Kdo jde stále na Západ, dojde na Východ

Kdo jde stále na Západ, dojde na Východ

To je samozřejmě velmi dobře známé z her Járy (da) Cimrmana, který to „da“ ztratil v době kruté normalizace. Ještě v březnu 1969, když jsem v Malostranské Besedě viděl hru DJC Ztráta třídní khiny, tam to „da“ bylo. Pak ale ne…

Možná proto, že by implikovalo souhlas s umístěním sovětských vojsk na našem území a to navěky, až do Kocába. A to se té hydře, která rdousila národ, KSČ, StB, NKVD, KGB a vojenská správa nelíbilo.

Možná také, že Gustávovi Husákovi to připomínalo jeho slovenský proletářský původ krejčího. Když ví. V každém případku se to v nějaké hře, asi „Dobití“ Severního pólu Čechem Karlem Němcem v nějaké podobě vyskytuje.

Tak dobře. Vezměme 50. rovnoběžku. Ta prochází Prahou někde na její jižní části, v Písnici. A když po té rovnoběžce prstem po mapě vyrazíme na Západ, stane se co?

Mineme Brusel, Velkou Británii i USA, Kanadu probrouzdáme okolo Vancouveru a jsme na Sachalinu.

Což je Dálný Východ jak vyšitý a Putin se nám chechtá, jak jsme zbloudili.

Ale konec fantazírování. Demokracie se tak dlouho snaží být demokracií, až z celé té snahyy nabudou vrchu totalitní, zakazovací prvky.

mediokracie

1. Tzv. Normalizace byla jistě krutá pro vyhozené komunistické kádry, pro zbytek společnosti znamenala spíš zlepšení životních podmínek. Samozřejmě, kromě cestování.
Ale, několikrát jsem byl vypeskován za to, že jsem líčil, jak jsme v té „pitomé normalizaci“ byli šťastni. Nešlo totiž o nic jiného, než o „komunismus – business as usual“.
Ale v okamžiku, kdy se člověk smířil s tím, do jakého systému se narodil a v jakém systému žije, plynul ten život zcela nádherně a byly to jednoznačně ty nejkrásnější roky mého života.
Moře piva, řeky milování a kopa srandy. To je ovšem dnes nepřípustné říkat, protože, podle nových pravidel je přípustné pouze plakat „jak jsem se díval do hlavní ruských tanků a jak jsem se z toho po…“

2. Ani USA toho nebyly ušetřeny a naopak se zdá, že ony jsou to „matkou vší politicko-korektní cenzury“.
Toho bezohledného zasahování do tvůrčího procesu. Pokud se, stejně jako stejně zmínka o „idylické normalizaci“ u nás politicky nehodí, nehodí se v USA jiné vyprávění.
Postačí, aby někdo napsal knížku o veselých otrocích George Washingtona, o tom jak byli veselí a jak měli svého pána rádi. A už je zle, přichází neviditelná ruka cenzury.
A možná a to docela pravděpodobně, kdyby někdo ty veselé otroky, kteří měli u George Washingtona asi moc dobrou službu, chtěl osvobodit, tak by ho docela možná nakopali do prdele.
Protože, ať se to komu líbí nebo nelíbí, možná bylo daleko příjemnější a přijatelnější mít jako otrok dobrou a pohodlnou službu, než se jako otrok bez práv plahočit na plantážích nějakého vydřiducha.

3. Uprchlíci a běženci: A skrzevá tento předkec jsem se dopracoval k tomu, co mě dnes ráno, při mé pravidelné interneto-blogové procházce pobavilo.
Švédi najednou prolomili mlčení o této sortě rádoby přistěhovalců. Ale, přistěhovalci, ti se chovají naprosto jinak. Snaží se začlenit do společnosti, aby  moc nevyčnívali.
Ale uprchlíci a běženci, ti jsou pravý opak přistěhovalců. Přicházejí s tím, že mají všechny práva a žádné povinnosti. A podle toho se tak chovají.
A švédská média najednou prolomila hradbu mlčení a začala publikovat skutečnosti do té doby utajované.
Tak dlouho šlo Švédsko na Západ, až se dostalo, a to nejen Švédsko“ na úroveň Rudého Práva a jiných komunistických tiskovin.

4. A že se česká média, konkrétně Česká televize dopouštěla velmi podobného zatajování a zkreslování, a to nejen v souvislosti s uprchlickou krizí, ale hlavně, před dvěma roky v souvislosti s Ukrajinou, to snad musí vidět i slepý.

P.S. A aby se nějací hlupáci zmínky o „nejkrásnějších letech mého života“ zase nechytli, tak sděluji, že mluvím o letech 1969-1973, tedy době studií, ale ani potom to nebylo špatné.

Manželku nikdy v životě nebolela hlava a já zase nikdy neměl ujímání. Takže tak.

A že se to dělo v době, kterou se mnozí dnes snaží vylíčit skoro jako koncentrační tábor, tak já sděluji, že kromě předem známých omezení se soukromě žilo naprosto skvěle.

 

 

Jiří Hermánek

Podobné články

Komentář “Kdo jde stále na Západ, dojde na Východ

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*