Kde jsou meze drzosti buržujů?

Kde jsou meze drzosti buržujů?

Nadarmo se neříká, že kdo se nepoučí z historie, je nucen si ji dříve nebo později zopakovat. To patrně platí, zákonitě musí platit, i o vztahu proletář-buržuj. Historie se nedá oklamat. Lze o ní leda lhát.

Ale to lhaní potom vede jedině k tomu nepoučení se. A jen k umělému oddalování nevyhnutelného.

“Proletáři všech zemí, vyližte si pr*el!“, hřímal pan Kodet z balkonu v Hřebejkově Pelíškách. Dnes se pana Kodeta už nezeptáme s jakými pocity k těm, co si tu pr*el mají vylízat, scénu točil. Autoři filmu se zde vysmívají komunistům, plivou na ně. To byla tehdy, a stále je, prostě takové móda. Hloubku této ubohé parafráze slavného Engelsova hesla, kterou však snad ani sám Hřebejk nepochopil, si ale uvědomí jen ten, kdo ví, že proletář je prostý člověk nevlastnící výrobní prostředky, tedy takový člověk, jenž se musí nechat najímat na práci, zaměstnávat, aby si vydělal na živobytí. A takových, panečku dnes je. A nevydělávají všichni desítky tisíc, jako ti šťastnější z nás, kteří se otázkou živobytí, bytí a nebytí zabývat nemusí. Prozatím.

O tom, jak se takový proletář kdy měl, a díky Havlově kolaborantské smečce zase má, může nejlépe vyprávět jen proletář sám. Hřebejkův film to neukázal. Zato ukázal, že si prostý člověk sdíraný nenasytným buržujem z kůže pro kus žvance pro sebe a své děti má cosi vylízat. Pročítam-li dnes nabídky práce, vduchu přemýšlím, jak zarazit neskonalou drzost těch, kteří se nestydí nabízet lidem, proletářům, práci za tak mizerné peníze. Onehdy jsem narazil na jeden, kde pán nabízel místo prodavače ve vinotéce v centru Brna s pracovní dobou denně 10-21, za slovy: osmtisíc korun českých měsíčně!!!! V duchu jsem si představoval, že půjdu o práci požádat. Ale s klackem v ruce. Nic jiného, než holí přes hřbet totiž takový hulvát buržuj nezaslouží. Už jen proto, že taková nabídka je nezákonná. A jsem přesvědčen, že po výprasku, tím spíše výprasku veřejném, pokud by se zadařilo, by takových nehorázných nabídek práce rázem ubylo.

Po takovém “obušku, z pytle ven“ by jistě také ubylo buržujů, kteří za práci člověku nakonec nezaplatí. Neomlouvá je fakt, že nikdy nepoznali, co to vlastně může pro člověka znamenat, zůstat bez výplaty. Práce je všude habaděj a pokud potřebuješ, vezmeš práci jakoukoliv. To mají naši buržujové, ale i ti štastnější z nás proletářů, o kterých jsem prve mluvil, kteří se cítí být v pozici nás hůře placené poučovat, naprostou pravdu. Mají ale klapky na očích, nebo snad hlavu v písku či někde jinde zaraženou, aby neviděli, co vidět nechtějí. A volí pravici, aby si dokázali, že jsou lepší. A nám, co skuhráme a stěžujeme si, že nemáme na zaplacení nájmu, na jídlo či na léky, i když pracujeme na plný úvazek, říkají nýmandi, lúza, lenoši a kdovíjak ještě.

Nemáme v životě všichni stejné možnosti, o tom píši jinde. A zatím se nenašel nikdo, kdo by mi tu mohl s úspěchem oponovat. On ten černý petr tu totiž stále je. Obvyklý argument po vytažení hlavy odkudsi zní: “Však si najdi lepší místo. Každý má možnost“ Řekne to ale i tomu, kdo příjde na moje původní místo poté, co se mi třeba nakrásně dle jeho rady poštěstí? Řekne to všem, co dřou jak mezci za pár šupek a nakonec třeba nedostanou ani zaplaceno? Neřekne. Protože i tu práci za pár šupek někdo dělat musí. A musí ji dělat třeba i bez smlouvy, protože je rád, že ji dostal.

Inu, když tuto situaci neumí, spíše nechce zarazit stát, budou se o sebe lidi muset postarat sami. A to dřív, než bude pozdě. Dříve, než jako lúza pojde na chodnících pod výlohami s luxusním zbožím poté, co “si vylíže“. Protože jinam tento trend nevede! Historie se bude muset zopakovat. Jen se obávám, že zopakovat až od ostré střelby do hladových lidí, jako tomu bylo na mnoha místech Československa prakticky hned po jeho vzniku.

foto: www.hracky-4kids.cz




Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*