Druhým zdrojem mých inspirací byli moderní němečtí politici. Jako mladý advokát v Chebu v letech 1981- 1984 jsem každý den hltal zprávy na německých programech ARD či ZDF a tehdejší kancléř Helmut Schmit se stal mý celoživotním vzorem.

Později jsem poznal i jiné. Díky Paroubkovi jsem povečeřel s exkancléřem  Gerhardem Schrödrem (jeho chutě mi ovšem nebyli blízké – miloval mořské plody).

Ať tak či onak nahlížel jsem na Německo zásadně změněné, skutečně demokratické a – vysloveně mírumilovné, nebo chcete- li pacifistické a právem jsem mu přál silnou roli v Evropě.

Ten majdan se fakt neměl stát. Ta Merkel se držela a najednou jakoby procitla a začíná mluvit naprosto stejným agresivním hlasem jako USA, jako jejich Sněmovna reprezentantů vyhlašující v podstatě válku Rusku. Nepříčetně směřuje ke konfrontaci a asi i má pravdu Fico, že velký vojenský konflikt hrozí. Konec konců má to z německých zdrojů.

Nechceme válku napsala skutečná myšlenková elita německého národa. Mimochodem to není ta primitivní kulturní elita u nás. Jejich elita skutečně myslí.  Ale totéž říká nejen můj vzor Helmut Schmidt, ale naprosto stejné mínění má i stranický předchůdce Merkelové Helmut Kohl.

Zatímco protiislámské bouře ovládají Německo, zatímco v Durynsku po 25 letech padla vláda CDU-CSU a ministerským předsedou se stal člen radikální strany Die Linke (Mimochodem, oproti našim komunistům jsou skutečně revolučně tvrdí), ona řeší Rusko…

No řeší a neřeší, jen od setkání G 20 stále mele jedno a totéž : Rusko je ohrožením světového míru…Jinými slovy stejná textace, jakou použil americký Kongres.

Nebo ještě přeloženo jinak kaučuková formulace, která kdysi vedla k válce proti Iráku.

Neřešme teď USA a Obamu. USA jsou zemí rozvrácenou rasismem a ještě více dle jejich vlastních průzkumů disfunkčním politickým systémem, který vytváří doslova nepřátelské a nesmiřitelné bloky.

Klíčem k pohodě Evropy je, že se Německo zase stáhne, že si uvědomí, že způsobilo tolik neštěstí Evropě i světu, že prostě nemá právo působit další… To si ale naprosto přesně uvědomují ty osobnosti, které podepsali výzvu proti válce.  A to si dnes neuvědmuje Merkelová.

Merkelová má asi pocit, že dnes a nebo nikdy.

Tak trochu důvodný. Ano  Německo může dočasně opanovat Evropu. Diktuje Řecku, Itálii, Francii.

Ale bohudík jen dočasně…

Nejde jen o to, že se dříve či později vzbouří ostatní evropské státy. A bude to určitě najednou a brizantně. Tam někde se prostě ta tětiva přetrhne a prásk.


Ale mám ještě jednu naději – řekl by demokratickou…

Ty generace velkých politiků před ní, to prožívání demokracie od roku 1945 – alespoň doufám – změnilo německý národ…

Resp. To vím, že změnilo a vyplývá to ze všech šetření a výzkumů.

V to, co doufám je, že v zájmu nás všech nedovolí Merkelové její silné velkoněmecké představy prosadit.

Každé další dílčí volby budu fakt sledovat s mimořádnou pozorností. A budu doufat, že ji Němci tak či onak poráží…

Chci věřit, že ve sporu Němci proti Merkelové zvítězí moderní Němci.

A potom budu opět  věřit Evropě.

Judr. Jiří Vyvadil