, o Protektorátu Böhmen und Mähher či o blížícím se začátku 2. sv. války. K dispozici přitom jsou stohy novin a hodiny vysílání ČT věnované  21. srpnu a okupaci Československa vojsky pěti armád Varšavské smlouvy. Bohužel, letos bylo 14, resp. 15. března ve dny 77. výročí okupace ČSR nacisty jen ostudné ticho po pěšině…

Na pořadu dne byl hlavně „hřích“ prezidenta Zemana, že si na Velikonoce pozval čínského prezidenta, čímž v podstatě znemožní tradiční církevní oslavy tohoto velkého svátku. Tragikomická situace, když takto píší novináři, jež jsou zarputilými ateisty, stejně jako celé Česko, kde se to nevěřícími jen hemží. A pak ještě, že Zeman vyznamenal prezidenta Dudu z Polska Řádem Bílého lva, když si ho tento politik prý vůbec nezaslouží…

Zkrátka skoro nic o nacistické okupaci, ale znovu příležitost, jak znovu poplivat českou hlavu státu. Začíná z toho být další česká obludná tradice, nejen v urážkách Miloše Zemana; někteří z nás totiž zapomněli rovněž na jeden krutý důsledek války s nacismem, tedy na 17. listopad 1939, když slavíme v podstatě jen ten 17. sametový listopad 1989…

Naštěstí jsou mí židovští kamarádi, kteří na dny nacistické okupace nikdy nezapomenou,14. březen 1939 totiž na vlastní dětskou kůži zažili v Ostravě. Byl to pro ně začátek holocaustu, byť jsou dnes schopni na tyto chvíle vzpomínat s nadhledem; třeba historie hodná ostravského rodu Bachnerů, s nímž se pravidelně dnes též prostřednictvím Bedřciha Eli Bachnera setkávám v Izraeli…

Na pořadu dne byl hlavně „hřích“ prezidenta Zemana, že si na Velikonoce pozval čínského prezidenta, čímž v podstatě znemožní tradiční církevní oslavy tohoto velkého svátku. Tragikomická situace, když takto píší novináři, jež jsou zarputilými ateisty, stejně jako celé Česko, kde se to nevěřícími jen hemží. A pak ještě, že Zeman vyznamenal prezidenta Dudu z Polska Řádem Bílého lva, když si ho tento politik prý vůbec nezaslouží…

Zkrátka skoro nic o nacistické okupaci, ale znovu příležitost, jak znovu poplivat českou hlavu státu. Začíná z toho být další česká obludná tradice, nejen v urážkách Miloše Zemana; někteří z nás totiž zapomněli rovněž na jeden krutý důsledek války s nacismem, tedy na 17. listopad 1939, když slavíme v podstatě jen ten 17. sametový listopad 1989…

Naštěstí jsou mí židovští kamarádi, kteří na dny nacistické okupace nikdy nezapomenou,14. březen 1939 totiž na vlastní dětskou kůži zažili v Ostravě. Byl to pro ně začátek holocaustu, byť jsou dnes schopni na tyto chvíle vzpomínat s nadhledem; třeba historie hodná ostravského rodu Bachnerů, s nímž se pravidelně dnes též prostřednictvím Bedřciha Eli Bachnera setkávám v Izraeli…

bedrich bachner

Bedřich Bachner a část jeho rodiny, žijící v mošavu Moledet… Snímek Břetislav Olšer

„Můj dědeček Mořic Bachner měl čtyři syny a čtyři dcery. Když zemřel, byla z toho senzace, svůj testament snad poprvé u nás nahrál v ostravské nemocnici na gramofonovou desku. Podle ní se pak řídila celá rodina. Nejstarší syn dostal obchodní dům, můj otec, vyučený řezník převzal řeznictví a uzenářství, třetí syn zdědil textilní obchod, zatímco na toho čtvrtého nezůstalo nic, protože se oženil s Němkou…“ vypráví mi jeden z vnuků bohatého dědečka – Bedřich Eli Bachner. Dnes žije v izraelské osadě Moledet. Vystěhoval se z Ostravy v roce 1947, stal se zde vojákem, potom, byť potomek milionáře pastevcem, později starostou a ekonomem. Osvětimský vězeň č. 1983.

Mírně extravagantní počiny měl dědeček Bachner (1871–1935) ve svých genech; koncem roku 1931 koupil část staré školní budovy čp. 177 na nároží Zámecké a Puchmajerovy ulice, aby zde nechal o dva roky později postavit moderní obchodní dům. Osloveným architektem byl Erich Mendelsohn, jeden z významných německých architektů dvacátého století. Jeho budovy byly vybudovány na území dnešního Německa, Polska, Ruska, Norska, Velké Británie, Izraele či USA. Podle německé historičky umění Ita Heinze-Greenbergové, ten nápad mohl vzniknout na zimní dovolené, kde se Bachner setkal s Mendelsohnem v hotelu Chantarella ve Svatém Mořici…

V noci 14. března 1939 obsadila nacistická vojska Ostravu. V tu samou noc otec Bedřicha Bachnera utekl do Bohumína, který byl v té době součástí Polska. Měl zprávy, že ho chce německá řeznická konkurence fyzicky zlikvidovat. Utíkat musel i malý Bedřich. “Tenkrát mi bylo osm a vím, že jsme sjeli klecí do šachty, asi do dvousetmetrové hloubky. Tam mě vzal nějaký umouněný pán za ruku a dlouho jsme klopýtali důlní chodbou, až jsme zase za hodinu vyšli ven a už jsme byli za hranicí. Ten horník, který mě převedl, moc dobře znal naši rodinu. Jako všichni ostravští havíři, kteří u nás nakupovali. Byli jsme totiž nejlevnější,” pyšně vzpomíná. “Měli jsme osobní vůz Mercedes, který byl schopný jet i na líh, protože benzín v té době už k sehnání nebyl. Pak došel i špiritus. Tak jsme auto vyměnili za koně a žebřiňák se slámou, abychom měli na čem spát. Blížila se zima…”

Chtěli do Ruska, nakonec utíkali zpět a dostali se do Prahy. Pěšky, náhodnými povozy, vlakem. Byl už konec roku 1940, v únoru 1942 začaly transporty do Terezína. Jeli v tom třetím. Béďu s maminkou, protože mu bylo jedenáct let, ubytovali v kasárnách. Moc se styděl. Hlavně při převlékání. Když mu bylo dvanáct, začal chodit znovu do školy. Byl to slavný terezínský ústav, v němž přednášeli mnozí slavní židovští profesoři. Umělci i vědci. Uvěznili je v ghettu. Místo přednášek na univerzitách učili školáky matematiku a dějepis. Všechno Bedřichovo vědění, základ jeho vzdělání, vzniklo v té době. Scházel jim papír a tužky, tak se učili deset až dvanáct hodin denně…

„Všechno nazpaměť. Každé učivo jsme si zopakovali bezpočtukrát. Dodnes si ho pamatuji. Kdybych to nedělal, nic bych nevěděl. Žádné poznámky jsem neměl. Jen to, co mi utkvělo v hlavě z to neustálého opakování toho, co nám učitelé povídali. Všechno jsme se učili česky, verše našich básníků, hráli jsme i divadlo, často Brundibára nebo operu. V Prodané nevěstě jsem hrál kluka, který běží vyděšeně přes náves. Dodnes umím větu, kterou jsem musel křičet: Spaste duši, medvěd se utrhl!“ zasněně se zasmál.

Terezínské ghetto začalo praskat ve švech. Židů z celé republiky přibývalo. Bylo se jich třeba zbavit. Mrtvoly byly páleny, jak na běžícím pásu, jejich popel už skoro zaplnil nedalekou vodní nádrž. Proto začaly první transporty do koncentračního tábora v Osvětimi. Byl přemístěn do Birkenau – Osvětimi II, do sběrného tábora pro lidské trosky, které zde čekaly, až se uvolní místo v plynových komorách… Zázrakem přežil jako jeden z mála…

schindleruv seznam hana ringova

Hana Ringová-Rožanská po natáčení filmu Schindlerův seznam s hercem Liamem Neesonem…

U Tel Avivu v Ramat Hasharon našla nový domov zase Hana Ringová z Českého Těšína. Říkala, že na své vzpomínky nemůže nikdy zapomenout; loni zemřela…

„Jednoho dne před naší školou v Českém Těšíně zastavil přepychový automobil, z něhož vystoupili dva dokonale oblečení Němci. Viděla jsem je oknem, ale nic zlého jsem netušila. Potrpěli si na eleganci i během své špinavé práce. Najednou se objevili v naší třídě, chvíli mluvili s paní učitelkou, která nám potom vystrašeně oznámila, že jako židovské děti už nesmíme do školy chodit. Byli jsme vykázáni ven…“

Proti podobným příkazům, jaké malá Hanka zažila ve své třídě, se nebylo možné odvolat, ani podat stížnost k soudu, žalobu na porušování lidských práv. Nikdo se Židů nezastal. Byla to zbabělost, strach, nebo snad vypočítavost, jak lehce nabýt židovský majetek?

„Když jsem šla ještě s dalšími židovskými spolužáky mezi lavicemi, pamatuji si, že bylo naprosté ticho a já jsem se strašně styděla. V duchu jsem si říkala: Jak to, že už nemohu jako ostatní chodit do školy? Proč nejsem najednou člověk? Hrozně jsem pak doma plakala. O osm let starší bratr Danek mě utěšoval, abych nebrečela, že mne bude učit on… Nakonec zemřel jako první z nás…“

arbeit macht frei

V Osvětimi se pro ni konal další zázrak; dostala se na seznam zaměstnanců nacisty Oscara Schindlera, který si vybral pro svoji továrnu stovky vězněných Židů. Hana i s maminkou a otcem byli mezi nimi. Seznam pro ně znamenal život…

Osud byl milostivý též pro jiné; když v březnu 1939 vtrhli Němci do Ostravy, tak to, co si rodina Bobyho Šlomo Davida po generace budovala a její děti vysnily, se během několika hodin změnilo v nenaplnitelnou iluzi. Přišli o všechno…

“Otec jako drogista vyučený v Rakousku nebyl zvyklý manuálně pracovat. Přesto musel dělat v mraze nádeníka s krumpáčem. S ostatními Židy, označenými žlutou hvězdou, dřel u stavební správy při regulaci řek Ostravice a Odry. Méněcenní museli dělat ty nejtěžší činnosti. S mámou jsme vždy ráno přivázali na sáňky dvě mlékárenské konve a vozili tátovi k Odře horký čaj. Aby nevychladl, obalili jsme nádoby peřinou. Táta útrapy nepřežil…“ vypráví Bobby David z Ostravy – Vítkovic.

Pak se dostal také on do Terezína, přežil jako jedniný z rodiny a po návratu do Ostravy se posléze před tehdejším českým antisemitismem vystěhoval do židovského státu. V Izraeli se učil v zemědělské škole, pomáhal zde též plnit nákladní auta potravinami, vodou a municí. Celé kolony takto vybavených vozidel pak směřovaly do Jeruzaléma, aby zásobovali židovské vojáky v boji o samostatnost svatého města…

Vzpomínky bolí, ale někdy paradoxně i rozesmějí. Jako Bedřicha Eli Bachnera.

„Jednou jsem s po mnoha letech zákazu z Izraele rozjel do Československa a byl též v terezínském muzeu; čekal mě tam šok, když jsem se objevil seznamu obětí holocaustu. Ihned jsem to oznámil vedení muzea, že pořád ještě žiju, aby to opravili. Nevím, jestli mi uvěřili, ale podle mých známých prý tam pořád moje jméno figuruje na seznamu Židů, kteří byli umučení během holocaustu…“ směje se Bedřich Eli Bachner.

Lidská nesmrtelnost je přímo úměrná lidské paměti, Zřejmě proto budou všechny oběti žít navěky, nezapomene se tak ani na 60 milonů padých v 2. sv. válce, na šest milionů zavraždeěných Židů, z toho byl milion a pět set tisíc dětí; ti dnešní potomci však mnohdy zapomínají na vše, tedy i na 360 tisíc obětí z Česloslovenska, z toho bylo 25 tísíc vojáků ČLA a 277 tisíc židovských občanů…

Inu, jen paní učitelka Štěpánová z Brna zapomněla; dle ní osvobodily naši zemi od Hitlera Spojené státy, když ve válce padlých občanů SSSR bylo 27 milionů, z toho přes 13 milionů vojáků; USA jich přišly proti tomu o „hrozivých“ 420 tisíc, resp. v ČSR byl tento poměr padlých ruským a amerických vojáků za naši svobodu 140 tisíc ku 116, slovy sto šestnácti… http://technet.idnes.cz/brezen-1939-pohledem-nemeckeho-vojaka-d64-/vojenstvi.aspx?c=A140314_125154_vojenstvi_kuz

http://www.rukojmi.cz/clanky/1212-ucitelka-petra-stepanova-naucte-se-dejepis-evropu-od-hitlera-osvobodily-spojene-staty

Rudá armáda osvobodila Osvětim, ale Putina na výročí Židé nechtějí?

http://www.rukojmi.cz/clanky/437-bylo-polsko-spoluodpovedne-za-katastrofu-ze-zari-1939-a-rozpoutani-2-sv-valky

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-os

 

 

Břatislav Olšer




Podobné články

3 Komentáře “Kdyby bylo 21. srpna, média by mlela celý týden jen o české okupaci hnusným SSSR, byl 14. březen, ale o okupaci ČSR nacisty nikde skoro ani zmínka…

  • Tak si myslím, že naši novináři i cvičené opičky v TV jako např. Tvarůžková a jí podobné vycvičené asertivní osoby ., které není možné poslouchat ale je možné se na ně chvilku dívat s vypnutým zvukem a pobavíte se. Oni si bohužel myslí, že svou horlivitou a radioaktivitou jsou výborní. Opak je pravdou jejich negativní emoce jsou z jejich mimiky zřetelné, A stačí si přečíst jméno novináře, který se k nějaké situaci vyjadřuje a je nám jasno co bude přednášet. Bud jsou to ne příliš inteligentní horlivci anebo je jim jedno co píšou zpívají píseň toho kdo je platí a řídí. To že taková událost jako je okupace naší vlasti fašisty, která v den svého 77letého výročí je zcela přehlížena je jistou tragedií našeho národa. Myslím si , že vše jde podle pokynů. Dětem vymývat mozky, neučit naše dějiny tak jak byly, ale hlavně nebýt jako národ samostatný, ale podléhat nesmyslným diktátům. A co se týče našeho pana prezidenta tak je to přímo štvavá kampaň , kde jsou zřejmě číhající odpůrci, kteří se předhánějí, aby to co pan prezident řekl hned zpracovali jako svoji kořist a zřejmě soutěží kdo bude v kydání špíny nejaktivnější. Pan prezident má ve svých prohlášeních pravdu a to je štve. Proto jakoby právnickým způsobem vše překrucují a vysvětlují. A proč pořád musíme poslouchat vůdkyni. Cožpak zde nejsou jiné chytré hlavy . Proč se nepostará Saudská Arábie , která je bohatá a raději utečence lifruje ven jen, aby se ji tam neusídlili a raději jim bude financovat mešity v Evropě. Ale my zde žádné mešity nechceme. Proč USA, které mají velkou vinu na tomto stěhování migrantů si uprchlíky nevezme? Proč jsme stále hloupí a nepoučíme se?

  • Dnešní rádoby „novináři“ jsou jen poslušná selanka bez svého názoru. Píšou a jen to co jím z Bruselu nadiktují, občas si i zaštěkají něco navíc, pejsek pak dostane kostičku. To není novinařina, to kolaborace s totalitní režimem bruselsko-washintonského typu. Naštěstí to nikdo nekupuje a zprávy nesleduji, lepší internet. Ale jsou lidi, kteří nemají jinou možnost než ty bláboly poslouchat. Blbnou důchodce i děti ve školách, a to je mi líto. Hold se poznaj bestie, stejné jak za Josefa Geobbelse!!!!!!

  • Hitler neznal sílu peněz. Dnešní Německo ano. Evropa se dá dobýt beze zbraní a už se stalo. Stačí nakrmit loutky a vlády poslouchají jak hodinky. Němci u nás vlastní média, která nevlastní Babiš a mají tedy silnou moc. Takže dnes jsme v situaci, kdy se bojíme medvěda, který si někde v dáli jen hájí svůj brloh a aby nás nesežral, necháme se roztrhat vlky a tygry.

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*