Jiný zdroj energie pro nezávislé bydlení, aneb  Newton se mýlil 2.část

Jiný zdroj energie pro nezávislé bydlení, aneb Newton se mýlil 2.část

newton

díl 1. – První Newtonův zákon : Oslovil mě vynálezce jiného zdroje energie, který neprodukje elektřinu díky chemické reakci, ale pracuje pouze s mechanickými silami. Před tím, než Vám princip tohoto stroje popíšu (bude opět rozdělen do několika dílů), je třeba napsat pár šílených prohlášení, které by měly odradit od dalšího čtení co nejvíce skeptiků.
Princip stroje totiž zcela potírá pravdivost prvního Newtonova zákona – zákona setrvačnosti. Ten říká: Jestliže na těleso nepůsobí žádné vnější síly nebo výslednice sil je nulová, pak těleso setrvává v klidu nebo v rovnoměrném přímočarém pohybu.

Aby toho nebylo málo, tak potírá pravdivost i druhého Newtonova zákona – zákona síly. Ten říká: Jestliže na těleso působí síla, pak se těleso pohybuje se zrychlením, které je přímo úměrné působící síle a nepřímo úměrné hmotnosti tělesa.

Respektuje jen třetí Newtonův zákon – zákon akce a reakce. Ten naopak plně využívá ve svůj prospěch.

Doufám, že jsem těmi prvními dvěma větami odradil od dalšího čtení ty správné lidi, pro které jsem se v tento okamžik stal naprostým idiotem (což je jen dobře). Pro všechny ostatní – princip funkce:

Pro snadnější vysvětlení se nyní přesuňme do vesmíru, abychom eliminovali tření, gravitaci i další vlivy. Je to jen pro snadnější vysvětlení, pro praktické využití se samozřejmě vrátíme zpět na Zem.

Začneme provedením, které Newtonovi zákony plně respektuje.
Představte si vodorovnou desku, nacházející se v prostoru vesmíru mimo gravitační síly. Na desce je kladívko, upevněné k desce na ložisku a nějaký zdroj pulsní síly (např. elektromagnet) připevněný pevně k desce.

Jakmile jádro elektromagnetu udeří do kladívka silou F1 (prosím nezkoumejme, odkud se elektřina vzala – třeba z baterie, ale není to pro tuto chvíli podstatné), dojde k pohybu kladívka směrem od elektromagnetu a současně k pohybu desky v opačném směru – tedy vzhůru. Na desku totiž působí stejně velká reakční síla F1, tedy přesně, jak je popisuje třetí Newtonův zákon akce a reakce.
Pohybem kladívka však vzniká i odstředivá síla (F2), která působí i na desku, protože kladívko je ukotvené k desce přes ložisko. Dochází tedy k pohybu desky šikmo dolů.
A jakmile kladívko narazí do zarážky (silou F3), opět dojde k pohybu desky směrem doleva. Výsledkem bude, že se deska ocitne přesně na tom samém místě, kde se nacházela na začátku.
Tím jsou naplněny všechny Newtonové zákony, které jinými slovy říkají, že pokud nepůsobí na těleso nějaká VNĚJŠÍ síla, těleso svoji polohu v konečném důsledku nezmění.
Na naši desku nepůsobila po celou dobu žádná vnější síla. Působili na ni pouze vnitřní síly, které však, jak je dle Newtonových zákonů patrné a logické, žádnou změnu polohy nezpůsobily.
Je to stejné, jako kdybychom na loď umístili velký ventilátor a foukali vzduch do plachet. Loď v tomto případě svoji polohu také nezmění.

Nyní malinko naše zařízení upravíme. Vyrušíme odstředivou sílu, která působí na desku pohybem kladívka, a to tak, že na táhlo kladívka umístíme protilehlé závaží o stejné hmotnosti jako kladívko:



Popišme si, co se stane teď:
Při elektrickém impulzu, který rozpohybuje kladívko, začne na desku působit reakční síla F1 a deska se rozpohybuje směrem vzhůru.
Odstředivá síla F2 se v tomto případě na pohyb desky neprojeví, protože ji vyruší odstředivá síla protilehlého závaží.
Jakmile udeří kladívko do zarážky, dojde k pohybu desky směrem vlevo, protože zarážka je pevně spojena s deskou.
Výsledkem tedy je, že deska se ve vesmíru rozpohybovala směrem vzhůru současně začala rotovat kolem své vlastní osy a to po směru hodinových ručiček.

A nyní máme problém s prvním Newtonovým zákonem. Na těleso nepůsobila žádná vnější síla a přesto se těleso pohybuje.

Pohybuje se však tak, že jeho pohyb je velmi obtížně řiditelný a to z důvodu rotace. Abychom mohli pohon nějak rozumě využít, bude třeba rotaci odstranit. Rotaci odstraníme pomocí dvou kladívek (vyvážených protizávažím).
Představte si na následujícím obrázku i závaží (nachází se pod kladívkami), které vyvažují kladívko naproti, aby byla eliminována odstředivá síla kladívek. Máme tedy dvě vyvážená kladívka a dva elektromagnety.



V případě, kdy elektromagnety dají kladívkům impuls, dojde uvedení kladívek do pohybu silou 2xF1 a současně k pohybu desky vzhůru, touže silou. Odstředivá síla F2 je protizávažím vyrušena a náraz kladívka (F3) se vyruší tím, že obě kladívka působí proti sobě.
Zůstává tedy pouze reakční síla 2xF1, která pohybuje deskou vzhůru. Rotace desky není a pohyb je přímočarý. Deska se pohybuje pouze působením vnitřní síly.

Pokud najdete v tomto popisu principu nějakou chybu, velmi prosím o reakci ve formě příspěvku. Je to velmi důležité, abychom se vyvarovali metodických chyb na začátku.

Pokud chybu nenaleznete, pak to znamená, že první Newtonův zákon neplatí. Jeho text: „Jestliže na těleso nepůsobí žádné vnější síly, pak těleso setrvává v klidu“ je v tomto případě nepravda.

Ale není našim cílem, abychom pouze vyvrátili Newtonův zákon – i když i to je zásadní převrat. Cílem je něco podstatně užitečnějšího – využití tohoto pohonu ve prospěch lidí.
Ale o tom bude až další kapitola, popisující možnosti tohoto zařízení. A ukážeme si, že ani druhý Newtonům zákon neplatí.

díl 2. – Ani druhý Newtonův zákon neplatí. V minulém díle jsem se pokusil popsat princip pohonu, který nerespektuje 1. Newtonům zákon: Jestliže na těleso nepůsobí žádné vnější síly pak těleso setrvává v klidu. 



Pomocí soustavy dvou kladívek (vyvážených protizávažím) jsme pomocí elektromagnetů uvedli do pohybu desku, nacházející se ve vesmíru (tedy v prostředí bez vlivu tření, gravitace atd.). A to zcela bez použití vnější síly, čímž jsme platnost prvního Newtonova zákona vyvrátili.

V případě, kdy elektromagnety dají kladívkům impuls, dojde uvedení kladívek do pohybu silou 2xF1 a současně k pohybu desky vzhůru, touže silou. Odstředivá síla F2 je protizávažím vyrušena a náraz kladívka (F3) se vyruší tím, že obě kladívka působí proti sobě.

Zůstaneme však ještě na chvíli ve vesmíru a zaměřme se na možné využití takového pohonu.

Cestování do vesmíru máme spojené s raketovým pohonem. Zatím jsme se nejdále dostali na Měsíc, hovoří se i o cestování na Mars.
Pro možnost cestování ke vzdálenějším planetám nebo dokonce hvězdám nám chybí to nejdůležitější – rychlost, s jakou jsme schopni vesmírem cestovat.
Asi se zhodneme na tom, že rychlost raketoplánu závisí na rychlosti, jakou vylétají spaliny z trysek rakety. Rychleji, než spaliny z trysek, prostě raketoplán letět nemůže. Současná rychlost raketoplánů je okolo 16km/sek.
Takže např. k Marsu bychom dnes cestovali 41 dnů. K Jupiteru 1 rok a 2 měsíce a k Neptunu bychom dorazili touto rychlostí za téměř 9 let a k hranici Sluneční soustavy bychom letěli 20 let.

Co se týká zrychlení raket, lze na ně v tomto případě aplikovat druhý Newtonův zákon – zákon síly. Ten říká: Jestliže na těleso působí síla, pak se těleso pohybuje se zrychlením, které je přímo úměrné působící síle a nepřímo úměrné hmotnosti tělesa.
Tento zákon lze vyjádřit i grafem závislosti rychlosti na výkonu:

Vraťme se však k našemu pohonu.

Opustili jsme ho v době, kdy elektromagnety dali kladívkám první impuls a deska se rozpohybovala konstantní rychlostí volným prostorem. Pojďme si namodelovat situaci, že rychlost desky je 0,1m/sek, tedy 10cm za 1 sekundu. Zkuste si tuto rychlost ukázat rukou ve vzduchu. Je to reálné?

Co se však stalo s těmi kladívky? Jestli odpovídáte, že se odrazili od zarážky a vrátili se zpět do původní polohy, pak odpovídáte samozřejmě správně.
Představme si však, že při jejich návratu dojde k opětovnému impulsu od elektromagnetů.
Kladívka jsou opět vymrštěna silou F1, která reakčně působí i na desku. Deska však už pluje vesmírem. Dojde k jejímu zrychlení, vlivem reakční síli F1 nebo nedojde?
Samozřejmě, dojde a to na dvojnásobek původní rychlosti – tedy na tedy 0,2m/sek.
A při třetím impulsu? Bude rychlost opět dvojnásobná, nebo se zvýší jen o 0,1m/sek?
Správně je to o 0,1m/sek., protože máme stejnou sílu, nemůžeme kalkulovat s 2x větším větším zrychlením. Druhý Newtonův zákon je v tomto případě neúprosný.

Představme si ale, že k impulsu bude docházet 10x za sekundu. Jakou rychlost bude mít naše deska za 1 hodinu?
Je to jednoduchá matematika: 1 hodina má 3600 sekund. Dojde tedy k 36000 impulsům, kdy se pokaždé zvýší rychlost o 0,1m/sek. Takže za 1 hodinu poletí naše deska vesmírem 3,6km/sek.
Za 24 hodin už bude svištět rychlostí 86,4 km/sek, za týden už 604,8km/sek a za měsíc pak už 2592 km/sek. Za 1 rok budeme letět ke hvězdám rychlostí 31536 Km/sek.
Dovedl by někdo spočítat vzdálenost od Země, kterou by bylo možné s takovým pohonem za 1 rok uletět?

Jiná otázka je, kolik tenhle pohon sežere energie. Zkusme si to spočítat.
Astronautka Cady Colemanová popisuje: „Když vezmete svůj vlas mezi prsty jako zubní nit, a odrazíte se pomocí jeho natažení třeba od zábradlí, dáte se do pohybu a přeletíte přes celou místnost. Tak málo stačí k tomu, abyste se pohybovali po okolí.“ A to hovoří o stanici, která je naplněna vzduchem. Nikoli o vakuu.
Energie má jednoduchý vzorec: E = 1/2 m.v². Takže pokud by se měl rozpohybovat touto rychlostí člověk o hmotnosti 80kg, pak výsledek je : 1/2 x 80 x 0,01 = 0,4 Jouly.
Pro přepočet na watty, které si umíme reálně představit, je to dáno vztahem: 1W = 1 J/sek. Tedy hovoříme zde o 0,4W, potřebných pro rozpohybování 80kg člověka na počáteční rychlost 0,1m/sek.
Pokud bychom chtěli s našim pohonem cestovat vesmírem v raketě o celkové hmotnosti 8000kg, spotřebujeme po dobu, kdy budeme zrychlovat, 40W. Na samotný let nic. Jen na zrychlení nebo zpomalení.
Solární panel o velikosti 1m2 dává ve vesmíru i 200W. Takže máme k dispozici 5x více energie, než pro samotný let potřebujeme, čímž můžeme zvýšit hmotnost kladívek 5x a pohybovat se každým impulsem mnohem rychleji.

Je to až neuvěřitelmné, jaká čísla z toho vypadávají, viďte?

Trošku smutné ale je, že se zvyšující se rychlostí nám klesá příkon. Smutné proto, že se opět dopouštíme porušování zákona, tentokrát toho druhého Newtonova, zákona síly, který říká: „Jestliže na těleso působí síla, pak se těleso pohybuje se zrychlením, které je přímo úměrné působící síle a nepřímo úměrné hmotnosti tělesa“.

Na grafu zde vidíte průběh výkonu v závislosti na rychlosti.

V našem případě se příkon nezvyšuje, rychlost však ano. Takže ani zde nemůže panu Newtonovi dát za pravdu.

Ale nevadí. Díky tomu známe princip pohonu, který nás přiblíží ke hvězdám. Třeba ho někdo z Vás postaví.

I když si osobně myslím, že našim společným cílem je něco mnohem přízemnějšího než létat do vesmíru – a tím je energetická svoboda.
Ale o ní bude až příští kapitola, popisující, jak lze upravit tohle zařízení, aby nám zde na zemi vyrábělo elektřinu. Ale varuji Vás – už teď oznamuji, že tím porušíme další přírodní zákony, což pro některé z Vás bude velmi těžko přijatelné.

pro svobodnenoviny : Pavol Nemeš

 

Loading...

Podobné články

Zanechte odpověď

Or

Váš e-mail nebude zobrazen. Označené pole vyplňte *

*