Kdo vládne světu?

Kdo vládne světu?

Vyslovíme-li tuto prostou otázku, dostane se nám nepřeberné množství odpovědi. Někdo řekne, že v naší západní civilizaci je to lid, který vládne prostřednictvím svých volených zástupců. Jiný v protikladu k tomuto názoru bude hovořit o malé skupince všeho schopných lidí, kteří ovládají jako loutky všechny vládce světa. Materialistický přírodovědec a filozof bude hovořit, že za vším působí slepé přírodní zákony, které ovládají přírodu, člověka a společnost. Nábožensky orientovaný člověk bude hovořit o vládě Boha či jeho protivníka Satana.

Jak už to tak bývá, tak pravda se nachází někde uprostřed. Svět ve kterém žijeme není vládou lidu, zároveň však globální elity zdaleka nemají neomezenou moc nad světem.

Člověk podléhá přírodním fyzikálním zákonům, jako vše v přírodě. Stejně jako rostlina či živočich není však  jen hmotou. Součástí bytosti je i  duch, existující  nezávisle od hmotného těla, který podléhá duchovním zákonitostem, které jsou analogické k zákonům hmoty. Duch je nesmrtelný a v rámci převtělování se vyvíjí od rostlin, přes zvířata, lidi, nadlidi až k Bohu.

Od počátku světa hovoří náboženství o dvou entitách, které ovlivňují životy každého člověka. Entita Boha a jeho zástupců-hierarchie sil světla a entita Satana a jeho zástupců-hierarchie sil temna. Jsou to dva proti sobě stojící principy, které ve skutečnosti tvoří nedělitelnou jednotu. Světlo nemůže existovat bez tmy a dobro nemůže existovat bez zla. Bůh je vše. Jeho součásti tedy není jen nebe, ale zákonitě i peklo, třebaže v něm vnímáme nepřítomnost Boha. Zlo jde proti dobru, z vyššího hlediska však dobru slouží. Skrz negativní zkušenosti se zlem nakonec každý člověk dříve či později nachází cestu ke světlu.

Dobro a zlo v evoluci života

Vývoj života začal rostlinami. Rostliny mají velice omezenou možnost vlastní životní aktivity. Žijí trpně a pasivně. Proto žijí v souladu s řádem přírody a jejich vlivy jsou pro lidi čisté a povznášející.

Živočichové na rozdíl od rostlin již mají možnost vlastního rozhodování. To vede k rozvoji myšlení-inteligence. Myšlení a rozhodování je spojeno již s možností chyby. Čím je zvíře výš ve vývoji, tím je jeho myšlení složitější a tím je větší možnost rozhodování v souladu s řádem, ale i proti řádu přírody. Např. tvorové, kteří jsou přirozenými býložravci si potravu zpestřují masem, či zvířecí matka napadá svá mláďata. Ke slovu pak přichází karma. Živočich v následujících životech prožívá následky svých činů, čímž je tlačen prožitkem k návratu k přirozenosti a řádu přírody.

Nejsložitějším živočichem je nyní člověk. Je to tvor, který má již poměrné vysokou inteligenci, ale chybí mu obvykle ještě moudrost v rozhodování. Hrozí tak, že svým konáním zničí celou planetu. Člověk je tvor který je na rozcestí, jak naznačili stavitelé pyramid, když postavili sfingu. Člověk je tvor napůl lidský a napůl stále ještě zvířecí. Stránka zvířecí ho táhne k pudovému a sobeckému způsobu myšlení a jednání, třebaže je toto jednání zvláště v moderní civilizované době maskováno mnohými vznešenými frázemi. Pod vlivem zvířecí mentality člověk chápe smysl života v nikdy nekončícím boji s jinými lidmi, tvory a přírodou o co největší kořist a teritorium. Stránka lidská vede člověka naopak  k pochopení vzájemnosti s jinými lidmi, zvířaty a rostlinami. Člověk začíná vidět smysl svého života ve službě druhým. Člověk jako každé zvíře podléhá karmě. Zároveň, ale na rozdíl od zvířat získává jako prvý tvor ve vývoji pomalu možnost vzít svůj vývoj do vlastních rukou a vyvíjet se cíleně a dobrovolně.

Bratrstva světla a tmy

Podle toho ke které straně se člověk více ladí k lidské či živočišné směřuje více k bratrstvu svetlo_tmasvětla či tmy. I když existují i viditelné organizace sloužící světlu či temnotě, tak podstatou obou bratrstev je daleko více neviditelná síť bytostí, kteří se formálně nemusejí ani znát.

Bratrstvo světla zahrnuje všechny ty, kteří se s vnitřní opravdovostí rozhodli sloužit životu a směřovat svůj život k životní pravdě. Na nižších stupních zahrnuje lidské bytosti směřující ke světlu, pak již vyspělé duchovní mistry a na nejvyšším stupni pak bytosti, které ve svém vývoji již splývají s Bohem. Jsou to ti, kteří sebe vnímají jako Vše. Mají plný vjem životní pravdy a jako např. Noe, Abrahám, Mojžíš či Ježíš rodí na Zemi, aby lidem přinášeli nezkreslené čisté učení Pravdy. Bratrstvo není ohraničeno národem, rasou ani planetou Zemí. Bratrstvo světla je nablízku všemu životu a přichází na pomoc každému, kdo o to vnitřně požádá.

Bratrstvo temnoty zahrnuje ty, kteří se rozhodli sloužit pouze svému egu a živočišnosti. Na nižším stupni tvoří řádové lidi, kteří většinou slouží temnotě jen v důsledku své nevědomosti. Ve vyšším stupni zahrnuje ty, kteří již vědomě pracují ve zlu. Jsou to duchovně silní, schopní a inteligentní, ale přesto nečistí temni lidé. Na nejvyšším stupni se v souvislosti s temným bratrstvem hovoří o Luciferu či Antikristu, jako světlonoši či padlém andělu. Je v tom skrytá hluboká symbolika. Je to někdo, kdo na cestě poznání došel již velice daleko. Poté však propadl pýše a egoismu a svým poznáním a schopnostmi začal sloužit temnotě a zlu. Stejně jako členy bratrstva světla jsou i mimozemské bytosti, tak i u bratrstev temna existuje viditelné i neviditelné propojení na obdobně laděné mimozemské entity.

Bratrstvo světla vede lidi k jednotě a sjednocení, zdůrazňuje to, co máme společného, vede nás k soucitu a vzájemnosti, podporuje kritické a tvůrčí myšlení. Hlásá, že všichni tvorové jsou si cenou života rovni. Že nejen člověk, ale každé zvíře je náš bratr. Bratrstvo temnoty naopak vede lidi k rozdělení. Zdůrazňuje to, čím se lidé liší a podporuje pocit nadřazenosti člověka či národa  k jiným národům, rasám, nižším živým tvorům a přírodě. Podněcuje lidi k závisti, nenávisti, k soupeření, k materialismu a vede je k nemyšlení. Přitom často umně a krásně hovoří o humanitě, lidských právech, svobodě a Bohu. Vždy však s cílem lidi rozdělit a zastavit jejich duchovní vývoj. Třeba tak, že jím podstrčí nějakou náhražku, jako je pro malé děti dudlík. Využívá technik manipulace a vymývání mozků.

Doby světla a tmy

Tak jak se střídá den a noc, světlo a tma na zemi v průběhu dne, tak stejně se v dějinách civilizací střídají éry světla a tmy. Jsou to měnící se kosmické vlivy které toto způsobují. Mnohokrát jsem zde psal o známém 25000let trvajícím platónském roku, kdy se střídá období duchovního jara-zlatý odstředivý věk, duchovního léta-stříbrný klidový věk, duchovního podzimu-bronzový žárový věk a duchovní zimy-železný dostředivý věk. V současnosti se nacházíme na samotném konci duchovní zimy, nejtemnějšího věku, kdy ve všech sférách života mají navrch síly temnoty, dostředivosti a živočišnosti. Ve věku, kdy lidskost a duchovní čistota je vnímaná často jako slabost a překážka úspěšné životní realizace. Blížíme se však do věku duchovního jara ve kterém po éře krizí a neklidu zavládne mír a harmonie mezi lidmi a přírodou. Lidská společnost se opět zaměří na rozvoj vyššího duchovního poznání. Primitivní materialismus či náboženská dogmata budou zapomenuty. Věda a víra se opět spojí a vytvoří nové vědecké náboženství.


Vzpomínky na Atlantidu

Vrátím se teď do minulosti. K jedné již dávno zaniklé civilizaci, jejichž obyvatelé před atlantis18000 lety byli svědky vrcholící poslední historické éry zlatého věku. K civilizaci na kterou v mnohém navazujeme.

Existovala uprostřed Atlantiku. Dosahovala obrovských vědeckých a technologických úspěchů. Společnost byla přirozeně rozdělena podle duchovní vyspělosti a schopnosti lidí. Existovala tak vrstva vládnoucí aristokracie jako vrstva elity národa v tom nejlepším slova smyslu. Kněží kteří procházeli dlouhým a náročným duchovním výcvikem byli zároveň duchovní i vědci. Působili jako léčitelé těla či ducha, architekti, astrologové či alchymisté. Náboženské a vědecké poznání nebylo odděleno, jak je tomu nyní. Duchovní svět byl pro prakticky všechny lidi stejně reálný, jako svět hmotný.  Velkou roli ve studiu a poznávání hrála intuice a vnitřní napojení na zdroj Bytí. Lidé znali zákonitosti kosmu a života. Prostí lidé jako rolníci či řemeslníci žili v harmonii s vládci země a k dostávalo se jim v hojné míře vše co k životu potřebovali. Lidé žili mnohem déle než dnes. Téměř neznali fyzické a duševní nemoci. Žili tedy v ráji.

Po čase nastala změna. Lidé začali ztrácet vjem univerzální jednoty všeho a stále více se začali vnímat jako oddělené bytosti. Duchovní rozvoj u části lidí se zastavil. Společnost se stále více polarizovala. Část duchovně vyspělejších a pevnějších lidí zůstala věrná ideám světlého bratrstva. Podle jasnovidce Edgara Cayceho se tito lidé nazývali „Děti zákona jediného“. Druhá část společnosti stále více podléhající egoismu, živočišnosti a materialismu se začala přiklánět k „Dětem belialu“( Belial-lhář), stále mocnějšímu temnému bratrstvu.  Jak šel čas, jejich vliv byl stále silnější . Synům Belialu se podařilo získat kontrolu nad vládci Atlantidy a formovat politiku státu. Synové Belialu se ve velkém začali věnovat černé magii. Z části lidí udělali věci-otroky, které ovládali hypnotickou silou. Dále prosadili vzdělávací a kariérní systém, který jejich členy zvýhodňoval před členy světlého bratrstva, jak o tom hovoří i vzpomínky lidí na minulý život.

Pamatuji si výuku v Atlantidě. Učili jsme se spiritualitě a vesmírných zákonů, což byly základní principy Dětí Zákona Jediného, ale přístup k těmto zákonům byl nečitelný a nepamatovali jsme si je úplně. Dále jsme se učili zásady Synů Belialu. Studenti, kteří převzali principy Synů Belialu, měli jednodušší testy. Lidé, kteří následovali principy Dětí Zákona Jediného, byli fyzicky i mentálně poškozováni do té doby, než se nezbláznili nebo nezemřeli. Výsledkem bylo, že dobří lidé, kteří měli být zapojeni do vedení práce s Velkým Krystalem, nikdy nezískali tuto příležitost.“

Synové Belialu se intenzivně věnovali vědě. Jejich cílem bylo ovládnutí energie a přírodních sil, kontrola lidského myšlení a jednání, vývoj zbraňových technologií. Atlantida se pod jejich vlivem stala z mírumilovné země spolupracující s okolními zeměmi imperiální mocností. Začala vést imperiální války v různých částech tehdejšího světa, jak o tom hovořil i Platon, když popisoval vojenský konflikt mezi předchůdci Řeků s Atlanťany. Propadnutí zlu nakonec celou zemi zničilo. Série obřích zemětřesení vyvolaných zneužitím energie způsobilo zánik celé pevniny před 12000lety. Jen část obyvatel se zachránila exodem do střední a jižní Ameriky, do Španělska, severní Afriky a Egypta.

Atlantidě jsem již v minulosti věnoval článek Poučení z Atlantidy. Rozhodl jsem se však některá fakta z něj připomenout, neboť nám pomohou pochopit mnohé i o dnešní době. Podle mnohých indicií je nyní zrozeno řada lidí z Atlantidy. Stáli a stojí za rychlým technologickým rozvojem posledních staletí, který je v mnohém podoben Atlantidě, třebaže tehdy pod jiným vlivem doby se jednalo o civilizaci spíše magicko-citovou, zatímco dnešní je spíše racionálně-technická. Podobnost je možné vidět i v polarizaci tehdejší a dnešní společnosti. I dnes je vidět pracovníky světlého bratrstva, kteří se usilovně snaží pomáhat druhým a pozvednout lidi na vyšší civilizační úroveň. A pak vidíme velmi dobře ty, kteří dělají vše, aby jím toto překazili a lidstvo udrželi v temnotě a nevědomosti.

Egypt

Hlavním dědicem Atlantidy se stal Egypt. Atlanťané zde přenesli své vědecké a duchovní egyptpoznatky. Postavili pyramidy a další sakrální stavby. Založili školu mystérií, která pokračovala v duchovním vzdělávání dle atlantských tradic. Do Egypta – Alexandrijského centra se zrodili po třikrát ti, kteří znají životní pravdu bez toho, že by jí museli studovat. Egypťané tyto bytosti označovali jmény Hermes, Thovt či Osiris a nazývali je bohy moudrosti, učitelé lidstva a tvůrce písma.

Před 6000 lety Egypt a svět vstupuje do nejtěžšího věku lidstva-duchovní zimy, kalijugy. Moudrost se vytrácí i v Egyptě. Lidé zapomínají, že jsou duchovní bytosti a propadají  kultu hmoty a mumifikace. Jako v Atlantidě opět společnost zamořuje černá magie. Původně mírumilovný Egypt se stává imperiální mocností. Ten, který se postaví proti-reformní faraon Achnaton se svými stoupenci je brzy zlikvidován. Lid je stále více utlačován. Faraoni se stávají dobyvateli. Ovládají Nubii, Libyi a velkou část předního Východu. Nakonec se přirozeně sám Egypt stává kořistí jiných impérií: Perské říše, Makedonské říše a nakonec Římské říše.

Jeho dědictví se však šíři dál zejména do antického Řecka a Říma. V novověku se egyptskými znalostmi inspirovala řada tajných společností skrytě ovlivňujících dějiny. Egyptské symboly lze nalézt v řadě podob u britské královské rodiny. Egyptologie dnes je jednou z hlavních pilířů historické vědy. Existují genealogické linie vládců které z Egypta a Babylónie vedou přes Alexandra Makedonského k římským císařům a aristokratickým rodinám. Dále pak přes franckou dynastii Merovejců a Karla Velikého ke všem evropským královským rodům. A nakonec hlavně skrze spříznění s britskou královskou rodinou  i k minulým a současným vládcům USA.

Židé

Pokračovatelem Egypťanů v roli „vyvoleného národa“ se stali Židé. Malý národ který jeruzalemvyvedl praotec Abrahám z Mezopotámie a dovedl ho až na území dnešního Jeruzaléma, kde se nachází duchovní centrum posledních 6000let historie lidstva. Abrahám, Mojžíš a Ježíš byli vysokými duchovními bytostmi, kteří předali Židům čistou nauku. Židé ji, ale nedokázali udržet v čistotě a Ježíše dodnes za svého učitele nepřijali. To proto, že stejně jako jiné národy podlehli vlivu dostředivé doby a egoismu. Zapomněli na to, že „vyvolení národa“ znamená službu. Část židů chybně pochopila vyvolení tak, že jejich úkolem je vládnout světu a ostatní lidé se mají stát jejich otroky. Sepsali Talmud a další spisy které tyto myšlenky o nadřazenosti židů nad ostatními národy obsahují.Tyto myšlenky a kroky s nimi spojené se staly podle mého názoru počátkem řady tragédií židovského národa v dávné i nedávné minulosti.

Češi

Již po staletí je prorokováno, že dalším „vyvoleným národem“ po Egypťanech a Židech mají být Češi. Český národ má tedy příštích 6000let za úkol být šiřitelem čistých duchovních pravd okolnímu světu. Praha je po Alexandrii a Jeruzalému dalším duchovním centrem světa. Jak svou úlohu splníme se ještě uvidí. Proti židům máme jednu výhodu. Tuto úlohu budeme plnit v odstředivé době, zlatém věku, který je pro duchovní vývoj lidstva nejpříznivější. Tak jako u předchozích vyvolených národů, tak i do českého národa se mají zrodit tři velcí učitelé lidstva, které český filozof Josef Zezulka nazval přinašeči. Domnívám se, že první z nich-přinašeč věku vodnáře již svůj úkol splnil a zanechal zde hluboké filozofické učení.

Publikováno se svolením autora
Autor publikuje na http://bajnar.blog.idnes.cz

Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*