Jsou skutečně ti Čeští politici tak blbí, nebo to jen hrajou

Jsou skutečně ti Čeští politici tak blbí, nebo to jen hrajou

Otázky porodnosti a nastavení daňové politiky pro mladé rodiny je vskutku diskutované téma, kde se člověk může někdy dozvědět skutečně výživné, ba až debilní názory politiků.

Na ČT24 se ve středu 6.1. na toto téma bavily dvě nejmenované političky.

Nejsem žádný cimprlich, abych ledacos nesnesl, ale co tyto dvě dámy předváděly, bylo skutečně na poblití. Ještě horší to bylo z pohledu čistě ženského. Tyto političky se k problému nestavěly jako ženy a matky, ale jako studené čumáky jdoucí za kariérou a penězi. Mnohé z jejich debaty bylo vytrženo z celkového kontextu dané problematiky a degradováno do pozice určitých problematických fragmentů dané oblasti.

Otázka porodnosti je téma zásadního charakteru a nemůžeme jej řešit pouze daňovou politikou. To by bylo vskutku velmi málo. Osobně se vůbec nedivím, že mladí lidé nechtějí mít děti. Mohu vycházet z vlastní zkušenosti, protože mám děti tři a věřte, že to není vůbec žádná sranda je zabezpečit. Příčinou neblahé situace v oblasti porodnosti je celková degradace prorodinné politiky, kterou přinesl politický, ekonomický a společenský systém po roce 1989. V rámci instalace údajné demokracie do společnosti se samozřejmě implementovaly i zásady zcela sobecké a nedemokratické, které povýšily práva a zájmy jednotlivce nad zájem celospolečenský. Zde je počátek znevážení rodičovství, jakožto základního pilíře společnosti. Rodina vždy v minulosti tvořila základní kameny společnosti, ale toto se po roce 1989 zásadně změnilo díky honbě za hmotnými statky a kariérou. Společnosti byly podsunuty jiné priority a započalo se s demontáží sociálních jistot, které vytvořili pro lidi tolik znevažovaní komunisti. Nebudu tu však vypichovat vše, co za komunistů bylo a dnes není, protože to nic neřeší.

Ilustrační obrázek
Ilustrační obrázek

Bezpodmínečně musíme brát v potaz, že do prorodinné politiky patří i politika zaměstnanosti, vzdělávání, dostupného bydlení, zdravotní péče a sociálního zabezpečení. Tedy nejenom daně!!

V oblasti politiky zaměstnanosti jsou velké díry, které v současném systému nelze úplně zacelit. Práce se stala obětí obchodu, a tedy jde přímo o otázku nabídky a poptávky. Mladí lidé se těžko uplatňují na trhu práce, protože zaměstnavatelé většinou požadují praxi. Nikdo však nezodpovídá otázku, kdeže ji ti mladí mohou získat, když je bez ní nikdo nechce zaměstnávat. Jenže rodina potřebuje prostředky k žití! Kde je vzít?? Ten, kdo při troše štěstí práci získá, však nezískává jistotu, že nebude vyhozen na dlažbu! V této konstelaci je tedy veliký risk děti vůbec mít. Prostě nejistota!!

V otázce vzdělávání dětí to také není pohádkový příběh. Vezmeme-li v úvahu náklady na dítě ještě v předškolním zařízení (školce), tak už tam jsou investice minimálně okolo 1500 Kč měsíčně – ba i více. Na základní škole je to pochopitelně obdobné a na střední či vysoké škole náklady raketově stoupají. Jakési daňové zvýhodnění tyto náklady pokrýt nedokáže.

Bydlení! To je kapitola dá se říci sama pro sebe. Mladé rodiny potřebují někde složit hlavu. Bytů je dostatek, ale hlavní překážkou je jejich cenová dostupnost, která ve své podstatě činí byty pro mladé rodiny nedostupnými. Jistě to lze řešit hypotékou, ale jedná se o velmi vysoký dluh, který při dnešní nejistotě zaměstnání je opět značně rizikový. Při nesplácení úvěru buší na dveře za chvíli exekutor a mladá rodina i s děckem může skončit na ulici. Následně jim i to dítě úřady odejmou. Jaká je tedy budoucnost?

Nedej bože, když je dítě nemocné a potřebuje zvláštní léky, péči, či jiný údajný nadstandard. Pojišťovny nic nezajímá, pakliže něco není v úhradové vyhlášce – tedy rodiče – chcete-li vaše dítě léčit – zaplaťte si, nebo jej nechte zemřít, nebo vyhlaste veřejnou sbírku. Opravdu prima vyhlídky! Oblast sociálního zabezpečení slouží už jenom jako záchranná síť, aby lidé nepadli na držku tak tvrdě, ale neřeší systémovou nerovnováhu, která je v podstatě těžko řešitelná, protože demokracie tu není pro všechny a nikdy nebude.

Samozřejmě problémy se řešit mají a dají. Musí k tomu být vůle a správně nastavený systém. V kapitalismu však nelze hovořit o demokracii, protože kapitalismus je hlavním nepřítelem demokracie. Málokterý kapitalista Vám pomůže uhradit léčbu vašeho nemocného dítěte. Ten většinou vidí jen sebe. Prezident Zeman sice není kapitalista, ale pro mnohé kapitalisty by měl být vzorem. Ten starý blázen dal ze svého 2 miliony Kč na Klokánky, zatímco vláda cpe peníze uprchlíkům do Turecka či Řecka – tedy do černé díry, ale na České děti peníze nejsou. FUJ.

Shrnu-li celou problematiku, tak vychází z celkově pokřiveného systému obraz současnosti. Tento přesně odpovídá kvalitám a morálce vládnoucích elit. Chtít cokoliv změnit nepůjde dříve, dokud tyto elity nenakopeme do prdele a neodešleme na smetiště dějin souběžně se základní změnou společenského zřízení. Vytáhnout v této globální záležitosti porodnost a daňové zvýhodnění rodin s dětmi jako jednotlivost je vskutku hodno inteligentního politika. Tuto záležitost je bezpodmínečně nutné vnímat v širším kontextu, protože se prolíná mnoha oblastmi běžného života.

No a ty dvě dámy, co se předváděly na ČT24 – pro ty mám jediné doporučení. Dámy – držte se vařečky, jestli to umíte a nepleťte se do politiky, když na to inteligenčně nemáte! Na vymýšlení hovadin nám stačí vláda!

 

Oldřich Rambousek

Podobné články

Utajená stezka do evropského ráje

Utajená stezka do evropského ráje

Informace bezp. složek zní: žádné bezprostřední nebezpečí teroristického útoku nám nehrozí. Tweet Podobné článkyTomáš Lejsek:…

4 Komentáře “Jsou skutečně ti Čeští politici tak blbí, nebo to jen hrajou

  • Jste v nouzi úvěru? To je informovat širokou veřejnost, že paní Jane Alison, soukromá půjčka věřitel má otevřít finanční příležitosti pro každého v případě potřeby jakékoli finanční pomoci. Dáváme z úvěrů ve výši 2% úrokovou sazbou jednotlivcům, firmám a společnostem pod jasným a srozumitelným podmínek a podmínek. kontaktujte nás ještě dnes prostřednictvím e-mailu na adrese: (saintloanss@gmail.com)

  • · Edit

    Vážený pane Rambousek, to není otázka kapitalismu. Existoval i kapitalismus „Baťovský“. To je otázka nenasytnosti nadnárodních monopolů a především neoliberalismu, který jejich bezohledné kořistnictví obhajuje jako „právo“. Právě v jejich zájmu – potlačit cenu reprodukce pracovních sil – protlačili bruselští trotli „Mediteranean partnership“ a náhradu nedostatečné natality (vlivem neexistující podpory porodnosti) imigrací z neevropských zemí. Paradoxem je, že kdyby stejné prostředky, které jsou vynládány na „integraci“ neintegrovatelných (a jimi páchané škody) byly vynaloženy na podporu natality nebylo by nutné vymírání obyvatel evropských zemí vůbec řešit, protože by k němu nedocházelo. Protože nedokážeme účinně omezit „nenasytnost“ těch nejbohatších nemůžeme zajistit potřebné zázemí pro reprodukci obyvatel. Dokud budeme jako „viníka“ současné ekonomické situace označovat „zlé Rusko“ nebo „zlé USA“ místo skutečných původců situace, pak se změny k lepšímu nedočkáme. Bohužel však od našich bezpáteřních rektálněalpinistických politiků takové racionální jednání nemůžeme očekávat

  • Rozklad rodin se započal za dob realneho socialismu. Minimálně ten morální.
    Co je celospolečenský zájem? Co jsou sociální jistoty? Pro mě pouze socialistické nesmysly. A socialistická politika nás dostala tam kde jsme teď. Právě zájmy jednotlivce jsou to co táhne ekonomiku vpřed
    To zda se rozhodnu mít děti či dám přednost kariéře a hmotným statkům je čistě na mě a žádný stát mi nemá do toho mluvit. Nechápu proč neustále svadime odpovědnost na druhé, ta leží na nás samotných.

  • · Edit

    Nezlobte se na mne ani jsem to celé nečetl, jsem totiž ročník kdy jsme děti chtěli a nečekali jsme na to kolik nám bude za to daňoví poplatník platit vše je ve výchově po hadráku se z dětí stal vynikající bezpracný bussines a to hlavně u tzv nepřizpůsobivých, za tzv totáče jsme na dvě děti dostávali 90 Kčs a dokázali jsme je uživit neboť jak už jsem psal jsme je „nedělali“ pro stát ovšem nikdo ( žádné neziskovky ani jiné organisace ) nám do výchovy nekecali chtěli jsme je a měli jsme a máme je rádi i bez dnešního Kinder- bussines a o tom to je.

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*