Jsem pro vystoupení Čr ze Schengenského prostoru

Jsem pro vystoupení Čr ze Schengenského prostoru

Jak říkal jeden nejmenovaný poslanec, bezpečnost občanů i jejich majetku by měla být nadřazena komfortu při cestování.

V roce 1989 mi byly čtyři roky, takže strašení tzv. návratem železné opony je mi k smíchu, protože dobře vím, že to jde i jinak, třeba po vzoru 90tých let minulého století, kdy byla, co se týče cestování přes hranice, dle mého asi nejlépe vyvážena svoboda cestování na straně jedné, a zároveň ochrana bezpečnosti na straně druhé, kdy se všelijací teroristé a jiní zločinci nemohli po Evropě volně pohybovat jako po nějakém „korze“, řečeno s Gustou Husákem.

Měl jsem to štěstí, že i jako dítě školou povinné (1991-2000), ale i později, jsem se přece jen dostal dál než třeba do Maďarska, i když právě maďarské či slovenské termály mám dnes mnohem raději než dejme tomu dovádění v mořských vlnách mezi burkinami na italské Lampeduse…, proto mohu z pohledu cestujícího hodnotit situaci tehdy a teď jako člověk znalý věci.

Záměrně pominu cesty do blízkého příhraničí a do „postkomunistických“ zemí, ale budu hodnotit jen cesty za onu bývalou železnou oponu.



1994 – školní autobusový zájezd do Španělska – kontroly na hranicích nebyly nic, mnohem otravnější byly velmi časté zastávky kvůli tehdejšímu zhůvěřilému španělskému systému placení mýtného…, to radši projít čtyřmi pasovkami než španělský mýtný systém, zlatý Balkán!!!

1995 – školní autobusový zájezd do Řecka – nedalo se jet přímou trasou vlivem doznívajícího konfliktu v bývalé Jugoslávii, takže jsme museli přes Rumunsko, což byla také jediná vysoce problémová země, pokud jde o hraniční kontroly a několikahodinové čekání na rumunské straně hranic s Maďarskem. Ale to není problém hraničních kontrol, ale tehdejšího rumunského mafiánského režimu a gangsterské praxe rumunských celníků, kteří nechali autobus s malými dětmi několik hodin čekat, a pak si ještě po řidičovi vyptávali flašky s alkoholem, s nimiž pak vesele kšeftovali…, mnozí čtenáři jistě vědí, o čem mluvím. V roce 2002 se to opakovalo, náprava u Rumunů se vlekla, až má poslední cesta roku 2009 do Banátu již proběhla normálně…, tady výjimečně pozitivně zapracoval tlak z Evropské unie.

Naše trasa: Čr, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Řecko, samozřejmě žádný klimatizovaný moderní autobus, ale stará rozklepaná Karosa. Ale i to bylo lepší než dnešní volný pohyb teroristů… Jo, tehdy jsme nebyli zhýčkaní jako dnešní mládež, která i do blízkého Londýna raději letí, než absolvovat 24gi hodinovou cestu moderním klimatizovaným busem a trajektem, pokud se nerozhodnou pro mnohem nudnější cestu podmořským tunelem.

1995 a 1997 – busem do Itálie, bez problémů, skoro není o čem psát. Nezlobím se na Italy, že v některých jejich obchodech byly české nápisy „Nesahat!“, nekřičím – diskriminácia, xenofóbia…, protože mám pochopení pro jejich špatné zkušenosti s některými nevychovanými našinci, dělajícími našemu národu ostudu, jako někteří příslušníci romské komunity dělají ostudu romské komunitě jako celku… Je odpovědností a povinností každého národa či etnické skupiny, aby své lidi vedl k slušnému a poctivému životu, nikoli k pozici „diskriminovaných chudáčků“, kteří své problémy umějí jen házet na ty druhé, takže určitou míru kolektivní viny, pokud národ na tuhle svou povinnost rezignuje, považuji za plně oprávněnou, ať postihne Čechy, Poláky, Araby či romy!

1998 – moje první cesta letadlem, cíl ostrov Rhodos. Paráda, žádné nesmyslné zákazy donést si obyčejnou pitnou vodu do letadla, na rozdíl od dnešních škrterolinií byl samozřejmostí teplý oběd v ceně…, kde ty „předpředloňské“ sněhy jsou! Při loňské cestě do Španělska společností tuším Iberia airlines si cestující museli draze platit i jeden jediný teplý nápoj!!! Ať žije pokrok a „zářné zítřky v naší milované EU!“

A za pár let už to šlo tvrdě z kopce – levné autobusové zájezdy do Řecka a spol. postupně vymizely, naopak kontroly na letištích vinou nezodpovědné západoevropské imigrační politiky už jsou pro mě neúnosné, a s tím „slavný“ Schengen nenadělá vůbec nic, protože unést se dá i letadlo třeba mezi Madridem a Budapeští, povolená maximální váha zavazadel už dávno není starých dobrých 20 KG, někde už ani ne 15 KG, a můžete být rádi, když vám dají během letu zdarma aspoň kelímek kávy, o nějakém teplém jídle si můžete nechat jen zdát, snad s výjimkou třeba Turkish airlines, které ještě předloni držely standard 20 kilo zavazadla a poctivý teplý oběd + káva…, bezpečnost na plážích jihoevropských zemí je nesrovnatelně horší, opět vinou nesmyslně otevřené migrační politiky pro různé ty „Syřany“ z Kosova, Maroka či Egypta, kde žádná válka není…, takže si dovolím kacířský závěr:

Vraťte nám naše staré dobré pasové kontroly, k čertu se Schengenem a volným pohybem kriminálníků, teroristů a nepřizpůsobivých sexuálních deviantů, znásilňujících malé děti na koupalištích!!! A Sorosova mládež, ať si piští, jak chce, nikdo jí nebrání přestěhovat se do nějaké té no-go-zóny v Bruselu, Berlíně, Stockholmu či Lutonu. Eurosvazáci, vy nás posíláte do Ruska, ale tohle je naše země, my tu máme drtivou většinu, takže vy, jako malá menšina, vymytá multikulturními plky, jestli se vám tu nelíbí, nikdo vás tu nedrží, klidně si jeďte vydělávat trojnásobné platy za Mutti Merkel a jejími hosty, ale už nám dejte s tím vaším vyřváváním na náměstích a v České televizi konečně pokoj! A nechovejte se jako náckové, kteří si mysleli, že celá Evropa je jen a pouze jejich a nikoho jiného!




Loading...

Podobné články

Komentář “Jsem pro vystoupení Čr ze Schengenského prostoru

  • · Edit

    Navzdory tomu, že se všichni tváří, jakoby se nic nestalo, schengen již není! Celá jeho existence spočívala v tom, že měly být zcela chráněny vnější hranice tohoto prostoru. To zřejmě již několik let neplatí. Naopak je vyhrožováno sankcemi zemím, které neprostupnost vnějších hranic hájí.
    Z schengenu nejí třeba vystupovat, stačí si konečně přiznat že nedodržovaná dohoda již přestala platit.

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*