Jiří Vyvadil: Uprchlíci a česká národní identita…

Jiří Vyvadil: Uprchlíci a česká národní identita…

Česká republika se po odsunu sudetských Němců v roce 1945 a po rozdělení Československa v roce 1991 stala v podstatě národním státem.

V tom prvém případě, se tak stalo na základě jednomyslného konsensu nejen všech tehdejších politických sil, tedy od komunistů po národní socialisty, ale nepochybně s jednoznačným souhlasem českého i slovenského národa. V druhém případě se tak stalo na základě ústavního zákona, zřejmě ne zcela v souladu s většinovým názorem u české veřejnosti a přes nesouhlas části slovenské veřejnosti. Ale stalo se. A vztahy mezi oběma republikami jsou velmi dobré a blízké. Ať tak či onak: Česká republika je fakticky národním státem. Češi tvoří absolutně rozhodující státotvorný element.

Každý národ je jiný a každý stát je jiný. Ve Velké Británii k úžasu mnohých z nás vlády, ale i obyvatelstvo tolerují silné muslimské enklávy, dokonce s vlastním soudnictvím, ale dráždí je milióny imigrantů se zemí EU, zejména z Polska. Jinde jako v Německu se sice objevují silně kritické tóny u části obyvatel proti islámským imigrantům (Pegida), ale oficiální politika je jednoznačně multikulturní.

Ilustrační obrázek Foto: AFP
Ilustrační obrázek Foto: AFP

Na rozdíl od Konvičky si nemyslím, že můžeme diktovat jiným státům, co jim vyhovuje a co ne. Navíc je třeba říci, že jsme tak politicky bezvýznamní, že na to nemáme ani sílu.

Ať si Velká Británie, Francie či Německo dělají co chtějí, ale ať nám nemluví do našich představ a našich potřeb.

Češi nejsou apriorně namířeny proti imigraci, ale musí to být imigrace, kterou pokládáme za vhodnou a nebo jsme alespoň ochotni ji tolerovat. A tak zde žijí desetitisíce Ukrajinců, kteří v předmajdanovských dobách byli docela přátelsky vítáni a s jistou nadsázkou konstatuji, že by bez nich nebylo dokončeno nejméně 30 % stavební produkce a ani nemocnice nebyly tak čisté.  Češi ale akceptovali i tak odlišný svět jako jsou Vietnamci, kteří se plně přizpůsobili a byť lze mít pochybnosti a plné akceptaci našich daňových či jiných předpisů, tolerujeme je.

Češi nejsou západoevropané. Multikulturalismus je nadšeně přijímán toliko havlisty a byť je jim dáváno v médiích ve všem hlavní slovo, kde konec konců 99% novinářů  hrdě k tomuto odkazu hlásí, většina společnosti ji ostře odmítá.

Hovoří-li se tzv. o evropských hodnotách i v tomto smyslu, tak je Češi minimálně v tomto ohledu zásadně nesdílejí.

Nechceme zkrátka a dobře dopadnout tak jako Západ. Nechceme, aby zde byl potenciál islámského terorismu a vůbec nechceme jako země snad nejvíce ateistická v Evropě, aby zde byli i symboly tohoto náboženství, mešity, šátky apod.

Nechceme se rovněž svazovat evropskými konvencemi v tom smyslu, že náboženství je cosi nedotknutelného a nekritizovatelného, zejména, když jde o náboženství, které si mnohými svými základy a hlavně nelidskými projevy nijak nezadá s fašismem.

Český národ jako státotvorný prvek této země má právo žít tak, jak uzná za vhodné a mimo rámec závazků, které již přijal, mu nějaká podivná evropská komise nemůže cokoliv uložit.

Vnucený příliv uprchlíků totiž narušuje naši integritu. Ne křesťanskou, jak by rádi někteří chtěli tvrdit, ta už dostala totální ránu při projevech každodenní hamižnosti katolické církve v otázkách restitucích, ale národní.

Jsme fakticky takřka absolutně národním státem, byť postaveném na občanském principu a nikdo nám nemůže vnutit tuto charakteristiku změnit.

Řekl – li jsem, že jsme limitováni našimi závazky, tak jimi rozhodně nemůže být vnucený diktát  evropské komise, ale jen a jen např. dodržování mezinárodních úmluv o uprchlících, které jsou vtěleny do našeho zákonodárství zákonem o azylu.

Otevřeně je třeba říci, že tato úprava je taková, že se k nám prakticky uprchlík, který by měl nárok na získání azylu nemůže dostat, protože nejsme v 99% první zemí  EU, kde může o azyl požádat.

Jinými slovy, držme se právního stavu, kterého jsme dosáhli. Tak jako nyní nebudeme muset přispívat na sanaci Řecka, protože bohudík nejsme v eurozóně, tak nás nikdo nemůže a nesmí politicky donutit k přijetí jakési kvóty uprchlíků, aniž by splňovali podmínky podle námi přijatých závazků.

Je na nás koho přijmeme a koho ne, ale musí se to dít individuálně za splnění zákonných podmínek.

Ne vždy jsou námi přijaté závazky z mezinárodních smluv pro nás výhodné. Teď tomu tak výjimečně je a my si tu výhodu využijme.

Evropská unie přestává být přitažlivým modelem uspořádání pro mnohého Evropana. Její lídři nás vedou do trvalého střetu s Ruskem a úřednická Evropská komise si přisvojuje více práv, než které jí přísluší.

Etapa integrace skončila. Mysleme na zájmy českého národního státu.

Judr. Jiří Vyvadil

Reklama

loading...
Loading...

Reklama

Podobné články

2 Komentáře “Jiří Vyvadil: Uprchlíci a česká národní identita…

  • Naši europoslanci a nikým nevolené orgány EU (krátko vlastizradcovia) nám ponúkli iba jednu alternatívu a tou je príjimať muzulmanov v štátoch Európy. Inými formami riešenia sa napodiv vôbec nezaoberali.
    Je pravdou, že za podpory štátov EU americkým „mierotvorcom“ sa rozvrátili a do naprostého chaosu uvrhli niektoré arabské krajiny. Z tohto uhla pohľadu výkriky o tom, že občanom týchto štátov, ktorí chcú utekať treba pomôcť, sú naoko humánne. Ale každá minca má dve strany. Takisto je pravdou, že občania tých postihnutých štátov si nechali svoje štáty rozvrátiť. Nič neurobili. V skratke by sa dalo povedať: oni nám robili a my sme si nechali.
    Ako píšem, eu nám neponúkla inú alternatívu a tou napr. je vracať utekajúcich muzulmanov naspäť. Môžeme hovoriť o rôznych formách pomoci ale iba na ich území. Na to, aby sme im pomohli nepotrebujeme sťahovanie národov na naše územie. Vzor by sme si mohli zobrať napr. z Austrálie, tí nemajú problém a nanič nesúcich muzulmanov, ktorí sú aj tak poväčšine skrytí teroristi, vracajú okamžite naspäť.
    Tým, že muzulmanov príjmeme v Európe im vôbec nepomôžeme.

    V tejto súvslosti ma napadá starý príklad . Ak budem človeku každý deň dávať kus chleba, môžem sa cítiť, že mu pomáham, ale v skutočnosti mu nepomáham. Ale, ak ho naučím ten chleba napiecť, až vtedy môžem hovoriť o tom, že som mu pomohol.
    Preto podporím každú iniciatívu, ktorá bude presadzovať zastavenie nezmyselného presunu muzulmanov na naše územie.

  • Nejde jen o aktuální uprchlíky, kterých se chtějí v Evropě zbavit a proto je pošlou k nám. Kdybychom se nenechali oklamávat různými institucemi, které čerpají tučné dotace a „hájí zájmy menšin“, byl by problém vyřešen. Zrušme tyto zbytečné instituce. Máme tady zákony ČR a vyžadujme, aby všichni dodržovali zákony a normy chování, které tu fungují. Kdo se přizpůsobí, nebude mít problém, kdo ne, odejde. A tady je ten „zakopaný pes“. EU na nás tlačí, aby se u nás měli nepřizpůsobiví dobře a necítili potřebu odejít. Stejná práva a povinnosti pro všechny a problém se vyřeší sám. Bohužel jsme tak hloupí, že financujeme všechny křiklouny, že dáváme drogy feťákům zadarmo, nenutíme lidi ve vězení pracovat, takže vězení není hrozba, netrestáme rodiče za přestupky a trestné činy dětí, takže děti nikdo nevychovává …. Pokud mají být lidská práva dodržována, musí zmizet jakákoliv forma protěžování menšin a ustupování nesmyslným požadavkům menšin a těch organizací, které se na jejich problémech živí.

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*